Znásilní Athéna Edwarda?
16. kapitola
„Co tu chcete?“ vypustil z úst otázku. Jenže já nemínila na otázku hned odpovědět. Nejdříve jsem ho přimáčkla na stěnu a pak teprve promluvila.
„Je čas, abys konečně přišel o své panictví,“ pošeptala jsem mu a cítila, jak se propnul. „Teď už mě, chlapečku, nezastavíš,“ pomyslela jsem si.
Cítila jsem, jak se zapřel vší silou proti mně, ale já si byla jistá v jednom - pokud nebudu chtít, neuteče mi. Po chvíli vzpírání se na mě nechápavě podíval a promluvil.
„Co jsi zač?“ V jeho očích se objevoval strach a já ho chtěla trochu uklidnit. Sice mluvil trochu přiškrceně, ale nebyla jsem blbá, abych nepoznala, že mu to držení pod krkem není zrovna nejpříjemnější. Nebyla jsem žádná jeho domina, která se vyžívá v bolesti druhého, proto jsem ho pustila na zem a obklíčila ho rukama, aby mi nemohl utéct.
„Jsem bohyně Athéna,“ představila jsem se a provokativně u toho pohodila svými dlouhými blonďatými vlasy. Edward vykulil oči a přestal dýchat. Nevím, co se mu honilo v hlavě, ale radši jsem to neřešila a přitiskla ho víc na stěnu, aby se mi nevysmýkl.
„Takže, dám ti, Edwarde, na výběr. Buď se vzdáš dobrovolně a sex se mnou ti bude příjemný a mně ostatně taky, nebo to půjde po zlém.“ Ten kluk byl snad v tu chvíli retardovanej. Pořád na mě nevěřícně koukal a občas jsem v jeho tváři viděla, jak se snaží protřepat si hlavu. Asi si myslel, že se zbláznil a má nějaké halucinace. Neodpovídal mi na má slova a já to nevydržela. Přiblížila jsem se hlavou k němu a naklonila ji lehce doprava, abych měla lepší přístup k jeho rtům. Nebránil se. Pořád byl ztuhlý a čekal, co bude dál. Už jsem měla téměř své rty na těch jeho.
Když…
Bella:
Vyděšeně jsem zírala na zrcadlo, kde se poklidná situace během vteřiny změnila na naprosto šílenou. Athéna se zvedla a šla za Edwardem. V hlavě jsem měla bordel. Jedna moje část ji chtěla nechat, aby to udělala, ale ta druhá řvala, ať ji zastavím. Ta druhá byla silnější.
Ani nevím jak, ale stála jsem najednou na mráčku a přemisťovala jsem se za nimi. Vůbec jsem neměla tušení, co udělám, ale takhle jsem to nechat nemohla. Poprosit Artemis s Afroditou o pomoc jsem nemohla. Profláklo by se, že mi pomáhají, a pak bych byla strategicky v nevýhodě.
Když jsem dojela nad Edwarda, spatřila jsem Amora. Jakmile mě uviděl, pochopil.
„Já věděl, že si to nenecháš ujít,“ rýpnul si. Moc dobře jsem věděla, že tímto sázku vyhrál, ale nyní jsem to řešit nemohla. Potřebovala jsem se mu vyhnout a udělat něco s Athénou u Edwarda v pokoji. Měla jsem dvě možnosti: nějakým způsobem zneškodnit Amora nebo se mu úplně vyhnout. Nahlédla jsem dolů a viděla, jak je Athéna namáčklá na Edwardovo tělo a bylo rozhodnuto.
Najednou jsem byla dole a koukala, jak se Athéna přibližuje k jeho rtům. Edward byl nehybný a koukal úplně někam mimo. Byl úplně někde jinde. Nehnutě jsem stála a nevěděla, co dál. A pak se to stalo. Podíval se na mě a strnul snad ještě víc. Nevím, co měl v tu chvíli v hlavě, ale najednou otevřel téměř úžasem pusu. Nechápala jsem. Co asi viděl? Chudák asi má šok a považuje mě za další nadrženou bohyni čekající ve frontě.
Jenže toho využila Athéna a přitiskla své rty na jeho a ve mně to začalo vřít. Nakonec jsem promluvila.
„Tohle chceš?“ vydralo se mi z úst. Athéna se zasekla uprostřed polibku a otočila se na mě.
„Proč by to tak být nemělo?“ zasyčela.
„Kam zmizela ta panenská bohyně, která našla vždy tu správnou a jedinou cestu k cíli?“ využívala jsem své znalosti ze školy.
„Nechala ses pohltit city a přestala používat rozum,“ peskovala jsem ji jako malé dítě. Jako kdyby byla jedno z mých dětí, které jsem vychovala a takhle přesně jsem se nyní cítila. Dodávalo mi to sílu a autoritu vůči ní. Jako matka jsem musela být autoritativní a silná, aby mě mé děti poslouchaly. Nevýhodou u Athény bylo, že mě kdykoliv mohla zničit nebo zabít. Ona byla bohyní. Já byla jen pouhá asistentka.
Při vzpomínce na mé děti mě trochu bodlo u srdce, ale ten pocit jsem zažehnala. Musela jsem zkrotit dračici.
Athéna se nad mými slovy zamyslela, ale Edwarda nepustila. Ten sledoval celou scénu a ani nemukl. Jenže jsem věděla, že nad Athénou stále vyhráno nemám. Váhala. Proto jsem se rozhodla vytasit silnější zbraň.
„To chceš, aby se ti Afrodita posmívala?“ zaútočila jsem na ni slovně. Vykulila na mě oči a tvářila se naprosto vyděšeně.
„Dáš jí tím zapravdu,“ poukazovala jsem na holý fakt. „Já vím, že lásku někomu není jednoduché najít, ale tímhle gestem bys přiznala to, jak moc těžké to je, a Afrodita se bude moci dalších několik tisíc let válet v lázních, protože ji nikdo nebude uhánět. Její práce by byla označená za velmi náročnou a lásku by začala dohazovat jen zřídkakdy.“ Dělala jsem z Afrodity záměrně línou kozu a doufala v pozitivní efekt. Snad mi to v budoucnu nedá Afrodita sežrat.
„Máš pravdu,“ přiznala. Povzdechla si a najednou zmizela. Já jsem nevěřícně zírala na místo, kde před chvílí stála, a pak se z mých rtů ozvalo:
„Uf, tak tohle bylo o fous,“ zabrblala jsem si pro sebe. Ale nějak jsem si neuvědomila, že Edward stále stojí u stěny a pozoruje mě. Skenoval mě pohledem a mně se nahnala červeň do tváří. Ach, musela jsem být hrozně průhledná. Vůbec se nedivím, že mě Amor prokoukl. Edward se mi moc líbil, a to, jak jsem se o něj starala, mi přidávalo na tom, že jsem jím byla naprosto okouzlená. Bylo mi jedno, že vraždil, že je upír a prostě všechno okolo něj. Milovala jsem ho a musela jsem si to přiznat. Ale realita na mě jako vždy dolehla a místo toho, abych se rozběhla a přistála na místě, kde byla před chvílí Athéna, jsem sklopila oči k zemi a snažila se uklidnit a chovat se jako dospělá holka. Bylo na čase uklidit ten nepořádek po Athéně.
„Děkuju,“ ozvalo se najednou z Edwardových úst a já se na něj pomalu podívala. Propaloval mě zlatýma očima a já čekala, co bude dál. Přišel ke mně a prohlížel si mě. Vůbec jsem netušila, co to dělá, ale měla jsem hroznou chuť ho políbit. Byl velmi blízko a překonat vzdálenost a dotknout se jeho rtů by bylo neopakovatelné.
Koukala jsem na jeho rty a přemýšlela jsem nad tím, jaké to je líbat někoho, do koho je člověk opravdu zamilovaný, a v ten moment jsem byla rozhodnutá to vyzkoušet. Bylo mi jedno, jak moc jsem sobecká. Rozhodla jsem se mu ukradnout jeden jediný polibek. Víc jsem nemohla. Na tomto světě jsem nežila a bylo by neuvážené sem denně skákat z obláčku, vždy ho přepadnout a ukrást mu polibek, a nakonec mu vymazat vzpomínku. Ještě by mu časem z neustálého mazání vzpomínek mohlo začít hrabat.
Nežila jsem na tomto světě, a i když bych si mohla přát, aby mě Afrodita proměnila jako jeho pravou lásku a poslat za ním na zem, tak jsem jí pravděpodobně nebyla. Já ho milovala, ale pro něj jsem byla jen figurka ve hře, která ho chrání před zvrhlou bohyní. Trochu nervózně jsem se na něj zadívala a pak začala dávat do kupy všechno okolo mě. Když už jsem cítila, že bude po všem, přistoupila jsem k němu blíž a přitiskla své rty na jeho. První byl vyděšený a hrozně ztuhlý, ale jakmile pochopil, co se děje, nevím proč, ale začal mi odpovídat. Jako kdyby věděl, že je to naposled, co mě má tolik blízko, přitiskl si mě na tělo ještě blíž. Má pravá ruka drze zabloudila pod jeho tričko a ta levá se zapletla do jeho vlasů. Pak jsem ucítila, jak pomalu přestává, a já věděla, že je konec tohohle krásného snu a udělala to, co bylo mou povinností. Z poslední sil jsem se soustředila na své přání a při prvním nadechnutí jsem ho vyslovila:
„Zapomeň.“
15. kapitola 17. kapitola
Žádné komentáře:
Okomentovat