Tempus mutatio - 2. kapitola - Mark Ruffalo – Hulk

Ze záchodu do cely Národní bezpečnosti.

Vitrínou obchodu Victoria Secret se prohnala zelená velká obluda, všem okolním připomínající Hulka, ale kdo by tomu věřil, že? Jenže doba byla šílená a ve večerních zprávách měly divákům vstávat chlupy hrůzou za krkem. Přece jen každý den se nedozví, že kromě různých katastrof jim hrozí nějaké to zakousnutí jejich krčku, rozmačkání či roztrhání nějakou příšerou. Prostě bude pro ně lepší, když v dalších dnech nebudou vylézat z baráku.

Ale teď se národní bezpečnost snažila postarat o jeden hlavní problém – Hulka demolujícího Newyorské ulice. Speciální jednotka se ho už snažila zastavit nějakou tu hodinu, ale byl moc rychlý a jeho zuřivost neznala mezí. Jakoby ten netvor dřímal v dotyčném několik let a najednou ožil. Část speciálního týmu mu naběhla do cesty a začali do něj pálit uspávací šipky, které jim dal nějaký veterinář. Prý je používají na uspávání slonů. Už do něj napálily minimálně půltuctu šipek a on pořád nepadl. John McCain zamířil už poslední náboj a doufal, že ta běžící velká stvůra konečně padne. Zmáčkl spoušť.

Hulk se proti němu řítil a on se pomalu začínal loučit se životem, ale jeho výcvik automaticky mozku rozkázal, a povedlo se mu uskočit za dodávku. Ale Hulk se nezastavil a na dodávku vyskočil, zařval a najednou se složil k zemi. John to měl jen tak tak, ale byl první, kdo u Hulka stál, jelikož jeho velká ruka z něj málem udělala rozpláclou mouchu.

„O tomhle se mi nesnilo ani v nejdivočejších snech,“ zamumlal si pro sebe a uviděl, jak se k němu žene zbytek jejich týmu, a v pozadí k nim přijíždí náklaďák s jeřábem, jenž měl pomoci Hulka přemístit do utajeného zařízení, kde se pokusí všechno dát do pořádku. Ale během chvíle bylo jasné, že nic ze zařízeného nebude potřeba. Hulk se přeměnil na herce Marka Ruffala, který ho ztvárňoval ve filmu The Avengers.

„Hustý. Přesně z tohohle důvodu jsem se jako dítě chtěl stát tajným agentem nebo super hrdinou,“ ozval se mu za hlavou jeho střelenější veselejší dvojče Jake.

„Moc bych se být tebou neradoval. Teď nás čeká prej pár upírů v L.A..“

„Těším se jako malé děcko. Kirsten Steward se prej proměnila v tu sexy upírku Bellu a nemůžou ji chytit.“

„Ty jsi asi Stmívání neviděl, co? Jinak by ses tolik netěšil.“

„Ale no tak, brácha. Nesmíš být takový pesimista.“

…

Mark Ruffalo byl převezen a umístěn do tajné ocelové místnosti Národní bezpečnosti. Dopují ho antidepresivy, aby se jim znova neproměnil v Hulka. Musí si s ním v klidu promluvit a zjistit, proč se přeměnil. Craftová začínala být nervózní, protože různé speciální cely se jí plnily všelijakými příšerami a ona pořád netušila proč a podle čeho se lidé proměňují. Ruffalo se mezitím probudil a zjistil, že je připoutaný v nějakém křesle ve velké místnosti a bez košile. Tušil, že v opancéřované či ocelové, ale nemohl si vzpomenout proč. Naposled si pamatoval, že seděl doma na záchodě a četl si noviny, dokud neotočil na stránku showbyznysu a nespatřil, že roli, o kterou stál, přišel. Pak už si pamatuje jen zeleno před očima a několik převrácených aut. Věděl, že se snažil scenérii před jeho očima zastavit, ale nešlo to, jakoby v jeho těle byl úplně někdo jiný. Nebyl to on. Jenže tohle se okolí bude asi těžko vysvětlovat.

Dveře místnosti se otevřely a do nich vešla postarší dáma s několika muži. Pečlivě si ho prohlížela a on trochu začínal litovat toho, že v posledních týdnech moc nevěnoval posilování. Jeho vršky byly tatam. Tíživé ticho naplňovalo místnost, což dělalo celou situaci daleko vážnější, než vypadala. Nakonec Craftová promluvila:

„Budu hádat. Netušíte, co se stalo, a jak jste se stal Hulkem,“ prohlásila Craftová a sledovala jeho vyděšený obličej:

„Já se stal Hulkem?“ vyslovil, čímž jí potvrdil její slova, která slyšela už po několikáté za den. Začínala z toho být unavená. Pořád se nic nového nedozvídala.

„Pane Ruffalo, je mi líto, ale dokud se situace neuklidní, nejsme schopni se vám věnovat, abychom vás naučili, Hulka ve vás ovládat. Jakmile bude situace klidnější, začneme se vám věnovat více. Do té doby vás budou doktoři dávkovat antidepresivy, která vás budou držet v klidu.

„Ale…“ začal Ruffalo, ale víc nestihl, protože ho přerušila Craftová.

„Moji kolegové vás do všeho zasvětí.“ A s tím odešla z místnosti, odkud zamířila na večerní radu, kde parta šílených, zvláštních, ale chytrých vědců, se jí pokusí poradit v dalším postupu. Snad aspoň oni konečně budou vědět, co se děje.

Craftová vstoupila do místnosti a všichni ztichli. Posadila se do křesla v čele stolu a vyzvala vědce k hlášení. Na plátně se najednou začala promítat jaká si prezentace a jeden z přítomných promluvil.

„Bohužel stále nevíme, co je příčinou současné situace, ale po dnešním zkoumání s jistotou víme, že obludy, příšery a vše neobvyklé a nadpřirozené vzniká z herců, kteří danou roli hráli v nějakém filmu nebo divadle. Bohužel vůbec netušíme, podle čeho se daný herec opravdu promění.“

„Hm, takže jestli chci hledat nějakou pomoc u jakýchkoliv superhrdinů, musím za herci, kteří je hráli.“

„Přesně tak.“

„Výborně. Aspoň něco víme. Cartere,“otočila se na agenta za jejími zády,“ pokuste se mi sehnat Thora, Kapitána Ameriku, Černou vdovu a Hawkeyeho.“

„Madam, ale do zbytku Avengers vám ještě chybí Ironman,“ začal ji poučovat nějaký fantasy maniak.

„Iroman mi bude k ničemu, dokud nevynalezne svůj oblek,“ utřela chytráka. Ačkoliv byla postarší ženou, její vnoučata superhrdiny milovala a ona byla nucena shlédnout přes léto natočené příběhy snad každého komiksu od Marvela. Dotyčný ozvaný se trochu posunul pod stůl. „Dále se mi podívej po Supermanovi, Green Latern, i když u něj je otázka, jestli nějakou tu schopnost bude mít, Spidermana, nějaké X-meny a další, kdo vás napadne,“ rozkázala a zároveň byla ráda, že letní hlídání vnoučat jí k něčemu bylo. Moc dobře si uvědomovala, že potřebuje pomoc. Tušila, že spousta padouchů a oblud, se ještě neobjevilo.

„Zjistili jste něco dalšího?“ obrátila se Craftová zase na skupinu vědců.

„Poslali nám z Washingtonu seznam běžících projektů, ale ještě jsme nebyli schopni zjistit, jestli je nějaký na vině. Dále zjišťujeme, zda za tuhle pohromu nemůže nějaký přírodní jev. Ale stále si nemůžeme být jistí.“

„Dobře, až něco budete mít, ihned mi to přineste. Situace se musí, co nejrychleji řešit.“

„Ano, madam.“ A tím celá schůzka skončila. Zase se Craftová odebrala pryč. Stejně rychle jak přišla tak zmizela. Všichni z ní měli vítr. Věděli, že už nikdo výš se této katastrofě věnovat nemohl. Kdyby existovala opravdu mama z Jamese Bonda, ona by jí byla. Mezitím došla do své kanceláře a posadila se do svého oblíbeného koženého křesla. Položila hlavu dozadu a zavřela oči. Snažila si v hlavě srovnat všechna fakta a žádné východisko neviděla. Zatím se cítila dost pod psa.

…

Probudil jsem se asi s nejhorší kocovinou v mém životě. Už se stmívalo. Musel jsem prospat celý den. Rozhlédl jsem se po místnosti, kde jsem se nacházel, a překvapeně zjistil, že jsem mezi svými dětma. Můj zrak spočinul na každém z nich a jedna věc mi připadala zatraceně zvláštní. Vypadala jaksi použitě a trochu ošuntěle.

„Co se tady v noci zatraceně dělo?“ prolétlo mi hlavou. Bohužel jsem si nepamatoval nic z toho, co jsem dělal. Takže kromě balení věcí jsem měl na krku další věc – zjistit, jestli jsem neprovedl žádnou blbost.