Stvrzování smluv se může zvrtnout, když nevidíte, co je očividné.
Potom co jsem se dozvěděl od Smrti, pořád jsem musel přemýšlet nad tím, jak by se mohl zmařit můj společný osud s Isabellou. Z nějakého důvodu jsem si nemohl představit něco jiného, ale pak tu byla slova Smrti a já trochu znejistěl. Co když se vyplní? Jak se zachovám? Nechám ji jít nebo se postarám o její úplné zničení?
Stále jsem ji viděl jako mou věrnou ženu, která nepřemýšlí nad tím, že by z pekla odešla. Ale moc dobře jsem si pamatoval jeden z našich rozhovorů o tom, že je spousta věcí, které nedokážu ovlivnit. Jedna věc, co šla mimo mě byla láska, ale tu jsem měl v plánu ze seznamu škodičů vyškrtnout a vzal si Edwardův spis, abych se podrobně seznámil s tím, co by po Isabelle mohl chtít. A během několika prvních slov mi sklaplo. Stoletý panic, který čeká na lásku? Co když se do něj Isabella zamiluje? Tomu jsem musel co nejdřív zamezit.
…
Edward mě sledoval a nemluvil. Nad něčím přemýšlel. Skoro vypadal, že hledal slova. Bylo mi líto, když jsem si uvědomila, že celé to vystoupení před tím byla jenom hra. Hra, kterou se snažil zjistit, co všechno může získat. Najednou jsem věděla, že do pekla klidně patřit může.
A podle všeho se těšil na náš stvrzovací polibek. Nechápala jsem proč. Kdyby si řekl jakékoliv jiné holce na zemi, neměla by ho šanci odmítnout. Nevím, jestli polibek bral jako výzvu, ale moje já se té chvíle z nějakého důvodu bála. Asi proto, že to měla být jedna z mých posledních chvil v jeho životě. Jak se za tu chvíli zatraceně mohl dostat tak blízko ke mně? Nikdy jsem nic podobného neměla dopustit.
„Přál bych si najít lásku, s kterou na světě zažiju krásný a dlouhý život. Za to jsem ochotný vyměnit svou uši. Nic jiného ke štěstí nepotřebuju. Dokážeš něco takového?“ ptal se mě a mnou projela vlna zděšení. Přál si lásku. Byla jsem dlouho v pekle a moc dobře jsem si pamatovala, že milovat tam je skoro trest a nikdy nechápala, proč duše, které se dostaly do pekla, kvůli lásce odmítaly svých činů litovat. Vždycky tvrdily, že to stálo za to.
Krom toho jsem se setkala s některými, kteří z lásky zabíjeli. Jindřich Tudor, Monte Cristo a spoustu jiných. Všichni skončili nakonec samy a nešťastní. Jenže když se teď zeptáte jejich duší, podle nich to stálo za to. Prý jeden den opravdu milovat stojí za všechno. Třeba i za věčnost v pekle.
Z lásky jsem v posledních letech doslova měla až strach. Byl to naprosto neovladatelný cit, který vám doslova zatemnil mozek. A v pekle jste se častokrát setkali s někým, kdo tam byl jen kvůli lásce.
„Opravdu chceš něco takového?“ zeptala jsem se ho. „Rozmyslel sis to pořádně?“
„Ano. Podívej se na mě. Už přes sto let jsem sám. Chci být s tou, které patří moje srdce. Ať je to kdokoliv či cokoliv,“ a zasněně se přitom na mě usmíval. Jedna moje část té dívce záviděla. Pochybuju, že Lucifer by za mě dal svou duši, kdyby nějakou měl.
„ Ale většina lásek vytvořených námi pekelnými posli nekončí dobře.“
„Co tím myslíš?“
„Jen kdo si počká, ten se dočká. Nemá cenu vyměnit duši za lásku.“
„Kolik duší čeká přes sto let? Tohle je pro mě ojedinělá možnost,“ oponoval mi. Povzdechla jsem si:
„Dobře, ale uvědom si, že jsem tě varovala. Proč si myslíš, že mnoho lidí skončí v pekle? Láska dokáže být pěkná mrcha. Ale jestli je tohle tvoje přání. Ztvrď ho polibkem.“ Otočila jsem se na něj a sledovala, jak váhá. Na jeho místě bych taky zaváhala, co když ta potvora, která ho bude milovat, bude natolik žárlit, že ho třeba upálí? Nebyla by první, jež by toho byla schopná. Ale víc jsem Edwarda strašit nechtěla. Mohla jsem být ráda, že mi dá, co potřebuju.
„A neublížím ti?“ staral se. Začala jsem se jeho otázce smát. Jeho starost mi připadala roztomilá.
„Neboj, nejsem tak lehce zničitelná.“
„Dobře.“ A s tím se konečně začal ke mně naklánět. Vypadal nervózně. Že by líbal někoho poprvé? No, radši jsem se ho neptala, ještě by si to mohl rozmyslet.
Pozvolna dýchal a ujišťoval se, že mu moje krev nezpívá. Naschvál jsem vypnula vůni lákání krve, abych mu situaci ulehčila, a čím byl blíž, nechala jsem se opájet jeho vůní. Lákal mě. Vzrušoval mě a já asi poprvé za ty leta se těšila na stvrzení smlouvy. Nechápala jsem se. Většinou to byla mnou nejméně oblíbená část. Škoda, že jsem měla získat jen to. Najednou jedna moje malá část jeho vyvolené záviděla. Princ, který je ochotný za lásku obětovat i duši. Svou ženu bude jednou opravdu milovat. Jen aby ona milovala jeho.
A bylo to. Opatrně přitiskl jeho rty na moje a moje tělo se začalo pomalu probouzet. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Automaticky jsme se na něj nalepila a bylo mi všechno jedno. Moje reakce ho asi musela překvapit, protože jsem si byla vědoma toho, jak se ze začátku zarazil, ale pak jakoby se probudil a do hry se začal zapojovat víc a víc. Jeho ruce bloudily po mém těle a já si užívala každý jeho dotek. Cítila jsem, jak mě pokládá na postel a já se nechala. Z nějakého důvodu jsem nechtěla přestat. Neváhala jsem ani minutu a postupně mu začínala rozepínat košili. Hodlala jsem si svůj poslední předmanželský sex užít do sytosti. Jenže mi neměl být dopřán. Edward asi chtěl také poznat nepoznané, protože ani jeden z nás si nevšiml, že nás někdo pozoruje.
„Nevěděl jsem, že si stvrzování smluv, tak užíváš,“ ozval se najednou v pokoji Lucifer. Když jsem ho zaznamenala a Edwarda před ním raději zakryla tělem. Nechápala jsem sice, proč to dělám, ale byl to automatický reflex.
„Co tady děláš?“ skoro jsem zavýskala, jakmile se mi povedlo dostat z Edwardových spárů, čímž jsem Edwarda trochu vyvedla z míry, protože on Lucifera nezaznamenal, dokud jsem se od něj neodsunula.
„Těžké přání potřebuje pořádné stvrzení,“ obhajovala jsem se a nakonec se na Edwarda podívala a trochu jsem se mu tím snažila omluvit. Snad pochopil.
„Tvé přání je složité a Osud ho bude muset trošku přizpůsobit. Počkej si tak týden,“ informovala jsem ho a otočila se rovnou sebejistě s úsměvem na Lucifera. Byla jsem na sebe pyšná. Měla jsem jeho duši.
„Zlato, můžeme jít.“
„Jsi si jistá?“ zeptal se mě.
„Naprosto, Edward dostane oč žádal a ty tím získáš, co si chtěl. Jeho duši.“ Dorazila jsem k němu a usmála se na něj. Postavila jsem se na špičky a políbila ho. Ani nevím jak, najednou jsem byla u sebe v ložnici a Lucifer se na mě tisknul. Nikdy jsem ho takhle nezažila. Asi se ho budu snažit před ním podvádět častěji. Skoro jakoby to měl být náš poslední sex. Trochu jsem se mu vzepřela a on zastavil:
„Děje se něco?“
„Ne, jen mě překvapuješ? Stalo se něco?“ strachovala jsem se.
„Ne, jen jsem rád, že se konečně můžeme vzít. Už za týden budeš moje.“
Žádné komentáře:
Okomentovat