Láska věc ďábelská - Prolog s 1. kapitolou

Isabella nežila pro lásku, nestihla ji pořádně poznat. A proto si našla svůj způsob cesty, který ji napomohl stát se poslem pekelným. Prošla mučením i mučením jiných, a tak dobře dělala svou práci, až si jí všiml samotný Lucifer. Ten hledal už dlouho duši nemající z něj strach, a z toho důvodu se mu Isabella zalíbila natolik, že se po tisíciletích rozhodl, že se konečně ožení. Isabella nic nenamítala, dokonce spíš měla radost, jelikož se jí tím v pekle vyhnou podřadné práce. A co? Z pekla se už přece jen tak nedostane, proč by si nemohla přilepšit? Ale všechno má svůj háček. Lucifer si přeje dárek, který není lehké získat - duši upíra, jenž mu uniká z kotle. 

Prolog

Lucifer si nasraně četl nejnovější zprávy z posledních měsíců a začínal být rudý až na zadku. Neplechy lidí byly naprosto v pořádku. Každoročně mu přibývalo více a více duší. Ale začínal šílet z upírů. První mu před čtyři sty lety unikl jeden. S tím se smířil, ale z jeho pekelného kotle začínal unikat další, a jakmile unikne další, bude unikat další a další. A to prostě musí překazit. Donutí upíra číslo dvě, aby mu odevzdal dobrovolně duši.

Ale koho tam pošle? Během tisíciletí stvořil spoustu dokonalých pekelných poslů, získávajících pro něj miliony duší, jenže tohle chtělo něco extra. Něco, co si podmanilo i jeho. Jeho vlastní snoubenku. Jestli existoval někdo, kdo věděl, jak ho potěšit, byla to ona. Byla ďábelsky krásná, chytrá a hlavně, milovala mučení. Jednou se jí zeptal na otázku, která měla rozhodnout o tom, jestli s ní chce být dál a nezklamala ho:

„Sex se mnou nebo mučení duší?“ Isabella neváhala ani vteřinu. V očích se jí zablýsklo a vypálila naprosto geniální odpověď, kterou ho odzbrojila, a on najednou věděl, že je ta ďábelsky pravá.

„Sex s tebou a zároveň mučení duší.“ Ten den zjistil, že si konečně našel tu pravou a v dalších chvílích ji požádal o ruku. A jen pořádná a vychytralá mrcha jako je ona, manipulující s ním jako autíčkem na ovládání, bude dokonalá pro tento úkol. Musela vědět, že na ni myslí, protože v dalších minutách už elegantně v červených šatech kroutila boky až k němu.

„Nevyzkoušel sis smoking na svatbu,“ začala ho hned kárat a on měl v plánu ji ještě trochu škádlit.

„Své ano ti řeknu, jen v poutech, když budeš držet v ruce bičík.“

„Jak chceš. Pořídím si bílé svatební šaty a bičík k tomu. Jako zlatý hřeb celé parády, bude pozvaný Bůh na oddání.“ Lucifer se najednou krčil v křesle a ještě uvažoval o tom, jestli z těch budoucích okovů nemá utéct. „Miláčku, nepřemýšlej nad útěkem, jinak nabídnu své služby tam nahoře s názvem vlastní firmy „S duší do nebe s.r.o.“ Lucifer si byl jistý, že z jejich budoucího sňatku, už nevycouvá. Vrána k vráně sedá.

„Zlato, a jaký máš pro mě svatební dar?“ obrátil urychleně konverzaci k něčemu naprosto jinému.

„Nemám žádný. Máš nějaké přání, ty můj čertíku?“ A Lucifer najednou věděl, že má vyhráno. Dalšího upíra si z kotle utéct nenechá.

1. kapitola

Isabella procházela pohlcena spis Edwarda Cullena a hledala jakoukoliv možnost, jak jeho duši získat. Lucifer jí jednoduchý úkol nedal. Ale chápala, proč nechce pustit do nebe dalšího upíra. Upíři byli dokonalí pro peklo, jelikož se nebáli zabíjet, mučit. Chladnokrevně mučili, koho dostali před sebe a nezabývali se tím, že kdyby se ničemu z toho nepoddávali, mohli by jednou dokázat, že tam nepatří, a odejít do nebe. Ale tyhle skutečnosti byly známy pouze malé hrstce v peklu. Bella o spasení věděla, protože ji jednou Lucifer testoval, aby si byl jistý její nákloností. Dostala nabídku odejít do nebe, ale nepřijala ji. Necítila, že by tam patřila, podle ní si nic z toho tenkrát nezasloužila. A pak to šlo všechno jedno s druhým. Lucifer se do ní zakoukal a v tom viděla možnost, že její osud by nemusel být natolik pekelný, jak na první pohled situace vypadala. Ten den měla spásnou myšlenku – mohla by vládnout peklu, jen musela být ďábelská více než samotný Lucifer. A co, přece jen byl Lucifer pouze krásný padlý anděl mstící se Bohu. A to krásný Bella myslela doslova. Rajcovaly ji jeho čokoládové oči, které se na ni uličnicky koukaly a celou situaci jí tím ulehčovaly. Vždy když ve svém cíli našla nějaké pochybení, podívala se mu do nich a hned věděla, co chce. Netušila, jestli Lucifera miluje, ale věděla, že chce moc. Budoucnost ji nikdy víc nezajímala. Zažila si svůj vlastní krutý lidský život a na zem se nikdy už neplánovala vrátit. Získat si místo vedle Lucifera byla správná volba, protože do nebe už se určitě nedostane. Peklo bylo jejím domovem.

Profesi získávání duší už dělala několik let a s ničím podobným se nesetkala. Edward byl natolik ovlivněný svým stvořitelem Carlisleem Cullenem, že jeho duše chtěla následovat každé jeho počínání. Bude muset zkoušet jeho sebeovládání. Zatím jinou možnost neviděla a čím dřív s tím začne, tím dřív bude mít ve své moci Lucifera. Jen žena mohla být hříšnější než Lucifer.

…

„Edwarde, opravdu chceš pokoušet sebeovládání? Nemusíš jít v mých šlépějích. Můžeš být třeba psychiatrem a vyhnout se krvi.“

„Ne, jednou chci být chirurg, bude ze mě chirurg.“ Jeho umíněnost Carlislea naprosto udivovala. Asi ho přestalo bavit pořád studovat a chtěl objevit něco dalšího. Nelíbilo se mu, že riskuje. Edward neměl v plánu ohrožovat jen sám sebe, ale i jeho pacienty. Carlisle byl rozhodnutý při prvních náznacích ztrácení kontroly, Edwarda za každou cenu odtáhnout.

„Dnes mi pomůžeš na pohotovosti. Už tu byla zdravotní sestra, která mi předávala případy. Máme tam dvě šití. Teoreticky znáš postup dokonale, teď mi ukaž, že to dokážeš i prakticky. Připravený?“

„Připravený.“ Carlisle s Edwardem vyšli vstříc dnešnímu večeru. Oba byli z dalších chvil nervózní, ale Edward se potřeboval aspoň v něčem posunout v upírském životě dál. Lásku stále nepotkal, ale aspoň ve zlepšení sebeovládání mohl najít útěchu.

Edward se nadechl před vstupem do ordinace a hned při příchodu do místnosti zaznamenal první kapku lidské krve. Hned se rozhodl sám sebe otestovat, proto trochu vydechl, a vpustil do nosu vůni čerstvé lidské krve. Jeho krk se rozpálil a jeho instinkty ho vedli k tomu, k čemu byl stvořený, ale on potlačil svoje instinkty a šel k zraněnému muži. Carlisle posílal otázky myšlenkami Edwardovi, který vládnul čtením myšlenek ostatních, takže aspoň z jedné strany měli komunikační kanál navíc.

Ošetřování muže bylo lehčí než by čekal. Úžasně se ovládal a všechno vypadalo v pořádku. Edward ošetřil pacienta a při jeho odchodu se úlevně nadechl. Jenže to netušil, že ho čeká doslovně peklo na zemi. Mezitím co ošetřoval Edward pacienta, Isabella dostala geniální nápad.

Carlisle byl synovým sebeovládáním nadšený, a proto nechal poslat pro dalšího pacienta. Ve dveřích se najednou objevila ďábelsky krásná žena s hnědýma očima v černých džínách na podpatcích a v červeně upnutém tričku. V ruce si držela krvácející rozřízlé zápěstí, které potřebovalo zašít.

I přesto se na pány doktory usmívala a elegantně došla do středu místnosti, kde se posadila na lůžko tak, aby Edward měl přímo před očima krvácející ruku. Jenže Edward byl natolik okouzlen nově příchozí pacientkou, že krev ho nezajímala. Vlastně ani nedýchal, jak mu přicházející vyrazila krásou dech. Byl naprosto mimo.

„Edwarde, mohl bys začít slečnu Swanovou ošetřovat?“ vyrušil Carlisle z transu Edwarda, který minul naprosto jejich první rozhovor, jak k tomu Isabella přišla. Když se Edward konečně rozkoukal a zmatečně se u probrání vydechl, potom se hned narychlo zpátečně nadechl. Pochopil, že tohle dělat neměl. Její krev ho volala jako zpěv sirény, a kdyby Carlisle ihned nezakročil, na ženu by se asi rovnou vrhl.

„Edwarde, zatraceně, dýchej!“ přikazoval Carlisle na chodbě Edwardovi, který měl chuť nezřízeně se ovládnout Isabellina těla, a vysát ji do poslední kapky krve. Nikdy nic podobného nezažil. Naprosto se přestával ovládat. Jakmile Carlisle spatřil, že si Edward uvědomuje, co málem provedl, poslal ho pryč.

„Běž se proběhnout. Večer si o tom promluvíme.“ A s tím ho vyslal ven. Carlisle se vrátil zpátky do ordinace za slečnou Swanovou.

„Všechno v pořádku?“ zeptala se slušně.

„Ano, omluvte ho, pouze se učí.“

…

Když Isabella vyprávěla Luciferovi, co provedla Edwardovi, skoro se válel smíchy na zemi.

„Ale hádám, že tímhle si s ním neskončila.“

„Ano, máš pravdu. Jeho peklo na zemi teprve začíná. Uvidí mě všude, kam vejde. Vždycky když mě ucítí, moje krev ho bude ke mně volat. A dokud se na mě nenakrmí, nedám mu pokoje. „Budu jeho La sua cantante.“