Buzerace manželky a agenty Vás může dovést na pokraj šílenství, pokud si z nich občas neuděláte šoufky. Průser je, když se jedna taková dětinskost podělá.
„Tobey, opravdu nechceš na tu scénu kaskadéra? Nemusela by být bezpečná,“ odrazovala ho jeho agentka.
„Ne,“ odpověděl jí neústupně a ona o něj začínala mít strach.
„Potřebuješ zvednout adrenalin, abyste mohli s ženou zase dovádět?“
„Jo.“ Nikdy to Amy nepřiznal, ale jednou si pokecala s jeho manželkou a od té doby přesně ví, co kdy potřebuje.
„Tak neriskuj a raději vem manželku s dětmi do Disneylandu, kde si s manželkou projedete tunel lásky. Schválně jestli to stihnete za těch pár minut. Adrenalin by to měl být dostatečný,“ prohlásila ze srandy a měla pro něj připravenou přednášku o zodpovědnosti, jenže on jí přerušil.
„Hm, dobrý nápad. Budu si muset tohle zapsat do diáře jako plán na víkend.“ A Amy měla chuť řvát. V poslední době jí trochu začínalo z klientů hrabat a uvažovala nad tím, že si najde jinou práci. „Amy, neměj o mě obavy. Jen budu na střeše opravovat anténu a sletím s žebříkem dolů do matrace. Bude to sranda.“ Jenže Amy si vybavila poslední jeho kaskadérský kousek a měla o něj upřímný strach. Tentokrát by totiž nemusel zůstat vyset za jednu nohu ze stromu.
„Tobey, opravdu si to nechceš rozmyslet? Ještě na to můžu sehnat kaskadéra,“ stále ho přemlouvala a uvažovala nad tím, jestli má uzavřenou hodně vysokou pojistku, aby mohla zaplatit problémy, které jí tím způsobí, když zemře nebo nebude schopný dál natáčet. Sice myslela sobecky hlavně na sebe, ale v tenhle moment jí to bylo naprosto úplně jedno. Mezi hvězdami se naučila celkem velké sobeckosti, kdyby ne, práci by už dávno neměla.
„Ne.“ A když to uslyšel, raději se bez dalšího přemlouvání sebrala podívat po tom, jak celou kaskadérskou akci pro jejího klienta připravili. Tobey se zatím posadil na židličku a rozhodl se, že dopije kafe, které si objednal, protože si myslel, že po včerejšku bude mít hezkou kocovinu. A ono nic. Bylo mu naprosto výborně. Cítil se dokonce živější než kdykoliv před tím. Jakoby přes noc o několik let omládl.
„Všechno je připravené,“ dorazil jakýsi asistent vyzvat ho, aby se dostavil na scénu. Hrát v komedii otce dospělé ženské, která tvrdí, že jí jsou dva roky, ho docela děsilo. Sice všechno bylo napsané ve scénáři, ale zatím ho nestihl přečíst celý. Byl rád, když se stihl připravit na jednotlivé scény. Pití s kamarády, děti a manželka mu zabírali zbytek volného času, kterého moc nezbývalo. V poslední době se cítil naprosto odrovnaný, ale dnes byl plný života. Ba dokonce se těšil, až poletí ze střechy, až se pokusí naladit anténu, tak aby se jeho malá dcerka mohla koukat na animovaný seriál. Do teď vůbec nemohl pochopit, jak se mohl nechat navézt na takovouhle roli. Do nějakého pubertálního filmu. Bude muset Amy vysvětlit, že je to už pan herec, aby mu začala shánět nějaké normální role. Od Spidermana totiž nehrál nic, co by mu tolik sedlo.
Dopil kávu a zvedl se ze židličky. Musel se nechat opásat, kvůli bezpečnosti, předpisy jsou předpisy. On by je občas porušil, ale ty dvě fúrie – manželka a agentka si ho v tomto směru hlídaly jako malé děcko. Občas jejich děti obdivoval, když dokázaly ty dvě obalamutit. Měl se od nich ještě co učit. Jeden z kaskadérů mu při přidělávání jištění říkal k čemu co je, ale on ho poslouchal jen na jedno ucho. To, jak poletí do matrace a oni zajistí, aby nespadl do strany, pouze do matrace ho nezajímalo. Pořád měl celkem dost sebevědomí, dokud nespatřil, až kam bude muset vylézt. Trochu zmatečně se podíval ještě na Amy a v jednu chvíli přemýšlel nad tím, jestli se nepřizná. Mohl by ji poprosit, aby sehnala někoho, kdo tam za něho vyleze. Jenže jí sjel pohledem a bavilo ho, jak se na něj za tenhle kousek mračí, proto sebral všechnu odvahu a nechal si své ego na stupínku vítězů.
Došel k žebříku a počkal na jediné slovíčko - akce. Když zaznělo, obrnil se a začal stoupat vzhůru. Odmítal se podívat dolů, aby nezazmatkoval a nespadnul předčasně. Lézt nahoru podruhé se mu nechtěla. Pouze doufal, že ti pitomci dole, to natočí hned na poprvé. Dolezl nahoru a zespoda zaznělo:
„Takže Tobey, nakloň se párkrát k anténě a trochu ji pootoč tam a zpět, pak udělej, že ztrácíš rovnováhu a lehce se o komín odstrč a poletíš dolů.“ Když byl úplně nahoře, najednou si vybavil, že důvod proč spoustu kaskadérských kousků ve Spidermanovi nechal kaskadérům. Dobře, tu scénu, jak visí hlavou dolů a líbá svou kolegyni Kirsten Dunst si nemohl nechat ujít, i když to byla jedna z jeho nejvíc osudových chyb. Tenkrát ji chtěl okouzlit, a tak si neuvědomil, že bude muset několik minut vydržet s hlavou dole, kdy mu do mozku poteče krev. To by bylo stále naprosto v pohodě, ale oddělal ho ten gumový kostým, do kterého ho navlékali. Bylo v něm nehorázné vedro a místo toho, aby měl jeden z nejhezčích zážitků ve svém životě, zažil ten nejhorší polibek pod sluncem. No, ono není jednoduché se potit v gumovém obleku, nechat téct pot všude možně jen ne po odhalené části obleku, kde vás zabírá kamera, soustředit se na řeč Spidermana a včas se nadechnout, když dochází k líbání, protože nosem nemůžete dýchat. Chudák Kirsten pak od něho dostala takového oblizováka, že už se s ním nechtěla ani při dalších scénách líbat. Marně jí vysvětloval, že tamta nehoda s tím, že se mu zrovna převalil pot z kostýmu přes obličej, když ho líbala, byla fakt nehoda a ne jeho nemotornost, se fakt těžce vysvětlovalo. V rychlosti zažehnal tuhle otřesnou vzpomínku a začal dělat, co mu bylo diktováno. Lehce se naklonil k anténě a zahýbal s ní, jenže osud mu nepřál a ztratil opravdu trochu balanc, podíval se dolů a pře očima se mu setmělo. Ani nevěděl jak, ale ztrácel balanc čím dál víc, až začal padat bez toho, aby chtěl. Rychle zazmatkoval, a když se natahoval zpět ke komínu (to už padal), natáhl ruku a z ní vystřelila pavučina, což ho překvapilo a intuitivně se přitáhl, čímž všem bezpečáků překazil všechny výpočty, kdy by mohl spadnout a jak a jištění povolila, tudíž letěl dolů mimo matraci. Když se něco podělá, tak se něco podělá.
Jenže začátek celé akce teprve začínal. Tobey neměl den. Svezl se po střeše a letěl k okapu, kde byla jeho poslední šance se zachytit, aby nesletěl dolů ze střechy. Ale dnes měl víc štěstí než rozumu, proto se mu povedlo jednou rukou se chytit. Sám sebou byl natolik překvapený, že nevnímal své okolí, které na něj řvalo, aby chvíli vydržel, než mu podají žebřík. Jenže dnes se cítil víc sebejistý a silný, proto se pokusil přitáhnout i druhou rukou. Měl štěstí, povedlo se. Až nakonec se rozhodl, že zkusí vytáhnout ještě nohy, ale povedlo se mu je zapřít jen o stěnu, což bylo divné, protože si tím připadal najednou dost jistý. Nepadal. Prostě tam vysel za vlastní končetiny. Mezitím mu podali ostatní žebřík a chtěli po něm, aby se ho chytil. Všechno by bylo naprosto v pořádku a Tobey by se zachránil, ale měl smůlu. Z nějakého důvodu mu nešla odlepit ani jedna končetina. A v tom si uvědomil, že mu něco nesedí. Byl dnes o něco silnější, cítil se fakt dobře, z ruky mu vystřelila pavučina a momentálně se nemůže odlepit od stěny. Kdyby nevěděl, že Spiderman byl jenom komiksová postava, kterou ztvárňoval, řekl by vám, že ho v noci kousl pavouk.
„Tobey, mohl bys prosím tě přestat zkoušet, jak dlouho se nahoře udržíš a vylézt na ten žebřík?“ prskala zespodu Amy.
„Ne.“
„Proč?“
„Nemůžu odlepit končetiny.“ Amy si o něm myslela, že se asi zbláznil. „Děláš si ze mě srandu?“
„Myslíš, že mě samotného baví tady viset? Určitě bych vymyslel něco lepšího, kdybych tě chtěl rozpálit do běla!“ začal trochu hystericky nadávat a Amy zjistila, že si z ní srandu vůbec nedělá.
„A zatraceně!“ zaklela
…
Někdo zaklepal na dveře a vyrušil Craftovou ze serfování na internetu. Hledala příšeru, která by se stát příšerou nemusela, a mohla by jí pomoci z patálie.
„Dále,“ vyzvala dotyčného, co se ji dovolil vyrušit.
„Madam, máme Spidermana,“ oznámil jí agent Carter a o něco víc ji tím zvedl náladu. Ale dalšími slovy ji naprosto shodil. „Jen máme takový malý problém.“
„Ano?“ zbystřila.
„Je přilepený na okapu a nemůžou ho sundat.“ Když už chtěla něco zaprskat na agenta Cartera, zrovna ho vyrušil ještě jeden telefon. Jakmile domluvil, trochu se mračil a Craftová tušila, že na cestě je pohroma číslo dvě.
„Tak co se děje?“ vyzvala ho otázkou.
„To bylo z L.A..“
„A?“
„Řádí jim tam Hulk.“
Žádné komentáře:
Okomentovat