Tančím, abych žil! – 2. část – Taneční versus výuka jednotlivých párových tanců

Mezi nejzajímavější zvyky v Čechách patří posílat naši mládež do tanečních. Mysleli jste si snad doposud, že je to tak i v jiných zemích? Já mám třeba osobně zkušenost s tím, že například v Anglii se moc často společenský tanec nevyučuje a spoustu Angličanů potkáte sice na diskotéce, ale na plese jen tak ne, a když už, tak hrají dost často jen  popovou hudbu a v plesových šatech trsají. Také mají spíše nějakým způsobem tématické party:  

A jestli mi stále nevěříte, stačí se zeptat vašich kamarádů z ciziny a málokterý vám řekne, že něco takového mají. Asi to je také jeden z důvodů, proč spousta párů před svatbou se chodí učit tančit. Přece jen první tanec novomanželů by neměl být o tom, že každý tančí sám, ale nýbrž ukázat každému, že spolu jsou schopni fungovat i do rytmu hudby jako jedno tělo.

Ale teď je načase se vrátit k původní myšlence dnešního příspěvku. Jaký je rozdíl mezi tím, když se rozhodnete chodit tančit a mezi tanečními?

Spousta z vás, hlavně muži, hned řekne: „Nikdo mě tam nenutí chodit.“ Teda pokud nemáte na krku přítelkyni, která vás pořád otravuje a nedá pokoj, dokud jí nedáte, co chce.

Dalším důležitým bodem pak je, že na mnoho kurzů nemusíte chodit ve společenském oblečení a stačí třeba obyčejné tričko, džíny a pohodlná obuv.

Dále mezi tyto body patří, že si vyberete tanec, který se vám líbí a otráveně nemusíte třeba půl hodiny podle lektorů tančit  valčík, u kterého hrozí, že se určitě někdo v sále vyseká... Ach, ty sladké vzpomínky na mládí!

A nejkrásnější na tom všem dokonce je, že i když umíte tancovat daný tanec, nemusíte jej tancovat, ale klidně posedávat na baru a sledovat ostatní páry. A nikdo vás neotravuje s tím, že byste měli jít tancovat. Už jen ta podívaná dost často stojí za to!

Ukázka, jak to na takové hodině tance může vypadat: