Polibky přírody - 19. kapitola

Všechna tajemství jednou vyjdou na povrch.

19. kapitola

Výraz krále, kterému spadla čelist téměř k zemi, když zjistil pravdu, byl k nezaplacení. Po dlouhé době jsem se opravdu bavil. Konečně jsem se začal po všech těch patáliích dávat dohromady a získával odměnu, očekávanou dlouhou dobu. Ale nejlepší na tom všem bylo: „Natalie a Elyan!“ Měl jsem z toho radost, ale nechtěl jsem jásat předčasně. Přece jen mi něco říká, že Elyanovi budu muset ještě trochu pomoci a král zase tak jednoduše Natalie nedá neb dá? Záleží na tom, jak se Elyan zachová ohledně královi náklonosti k Temi.

…

Po tom všem, co se během několika hodin semlelo, jsem se divil, že království není naruby. Po představení mé sestry král usoudil, že bude nejprve lepší, když si s Temi odpočinou, a pak začne řešit všechny problémy.

Temi se ujala Natalie a nabídla jí, že je ještě jedna volná postel u Amálky, a že prý nebude problém tam na pár dní zůstat, takže všechno bylo během několika vteřin vyřešeno. A teď stojím před dveřmi královské komnaty a připravuji se na boj, protože mi je jasné, že mi král dá všechno s přehledem sežrat. Zaťukal jsem na dveře a po vyzvání vstoupil.

„Posaď se,“ poručil mi a ukázal zároveň na křeslo, kde mě chtěl mít. Když jsem se uvelebil, začal očekávaný výslech.

„Nikdy ses mi nesvěřil, že máš sestru,“ začal král tak trochu zamyšleně a já byl překvapený, že zrovna začíná s ní. Copak nebyl na mě a Natalie naštvaný?

„Myslel jsem, že umřela,“ svěřil jsem se mu a podíval se na něj. Byl v klidu a kráčel z jedné strany komnaty na druhou.

„Aha,“ zkonstatoval a dále zamyšleně pochodoval.

„A co máš s Natalie?“ vytasil na mě a já se začínal potit, protože jsem přesně tušil, co přijde - pravda.

„Nic,“ odpověděl jsem popravdě a trochu se přikrčil v křesle.

„A jak mi tedy vysvětlíš, že si ji líbal?“ rejpal si dál, bylo na něm vidět, jak si mě vyhcutnává.

„Jsem do ní zamilovaný,“ vyložil jsem karty na stůl a zároveň poprvé v životě nahlas přiznal pravdu. „Asi už od začátku, co jsem ji potkal,“ přiznal jsem svoji domněnku a čekal na jeho reakci.

„Taky jsi mi to mohl říct dřív.“ Opřel se trochu zdrceně o stůl.

„Jenže já si to pořádně neuvědomoval, dokud jsem se nedostal do situace, že bych o ni mohl přijít,“ vysvětlil jsem mu a sledoval jeho další počínání. Povzdechl si a řekl:

„Dobře s Natalie promluvím a zasnoubení nějakým způsobem zruším,“ řekl a mě spadl kámen ze srdce.

„Opravdu?“ vyskočil jsem málem z křesla a měl ho chuť objímat.

„Opravdu,“ potvrdil mi to. „Ale…,“ odmlčel se, a potom pokračoval: „Dáš mi požehnání, pokud se budu dvořit tvojí sestře,“ vyložil tentokrát karty na stůl on a mě málem spadla čelist, až kdo ví kam. Král a moje sestra? Moje milovaná sestra? Vždyť jsem ji teprve získal zpět! Potom jsem se chvíli zamyslel a spočítal jsem si všechny pro a proti. Byl jsem ochotný na to přistoupit, ale taky jsem z toho chtěl něco vytěžit a nedat mu to všechno zadarmo.

„A co tvoje stárnutí?“ Zaútočil jsem na něj pro dobro své sestry.

„Když nebudu léčit, začnu stárnout,“ sdělil mi jakoby nic a já se ihned chytil příležitosti. „Takže mi teď slíbíš, že když vám to se sestrou náhodou vyjde, hned po svatbě přestaneš léčit. Slib mi to,“ zaútočil jsem na něj a viděl jsem, jak král váhá.

„To se radě líbit nebude,“ konstatoval.

„Takhle si budeme kvit. Já to myslím dobře s mou sestrou. Mám tě rád, ale koukat na to, jak vedle tebe stárne moje sestra a ty nestárneš, není něco, o co bych stál,“ vysvětlil jsem mu a čekal, jak se zachová.

„Dobře. Slibuji,“ řekl a potom jsme zmlkli. Pak se král zvednul a pravil:

„No, máme oba na čem pracovat. Já jdu zrušit nějak galantně to zasnoubení s Natalie a ty se připrav na utěšovací akci,“ poradil mi a v mé hlavě se odehrálo jen jediné: „Pokud něco takového bude potřebovat. Spíš bych měl sehnat nějakou láhev na oslavu.“ Jenže to jsem mu říct nemohl. Ale dříve, než jsem stihl cokoliv dodat, vypařil se. A mně zbývala ještě jedna věc - moje sestra.

…

Tak na tohle jsem fakt zvědavý. Ani jeden z nich nemá pořádné zkušenosti s láskou. Teď je otázkou, komu mám fandit, případně pomoci. Zhodnotíme situaci. S Natalie a Elyanem jsem spokojený. Ale Temi a král? Trochu šílená kombinace. Muž, který se držel několik desítek let od lásky a žena, jež ho měla v úmyslu před několika dny zabít. Jsem zvědav, co nastane, až zjistí, král pravdu.

…

Slyšela jsem zaťukání na dveře a vyzvala dotyčného, aby vstoupil.

„Dále.“ Ve dveřích se objevil můj bratr a mně se trochu nervozitou zvedl žaludek. Bylo to tu. Musela jsem s pravdou ven a to, co nejdříve. Elyan mě zase šťastně objal a já se cítila, čím dál víc provinile. Odklonila jsem se od něj, posadila se na postel a ukázala mu na křeslo v rohu:

„Myslím, že je na čase ti povědět celý příběh,“ začala jsem.

…

„Natalie,“ oslovil jsem ji, když jsem ji zahlédl v zahradě a připravoval slova pro ukončení našeho zasnoubení. „Mohl bych si s vámi promluvit?“ začal jsem, abych tohle všechno měl z krku.

„Ano, výsosti?“ odpověděla mi a utřela si špinavé ruce od hlíny do zástěry.

„Měli bychom si promluvit o našem zasnoubení,“ pokračoval jsem a hledal slova, až jsem to vzdal a rovnou to na ni vybalil. Nikdy jsem na tyhle věci nebyl:

„Co byste řekla tomu, kdybychom naše zasnoubení ukončili a zapomněli na to, co bylo?“ Když jsem to vyslovil, cítil jsem se hrozně provinile, protože jsem jí dal vlastně košem a docela jsem to udělal drsně. Proto jsem se na ni podíval a místo naštvaného výrazu, jsem na její tváři uviděl úsměv, a pak udělala něco, co jsem opravdu nečekal - objala mě.

„Děkuju,“ řekla, a potom se vrátila ke své práci. Když jsem odcházel, ještě jsem se na ni otočil:

„Jinak gratuluji ke vztahu s Elyanem,“ na což jsem uviděl její zaražený výraz. Copak spolu ještě nechodili? Vyrušil jsem je snad při jejich prvním polibku? V těchto věcech jsem se nikdy moc nevyznal.

„No, s ním si to musím ještě vyřídit,“ svěřila se mi.

„Jak vyřídit? Vždyť vás miluje,“ ptal jsem se a podle jejího vykuleného výrazu, jsem poznal, že tahle informace jí byla prozatím zatajena.