Láska není žádná věda, jak vědí výrobci Kofoly a jak
si myslí bohyně Athéna. Myslet si to může, ale pravda to zjevně není, protože
ten zatracený mladík si není schopen vybrat ze zástupu sličných panen, které mu
podstrkuje. Proto si v zájmu zachování svého duševního zdraví najme pomocnou
sílu, aby ho už konečně někde udala.
Prolog
Prožila jsem klidný život a teď přišel můj čas. Vychovala jsem dvě děti a přežila svého manžela. Nemůžu tvrdit, že bych byla dokonale šťastná, ale žila jsem tak, abych svůj život nepromarnila.
Je mi sto čtyři let a lidského života mám plné zuby, obrazně řečeno, posledních třicet let spíš plnou protézu. Všichni kolem sebe intrikují a jsou sobečtí. Jediné, po čem touží, jsou peníze, ale musím uznat, že při psaní závěti jsem se na jejich účet královsky pobavila. Doufám, že mě po smrti čeká něco lepšího, než tenhle zkažený svět.
Kromě toho mě už celé tělo bolí a je těžké cokoliv dělat. Vržou mi klouby a zubní protéza mi nedrží. Taky už by mohli udělat pořádné lepidlo, aby mi neustále nepadala. A pak je tu to uslintávání. Ach jo.
Nejhorší na tom všem je, že v tomhle věku jste závislí na svých bližních, kteří se na vás šklebí pokaždé, když po nich něco chcete. Pokud se ještě nikdy na tento svět vrátím, tak chci být mladou, krásnou a perspektivní dívkou.
V téhle době bych konečně mohla vyzkoušet víc partnerů a ne, aby mi byl nějaký určen mým otcem. Jako byl mně. Díky bohu, můj manžel byl velmi taktní, a i když jsem ho nikdy nemilovala, tak jsem ho měla alespoň ráda, zejména pro jeho dobrý vkus při kupování čokoládových pralinek.
Všechny vzpomínky se mi vracely a já si přehrávala ty nejkrásnější chvíle svého života. Padala na mě únava a já cítila, že je to naposled, co takto oči na tomto světě zavřu. Nadechla jsem se a nechala spadnout svá víčka. Bylo na čase jít dál. Nejvíc mě mrzelo, že už se nikdy nedozvím, jak ten šašek poznal matku svých dětí, ten seriál byl vskutku nekonečný.
1. Kapitola
Stála jsem v jakési frontě a na něco čekala. Ani jsem nevěděla na co. Kolem nás procházela mladá krásná dívka a jednotlivě si nás prohlížela. Zastavila se u mě a pošeptala si sama pro sebe:
„Ta by mohla mít správné zkušenosti.“ Podívala jsem se na ni a přemýšlela, co asi může chtít. Chvíli mě pohledem prozkoumávala a pak mi velitelsky položila otázku:
„Kolik let ses dožila?“ zajímalo ji.
„Sto čtyři let.“ Dívce se rozsvítily oči a já jsem v nich mohla zahlédnout úlevu.
„Copak vás trápí, děvčátko?“ zeptala jsem se jí.
„Víš, já mám za úkol lidem hledat na světě lásku a potřebovala bych asistentku, která by mi pomáhala. Teda spíš, aby mi pomohla hlavně s jedním jedincem,“ dodala. V obličeji se jí objevil utrápený výraz a já si pomyslela, že pomoci jí asi hračka nebude. Svým způsobem to pro mě byla výzva. Proto jsem se rozhodla zjistit, co tím získám.
„A jaké jsou tvé podmínky pro práci u tebe?“ snažila jsem se zjistit. Dívce se rozzářily oči a vysvětlovala:
„Proměním tě v sedmnáctiletou dívku, abys nemusela být v těle stařenky, a tvým úkolem bude dohodit lásku Edwardu Cullenovi. Jakmile se ti to podaří, tak přeskočíš tuhle frontu a pošlu tě na zem v podobě, kterou si budeš přát. Bude mi jedno, jestli si budeš přát být krásná dívka nebo třeba divoká tygřice. Na závěr ti splním jedno přání, jako bonus. Ale uvědom si, že úkol, který ti dávám, není jednoduchý. A pokud úkol nezvládneš, protože Edward třeba umře nebo se vrátí vláda Afrodité, tak tě na zem pošlu jako mouchu.“ Její nabídka se mi líbila. Určitě bych tu frontu stála celou věčnost a moucha by se ze mě mohla stát, tak jako tak. Nikdy jsem nebyla žádný andílek.
„Dobře. Přijímám. Nechce se mi ještě zpět. Chce to nějaký odpočinek.“ Dívka zajásala a já se vydala s ní k ní.
Její palác byl celý růžový a všude se objevovala různá srdíčka. Trochu se mi z té růžové zvedal žaludek, ale co jiného jsem mohla čekat? Když lidem dohazuje lásku? Odvedla mě do jakési kanceláře a tam se ke mně otočila.
„Asi bychom měly začít úplně od začátku. Říkej mi Athéno, prosím,“ představila se a podala mi ruku.
„Já jsem Bella,“ odpověděla jsem jí neformálně, protože i ona se od začátku ke mně chovala neformálně. Chvíli si mě Athéna prohlížela, a pak prohodila:
„Je na čase tě zbavit té stařešinské podoby a proměnit tě v krásnou mladou dívku.“ Hned jak domluvila, tak zavřela oči a mé tělo začalo mládnout. Proměna nebolela. A já se cítila silnější a silnější. Nakonec Athéna otevřela oči a prohlédla si mě.
„Dokonalé,“ vzdechla a podala mi zrcadlo. V zrcadle na mě koukalo moje mladé já, které snad bylo krásnější než kdysi. Byla jsem se sebou naprosto spokojená. Prsa již nehleděla na bačkory a zuby jsem měla všechny vlastní.
„Líbí?“ zjišťovala Athéna, ale podle mého nadšeného výrazu musela znát odpověď předem.
„Líbí,“ vrátila jsem ji šťastná nazpátek. Athéna uznale pokývala hlavou a pak se tvářila zamyšleně.
„Musím ti všechno vysvětlit úplně od začátku. A málo toho není. Jen abys věděla, tak nestárneš, a dokud se ti nepodaří nějak splnit tvůj úkol, tak ani nemůžeš zemřít. Heh, ty už vlastně mrtvá jsi, viď? No nevadí.
Budeš mít úplně stejné prostředky k dohazování lásky Edwardovi, jako jsem měla já. Všechny tvé pravomoci ti ukážu a osvětlím. Budeš něco jako já ve vydání pro jednu osobu.“ Jak jsem ji poslouchala, tak jsem přemýšlela nad tím, co je to asi za kluka, když pořádně nezavadí o žádnou sukni. No, uvidíme.
Athéna mi vyprávěla, jak moc se snažila Edwardovi dohodit lásku, a že její nervy už na to nemají. Myslí si, že bych mohla přijít s novými nápady, které by mu k nalezení lásky pomohly. Jakmile si postěžovala, tak mi začala ukazovat vše, co dokážu, smím a mám povolené. Bylo toho mnoho.
Úplně nakonec si ale nechala jednu velkou bichli ležící na jejím stole. Byl to deník o tom, co všechno na Edwarda vyzkoušela, a koho všeho se mu snažila dohodit. Když jsem deník viděla, tak jsem vyděšeně vyvalila oči a přála si, abych byla úspěšnější než ona. Snad se mi ho podaří obrat alespoň o jeho panictví. Pak by mi to hledání lásky s ním mohlo jít o trochu jednodušeji. Ne nadarmo se říká, že muži myslí rozkrokem.
Když Athéna viděla, jak jsem vyvalila oči na deník, tak se na mě trochu starostivě zadívala a začala mě uklidňovat.
„Neboj, vždy když už nebudeš vědět, jak dál, tak se ti tu budeme snažit poradit a odpočineš si v našich úžasných lázních. Myslíš si, že já bych tu jinak byla, kdyby tu něco takového neexistovalo?“ Její narážka mě pobavila a myšlenky se mi stočily k tomu, zda v těch lázních budu mít k dispozici i nějaké krasavce, protože jsem za celý svůj lidský život měla jen jednoho muže a vždycky mě moc zajímalo, jaké je to s ostatními. Jenže když můj manžel zemřel, tak jsem už na nic takového neměla pomyšlení a předtím jsem mu nechtěla být nevěrná. Aspoň v tomhle jsem se chovala jako správná manželka.
Athéna si všimla, že jsem se zamyslela a zamávala mi před očima.
„Asi ses zasnila, Bello, ale je čas jít něco dělat. Lázně ti ukážu hned, jak poprvé z Edwarda ztratíš nervy. Teď je na čase ti ukázat tvůj vlastní pokoj." Jenže já měla otázku, která mě trápila už od počátku, co jsem na nabídku kývla.
„Athéno, kolik je Edwardovi?“ zeptala jsem se jí. Bylo na Athéně trochu vidět, že váhá, ale pak máchla rukou a dodala:
„Stejně bys na to časem přišla. Je mu něco přes sto let. Nevím přesně a je to nejstarší panic na světě,“ referovala mi. Celá jsem ztuhla a na jazyku mi přistála další otázka.
„Edward je stoletej stařík?“ vyděšeně jsem kuňkla. Athéna se mé reakci usmála a vysvětlila:
„Promiň. Za celou dobu mi nějak nedošlo, že ti mám říct, že Edward je upír, který byl stvořen, když mu bylo sedmnáct,“ informovala mě Athéna. Jenže já na to vyvalila oči.
„Oni jako opravdu existují upíři?“ vybafla jsem na ni.
„Proč ne?“ odpověděla. „Když existují bohové, tak proč by nemohli existovat upíři?“ vrátila mi naprosto logicky. Chvíli jsem si to srovnávala v hlavě a pak jsem rezignovala:
„Máš pravdu, proč ne.“ Poté mě odvedla do mého pokoje a vyzvala mě k tomu, abych si odpočinula. Přece jen prý pro mě muselo být několik posledních hodin náročných.
Jenže jakmile zabouchla dveře, tak mě pohltila vlna zvědavosti a já popadla deník. Bylo načase si zjistit základní informace o Edíkovi. Až ho dočtu, měla bych si někde sehnat slovník slangu, kterým dnes hovoří mladí, protože co si velmi matně vzpomínám, svým pravnoučatům jsem ve větách rozuměla pouze spojky.
Žádné komentáře:
Okomentovat