Láska věc ďábelská - 3. kapitola

Smrt je potvora, která kdykoliv může zhatit vaše plány. Tak čí krček si dnes podáme? Edwarda či Bellin?

Kdyby Edward mohl, byl by snad ještě víc bílý jak stěna. Bylo na něm vidět, že z Isabelliny přítomnosti radost nemá. Ale nemohl si pomoci. Musel sledovat její dlouhé prameny vlasů, které jí trochu neposedně splývaly po těle a nejhorší na tom všem byly oči. Kdyby před sebou neměl jemně vypadající dívku, soudil by, že jí v nich trochu ďábelsky jiskří. Nemohl se jich nabažit, jako kdyby jen z jednoho pohledu mohl říct, že tohle není vše, co skrývá. A když se snažil skončit se zíráním a pohledem dolů uhnout z jejího zorného pole, zastavil se na rtech, objetých tmavě červenou rtěnkou, což by mu kdyby byl člověk, asi vyrazilo dech.

„Už asi všichni víte, že moje jméno je Bella. A omlouvám se za dnešní vyrušení u oběda,“ chovala se slušně a Edward jí byl naprosto okouzlený. Na jediné na co se tak vehementně soustředil, bylo, aby nedýchal. Byl natolik fascinovaný její krásou a vším co dělala, že i s nedýcháním měl problémy. Měl nutkavý pocit se jí dotknout. Zjistit, jakou teplotu má její pokožka, jestli je stejně jemná, jak si představuje. Musel zavřít najednou oči, aby se zastavil před pohromou. Co se to s ním zatraceně dělo?

Měla ho ve své moci. Ale Bella viděla Edwarda jen jako jednu velkou výzvu. Jeden z nejtěžších případů její kariéry pekelného posla a jeho okouzlení její osobou ji prostě ani nepřekvapovalo. Edward asi musel mít výraz pitomce, protože ten obr s chichotáním do něj drcnul.

„Člověče, zmuž se,“ pošeptal mu a Bella nechápavě na ty dva pohlédla.

„Já jsem Emmett, tohle Edward, Rose, Alice a Jasper,“ ujal se slova Emmett, protože nikdo z rodiny nebyl té slušnosti. Sám sobě se tomu trochu divil, ale asi mu něco unikalo, a jak zbytek znal, jakmile bude Bella z doslechu, zasvětí ho.

Bella tušila, že už se začíná nachylovat čas k začátku hodiny biologie, a jelikož jí nebylo moc příjemné, jak na ni Cullenovi doslova zírají, nandala si kapuci a omluvila se jim s tím, že jde hledat učebnu biologie.

„Počkej,“ zastavil ji Emmett. „Edward má také biologii, dovede tě tam.“ Potom povytáhl Edwarda a nechal ho, aby se postavil vedle Belly, kterou měl následovat. Isabeallino já bylo naprosto nadšené. Nic podobného neplánovala. Dělala Edwardovi ze života doslova peklo a ani se moc nemusela snažit. Lucifer se musel v pekle válet smíchy.

Edward Bellu dovedl do třídy bez jediného slova a posadil se hned do první lavice k oknu, které ihned otevřel. Vystrčil hlavu ven a párkrát se pořádně nadechl. Isabella dělala, že nic z toho nevidí, a pokračovala dál za ním.

„Je u tebe volno?“ zeptala se a ukazovala zároveň na volnou židli vedle něho. Edward trochu vyvalil oči, ale přikývl. Bella si sedla vedle něj a usmála se. Jeho osobní peklo bude pokračovat dál. Sundala kapuci a dělala, že si užívá vzduch, který vane z otevřeného okna. Ale Edward nemohl tušit, že tohle byla jen záminka k tomu, aby ho upoutala ještě víc. V jednu chvíli měl chuť jí říct, že je holka bláznivá, takhle se před upírem předvádět, ale nebyl toho schopný.

„Ona fakt chce, abych ji vycuc!“ pomyslel si.

…

Když Isabella odcházela z hodiny biologie, měla chuť řvát smíchy. Edward byl v hodině jednou vyzván k odpovědi na profesorovu otázku, na kterou odpověděl bez váhání, ale dříve, než mu došlo, co udělal, bylo pozdě. Došel mu vzduch a musel se nadechnout, což ho málem stálo duši. Isabella byla trochu zklamaná, že jí tam přede všema neskočil po krku, ale věděla, že měl opravdu namále. Až se příště setkají, podlehne. Teď si musela vyřídit pár věci v pekle.

Tušila, že její snoubenec využívá toho, že je z baráku. Takže se rozhodla, že ho překvapí, a vyžene mu ty cácorky, které po tajnu pro něj připravovali ostatní pekelníci, na rozlučku se svobodou. Jenže nebyla naivní panenka, aby si zrovna ona myslela, že on bude nějaký věrný panáček. Přece si brala Lucifera!

„Užíváš si poslední týdny před svatbou?“ zeptala se Isabella Lucifera, když vešla do místnosti, kde se válel ve vířivce s třemi dívkami. Jakmile ji spatřil, usmál se na ni a naprosto hravým tónem se jí zeptal:

„Přidáš se k nám, zlato?“

„Miláčku, víš, že na grupáče nejsem.“ Normální ženu by asi Lucifer trápil, ale Isabella na jeho chování byla zvyklá. Věrnost v posteli byla věc, kterou od něj ani neočekávala. Chtěla si ho vzít jen z toho důvodu, aby nemusela dělat podřadné věci a byla dostatečně chytrá, aby se do něj nezamilovala, protože láska k němu by byla věc, která by ji mohla zničit. Milovat někoho v pekle bylo, jakoby jste se rozhodli pro dobrovolné mučení. A Isabella to věděla. Proto Lucifera brala jako muže, který má moc. No, musela si to přiznat, nejradši na něm měla jeho vypracované buchty na břiše a uličnické oči. Dorazila k němu a políbila ho, ale ne obyčejným polibkem. Byla líná mu vyprávět, co se přes den dělo a polibky měly v pekle neskutečnou moc. Mohli jste někomu předat nějaké myšlenky, uzavřít pomocí polibku nějakou dohodu, ba dokonce mu vzít život nebo ho úplně vymazat ze světa, ale něco takového už byla trochu složitější záležitost, tu většinou dokázal jen Lucifer. A bylo to dobře. Jenže ona tím neskutečně denně riskovala. Lucifera si nedovolil jen tak někdo políbit, vždy tím riskoval, že ho může zničit. Jenže tohle bylo Isabelle úplně jedno. Nevážila si sama sebe. Neměla na tomto světě, co dělat. A kdyby ji Lucifer zabil, možná by jednou poznala něco více než mučení a smrt. Lucifer se najednou do polibku položil a Isabella letěla k němu do vířivky.

„Zatraceně! Potřebuju se vrátit tam nahoru,“ zanadávala.

„Všechny hned vypadněte,“ přikázal a Isabella ucítila, jak horní část jejího oblečení je postupně trhána. Ona se zatím vyhoupla na jeho klín a zapletla mu ruce do vlasů. Projela mu jeho kadeře a on zpozorněl:

„Furt nemůžeš uvěřit tomu, že nemám rohy?“ A Isabella se začala smát.

„Ne, jsem nadšená z tvých krásných kadeří.“

„To víš, andělé jsou fešáci.“

„Všichni?“ Lucifera její otázka zarazila a ona to zpozorovala, začala se smát. “Přece si nemyslíš, že bych pláchla na druhou stranu,“ rejpla si do něj a Lucifer ji už téměř bez oblečení povalil pod sebe. „Mám pro tebe jedno malé upozornění. Myslíš, že tohle bych s nimi pod tou božskou rouškou mohla vyvádět?“

„Pod příslibem manželství.“

„Hm, takže mám ještě z čeho vybírat?“ škádlila ho.

„Ne, ty budeš moje.“

…

Druhý den ráno jsem znova nastoupila do školy a pořád jsem si připadala, jak pod dozorem. Všichni mě skenovali pohledem. Vstoupila jsem do třídy a posadila se do lavice. Překvapivě jsem během těchto dnů zjistila, že střední zrovna není věc, která mi chyběla. Na obědě jsem znova potkala Cullenovi a tentokrát jsem si vzala sendvič a vydala se rovnou na biologii. Stačilo mi mučit jen Edwarda. Dnes jsem měla v plánu přidat jen malou formalitu, abych ho dostala - říznout se o papír.

Seděla jsem ve třídě a čekala na Edwarda. Třída se plnila a on pořád nikde. Dokonce dorazil i profesor. Edward mě vypekl. Nebyl tam. A jak jsem pak časem zjistila, nedorazil ani v dalších dnech.

Byl už pátek a já jsem byla rozhodnutá, čekat na Edwarda celý týden. Chtěla jsem sehrát svoji roli bez toho, abych musela na Edwarda vybalit, kdo doopravdy jsem. Když bych získala jeho duši bez jakéhokoliv daru nazpět, o to víc bych ukázala, jak moc jsem dobrá. Jenže to mi nemělo být dopřáno.

Odcházela jsem z hodiny biologie ke svému autu na parkovišti a oddávala se mp3 přehrávači, když do mě něco narazilo. Bylo to rychlé, neovladatelné a nečekané. Narazila do mě dodávka a podle všeho jsem neměla šanci přežít, proto jsem přede všemi naposled musela vydechnout a zahrát si na mrtvou. Zavřela jsem raději oči, abych měla situaci předstírání lehčí a vnímala zvuky kolem sebe. Všichni kolem mě zmatkovali. Byli vyděšení a netušili, co mají dělat. O to větší povyk byl, když jeden z mých spolužáků ke mně přišel a snažil se zjistit, jestli žiju. Podle dunivého zvuku blízko mě, sebou asi švihnul, když zjistil, že jsem mrtvá. A já mohla v sobě dusit hodně potichu pouze lehký smích, který se stával postupně hysterickým, když jsem si uvědomila, že mé plány jsou v koncích.