Láska věc ďábelská - 2. kapitola

Začátek Edwardovi noční můry. Jak se popere s vůní Belly, která se mu začne vměšovat do života? A jak zareaguje, až ji znova spatří? Uteče jako jehně před lvem? 

Jeho budoucí žena byla génius, který se vyžíval v tom, čím byla. Jen ona mohla ještě bytosti obývající zemi udělat peklo na zemi. Edward rád podepíše, jen aby měl od ní klid. Jo, ženy. Lucifer začínal mít o sebe starost. Co když i ta jeho bude mít takhle na háku? Ještě o té svatbě musí zauvažovat.

„Jak budeš dál pokračovat?“ zjišťoval Lucifer, který se těšil na každý další krok. Byl jako malé dítě před rozbalením dárků.

„Nech se překvapit.“ A s tím Isabella odešla z místnosti. Kdyby mu totiž pokaždé hned dala vše, co mohla, neměl by o ni takový zájem. Prokoukla ho už dávno. No, uvědomte si. Dítěti dáte celou čokoládu a ono ji spořádá během pěti minut, a hned jde pak za vámi s tím, že chce další. Když mu dáte pouze kostičku, bude si jí více vážit a vy mu budete mít déle, co dávat. Takže Bella volila na Lucifera už několik let taktiku malého dítěte.

Krom toho, ona sama pořádně netušila, jak se situace s Edwardem v dalších dnech bude vyvíjet. Proto si šla sbalit věci a na pár dní se nastěhovat k jakémusi šerifovi Swanovi. Ironie. Když si ráno vybírala jméno podle telefonního seznamu, netušila, že příjmení, které si zvolí, bude šerifa, jenž má dceru úplně na druhé straně států. Tudíž se rozhodla pro následovnou věc, vydávat se za ni. Ačkoliv jeho dcera se jmenovala Elisabeth, říkali jí Bello, takže až taková změna jmen to pro ni nebude.

V dalších hodinách se Bella nastěhovala k Charliemu Swanovi a začala se připravovat na další den. Z celé věci byla trochu nervózní, protože střední škola v jejím podání nebyla nic příjemného.

…

Bella stála před sekretářkou a v rozvrhu hledala skulinky, aby mohla být s Edwardem na každé hodině. Netušila, že by něco takového mohlo být vůbec problém. Mýlila se. Chtěla ho dovést k šílenství co nejdříve a tahle cesta byla nejjednodušším řešením. Sedět vedle něj a odhalovat mu svůj krček. Jen doufala, že nebude moc slintat. Nechtěla mít poničenou její oblíbenou mikinu.

Byla ochotná zajít do extrémů, ať klidně povraždí polovinu školy. Jí to bylo jedno. Čím dřív jeho duši dostane do pekla, tím dřív bude Luciferovou ženou, a bude mít od téhle práce klid. Intrikovat a vymýšlet způsoby, jak dostávat lidi do pekla, hračka nebyla. Ačkoliv někdy se nehorázně pobavila. Když už konečně navedla sekretářku na nejdostupnější rozvrh po boku Edwarda, rozhodla se, že si dojde do automatu pro jeden z jejích oblíbených jedů lidstva – kafe. Měla na sobě černé džíny a tmavě červenou mikinu s kapucí, která jí zakrývala tvář, takže zatím měla klid, dokud se po škole nerozkřikne, že dcera pana šerifa nastoupila na školu. Potom pouze doufala, že si Edward neuvědomí, kdo by to mohl být a nebude ze školy uhánět jako motorová myš. Chudák, ani netušil, že by jí neutekl, kdyby chtěla.

Cestou se rovnou podívala na svou novou skříňku a naházela tam učebnice, které nepotřebovala. Nakonec se usnesla, že půjde předčasně do třídy, kde zabere místo, jaké se jí zlíbí. Moc dobře si byla vědoma toho, že se jí nikdo neopováží postavit. Stačí, aby se jí podívali do očí, a dají jí klid. Tohle na celé té její pekelnosti milovala. Z nějakého důvodu nesnášela tlachání lidí a milovala samotu. Čím méně ji někdo otravoval tím lépe.

Isabella se posadila do zadní lavice a pozorovala každého, kdo vešel do místnosti. V hlavě si dělala čárky, s kým z nich se v pekle ještě asi potká a byla celkově dost překvapená, kolik z nich už peklu propadlo, jestli bude na světě tolik hříšníků, nebude mít spoustu pekelných poslů, co dělat. A tohle pomyšlení se jí moc nelíbilo, jelikož si mnoho lidí vůbec neuvědomovalo, do čeho jdou. Až bude na trůnu vedle Lucifera, připomene pořádně lidem, co to peklo je.

„Sedíš na mém místě,“ ozvalo se najednou nad ní a ona se podívala dotyčné do očí. Ta holka se jmenovala Jessica a peklo měla jisté. Bylo zajímavé, co všechno byla Bella schopná vyčíst z jednoho pohledu do očí jakékoliv bytosti. Ale to co se dozvěděla o Jessice, ji celkem pobavilo. Měla ráda plyšové medvídky, a když při sexu s klukem na žádný nekoukala, nic z toho nebylo. "Holka s tímhle by ses měla léčit," pomyslela si Bella.

„Opravdu?“ zeptala se jí po chvíli, když viděla, že slečně nad ní sklaplo. Bella skoro zauvažovala nad tím, jestli svoje myšlenky okolo Jessicy jí neposlala. Jo, nestalo by se jí něco takového poprvé. S touhle schopností našeptávání do svědomí ostatních měla trochu ze začátku problém, a tak se jí hned vybavila vzpomínka na jedno z prvních setkání s Luciferem. Káral ji a jejího kolegu za to, že jim moc dlouho trvá než duši získají, jenže tenkrát to Bella dělala naschvál, což na sobě nedávala znát, protože se kochala pohledem na trenéra fitness, který měl na břiše pekáč buchet. No, přece jen se zasekla v pubertálním věku, ne? Tak si přece něco takového mohla dovolit. A tenkrát jí ujelo: "Když na ten jeho pekáč buchet se táááák hezky kouká." Na což po chvíli naklonila hlavu a všimla si, že Lucifer by pod tričkem mohl mít něco podobného: "Ale tak s tímhle pohledem bych se možná taky mohla smířit," dovyslala Luciferovi, a teprve až když na ni třeštil oči, uvědomila si, co provedla. Ajeje!

„Ne, jen si tu zůstaň,“ zaznělo najednou od ní a Bella se na ni lehce usmála, čímž ji podle všeho asi více vyděsila než cokoliv jiného. Jenže pak do třídy vstoupila jakási učitelka angličtiny a rozhodla se, že Bellu ukáže světu. Musela se postavit, shodit kapuci a představit se. Jakmile Bella uviděla, jak všem málem spadla čelist až k zemi, když shodila kapuci, měla chuť se jim vysmát. Looseři. V pekle už na její osobu byli zvyklí, takže zapomněla na to, jak na ni ostatní reagují. Co si budeme povídat. Pekelná krása je pekelná krása. Lucifer se na ní vyřádil. Když se stávala poslem duší, pozměnil ji natolik, aby byla pro lidi lákadlem. Někdo, komu duši téměř svěříte naprosto bez přemýšlení. A tahle malá výhoda ji hlavně u mužů nehorázně ulehčovala práci. Nevěřili byste, co muž dokáže udělat jen pro hezký úsměv.

V rychlosti se představila a hned si potom znova nandala kapuci, aby se její spolužáci dostali co nejrychleji z transu. Kvůli nim tu nebyla. Na některé z nich možná přijde řada později.

Bella byla z celého dne celkem otrávená, protože až po obědě se jí mělo dostat té cti, být v jedné místnosti s Edwardem. Jo, nic lepšího se jí vyčarovat u sekretářky nepodařilo. Nemohla si dovolit zase kolem sebe dělat takový povyk a přesouvat její nové spolužáky z hodiny na hodinu. Hlavně by to bylo moc okaté.

…

Následovala ostatní na oběd, aby dělala menší rozruch než teď, i když už nyní ji pronásledovaly pohledy, kam se hnula. V jídelně si nabrala nějaké jídlo a rozhlédla se po místech, kam by se mohla posadit a měla štěstí. V rohu byl volný stůl, a tak si tam zamířila. Posadila se na lavičku a vytáhla si knihu o středověkých mučících praktikách. Nedávno vyšla nová z historického hlediska a ona měla to štěstí, že ji objevila, protože na rozdíl od některých jejích kolegů, si znalosti musela doplnit. Byla jedním z nejmladších pekelných poslů.

„Ehm,“ zaznělo váhavě za ní a Bella lehce pootočila hlavou. Zahlédla celkem krásnou blonďatou upírku a neodolala si rejpnout.

„Děje se něco?“ odpověděla milým nevinným hlasem a podívala se jí do očí. Viděla na ní, že ta se jejího pohledu jen tak bát nebude a to se jí líbilo. Pro Bellu něco podobného bylo výzvou.

„Sedíš nám na místě.“

„Ale byla jsem tu dřív.“ Viděla na blondýnce, jak její nervy začínají téct a bavila se, protože moc dobře věděla, že její cestu do pekla si vydláždila díky lehce výbušným nervům. Ale kromě nenávisti a žárlivosti vůči lidem byla podle všeho celkem fajn.

„Miláčku, uklidni se. Děje se něco?“ ozval se hlubší mužský hlas za Bellinými zády a tentokrát usoudila, že bude vhodné, když se otočí, aby nebyla považována až za takového nevychovance. Ale nejprve si musela přiznat, že chtěla vidět rozčilený výraz bloncky celý. V zorném pohledu se jí objevil další upír, velkej, statnej, a kdyby nebyla už dávno mrtvá, asi by měla strach. Jenže on se usmíval, ba dokonce se bavil tím, jak prudí jeho přítelkyni? Usoudila z toho, jak ji vzal za pas a dával ji do klidu, aby se podle všeho na ni ihned nevrhla. Bella skoro začínala přemýšlet nad tím, jestli Cullenovi se krmí pouze zvířaty, protože Rosaliin přístup by ji docela vyděsil, kdyby byla člověkem. Rozhodla se nakonec udělat krok stranou.

„Omlouvám se, ale nechci dělat žádné problémy. Když jsem přišla, byl jediný volný stůl zde, a jelikož jsem chtěla trochu klidu, bez přemýšlení, že by něčí mohl být, jsem ho zabrala. Ale zvedat se mi nechce, takže ráda se s vámi o stůl podělím. Prosím, zaujměte místa,“ vybídla je slušně a trochu panovačně. Zahlédla, jak oba nad její nabídkou váhají.

„Posaďte se a už nedělejte větší povyk. Už tak je Bella dost velkým pozdvižením školy. Dejte jí aspoň dvacet minut vydechnout,“ ozval se najednou rozkazovačný hlas další menší upírky a ke stolu se bez keců posadili čtyři upíři, kteří se ji snažili všelijak prohlédnout z toho, co jí čouhalo z kapuci.

„Máme dnes hosta?“ zazněl za Bellou najednou udivený hlas, který ihned přiřadila ke správné osobě. Bez čekání na odpověď si sednul a ona tušila, že jeho rodina už mu poreferovala, co se stalo a kdo je. S jeho schopností čtení myšlenek mu toho asi moc neuniklo. V jednu chvíli viděla, jak ztuhl a upřel na ni pohled. Ale i tak se snažila Bella dále věnovat kapitole o tom, jak úchvatně se dá používat nástroj s názvem „mučící lechtání“. Až mlčení nakonec vzdala. Viděla, že jejich zvědavost a řeči kolem ní je nenechávají chladnými, a rozhodla se představit. Zvedla knížku od stolu a sundala si kapuci, aby jí viděli do tváře. Všichni ztuhli a Edward trochu vyděšeně polkl, zároveň přestal jakkoli dýchat.