Pravá láska nemusí být věčná.
4. kapitola
„Kde se stala chyba?“
Rozhodla jsem se, že dneska přijdu na to, jak to vlastně je. Proč Athéna je bohyní lásky a ne Afrodita. To se jako v učebnicích dějepisu sekli a těm dvěma to nevadí? Myslím, že ne. Teda aspoň Athéna nevypadá jako jedna z těch, která by to nechala být.
„Ahoj,“ oslovila jsem ji.
„Ahoj, Bello, to už tě dohání Edward k šílenství?“ divila se.
„Ne, jen rozdýchávám jeho zadek a tak vůbec,“ vrátila jsem jí.
„Takže sis přivstala, co? Ten zadek stojí za hřích. Nejednou jsem přemýšlela o tom, že tam za ním seskočím a vysprchuji se s ním. Jenže něco mi říkalo, že by pohrdnul i se mnou a o takovou potupu jsem nestála.“ V tomhle měla pravdu. Edward by ji byl schopný z té sprchy vyhodit. Bohyně nebohyně. A jak to vypadalo, tak Athéna potupu neměla opravdu ráda.
„To víš, od té doby, co si radši Paris vybral Afroditu než mě, tak se takovým chlapům radši vyhýbám,“ poznamenala. Má hlava šrotovala, co tím myslela a jediného Parida, kterého jsem si vybavila, byl ten, který se měl rozhodnout mezi třemi bohyněmi Athénou, Afroditou a Hérou. Měl si jednu vybrat a dát jí jablko. Jestli si správně pamatuji, tak jablko dostala Afrodita. Jenže to by pořád nevysvětlovalo, proč je nyní Athéna bohyní lásky.
„Athéno, můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se jí se zvědavostí v hlase a částečně jukala, jak se pod námi přestali mlátit polštáři a místo toho se věnovali rychlému svlékání oblečení. Nikdy by mě nenapadlo, že kluk se dá dostat do postele i tak. Ale zpět k otázce.
„Chceš se zeptat, proč je bohyně války bohyní lásky?“ vrátila mi otázku otázkou a já se jen omluvně zatvářila. To jsem tak průhledná?
„Jo, nějak tak,“ odpověděla jsem jí upřímně.
„Asi znáš ten příběh o tom, jak se Paris mezi námi rozhodoval a dal jablko Afroditě, že?“ Takže jsem přišla hned na to, kde je chyba? Ale mně to pořád nedávalo smysl.
„Ovšem, že znám,“ odpověděla jsem jí se zvědavostí v hlase.
„Víš, tak od té doby už nejím jablka,“ zaculila se.
„Rozumím, je to takové zákeřné ovoce,“ odpověděla jsem zcela klidně, nebyla to odpověď, která vás po záležitostech jako je lítání na mraku, překvapí.
„No, a taky mě prostě zlobil ten mladý sobecký kluk. Co s láskou? Nabízely jsme mu věci, se kterými mohl svět obohatit, a on se na nás vykašlal pro Afroditin výmluvný dekolt. Sice nemám žádné chyby, ale musím přiznat, že přes tohle jsem se dlouho nemohla přenést a neustále byla na Afroditu zlá. Jednoho krásného dne jsme se pohádaly a já jí řekla, že přeci láska není žádná věda. Jenže tahle slova se mi moc nevyplatila a ona vyrukovala s tím, ať si na dvě století vyměníme job. Nerada uznávám porážku a miluji výzvy, takže jsem přijala. Ona smilní s mými statnými válečníky, což byl nepochybně hlavní důvod jejího návrhu, a já už druhé století dělám bohyni lásky a zbývá mi do konce už jen 89 let,“ informovala mě.
Tak teď už mi všechno bylo jasné. Pár pod námi se zatím dostal do spodního prádla a opravdu žhavě se provokovali. Už jen pohled na ně a myšlenky na Edwardův zadek mě dostávaly do kolen. Kdyby věděli, jak moc jsem jim to záviděla. Nikdy jsem s mým manželem, tak žhavý sex neměla a doufám, že si to budu moct jednou se svým nově vyvoleným vynahradit, pokud ze mě v příštím životě na zemi nebude třeba hlemýžď, nebo sameček kudlanky. Záleží vůbec při převtělování na pohlaví? Athéna byla chvíli zticha, a pak se mě nakonec zeptala.
„A jak si na tom s Edwardem? Něco nového?“
„Večer mě napadlo, jak na něj, tak uskutečňuji plán,“ informovala jsem ji.
„Vychází?“ zeptala se mě zvědavě.
„No, zatím to tak vypadá. Uvidíme, jak to bude dál.“
„Budu ti držet palce. Edwarda se už musím zbavit, jinak se mi Afrodita vysměje. Představ si, že kvůli němu se každý rok musí zapisovat nový rekord v panictví.“
„Vau, ono něco takového existuje?“ divila jsem se.
„Jo, jo, jmenuje se to Diova kniha rekordů, zapisuje se do ní nejstarší panic, panna, muž, který spal s nejvíce ženami, a žena, která si to rozdala s nejvíce muži. Ale ty dvě poslední kategorie se moc nemění. Protože ty obsazuji neustále já a Zeus,“ vytahovala se. „Každý rok na něj ostatní tlačí, aby se bohové nepočítali a soutěžili pouze lidé, ale jednou je to jeho kniha, tak se asi změny nedočkáme. I když Artemis už se nechala z rubriky nejstarší panna na písemnou žádost vyškrtnout. Možná i oprávněně, když je pořád někde s muži na lovu,“ cukl jí levý koutek.
Ono asi udělat Athénu bohyní lásky nebyl až tak špatný nápad, když má takové zkušenosti. Pár pod námi zahučel nahý pod peřinu a ozývaly se jen vzdychy. Athéna se na tu scénu samolibě dívala, a pak dodala:
„Něco takového mi vždycky zvedne náladu a chuť na sex. Je čas jít do lázní. Půjdeš taky? Schrastíš si tam nějakého krasavce, který tě třeba ohledně Edwarda přivede k nějakému dalšímu nápadu,“ lákala mě. Jenže v mé hlavě se vytvořila otázka po tom, jestli něco takového chci. Athéna mě vrátila do věku, kdy jsem kdysi byla panna, a pravděpodobně mi vrátila i mé panenství. A tentokrát bych o něj chtěla přijít s někým, koho budu opravdu milovat. Totiž vzpomínka na mé poprvé s mým manželem mě spíše děsí, než mě láká k někomu do postele. Slušně jsem Athénu odmítla a vydala se juknout znova na Edu. Co tentokrát asi dělá?
Nikdo mi nemůže zazlívat, že se mi ježdění na mráčku líbí, je měkký, vytvaruje se podle vás a nebolí z něj zadek. Tak jsem si užívala jízdu, že jsem si nevšimla jiného mráčku s jeho majitelem a narazila do něj. Naštěstí se mi majitele podařilo zachytit a nenechat ho spadnout dolů.
Překvapivě byl dotyčný muž a opravdu krasavec. Blonďák s modrýma očima, který měl na sobě tmavě hnědé kalhoty a bílou košili. Představil se jako Amor. I přestože jsem si myslela, že Amor bude vypadat jako dítě s křídly a lukem, tak mě Amor tolik nepřekvapil. Měl oči, které vás uhranuly během chvíle. Měl v nich takové ty jiskřičky a jeho úsměv vás dostával do kolen. Můžu být jen ráda, že už nejsem vdaná. Vsadím se, že ten by asi taky neměl nic proti lásce na jednu noc. Co si budeme povídat. Nejsem naivní. Sice se člověk zamiluje, ale málokdy je to věčná láska. U lidí se to prostě většinou nějak podělá, a i když je to ten pravý, tak se rozejdou a najdou si někoho jiného. Život prostě není fér. Hlavně u mužů. Znáte pravidlo: „Co je nové, to je dobré.“ Takže se žena nemůže divit, když většinou chlap podlehne nové ženě v okolí. Je to téměř neřečené pravidlo. Muži prostě mají v genech oplodnit co nejvíce žen.
„Takže ty budeš Edwardova dohazovačka Bella,“ upřesnil, kdo jsem, a já jen zírala.
„Víš, včera v lázních jsme tě trochu s Athénou řešili a sázeli si na to, jestli budeš mít úspěch. Jsi teďko něco jako naše popová hvězda, protože Edwardovu situaci všichni sledují už dlouho,“ vysvětlil mi.
„Aha, to jsem nevěděla,“ nervózně jsem se zavrtěla na obláčku.
„Jedeš od Edwarda?“ zeptal se mě.
„Ne, ne. Jedu za ním.“ Amor si mě chvíli prohlížel a pak nechápavě zakroutil hlavou.
„Já myslel, že tě doprovodím do lázní a třeba se sblížíme, ale koukám, že asi budeš workoholik,“ podotkl a s těmi slovy se vydal na cestu.
Tentokrát jsem už do nikoho narazit nechtěla a vydala se směr Edward. Chtěla jsem být opatrná a nenačapat ho zrovna znova při něčem, co by nebylo moc vhodné. První jsem se zaposlouchala a slyšela jako, kdyby se s něčím pral. V rychlosti jsem se podívala dolů a spatřila Edwarda, jak se pere s pumou.
Černýma očima ji pozoroval, ona ho také hypnotizovala. Nakonec po Edwardovi skočila a on jí úspěšně uhnul a skočil jí po krku. Byl tak ladný a rychlý, že si neroztrhal ani košili, kterou měl napůl rozepnutou. Zatřepala jsem hlavou a snažila se soustředit na další jeho krok. Když se odtrhl od pumy, tak jeho oči byly medově-zlaté a zase to byl ten roztomilý a sladký Edík. Ne divoká šelma, mající hlad. Pak se sebral a někam běžel. Najednou se objevil u nich doma a já jen zalapala po dechu. Svým způsobem se vrátil do hnízdečka lásky bez své lásky.
Vůbec jsem mu tuto pozici nezáviděla. Jenže on musel být zvyklý, protože si nasadil sluchátka a vzal do ruky nějakou knížku v kožené vazbě, do které začal psát. Pořádně jsem si prohlédla jeho pokoj a zjistila, že vedle kanape má vyskládanou kopu knih. Podle mého přesvědčení to byly deníky. Má touha zjistit o Edwardovi něco více mě k němu táhla dolů na zem. Věděla jsem, že ty deníky musím přečíst a teď bylo otázkou jen:
„Jak?“
Žádné komentáře:
Okomentovat