úterý 8. května 2012

Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 21. kapitola


I koktejl ve Forks potřebuje deštník.
21. kapitola

Edward:

Mířil jsem si to na oběd, myšlenkami někde u krásné neznámé, když jsem do někoho vrazil. A k mému velkému překvapení to byla ona. Naštěstí alespoň mé reflexy fungovaly správně a podařilo se mi ji ušetřit pádu a zachránil ji jen tak tak před dopadem na zem. Zachytil jsem ji v náručí a pomalu ji zvedal na nohy. Jenže jsem se k ní přiblížil moc blízko. Neovladatelná žízeň mě pohltila a já se přestával ovládat. Červeno před očima a svět kolem mě přestal existovat. Byla jen její zpívající krev a já si přišel jako větší fanatik, než fanynky na koncertech Beatles, taky jsem se k tomu úchvatnému zpěvu toužil dostat a podívat se mu na zoubek, nebo ho spíš prozkoumat svým zoubkem. Přibližoval jsem se k ní blíž a blíž, až jsem byl blízko jejího obličeje a její výdech mi lehce ovanul bradu, čímž se mi hlady div nepodlomila kolena. Touha po krvi vyhrávala a já už pomalu přestával bojovat. Naklonil jsem se k dívce ještě blíž a najednou se stalo něco, co jsem vůbec nečekal. Před očima se mi začala přehrávat jakási vzpomínka a z touhy po její krvi se stala touha po jejích rtech.

Nevím, jestli viděla můj vyděšený a zároveň zmatený pohled, ale já si nebyl vůbec jistý tím, co se se mnou děje. Ani nevím jak, najednou jsem měl přitisklé své rty na jejích a snažil se dělat všechno podle té vzpomínky. Uvolnil jsem se a jemně ji líbal.

Bohužel jsem cítil, jak je celou dobu strnulá a nespolupracuje. Začínal jsem tempo polibku zpomalovat a přemýšlet nad tím, jak jí tohle vysvětlím. Když vtom najednou zareagovala.

Jednou rukou si mě přitáhla blíž a začala mi polibek oplácet. Trochu mě to zarazilo, ale i zároveň pobídlo. Přitáhl jsem si ji k sobě ještě těsněji a všechnu její něhu jí oplácel. S touhou se začala mísit vášeň a já konečně po dlouhé době poznal to, po čem neustále mí bratři touží, a co jim mohou dát pouze jen jejich ženy, nebo i jiné ženy a možná i chlapci, ale to jsou směry, kterými by se mé myšlenky ubírat neměly, zejména když nejsem právě teď schopný myslet.

Vůbec jsem se neovládal a poddával se touhám bouřící se v mém těle. Dívku jsem nadzvedl a opřel o skříňku, abych si mohl uvolnit ruce a mohl jí jimi jezdit po těle. Po mých prvních dotycích zavzdychala a mě velmi potěšilo, že se jí to líbí, tak jako mně. Znova jsem spojil naše rty a nehodlal ji nikam pustit. Dokud jsem neuslyšel ten obdivný pískot.

„A já už si začínal myslet, že jsi gay,“ ozval se z dálky Mikův hlas a to mě snad rozrušilo ještě víc. Urychleně jsem ji postavil na zem dřív, než mě zase pohltí jedna z tužeb, a s rychlým Promiň jsem se otočil a odešel pryč.

Musel jsem pryč. Ta holka mě táhla z problému do problému. První hodinu jsem bojoval sám se sebou, abych se na ni nevrhl a nezabil ji, a pár hodin na to se na ni vrhnu na chodbě, ale nakonec s úplně jinou potřebou. Musí mít o mně hrozné mínění. Cítím se jako zvrhlík. Ale jedno pozitivum to má, Mike mi třeba přestane koukat na zadek, sice má děvče, ale nikdy jsem mu tak úplně nevěřil, abych se s ním po tělocviku chtěl potkat ve sprchách.

Nastoupil jsem do auta a rozjel jsem se domů. Zbytek rodiny si s dopravou poradí.

Vystoupil jsem z auta a rovnou si to zamířil na mou oblíbenou louku. Přemýšlet a přerovnat si v hlavě všechny nové myšlenky a zážitky.

Během chvilky jsem se ocitl na mýtině a natáhl se na trávu. Zavřel jsem oči a užíval si okolního klidu. Žádné myšlenky, žádné extra lákavé vůně, jen příjemný klid a má mysl se mohla rozběhnout.

Přehrával jsem si první pohled na její tvář a mé překvapení, když jsem spatřil, že existuje. Neodolatelnou vůni její krve a zakončil jsem to naším vášnivým polibkem na chodbě. Netušil jsem, proč mě k sobě vábí všemi možnými způsoby, ale v jednom jsem si udělal jasno. Jedna moje část si ji chtěla dát k obědu a ta druhá se s ní chtěla pomilovat a podle toho, jak to všechno dneska dopadlo, zjišťuji, že ta část, která se s ní chce pomilovat je silnější. Jinak by už dávno byla mrtvá.

Trápily mě dvě věci. Nevěděl jsem, zda někdy budu moci být v její přítomnosti jako všichni ostatní a netušil jsem, zda by o mě stála. Sice mi na polibek nakonec odpověděla, ale jistý jsem si tím být nemohl.

Budu muset zjistit, jestli bych se jednou mohl ovládat natolik, abych s ní mohl někdy promluvit, ačkoli v mém těle se neustále střídaly dvě touhy: Milování a hlad po její krve.

Athéna:

Sledovala jsem Afroditu a koukala na triky, které vytahovala z kapsy. Přece jen jsem byla bohyně války a moudrosti a přiučit se třeba něčemu novému od bohyně lásky by mi určitě neškodilo. Ačkoli bych jí to nikdy nepřiznala. Takovou radost bych jí neudělala.

Amor se právě vrátil s namíchaným Sex on the beach, podal mi jednu ze sklenic s děštníčkem, který byl ve Forks nezbytný i pro koktejly, a pohodlně se usadil vedle mě na mráčkové sofa. Cumlali jsme brčko, čekali, co Afrodita vyvede, a vyhlíželi další události. Najednou Afrodita radostí vypískla a my se naklonili, abychom měli lepší výhled na naši Bellču. Šla si to s mapou před čumákem a vrazila si to přímo do našeho Edwarda. Ten jí naštěstí jako správný gentleman zachytil a postavil na nohy, ale už jí nepustil.

Přibližoval se k ní čím dál blíž a já se modlila jen za jediné – ať jí nesežere. Edward se stále k Belle nakláněl blíž a blíž, a když Afrodita usoudila, že je dost blízko, řekla tu velmi důležitou větu:

„Vzpomeň si.“

A pak se to všechno stalo. Místo její žíly se vrhl na její rty a mně klesl adrenalin v žilách. Amor se pochechtával a dodal:

„Takže takhle na něj. Myslím, že tohle bude ještě zajímavé,“ podotkl. Já si jen odfrkla a sledovala ty dva, jak se ocumlávají. Oba vypadali velice spokojeni, aspoň do té doby, než je vyrušil ten blonďák a Edward potom utekl. Afrodita s Amorem se radovali a mě přepadl spíš smutek. Všimli si toho a Amor se mě jako první zeptal:

„Ty z toho nemáš radost?“

„Ne, nemám. To pro ně chcete jen tohle?“ vypískla jsem. Oba se na mě zmateně podívali a já jim musela vysvětlit všechno, co se vlastně děje. Nechápali nic.

„Edward ji má chuť buď doslova sežrat, nebo se s ní milovat. A tohle pro ni chcete? O tomhle je podle vás láska? Pokud si myslíte, že jo, naučila jsem se za několik desetiletí v postavení bohyně lásky víc než vy dva za celou věčnost.“ Vyčítavě jsem je pozorovala a oni se radši na mě ani nepodívali. Měla jsem pravdu a bylo na čase všechno začít řešit strategicky. Jinak by to všechno okolo Belly a Edwarda mohlo dopadnout špatně.

„Myslím, že je čas schůzovat,“ upozornila jsem je a ukázala jim, že půjdeme ke mně. Nic nenamítali a vydali se za mnou.



Postupem času jsme se dohodli na tom, že si musíme vyjevit, co vlastně jsme těm dvěma vůbec všechno udělali. Začali jsme nejprve u Afrodity.

„Prostě jsem jí vymazala vzpomínky na nás a poslala ji na zem,“ svěřila se a já se držela už teď za hlavu.

„To ti nedošlo, že se jí budou vracet postupně vzpomínky i na její předešlý život,“ zaskuhrala jsem a ona se radši potichu posadila a už radši nemluvila. Předstoupil Amor a útrpně pronesl:

„Mé činy už znáte. Vystřelil jsem ten zatracený šíp a přál si, aby ho Bella vábila, co to jde. Aby byla jeho siréna.,“ znovu zopakoval Amor své přičinění a já se pouze káravě zeptala.

„Už nic víc? Nemyslel jsi na něco jako: aby jí samou láskou sežral?“ Ten jenom zavrtěl hlavou a já si protentokrát oddychla. Nakonec jsem vstala a přiznala se ke svému počínání, o kterém jsem si ale myslela, že je poměrně nápomocné.

„Zablokovala jsem Bellinu mysl proti Edwardovu čtení myšlenek.“ Ti dva na mě vyjeveně koukali a nevěděli, co na to říct. Jen prostě seděli a přemýšleli.

„Je na pováženou, zda jsi udělala správný krok,“ zapolemizoval Amor, ale radši se v tom víc nerýpal. Věděl, že on po svém prohřešku do toho má kulový co mluvit.

„A co dál?“ ozvala se najednou nečekaně od Afrodity a já tentokrát nevěděla. Měla jsem si chuť jít sednout na obláček a sledovat, jak se všechno vyvíjí, ale jako správná bohyně moudrosti bych raději přišla s nějakým tím řešením.

„Takže si to shrňme, Bella je zpátky tam dole jako smrtelník a zatím si nic nepamatuje. Ona sama se tu do Edwarda zamilovala, což by mohlo způsobit, že si na to velmi rychle vzpomene na zemi. Ale když si vzpomene, je velká pravděpodobnost, že si vzpomene i na nás a bude nám chtít poslat pohled, což je dost obtížné, protože na Olymp pošťák moc rád nechodí. To jest část první. Další věc je, že Edward z Belly nespustí oči ani ruce, sotva bude v dohledu, což nám poněkud komplikuje školní docházku. Obávám se, že tím je bezpředmětné, že neslyší její myšlenky, protože by zněly asi jen: Ach, Edwarde, ještě. Nějaké návrhy?“

„Mám to,“ ozval se nečekaně Amor. „Poprosíme sudičky smrti, aby trochu ovlivnily jejich osudy. Ony tu niť jednou natáhnou tam a podruhé sem. Budeme mít vyhráno,“ podělil se s námi o svou super myšlenku a já málem, nebýt nesmrtelná, dostanu infarkt. Hlavou mi prolétl obraz svetru, který mi upletly kdysi dávno k narozeninám.

„Jasně, anebo budeme mít rovnou po nich,“ zabručela jsem na něj.

„Athéna má pravdu. Jsou téměř už slepé a je jim jedno, kde co přestřihnou,“ dovysvětlila mu Afrodita, která taky dostala kdysi svetřík s notnou dávkou průstřihů, ale které na rozdíl ode mne přišel sexy, a já se uklidnila, když se smutně sesunul do křesla. Ale stále jsem nevěděla, co si počít. Cítila jsem se naprosto zoufale.

„A co to třeba nechat strýčku osudu?“ ozvalo se najednou ode dveří a v nich stál samotný bůh bohů Zeus. Nojo, to by v tom byl čert, aby se nám do toho nezačal plést ještě táta. Budu potřebovat další deštníčkaté pití s dvojitým panákem. A taky začínám mít pocit, že kdybychom nechali ty dva, ať dělají, co umí, nějak by se to vyřešilo. A kdyby ji snědl? No co, láska přeci prochází žaludkem, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat