Šmarjá, Edwarde, tak už se zamluj! - 30. kapitola

Nerozčilujte se, když vám žena radí. Udílením rad žena utužuje v partnerském vztahu důvěru. Nedělá to proto, že vás považuje za neschopného.

30. kapitola

Oblékal jsem se do práce a uslyšel jsem křik Alice:

„To přece nemyslí vážně!“ vřískala vztekle a všichni jsme se kolem ní nakupili v obýváku.

„Co se děje?“ snažil jsem se být klidný a doufal, že Edward Bellu nezabil. V jednu chvíli jsem litoval, když jsem rodině řekl, aby si problémy vyřešil Edward sám. Prostě jsme je nechali jít.

„Požádal jí o ruku a plánuje jednu rychlou svatbu v Las Vegas,“ tlumočila nám Alice naprosto zničená. Připravování svateb bylo její potěšením v dlouhé věčnosti a Edward jí o tohle chtěl připravit. Dřív než jsem stihl cokoliv říct, Alice znova vykřikla.

„Řekla mu ne,“ zněla zdrceně a chápal jsem ji. Edward někoho nikdy o ruku nežádal, a když už konečně požádal, řekne mu ne. Co je to zatraceně za holku? A pak to všechno dokončil vyděšený výraz Alice.

„Oni mi zmizeli,“ řekla konsternovaně a já se pomalu začínal v tom zmatku ztrácet.

„Jak zmizeli?“ reagoval jsem.

„Prostě jakoby najednou byli mrtví,“ vysvětlila a snažila se nadále chytit vlnu, ale nic. Uklidnil jsem se a přemýšlel. Edward nevidí Belliny myšlenky, takže má schopnost, a pokud ji je schopná rozvinout, nemusela by Alice vidět jejich budoucnost. O Belle jsem sice moc nevěděl, ale s tímhle se mi Edward svěřil hned první den, co ji potkal. Proto jsem usoudil, že to prostě chce jen čas a doufat, že Alicin přijímač časem zase něco zachytí.

„Alice, teď s tím nic neuděláš a já musím do práce. Kdyby se dělo něco zajímavého dej vědět,“ prohodil jsem laxně a vydal se směr do garáže.

„Seš si jistý tím, že je Edward v pořádku?“ ozvala se za mnou Esmé.

„Ano, myslím, že zmizeli, kvůli Bellině štítu. Je sice člověk ale na obyčejnou dívku bude velmi silná,“ vysvětloval jsem jí a snažil se nevnímat své dva syny, kteří se v koutě bezhlesně vsázeli o události zdánlivě spojené s baseballem. Než jsem vypozoroval, na jakou metu se podle nich Edward dostane a na jakou se již dostal před žádostí o ruku, ozvala se opět má žena.

„Dobře,“ zněla smířlivě Esmé. „Snad to odmítnutí překousne,“ odpověděla mi smutně.

„Já si myslím, že ji ještě přemluví,“ dal jsem jí naději a doufal, že mám pravdu. Vidět na Edwardově tváři konečně zamilovanej pohled bude stát za to.

…

Neustále jsem něco povídal o mé rodině, i když jsem věděl, že ne pořád mě vnímá. Chudák byla v jednom ohni a já tu jako naprostý pitomec vykládám o tom, jaké šílenosti na tomhle světě jako rodina vyvádíme. Nehlídal jsem čas a cítil, že její proměna snad trvá věčnost. Těšil jsem se na ni, ale zároveň jsem se bál, aby mě za tenhle čin nenáviděla. Ze všeho nejvíc mě děsila ta část, až se dozví, že jsem ji málem zabil. Kdyby nebylo Athény, už by nebyla na tomto světě.

Stiskl jsem jí ruku zase o trochu víc a povídal další příhodu s Emmetem a zničeným kouskem nábytku. Najednou se její srdce rozeběhlo o něco rychleji, než při zbytku přeměny a já věděl, že se dostáváme ke konci. Pak její srdce utichlo a otevřela oči.

Chvíli koukala do stropu, a potom se otočila přímo na mě a usmála se. Její úsměv mě dostal úplně do kolen a já nebyl schopný cokoliv udělat, ačkoli na mě koukaly červené divoké oči, nedokázal jsem se ani hnout. Ale ona mě překvapila. První, co udělala, bylo, že skočila po mně a začala mě naprosto nenasytně líbat. Nejprve jsem se chtěl začít bránit, ale nedokázal jsem to a nechal se stáhnout vášní, která nás spalovala. Jezdil jsem jí po těle rukama a věděl, že teď už se ovládat nemusím. Převalil jsem ji pod sebe a políbil jí na krk. Jako odpověď se mi dostavilo velmi vřelé zavzdychání a já lítal svým vědomím někde v oblacích.

„Tohle si snad necháte, až na svatební noc, ne?“ ozval se Diův hlas za námi a já ho prošpikoval pohledem. Jenže jsem nehlídal Bellu a ta se na něj bez jakéhokoliv uvažování vrhla. Ale Zeus byl prostě bůh a byl rychlejší. Zastavil Bellu před svým tělem a udržel si ji v náručí. Pohlédl ji do očí a ona sebou přestala škubat. Uvolnila se a ustalo její pudové chování. Znal jsem ten pocit, když se necháte vést jen city a touhou. V tomhle případě musela po Diovi skočit z toho důvodu, protože nás vyrušil. Tak moc po mě toužila.

„Myslím, že tohle bude lepší,“ pronesl jen tak pro sebe Zeus a usmál se. Bella se postavila kousíček od něj a trochu poklepala hlavou, a když se pak otočila na mě, provinile se zatvářila a řekla mi „promiň“. Chtěl jsem jí říct, že mně to opravdu nevadilo, ale Zeus se prostě nedal.

„Upřímně, Bello, nevypadalo to, že by mu to vadilo?“ rejpnul si, a kdybych mohl, snad i zčervenám.

„Teď budeme muset jít. Jinak mi v dalších letech budou dámy topit pod kotlem,“ poznamenal trochu vyděšeně a já nechápavě čekal, co má v plánu. Rozešel se ven z pokoje a asi jsme ho měli následovat, jenže ani jeden z nás nezareagoval, jak měl. Bella si dala ruce vzpurně na hrudníku a čekala. Zeus se na nás nechápavě podíval a Bella spustila:

„Co kdybys nám třeba řekl, co máš v plánu? Nebo spíš co má ta Áčková parta v plánu?“ Zeus vykuklil očka a já jsem zareagoval.

„Áčková parta?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Jo, Áčková parta – Afrodita, Athéna, Artemis a Amor,“ vysvětlila mi a já nevěřil téměř svým vlastním uším. On v tom není zatažený jenom Zeus a Athéna? Trochu jsem vyděšeně polknul a říkal si, že jejich pomoc nepotřebujeme.

„Dobře, chápu,“ odpověděl jsem jí trochu rozladěně.

„Co teda máte v plánu?“ zjišťovala jako generál.

„Nejprve ti připravila kousek v poušti Artemis něco k snědku, a pak vás odvedu na Olymp, kde se vezmete,“ informoval nás jako, kdybychom vůbec neměli vlastní vůli. Proto jsem se rozhodl vzít jako chlap věci do svých rukou.

„Bella se teď potřebuje srovnat s proměnou. Svatba počká.“ V pokoji se najednou rozhostilo téměř děsivé ticho.

„Dokud vy dva nebudete manželé. Nikdo z nás nebude mít klid. Athéna se ti snaží dohodit lásku už tak dlouho, že když tě dneska s Bellou před oltář nedotáhnu, bude mi dělat dalších tisíc let peklo ze života.“ Bella se poťouchle usmívala a asi čekala na mojí reakci. Vůbec jsem nechápal, co jí na tom připadalo vtipné.

„Nemůžete nás nutit,“ zavrčel jsem. Zeus mě ignoroval a podíval se na Bellu.

„Ty víš proč,“ tlačil na ni.

„Chápu,“ potvrdila mu a potom se otočila na mě.

„Miláčku, před tím si chtěl svatbu hned. Změnilo se snad něco?“ Dělala přitom na mě oči a já si najednou připadal naprosto bezmocný. Kdyby si v tu chvíli přála cokoliv a bylo by to v mé moci, dal bych jít to. Podíval jsem se na ní a starostlivě se zeptal:

„Opravdu je to, co chceš?“ zjišťoval jsem.

„Ano,“ odpověděla mi a já věděl, že je to cesta, kterou se v následujících hodinách budeme držet. Cesta, kterou pro nás naplánovalo božstvo. Téměř jsem začal litovat, že tu není moje rodina a svatba nebude úplně dokonalá.

…

Krčil jsem se v křoví před nemocnicí a snažil se nezpackat úkol, který mi dala Athéna. Její hněv bylo poslední, co mi v téhle věčnosti chybělo. Už tak s ní a Afroditou posledních pár dní bylo k nevydržení. Snaží se pro Bellu a Edwarda udělat téměř nemožné.

„Konečně,“ povzdechl jsem si, když Carlisle Cullen vylezl z nemocnice a počkal, než se dostane k autu. Jakmile vytáhl klíčky z auta, zjevil jsem se před ním a se slovy:

„Doktore Cullene, dnes domů nepůjdete,“ ho chytil za ruku a hodlal ho přemístit k nám na Olymp. Jenže dřív než jsem stihl jakkoli zareagovat něco do mě pořádnou silou narazilo a já odletěl na druhou stranu parkoviště. Dopadl jsem na zem a sejmul pár stromů. Nebýt synem bohyně, jsem už dávno mrtvý.

„Pitomče,“ ozvalo se najednou,“ nechceme ho zabít, nejprve musíme zjistit, kdo to je, co chce a kam zmizela Bella s Edwardem,“ pokárala ho dotyčná a kolem mě se shluklo šest upírů. Upřeně se na mě zadívala upírka, kterou jsem znal pod jménem Alice, a spustila:

„Co jsi zač?“ vyslýchala mě a já zatím uvažoval nad tím, jaké mám šance proti šesti upírům. Situaci jsem rychle zhodnotil a udělal to, co jsem musel. Přemístil nás rychle všechny na Olymp. Tam si s nimi Athéna s Afroditou a asistenty poradí.

…

„Skláním se před tvým mimořádným citem pro romantičnost, ale tohle nepůjde.“

„Uznej, že by to bylo stylové.“

„Jenže jsou vegetariáni a jedí zvířata.“

„Mytickou obludu jen tak nevycucáš, to nebude problém.“

„Jenže slintá a to už problém je. Tedy pokud stále trváš na té vlečce u šatů. Nemůžeš donutit tři hlavy, aby slintaly jen na malý kousek podlahy.“

„Ty šaty ale musí být bílé a nevinné, protože NĚKDO z několikanásobné matky udělal PANNU nevěstu.“

„Což znamená, že oslintané budou eklhaft,“ přešla Athéna nařčení své osoby.

„No dobře, tak tedy žádné prstýnky na Kerberově obojku. Ale uznej, že je strašně roztomilý a že by to určitě zvládnul.“

„Afrodito, roztomilý byl naposled jako štěně. Ale jestli chceš, mohl by táhnout svatební kočár.“

„Kočár? Šmarjá! Hostina!“ Vyjekla Afrodita na základě volné asociace.

Athéna se jen podívala do svých desek s jednotlivými úkoly: „Bez starosti, Artemis se vzdala pozice DJ a bude dělat barmanku. Její družina právě teď odebírá krevní vzorky všech možných savců. Prý bude mít stylový bar ala transfuzní oddělení pro všechny, kteří si potrpí na tekutou stravu.“

„A kde se vůbec toulá?“

„Loví Belle velbloudy nebo co. Pamatuješ na to stádo, co jí nabídl ten arab, aby se za něj provdala?“ zeptala se Athéna.

„Ale ten už měl přeci další tři kuželky, myslela jsem, že Arti o něj nemá zájem.“

„Kuželky?“

„Ony v těch mundůrech vypadají jako kuželky.“

„To je fakt,“ souhlasila Athéna.

„Tuhle jsem ti ale uvažovala, že bych si k moři pořídila burkini, aby nikdo neviděl, že jsem přibrala. Je to praktické, černá zeštíhluje. A taky by mě nikdo nepoznal.“

„Praktické, hmm, kdy přivezou kytky?“

„Jo, kdyby mě tak trápily kytky. Nedá se udělat svatební dort z krve? Nějak jí vysrážet? Z destiček, krvinek? Asi by to chtělo bílé, když je to svatba.“

„Zkus krvavou tlačenku, ta prý šmakuje i vodníkům,“ blýskla se Athéna svými znalostmi kinematografie.

„Hm, hm. V kolik otvírá to malé řeznictví na Starém městě?“