Slovanské Velikonoce ve Forks aneb nepodceňuj knihomolku!

Jak si kdo uplete, tak si našlehá? 

 

Autorky díla jsou El, Semiš a Jo. Každá přidala nějakou tu větvičku, poznámku a kritiku.

Vešla jsem domů a zabouchla za sebou dveře. Naštvaně si sedla na židli a přemýšlela. Pohádala jsem se s Alicí a řekla jí, že nepotřebuji její pomoc s barvením vajíček. Jsem přece samostatná a obarvit vajíčka snad zvládnu, ne? Nejsem malé dítě a chci mít pro Edwarda svoje vlastní. A basta. Kdo to kdy viděl, malovat na kraslice logo Louis Vuitton?

Po loňském fiasku s hledáním čokoládových vajec po zahradě, které doprovázelo remcání, proč se králíček nemůže vycucnout, se všichni demokraticky rozhodli, že se letošní Velikonoce budou slavit po slovanské tradici, takže tak, jak se slaví v Čechách a třeba na Slovensku. Ačkoliv bych se možná mohla podívat do atlasu, kde tyto země leží, abych si rozšířila znalosti.

Zeměpis, nezěměpis, tradiční úkony dostal každý od Alice na papíře, takže pánové ve Forks teď shánějí všude možně pruty na pomlázku, na internetu si vyhledali, jak ji uplést. Na mně bylo udělat vajíčka natvrdo a pomalovat je tak originálně, abych je měla lepší než Alice, čímž jsem si na sebe neupletla pomlázku, nýbrž bič. Bylo na čase poprosit Angelu o radu. Jedinou přítelkyni, která se stále tvářila jako kamarádka, ačkoli jsem se bavila převážně s Cullenovými. Na trumfnutí Alice budu potřebovat větší kalibr, než jsem já.

Zvedla jsem telefon a vytočila číslo. Po prvním zazvonění telefon zvedla.

„Ahoj Angelo,“ pozdravila jsem.

„Ahoj, Bello,“ vrátila mi.

„Copak potřebuješ?“ zeptala se mě. Jo, ta holka mě měla prokouknutou.

„Budeš barvit vajíčka?“ zjišťovala jsem.

„Ne, chtěla jsem pořídit čokoládové. Ta mají moji bratři radši.“ Pak se na chvíli odmlčela a později dodala: „Ty budeš kvůli Edwardovi nějaká zdobit?“ povzdychla jsem si::

„A já myslela, že do toho půjdeme společně. Trochu oživit evropské tradice,“ zkoušela jsem to.

„Víš, něco o těch slovanských tradicích? Nějak se mi nezamlouvá to šlehání pomlázkou. Měly bychom přijít na to, jak se z toho vykroutit,“ spekulovala Angela a při představě červeného zadku, bylo slyšet, jak si strčila podsedák pod svou malou prdelku. Už i ta představa ji bolela. No, koho ne? Nedivím se jí.

Ani mně se vize bolavého zadku nelíbila, jelikož jsem si představila Edwarda, Jaspera, Emmetta a také Carlislea s Charliem, jak stojí v zástupu a snaží se mi namlátit tak, abych v budoucnu neuschla – zároveň jsem přemýšlela nad tím, kdo tohle asi vymyslel. Plánovala jsem, že se zavřu před jejich pomlázkami na záchod a budu doufat, že se kluci rozhodnout nepoužít své superschopnosti před Charliem a odstranit dveře. Sice byly ztrouchnivělé, ale aspoň malou naději mi dávaly.

Angele asi mezitím v hlavě probíhala představa, jak Ben vede útok na její pokoj s mladšími bratry. Téměř se musela bát, aby si těmi pomlázkami sami neublížili. Musela se něco o tomhle šílenství dozvědět, tak aby předešla všem možným úrazům. Proto mi sdělila myšlenky, které se jí potulovaly v hlavě:

„Měly bychom si něco o tom přečíst v knihovně,“ konstatovala do telefonu a musela slyšet, jak jsem nadšeně zavřískala. Věděla, že knihovnu naprosto žeru. Snad jediná věc, která mě vždycky byla schopná odpoutat od Edwardova oblbujícího vlivu – ach, polib mě bejby! Naprosto jsme s jejím nápadem souhlasila, což očekávala:

„Sraz za půl hodiny,“ řekla jsem. Seběhla ze schodů ke dveřím, vzala klíče a během vteřiny žhavila svůj náklaďáček.



O půl hodiny později v knihovně mezi kupou téměř nikdy nedotčených knih:



„Ony se ty ženské opravdu nechávají dobrovolně šlehat!“ zašeptala rozčíleně Angela.

„Asi nemají na vybranou,“ konstatovala Bella a snažila se zahnat černé myšlenky na svůj barevný zadek.

„Zatraceně!“ zanadávala Angela. „Představ si, že na Slovensku, což ani nevím, kde vlastně je, zároveň hází holky do vody a švihají je, aby to mělo větší účinek! Tak teď doufám, že kluci to až tak podrobně všechno studovat nebudou.“ Bella dostala strach, protože věděla, že Edward je velmi sečtělý, a tak hrozilo, že tato informace mu nebyla zatajena. V duchu se modlila, aby to neprozradil svým bratrům, jinak jí to Emmett pořádně spočítá. A bála se oprávněně.

„Snad ne,“ řekla nakonec a v duchu si odříkávala modlitbičku.

Bellina mlčenlivost a bledost Angelu trochu děsila a bylo jí jasné, že si představuje všechny Cullenovic kluky, jak se na ni připravují. Najednou byla ráda, že je Ben jedináček, který navíc postrádá detailní přehled o slovenských velikonočních tradicích. Snad na něj nemá Edward Cullen číslo, aby mu všechno vyštěbetal. Toto riziko však existovalo a navíc v tom nechtěla Bellu nechat, proto otáčela jednu stránku za druhou, až se zastavila u textu, kde bylo tlustě zvýrazněno - Přestupný rok.

Angela se začetla a postupně se do krásně červených líček dostávala barvička a vše doprovázel potutelný úšklebek. Věděla to, měly vyhráno. Zajásala a řekla:

„Tohle jistě Edward neví!“ Na což se knihovnou rozezvučel Bellin mobil a trochu opatrně ho zvedla, protože na displeji svítilo jméno, které ji v poslední době lezlo na mozek. Zmáčkla zelené tlačítko a dřív, než se stihla jakkoli ozvat, slyšela:

„Tak do tohohle jdeme všechny s vámi!“

„Musíme někde sehnat vrbové proutí,“ vyřkla. Z mobilu se ozval šramot a místo Alice poznala po hlase Rose:

„Neboj se, to zařídíme,“ ujistila ji.

„Proutí má na starosti Emmett. Rosalie ho zaměstná a my mu ho ukradneme,“ prohlásila strategicky Alice. Přece jen se něco od Jaspera naučila, otázkou je, zda ho to v pondělí potěší. I když kdo ví, pomyslela si, třeba má výprask rád.

…

„Hele, chlapci, kde máme pruty?“ přiletěl ještě rozčepýřený Emmett ze sklepa, kde umně spletené pomlázky stály v kbelíku s vodou, aby neuschly, než přijde jejich velký den, a po kterém se najednou slehla zem.

„Hody, hody doprovody! Dejte vejce malovaný!“ ozvalo se vilou a všichni ztuhli.

„Nemáme tohle náhodou říkat my?“ zeptal se trochu zaskočeně Jasper a hlas mu přeskočil do fistule, jak se na něj přenesla nervozita ostatních. Ani Edwardovi se tohle nelíbilo, jelikož všechny myšlenky Cullenovic žen zpívaly tuto říkanku, a to ho naprosto vyvedlo z míry. Nevěděl, co mu unikalo. Carlisle pevněji sevřel ucho lékařské brašny a snažil se rozpoznat, zda básničku odříkává i jeho choť. Oči všech se upřely na vstup z vedlejší místnosti.

V čele armády opomlázkovaných upírek se přihnala Alice, v levé ruce držíc knihu se slovanskými zvyky, otevřenou na straně, kde byl v nadpisu přestupný rok, a v pravé držela pomlázku. Jakmile Edward zahlédl její myšlenky, utekl do kuchyně, kde zabavil stuhy ze zbylých pomlázek a vařečku doufaje, že aspoň s tímhle uspěje u Belly, a při první příležitosti jí zaklepal na dveře. Ty se rozletěly a v nich se objevila Bella s výrazem, že i bůh pomsty by byl andílek. V levé ruce hadici a v pravé pomlázku, na které měla uvázanou Edwardovu nejlepší kravatu. Edward vykulil oči, hleděl kruté pravdě do očí - tak dobrou kravatu už nikdy nesežene, a proto se nedivil, že ho jeho zbytek ženské části rodiny obklíčil a s posměšnými hláškami mu naznačily:

„Dneska budeš srůstat celý den!“

Teď zase vyvalila oči Bella:

„Tohle jsme si nedomluvily dámy,“ ozvala se.

„Trhat se nebude, já ho chci celého!“

Bella se na Edwarda přesladce usmála:

„Hody, hody, doprovody, já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody…“ A hadicí ho zkropila tak, že vypadal jako zmoklá slepice.

Dámám uvadl úsměv na rtech, ale znova se jim rozšířil, jakmile dokončila Bella své veledílo -Edward vypadal jako, kdyby dítěti někdo sebral hračku. Sice měly zakázané trhání, ale jedna z nich neplánovala nezlomené pomlázky. Proto Bella v jeden moment uviděla několik šmouh, které se mihly okolo něj, a nakonec spatřila, jak se nějaké praskliny na Edwardových rukách hojí. Alice musela něco do pomlázek přidat. Asi železné pruty. Holky se potom urychleně uklidily a nechaly tam Bellu s Edwardem samotné.

„Kde jsem udělal chybu? Co jsem přehlédl? Kdy jsi stihla jít do knihovny? Vždyť jsi s Alicí vůbec nebyla!“

„Když jsi byl na lovu a s Alicí jsem mluvila jen telefonicky. Sice jsi pilně studoval, ale hledal jsi jen důležité věci pro vás. To já hledala jakoukoliv výjimku, kterou bych se vyhnula tomu výprasku.“ Edward se podíval na Bellu jako nakopnuté štěně a ta ho v tom prostě nemohla nechat:

„Víš, v těch knížkách bylo ještě něco,“ poznamenala Bella. Edward se na ni překvapeně zadíval. Nevěděl, co ještě mohl přehlédnout:

„Poledne!“ zvolal, když zhodnotil všechny svoje znalosti a pohlédl na hodiny v obýváku.

„No byla bych ráda, kdybys teď vypadnul,“ svěřila se mu Bella a on jí dal pusu a řekl:

„Pomsta bude sladká!“

Jakmile Bella osaměla, vyhledala pláštěnku a holínky. Nevěděla, kdy se jí přijdou kluci pomstít a pochybovala, že sladká pomsta znamená čerstvě upečený mazanec.

Jenže Bella Edwarda v tomhle směru vůbec nezaujala, ačkoliv ho představa vidět jí jako kandidátku na miss mokré tričko docela rozpalovala, dnes nebyl čas na zábavu! Chtěl jediné! Pomstít se ženám svého klanu. Tohle si dámy vypijí! Edward se sebral, doběhl k nim do garáže, kde vzal hadici a zamířil s ní do obýváku, kde ležela Rosalie na gauči. Už to, že blondýnka sledovala pořad o vaření a jemu nevěnovala jediný pohled, ho měl varovat, že tu něco nehraje a jeho geniální plán má možná mezeru, nicméně jeho myšlenky naplňovala jen msta. Postavil se s křivým úsměvem přímo naproti ní a díky kohoutku na hadici spustil průtok vody. Ještě uvidíme, kdo vyhrál, blondýno!

Ale ono nic neteklo.

Edward se nevěřícně zadíval na hadici, která mu pohled drze opětovala.

Rose přepla kanál na předpověď počasí a levý koutek úst jí cuknul vzhůru, když se z druhého patra vyřítila Alice a se smíchem zavrněla:

„Přece sis nemyslel, že jsem tohle neviděla!“

Jak on jí někdy neměl rád!