Končím s láskou

Edward se vybodne na čekání a rozhodne se, že pár sexuálních zkušeností může získat před tím, než potká tu pravou. Teda pokud ji někdy potká...

Milovat je jedna věc, ale čekat na lásku je druhá! Vyskočil jsem za zvuku rodinných fanfár milostných zvuků z okna a běžel pryč. Dnes už jsem to nemohl vydržet. Bylo to více jak sto let a já pořád čekal na tu pravou. Rozhodl jsem se, že se na čekání vybodnu. Nebudu čekat a sexuální zkušenosti prostě naberu bez lásky. Proč si neužít mezitím než potkám tu pravou? Aspoň ji pak budu moct překvapit.

Měl jsem na sobě tričko a bundu a hodlal jsem se dostat do klubu, kde jsem měl v plánu testnout krok číslo jedna. Líbání. Asi máte chuť se mě zeptat, proč rovnou nejdu za nějakou tou upírkou, ale představa, že bude žít věčně, a že když ji pak pošlu někam, budu to mít neustále na talíři, mě děsila. Proto jsem se rozhodl, že první zkoušku provedu na lidských ženách. Podle Carlislea bych měl být schopný už člověka proměnit v upíra, takže líbání bych měl zvládnout taky. Budu muset být opatrný. Sice jsem v poslední době neměl problém ošetřovat u Carlislea v nemocnici pacienty s otevřenými ránami, ale když vám někdo strká, dýchá, oblíbené jídlo a ještě k tomu zakázané, do pusy, musí to být žrádlo. Budu si muset najít nejlépe nějakou kuřačku, která se cpala před tím něčím s česnekem.

Dorazil jsem před klub a doufal, že se tam dostanu, protože před ním bylo narváno a já neměl v plánu stát frontu. V jednu chvíli jsem zapochyboval, jestli dovnitř mám vůbec lézt. Už z fronty na mě řvalo spoustu ženských myšlenek, jak rády by mě osedlaly. Jo, tohle bude druhá věc, která mě bude od nich držet dál, abych je nezabil. Totiž představa, že by se mi to třeba nepovedlo a stala se z jedné z nich upírka, mě děsila snad nejvíc ze všech. Došel jsem rovnou k bodyguardovi:

„Jste na seznamu?“ A z jeho myšlenek jsem se dozvěděl, že nemám šanci se tam dostat. Prej jedině, kdybych mu dal sto doláčů. Tak jsem šáhl do kapsy a sto doláčů mu strčil do ruky. Bez jakékoliv průpovídky mě pustil. Ale jeho myšlenky řvaly, že bych měl chodit častěji.

Vstoupil jsem do víru dění a snažil se rozdýchat tu zápachovou ránu kouře, lidský pot a všechno, co k tomuhle lidskému šílenství patří. V klubu jsem nebyl poprvé, ale nikdy jsem si nezvykl na nic z toho. Proto jsem se těmhle místům až doposud úspěšně vyhýbal, ale teď jsem potřeboval nějakou přiopilou dívku a lepší místo mě nenapadlo. Došel jsem k baru a hodlal si objednat jak James Bond.

„Vodka Martini. Protřepat, nemíchat.“ Barmanka na mě vyvalila oči, ale nic neřekla. Ale její myšlenky na mě řvaly něco jako o prdeli, takže nalila vodku s Martini dohromady, zamíchala a nalila mi pití do sklenice, a protože jsem to stejně neměl v plánu pít, nerejpal jsem si do ní. Místo toho jsem jí zaplatil dvaceti dolarovkou a nechal jí všechno. Cena na cena.

Vzal jsem pití do ruky a snažil se netvářit znechuceně, když jsem se napil, abych vypadal jako člověk. Mezitím jsem se snažil objevit své možnosti. V hlavě mi hučelo různými myšlenkami ostatních a já se celkem pracně snažil jednotlivé z nich přiřadit správným lidem, abych věděl, u kterých žen budu mít určitě úspěch. Zjištění, že by neměl být problém, kohokoliv si vybrat a otestovat dnes, co jsem chtěl, mě dost překvapilo. Bylo tu spoustu žen, které přišly na lov, ale také spoustu z nich se chtělo jen bavit. Nechtěl jsem ženu snažící se lovit chlapa. Spíš někoho, kdo se chce bavit. Někoho takového se bude lehčí potom zbavit. Možná nebude chtít ani víc, když se mi ji nepovede hned políbit.

Zaujala mě zrzka na druhé straně místnosti. Bavila se s kamarádkami a zapíjely hotové zkoušky. Všechny její kamarádky byly blonďaté a ona jediná mezi nimi hořela jako oheň. Neobvyklý jev. A já ten jev chtěl ozkoušet. Došel jsem k nim a ne jedna z nich mě ihned zaregistrovala s několika peprnými myšlenkami. Uvažovaly nad tím, kterou z nich jsem si vybral, a překvapeně se zatvářily, jakmile jsem zamířil k zrzce. Sebral jsem všechnu svoji odvahu a zeptal se:

„Ahoj, já jsem Edward. Mohl bych tě pozvat na drink?“ Aspoň tak nějak jsem to viděl v televizi a doufal, že moje nabídka dopadne podobně.

„Kruci, asi jsem si k večeři neměla dávat tu česnekovou bagetu,“ pomyslela si a já se její myšlence musel pousmát.

„Victorie,“ představila se. „Budu ráda.“ A já neváhal už ani minutu. Snažil jsem se na ni být milý, abych získal, co jsem chtěl, a byl celkem překvapený, když sama během půl hoďky navrhla, jestli bych se s ní nepřemístil do horního patra. Z jejích myšlenek jsem vyčetl, že je nahoře několik pohovek, kde bychom se mohli trochu lépe „poznat“. A zároveň mi tím dala najevo, že hned na to nechce skočit. První by mě ráda poznala a já její postup celkem oceňoval. Potřeboval jsem ji jen trochu „poznat“, a potom zmizet. Takže jsem její nabídku přijal.

Vedla si mě někam do horního patra a během chvíle do mě strčila, tak jsem jí vyhověl a spadl do pohovky. Ona se ke mně během chvíle přidala a spadla mi rovnou do náruče. Šla na to celkem zhurta. Jediné co mě ujišťovalo, že se zvládnu ovládnout, byla myšlenka, že v okolí je spousta jiných lidí. Víc než lehké „poznání“ se stát nemohlo.

V dalších vteřinách mě ovanul její dech a já kromě její vůně krve ucítil i česnek. A to mi dalo sebejistotu, takže jsem se naklonil a znova vdechnul její aroma. Tentokrát jsem se k ní přiblížil o něco blíž. Moje pomalé kroky brala jako provokaci, ale líbili se jí. Kdyby tak věděla pravdu, asi by začala hystericky ječet. Znova jsem se k ní přiblížil o něco blíž a tentokrát z centimetru sledoval její rty. Ještě jednou jsem se nadechl, a potom je konečně přitiskl. Byl jsem připravený na každý svůj pocit, pohyb či na něco jakkoliv bych dívce mohl ublížit. Ale na její reakci jsem připravený nebyl. Jakmile Victoria ochutnala moje rty, její hormony se doslova zbláznily. Nic podobného jsem nečekal. Přitiskla se na mě a byla jako pijavice, která ze mě chtěla dostat nemožné. Chtěla všechno. Jakoby nevadilo, že jsme na veřejnosti. Prostě v jejích myšlenkách jsem viděl, jak chce všechno. Teď a tady. A to mě doslova vyděsilo. Proto jsem se od ní v rychlosti odlepil a nechal ji na pohovce samotnou.

„Já nemůžu. Promiň,“ řekl jsem v rychlosti, aniž bych si byl jistý, že mě Victoria slyšela, a odešel. Vypadl jsem z klubu, aby Victoria nezačala hystericky vyvádět, jakmile si uvědomí, že jsem fuč.

…

Už to bylo několik dní, co jsem provedl svůj test a znova se snažil nevnímat myšlenky mé užívající si rodiny. Poslední zkouška líbání mě trochu vyděsila a jejich myšlenky a zvuky domu mě k tomu neustále vracely. Nechápal jsem, jak obyčejnou a pravděpodobně inteligentní ženu, mohly tak šíleně posednout hormony. A ještě k tomu, já jsem byl jejich startér. Dobře, na tuhle část jsem byl celkem pyšný. Jenže co s tím teď? Pokud se odhodlám někdy k něčemu podobnému, určitě to dopadne, že mě dotyčná bude chtít dotáhnout do postele. A ta myšlenka mě trochu držela při zemi. Protože jsem si nebyl jistý, jestli na něco podobného jsem připravený.

Uvažoval jsem zrovna nad tím, kam bych šel tentokrát, a jak bych provedl pokus číslo dvě, kdybych se náhodou něco takového rozhodl udělat. Když se najednou ozvala domem veliká rána a z Emmettových úst uniklo:

„Ups.“ V tu chvíli jsem věděl, že musím urychleně zmizet, pokud nechci být na několik dalších dní zapražen do opravy domu. Z toho důvodu jsem se rychle oblékl a vzal to oknem do lesa.

Chvíli jsem pobíhal všude možně, až jsem usoudil, že to teda risknu. Doběhl jsem k nočnímu Seattlu a porozhlédl se po prvním klubu, kde byla fronta až dva bloky. Doufal jsem, že to tam bude fungovat stejně jako minule, proto jsem si připravil stodolarovku. Jen co mě bodyguard spatřil, zatvářil se, že mě zabije, ale jakmile v mé ruce spatřil stodolarovku, nasadil kamenný výraz a vpustil mě dovnitř. Ha, jednoduchý to život milionáře.

Vstoupil jsem znova do vřavy klubu a tentokrát byl na všechno lépe připravený. Jenže dřív než jsem se stihl jakkoli rozhlédnout už u mě stály dvě holky a naprosto žádostivě si mě prohlížely. Ale jejich myšlenky nabraly úplně jiný směr, než bych očekával.

„Uff, ten mě dostal, jen co se na mě podíval. Ten by mohl Bellu okouzlit a ona by na chvíli mohla zapomenout na své bolavé srdíčko,“ hodnotila mě bruneta číslo jedna, která se s uličnickým úsměvem podívala na tu druhou, jež na ni v myšlenkách řvala, že já budu ten pravý. Ale pro koho jsem měl být ten pravý? Ani nevím jak, ale během dalších vteřin jsem byl ve spárách těch dvou.

„Ahoj, já jsem Jessica a tohle je Angela. A měly bychom na tebe takovou malou prosbu,“ začala jedna z nich a já v jejích myšlenkách viděl smutnou spolubydlící, která zrovna načapala svého expřítele dovádějící se sousedkou z vedlejších dveří. Takže když jsem se vrátil do reality z jejích myšlenek, tak už jsem jen slyšel:

„Stačí, když jí koupíš drink, a budeš chvíli milý. Možná na tebe bude ze začátku trochu ošklivá, protože momentálně nesnáší muže, ale nenech se odehnat. Potřebuje nějaké odreagování, vysvětlila mi její kamarádka a posunula mě dál dopředu, až jsem se zastavil před jakousi brunetou, která se smutně koukala do svého drinku.

Nadechl jsem se a hodlal na ni promluvit, ale líbezná vůně krve mě naprosto ohromila a já jsem byl najednou paralyzován, protože jsem začal přemýšlet, jestli tohle zvládnu. Už jsem to málem vzdal a chtěl jít domů, když se najednou na mě podívala a já věděl, že jsem doslova v prdeli. Jeden jediný pohled a já byl prostě její loutkou. Cokoliv by řekla, udělal bych pro ni. Vůbec jsem své vlastní pocity uvnitř nechápal. Jedna moje část nad ní měla chuť slintat, a ta druhá ji prostě chtěla získat. Být tím na koho se bude dívat do konce svých dnů. Chvíli si mě prohlížela a já slyšel, jak její srdce postupně zrychluje. Doufal jsem, že je to dobře. A největším šokem bylo, když jsem si uvědomil, že neslyším její myšlenky. Proč zatraceně teď? Zrovna u ní bych potřeboval vědět, jak na tom jsem. Nakonec jsem se dostal lehce z transu a konečně promluvil:

„Ahoj, já jsem Edward. Mohl bych tě pozvat na drink?“ zkusil jsem na ni otřepanou frázi a ona se na mě podívala dost skepticky. Rozhodla se snad být ode dneška na holky? Jestli ano, budu se muset snažit její orientaci vrátit zpět na muže. Neodpověděla mi. Prostě mlčela. Bože, proč zrovna jí jsem nemohl číst myšlenky? Podíval jsem se na její téměř vypitý drink a barmanovi řekl, dvakrát o to, co má ona. Bylo mi fuk, co pije, potřeboval jsem aspoň nějak vybruslit z její mlčící image. Jestli si chtěla hrát na nemluvící, tohle byla věc, kterou jsem byl ochotný ještě ustát.

Barman nám připravil drink a já ji vybídl, aby si se mnou ťukla, což provedla a obsah celé její skleničky do sebe hodila. Dost mě tím překvapila, ale napadlo mě, že bude chtít víc, proto jsem jí dal ten svůj a zbavil se toho patoku. Barmanovi jsem ukázal, že budeme potřebovat ještě jedno kolo. Takže než stihla dopít, už měla připravený další drink a já sledoval, jak ho hned bere do ruky a znova ho do sebe otáčí, proto jsem jí přihrál další. Ale tentokrát se na mě podívala a zvedla se:

„Je na čase se pomstít,“ zamumlala do vřavy klubu a já jen stihl postřehnout, že mě bere za ruku a naznačuje mi, abych ji následoval. Odtáhla mě ven a odchytla prvního taxíka, který byl volný. Vyklopila v rychlosti adresu našeho cíle a nechala mě, abych se usadil. Ona místo obvyklé polohy si sedla na můj klín. Taxikář se raději rozhodl její počínání ignorovat a já najednou věděl, že dnes bude ten den. Dívka nečekala ani vteřinu a vrhla se na mé rty a já byl překvapený z mé reakce. Moje ruce byly naprosto všude po jejím těle a z jejích reakcí jsem tušil, že si vůbec nevedu špatně. Taxikář najednou zastavil a já z kapsy vytáhl nějaké peníze, které by měly stačit. Dívka se mezitím kvapem vysápala ven a hledala klíčky od bytu. Jakmile je našla, znova se mi omotala kolem krku a věnovala se mým rtů. Skoro poslepu se jí povedlo otevřít dveře a já ji konečně mohl natlačit do chodby. Kde jsem se na ni vrhl, jak jsem potřeboval já. Sice jsem si dával pozor, abych jí neublížil, ale potřeboval jsem ji zvednout do výšky, nechat si kolem mého pasu její nohy obtočit a jednou rukou jí trhat knoflíčky halenky. Vůbec jsem netušil, kde se všechny tyhle věci ve mně braly. Jenže ona najednou trochu ztuhla a já byl nucený se na ni podívat. Celá zbledla a já viděl, jak jakýmsi dávicím efektem se žene něco z jejího hrdla. Stihl jsem ji jen postavit na zem a lehce ji přidržovat, což pro mě znamenalo, že mě celého od hlavy k patě pozvracela.

Co si budeme povídat, lidské jídlo jsem nesnášel, ale smíchané a částečně strávené byl několika násobný hnus. Podíval jsem se na ni, jestli to bylo všechno a viděl, jak sama má z celé situace šok. Proto jsem se rozhodl rychle jednat. Posadil jsem ji na lavičku v chodbě, na část, která nebyla pozvracená, a v rychlosti si poblité oblečení svlékl. Vypadalo to, že moje trenky to přežily. Ona asi už zrovna moc při vědomí nebyla, protože mi v chodbě začínala usínat a já tušil, že slušný člověk by se o ni postaral. Proto jsem ji sundal kalhoty, které si pozvracela, odnesl do koupelny a donutil ji, aby si mezitím aspoň vypláchla pusu zubní vodou. Nakonec jsem ji odnesl do postele a rozhodl se, že ji budu hlídat, aby se třeba neudávila vlastními zvratky. Jejího života by byla škoda. Z nějakého kumbálku jsem vyštrachal kbelík a dal jí ho k posteli, kdyby se rozhodla akci zopakovat a šel jsem se postarat o svinčík v chodbičce. Když jsem měl hotovo, nastrkal jsem všechno pozvracené prádlo do pračky a šel ji zkontrolovat. Vstoupil jsem do ložnice a překvapeně sledoval, jak je krásná, když spí. Nemohl jsem si pomoci a posadil jsem se vedle ní. Jak ucítila, že někdo k ní přišel, nahmatala mě a přitáhla si mě k sobě. Byl jsem najednou v sedmém nebi. Tahle zvracející patálie za to stála.

Po nějaké době zapípala pračka a já jsem se od ní chtě nechtě odtrhnul, protože jsem si říkal, že by bylo fajn mít ráno suché oblečení, až se probudí a náhodou se třeba rozhodne mě vykopnout, a přemístil jej do sušičky. A znova se vrátil do postele, kde jsem se tentokrát položil a ona se na mě ihned přesunula. Uvědomoval jsem si, že jsem studený jako kámen, proto jsem se snažil mezi nás cpát peřinu, aby jí bylo více pohodlně, a potom zavřel oči a vnímal její srdce, dech a všechno, co k ní patřilo. Jenže ráno přišlo rychleji než bych čekal a jí se začal zrychlovat dech s tím, jak se budila do nového dne. Až otevřela oči a trochu vylekaně ode mě odskočila. Dřív než jsem se stihnul vzpamatovat, vystřelila na mě:

„Spali jsme spolu?“

„Ne,“ odpověděl jsem jí, ale ona mě sjela pohledem a byla celá zamračená, takže jsem usoudil, že jí to budu muset celé vysvětlit. „V chodbě si mě pozvracela a já tě tu nechtěl nechat samotnou. Krom toho se mi nechtělo odcházet v pozvraceném oblečení.“

„Ufff,“ zaznělo z jejích rtů a zároveň celá zčervenala asi studem. Potom zpozorovala, co má na sobě ona a já věděl, že musím pokračovat dál.

„Stihl jsem ti rozepnout jen košili než si…,“ odmlčel jsem se,“ kalhoty sis pozvracela, tak jsem ti je sundal.“ A ona snad zrudla ještě víc, jenže tentokrát už mě nenapadalo proč.

„Ještě něco?“

„Já jen, nepamatuji si tvoje jméno,“ sdělila mi a já to hodlal hned napravit:

„Edward.“

„Bella,“ vypustila ze svých krásných úst a já konečně slyšel její jméno, které se shodovalo s tím, které jsem odchytl v myšlenkách jejích kamarádek. Jenže náš ranní trochu trapný rozhovor byl přerušen dveřním zvonkem. Bella v rychlosti vstala a doběhla přes chodbu, aby se kukátkem podívala, kdo to je. Já se hodlal mezitím v rychlosti obléci už do suchého oblečení. Jenže Bella se na mě zamračeně otočila a řekla:

„Mohl by ses zase, prosím tě, svléknout a zůstat tam, kde jsi? Dost by se mi to hodilo.“ A s tím potom otevřela dveře, kde stál nějaký kluk s puketem růží, který chtěl říct, jak je mu to líto, ale když spatřil mě, celý zrudnul a kytici hodil Belle k nohám, otočil se a odkráčel pryč. Ta se s úsměvem ohnula pro kytici růží, a potom přišla ke mně.

„Děkuju,“ řekla mi a políbila mě na tvář, čímž mě téměř naprosto odrovnala. „Edwarde, čím ti všechno můžu vynahradit? Je mi jasné, že si se mnou musel projít peklem.“ A zase celá zrudla pod mým pohledem a já jí byl zcela zhypnotizovaný.

„Co třeba začít snídaní?“ začala a já věděl, že jídlo je věc, které bych se s radostí vyhnul.

„Co kino zítra večer? Vyzvedl bych tě v sedm,“ snažil jsem se vyvléknout z jakéhokoliv požívání jídla.

„Dobře. Slibuju, že nebudu pít, a ani zvracet,“ řekla celá rudá. Potom jsem se v rychlosti dooblékl a dal jí drze pusu, abych z toho všeho dneska něco měl, pak jsem se hodlal čelit cestě domů, abych se připravil na zítřejší večer. Potřeboval jsem na lov.

„Uvidíme se zítra,“ rozloučil jsem se s ní a nechal za sebou zavřít dveře, za kterými jsem si povzdechl. „Dobrá, s láskou nekončím.“