Maškarní...

Žena, muž a anonymita. Jedna noc a pád do průšvihu.

Článek není vhodný pro čtenáře mladší 18-ti let.

Byl jsem otrávený, protože mě donutili jít na tuhle akci. Měli nekvalitní whisky a spoustu bohatých lidí, které jsem naprosto nesnášel. Tou pozitivní částí tohohle večera bylo, že mě nikdo nepoznával. A hlavně! Nikdo neotravoval. Moje maska zakrývala identitu a žádná fanynka se mi nevnucovala. Bylo příjemné pro jednou být mezi lidmi a v klidu všechny pozorovat. Téměř až nezvyk. Kdybych chtěl společnost. Stačilo by na chvíli masku nadzvednout a bylo by vystaráno.

V jednom měli kluci pravdu. Chodila tu jedna roštěnka za druhou a po dlouhé době se ve mně ozvalo mé já lovce. Bylo jen otázkou času, než se zvednu a vyhlídnu si někoho na dnešní noc. Tohle mi připadalo jako neobyčejná možnost, jak vyzkoušet, jestli i bez mého slavného ksichtu sbalím ženu.

„Vidím ti to na očích. Už sis vybral?“ ozvalo se mi u ucha od úst mé sestry. Její slova mi připadala trochu drzá, ale měla pravdu. Od té doby, co jsem se rozešel s Týnou, nikoho jsem neměl. A ona to jako vždy na mě poznala. A co si budeme povídat, byla na tom podobně.

„Vyhlédla jsem si oběť, tak to jdu zkusit,“ zavrněla mi do ucha a já se jejímu počínání vůbec nedivil. Byla několik měsíců sama a tahle anonymita ji ponoukala, aby se po delší době projevila. Nemusela se tvářit jako zodpovědná manažerka. Jeden z důvodů, proč jsem souhlasil, že s námi dnes večer může jít. Přece jen ty její prudící občasná slova o tom, že jí mám dohodit nějakého muže, se nedají denně poslouchat. A zároveň moc kamarádů, kteří by splňovali její požadavky, jsem neměl. Jestli vůbec nějakého.

Byl jsem doma jen na pár dní a tohle se prostě dlouho poslouchat nedalo. Podíval jsem se na její ladnou postavu, jak mizí v davu, dopil jsem skleničku a objednal si další. Jakmile mi byla naservírovaná, začal jsem se věnovat dámám okolo mě. Skenoval jsem jednu za druhou a zastavil se pohledem na dívce unuděně opřené o zeď ve skupině dam, které cosi diskutovaly.

Měla tmavě modré šaty a stydlivě zakrývala svůj výstřih. Trochu mi s tímto gestem sem nepatřila, ale něco se mi na jejím chování zalíbilo a já ji dlouho pozoroval, dokud nezvedla oči a přesně nespatřila, jak se na ni dívám. Jenže tentokrát zahalen maskou jsem se rozhodl nevzdat se a dát jí přesně najevo, že je to tak, jak to vypadá. Chtěl jsem ji už jen podle tmavě hnědých očí, které vykukovaly zpod masky.

Pohled mi opětovala, pak ho sklopila jako by se červenala a nakonec ho zase zvedla. I přes tu dálku mezi námi byla jakási elektrizující energie a já skleničku s whisky položil. Asi poprvé po dlouhé době jsem se odhodlal ke kroku, který bych neudělal, kdybych tu byl oklopen svými fanoušky, ochrankou a vším, co ničilo můj soukromý život. Vlastně jsem se ani nedivil, že po dvou měsících samoty nikoho nemám. Neměl jsem pořádnou příležitost se vůbec s někým seznamovat. Neustále mě pronásledovala má práce a já nic jiného nestíhal.

Vstal jsem od baru a vydal si to ke krásce s hnědýma očima. Ani na chvilku jsem oční kontakt nepřerušil. Bál jsem se, že naše kouzlo tím zpřetrhám. Když viděla, jak k ní jdu, první se ohlédla po ostatních, a potom se nenápadně ztratila z jejich společnosti. Udělala mi tím radost. Nemám rád, když všetečné kamarádky špehují každý krok nápadníka.

Jen lehce vykročila za skupinku žen, a tak napůl mi dávala najevo, že se nic nestane, když se rozhodnu o opaku. Ale já neváhal. Došel jsem k ní a jako z nějakého romantického filmu ji vzal za ruku a políbil ji na její hřbet bez jediného přetržení očního kontaktu. Užíval jsem si to. Poprvé, co jsem dělal něco takového opravdu a ne před kamerou za dirigování režiséra.

Trochu fascinovaně se na mě usmála a jako kouzelná princezna mě následovala na parket, kam jsem ji vedl, abychom se vzdálili od jakékoliv větší pozornosti. Ne, že by parket nenavozoval dostatečné nesoukromí, ale pořád tam bylo dost lidí, abychom se mezi nimi ztratili a mohli se věnovat nadále svým očím.

V jejím výrazu byla vidět fascinovanost a touha. Pochopil jsem, že mluva dnes v noci nebude tím, čím ji zaujmu. Jen gesty jsem ji mohl dostat tam, kam jsem chtěl.

Pevně jsem přitiskl svoje tělo na její a do rytmu waltzu ji prováděl po parketě. Oba jsme hluboce dýchali a čekali na jakýkoliv pokyn k tomu, aby se naše myšlenky staly skutečností. Byl jsem jí okouzlen. Chtěla mě na základě mých očí a nic víc o mně vědět nepotřebovala. Neřešil jsem, že jsem na tom podobně, a prostě se po hodně dlouhé době nechal unášet pocity touhy.

Ani nevím, kdy skončila skladba, ale najednou jsem ji pomalu vedl k pokoji, který jsem si původně pořídil, abych mohl v opilosti někde ulehnout a ráno se neprobudil s rozpláclým ksichtem na titulní straně časopisů víc než v polovině světa.

Lehce jsem si ji přitáhl k sobě a spojil naše rty. Nebránila se a každému mému dotyku se podávala, jako když se na nás blíží poslední hodina smrti. Žila, dýchala a vzdychala.

Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažil a asi poprvé v životě jsem nikam nepospíchal. A užíval si každičký okamžik. Sledoval jsem jednotlivý kousek její kůže, jak reaguje na můj dotyk. Byla to jako řetězová reakce končící další a další vlnou vzrušení v mém těle. A já tím vším byl naprosto uchvácen.

Během několika dalších vteřin jsme se ocitli v pronajaté ložnici a já se tělem tiskl na její suknici a snad poprvé v životě jsem nějakou ženu hodlal prozkoumat, ať to mělo být dotyky či polibky. Byl jsem zvědavý. Žádná rychlovka. Žádné zvedání sukně a doufání, že má podvazky, abych nemusel bojovat s punčochy. Prostě klidné unášení hormony v malých dávkách, které měly celkový efekt atomové bomby.

Lehce jsem ji posunul od stěny a nahmatal na jejích zádech mezi pomalými polibky tkaninu korzetu a zatáhl. Docela mě překvapilo, když se korzet najednou povolil a mně došlo, že moje partnerka byla celou noc jako ostříž, pokud se k jejím zádům postavil jakýkoliv muž toužící po troše entuziasmu. Najednou jsem se nedivil tomu, že se tiskla ke zdi.

Šaty letěly k zemi a má předtucha podvazků se vyplnila. Měl jsem z toho obrovskou radost, ačkoliv tentokrát nebudou mít takové praktické výhody jako vždy. Moc dobře jsem věděl, že tyhle dva kusy tenké látky mě vzrušují více, než jakákoliv jiná část oblečení. Nemohly konkurovat ani kalhotkám. Nezahálel jsem a pomalu si dáreček dnešního večera rozbaloval a z každé odstraněné vrstvy papíru se radoval jako malý kluk.

Pod korzetem neměla podprsenku a já se neubránil tomu si pohrát s pahorky na horní části jejího těla. Bylo pro mě vzrušující její zaklánění hlavy a vkládání důvěry do mé síly nad jejím tělem snažící se jí udržet nad zemí. Proto jsem neváhal a přemístil nás postupně ke komodě, o kterou jsem ji opřel. Lehce jsem se odklonil a prohlédl si ji. Měla na sobě pouze masku, kalhotky a podvazky a já už se nehodlal dlouho držet.

Sako s košilí už se dávno někde válelo po pokoji a moje kalhoty je během dalších nenápadných chvil následovaly. Pak už jsem neváhal ani minutu, protože touha do ní se ponořit mě naprosto vyslala do jiného světa. Dnes bych vám možná řekl, že jsem nebyl sám sebou, ale byl jsem šťastný a plný euforie, adrenalinu a hormonů.

Jejích kalhotek jsem se jednoduše zbavil a opatrně ji nadzvednul na komodu, jež mi zpřístupnila jednoduší vpád do jejích intimních partií. Rukou jsem přejel z jejího stehna až prsty do jejího lůna a ujistil se, že všechna aromata v mém okolí lákající mě k ní naznačují, že je na mě připravená a potom už jsem nečekal ani vteřinu.

S hlasitým vzdechem jsme oba započali divoký tanec našich těl.

…

S rozpláclým obličejem na posteli jsem se přetočil na druhou stranu postele a pomalým plácnutím ruky, abych nezranil partnerku dnešního večera, jsem zjistil, že je pryč. To mě urychleně probralo a dále jsem naivně poslouchal zvuky z pokoje. Jenže se v něm ozýval pouze zběsilý tlukot mého srdce.

Hmátl jsem si na obličej, zda přidělaná maska je stále na mých očích, protože jsem si trochu připadal jako převálcovaný tiskařským strojem a necítil dostatečně všechny vjemy.

Ale srdce se mi rozbušilo ještě víc než před tím. Masku jsem neměl a to rozjelo řetězovou reakci. Nebyla tu. Musela tušit, kdo jsem, a jen málokterá žena by odolala tučnému šeku za materiály pořízené před odchodem z téhle ložnice. Proto jsem neváhal a zvedl telefon. Po první zazvonění jsem uslyšel, jak telefon někdo zvedl a hned bez otálení spustil:

„Sebastiane, mám problém.“        

Pokračování - Krásná neznámá