Láska věc ďábelská! - 7. kapitola

Měla by existovat i jiná východiska na stvrzení smlouvy s pekelným poslem než je polibek. Hlavně když to mezi vámi a klientem jiskří a vy se bojíte, že s ním skočíte do postele, i když jste zasnoubená. 

„Kde máš snoubenku?“ ptala se starostlivě Smrt Lucifera.

„Získává duši toho upíra,“ odpověděl jí a přemýšlivě si ji prohlížel, protože se mu nelíbilo, jak se o ni stará. Něco se dělo. „Proč se ptáš?“ Jenže Smrt mu uhnula z pohledu a tím mu potvrdila, že se opravdu něco děje. Ale k žádné mluvě se neměla. Takže musel začít vyzpovídat. Nesnášel, když se musel bavit slušně s někým, kdo byl minimálně stejně mocný jako on. Ale svůj zadek kvůli tomu riskovat nechtěl.

„V posledních dnech jsem si na ni posvítila.“ A tím získala Luciferovu pozornost, protože on osobně si myslel, že o Isabelle ví všechno, jenže podle toho, jak se tváří ta stará vyhublá babka naproti němu, tak asi ne. Ale její zvědavost, vypočítavost a všechno, čím Smrt disponovala, ho ujistilo v tom, že její přátelství se mu vždy bude hodit.

„Vím o Isabelle všechno. Nic mi netají,“ pochlubil se, jenže Smrt ho poctila skeptickým výrazem. Bylo to stoprocentní. Pizizubka věděla něco co on ne.

„A byl ses zeptat Boha nebo Osudu?“ zeptala se ho trochu přiblbě a jeho sirény v hlavě začaly řvát na poplach. Něco muselo být špatně, když mu to předhazuje. Na návštěvu za Bohem nechtěl a Osud neměl moc rád, protože byl trochu zmatečný. Hodně se snažil pomáhat lidem a ne vždy se správně stíhal starat o všechny. Většinou když za ním přišel a šel se na někoho zeptat, připomněl mu, že dotyčný je na tom vlastně jinak a z pekla mu spíš pomáhal utéct. Takže za Osudem prostě raději nechodil.

„Ne.“

„A v tom je ten háček. Ona nemá tušení, jak se věci mají, takže od ní se víc nedozvíš.“ Lucifer se musel uklidnit. Měl chuť tu černovlasou chcíplotinu před sebou zabít, ale musel si opakovat, že ona zabít nejde. Přece jen to byla samotná Smrt.

„Ven s tím,“ přikazoval Lucifer, protože jemu už trpělivost docházela.

„Osud se sekl. Bellu nemělo potkat, co ji potkalo. Nikdy se neměla u nich doma stát ta loupež. Měla obyčejně vyrůst a stát se manažerkou, časem matkou s dvěma dětma. Lucifere, ona do pekla nepatří. Jejím osudem je potkat lásku, poznat co je to dobro a dostat se do nebe.“ Při těch slovech se Lucifer málem osypal. Jeho Isabella? Ta Isabella, která se na něj nebojí vzít bičík, když je potřeba?

„Ale ona bude moje. Řekla mi ano.“ Najednou ho zaplavil pocit naštvanosti. Nikdo! Nikdo mu nebude brát jeho hračku. Dobře, ne jeho hračku, ale jeho budoucí ženu. I když teď je otázkou, jestli ona se bude chtít stát jeho ženou. Přece nemůže chtít po někom, aby mu dal svou duši s jediným východiskem a to s totálním zničením, když nebude chtít být s ním. Bude si s ní o tom asi před svatbou ještě promluvit. Ale nechce se mu.

„Lucifere, moc dobře víš, že tohle zatím nic neznamená. Osud se rozhodl, že Bellin osud napraví tak, aby byla šťastná.“

„Může být šťastná se mnou.“

„Nemiluješ ji, ona tě nemiluje, dokonce se tě bojí milovat, protože si uvědomuje, jak dopadnou ti, kteří v pekle milují. Chceš ji, protože je jiná. Sám to víš a získat ji pouze pro sebe je pro tebe výzvou.“

„To není pravda. Ten, kdo neupíše v pekle duši, kvůli lásce, ale zamiluje se v něm, netrpí.“ Smrt se na něj zase podívala jako na malé děcko a dodala:

„A ví to?“ Čímž ho trochu rozhodila.

Ne, asi ne, ale miluju ji a ona mě miluje i tak.“ Jakmile neuváženě slova Lucifer vyřkl, zarazil se. Doposud si toho nebyl vědom. Byl jen s Isabellou hrozně rád, ale jakmile uslyšel, co vyslovil, byl si tím jistý. Skoro ho to začalo děsit, jak moc do toho skočil po hlavě. Zatracená láska. Vždycky si myslel, že když ho potká, dokáže se ovládnout a bude ji mít pod kontrolou. Jenže se mýlil a začínal uvažovat nad tím, kdo z nich je větší ďábel. Láska nebo on? Měl by se tím víc zabývat a používat ji na mučení.

„Miluju ji a bude moje.“ I přesto si stál za svým, ačkoliv jeho myšlenky ho trochu zrazovaly.

„Tak tohle dopadne špatně.“

…

„Ale nezabilas ho?“ staral se Edward. Musel být do mého příběhu úplně vtažen, protože mě pečlivě pozoroval. Já se jeho otázce musela zasmát.

„Ne, Jamese jsem nezabila,“ odpověděla jsem mu na otázku a pokračovala dál: „Potom incidentu se mě všichni báli a nikdo se neopovažoval se mi jakkoli postavit. Proto jsem měla čas řešit jiné věci. Rozhodla jsem se, že dostanu toho, kdo zabil moji matku, protože viníka té noci nechytili. Sice jsem s mamkou prožila velmi málo času, protože byla neustále v práci, ale těch málo chvil, co mi dala, jsou jediné věci, co mi připadalo z celého lidského světa krásné. Za to stálo se pomstít,“ vzpomínala jsem nahlas a trochu se uculovala při vzpomínce na dámské noci s mamkou. Mluvila tenkrát o věcech, které jsem, nakonec jako člověk, nepoznala. Jako pekelný posel mám sice daleko více zkušeností, ale peklo je peklo, takže nejlepší obrázek to nemá. Hlavně Lucifer není vždy nejjemnější milenec.

„Trvalo mi asi rok a půl, než jsem nasbírala dostatečné informace a muže, který zničil můj život, našla. Ale byla jsem hloupá a neuvážená.“ Potom Bella na chvíli zmlkla a přemýšlela, jak dál: „Doposud nevím, co jsem si myslela. Že ho přeperu s nožem v ruce? Měla jsem ho udat na policii, ale já byla blbá a sledovala ho do tmavé uličky, kde jsem ho měla v plánu zabít. Ale měla jsem smůlu. Přepral mě a já upadla do bezvědomí, když jsem se probudila, věděla jsem, že jsem v pytli.“ Edward se najednou zvedl a posadil se vedle mě. Musel vidět, jak se mi oči zalévají slzami. První chvíli váhal, a pak mě obejmul. Naprosto mi tím vyrazil dech. Nikdy nikdo mě neobjímal, když jsem byla smutná. Vždycky jsem se musela poprat se vším sama a najednou mě Edward objímal. Rozbrečela jsem se jako malá holka a nechala slzy plynout dál. Vůbec jsem netušila, kde se berou. Edward trpělivě držel a zároveň mě hladil po vlasech. A mě se začínalo po dlouhé době hrozně ulevovat. Kdy se zatraceně ze získání jeho duše stala moje terapie? Tohle jsem musela utnout.

Po chvíli jsem si utřela slzy a narovnala se. Musela jsem příběh dovyprávět a jít. Rozhodla jsem se, že on do pekla nepatří. Luciferovi to prostě budu muset nějak vysvětlit. Chtěla jsem to mít všechno, co nejrychleji za sebou, a proto jsem to hodně utnula a řekla to nejdůležitější:

„A konec toho všeho je, že mě chytil, několik dní mučil, dokud se mi nepovedlo se osvobodit, pak ho zabít. A abych utekla od toho všeho, skočila jsem z útesu.“ Viděla jsem na něm, že jsem ho zrychlenou verzí zaskočila. Ale tušil, že mám kousek od zhroucení, takže to víc nerozebíral. Popisovat mu, co mi dotyčný tenkrát všechno dělal, bylo momentálně nad moje síly.

„Myslela sis, že když se zabiješ, před vším utečeš?“ vybalil najednou.

„Ano.“

„Ale místo toho ses dostala do pekla.“

„Nějak jsem to špatně spočítala. Nevěřila jsem tomu, že je po smrti ještě něco.“ Ano, byla to naprosto hloupá domněnka, ale co? Byla jsem mladá a neuvážená! Edward mi celou dobu koukal do očí a teprve teď jsem si uvědomila, jak moc mi je blízko.

„Víš, že teď už mi tvoje krev nezpívá?“ Usmála jsem se jeho otázce a odpověděla mu:

„To jsem způsobovala naschvál já. Abych tě mohla více mučit.“ A sklopila jsem oči k zemi, protože z jeho blízkosti jsem byla nervózní. Připadala jsem si jako malá holka, která se přiznala k nějaké nepleše. Potom jsem zvedla zrak nahoru a uviděla Edwardovi krásné zlaté oči. Ač jsem nechtěla, moje srdce se rozběhlo rychlostí blesku. Viděla jsem, že Edward reakci na něj zpozoroval a lehce se ke mně nakláněl. Jenže já v jeden moment uhnula. Nemohla jsem. Nechtěla jsem. Bylo to moc složité. A měla jsem si brát Lucifera.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu. „Já nemůžu.“

„Pekelní poslové nemohou nikoho líbat?“ zeptal se uličnicky, když viděl, kam tím mířím.

„Ale jo. Dokonce polibky stvrzujeme smlouvy,“ ujelo mi automaticky a hned jsem uviděla, jak Edwardovi začaly jiskřit oči. A já tušila, že se řítím do pěkných problémů.