Ženě toho mnoho neujde. Snímkování mozku ukázalo, že i když odpočívá, její mozek je z devadesáti procent aktivní.
Nadechla jsem se a probírala plán dnešního podvečera. Bella měla dorazit za chvíli a já s Afroditou jsme ji měli připravit jako nevěstu. Amor měl přivést doktora Cullena a asistenti podle našich pokynů měli dopřipravit oddávací místnost a hodovní síň.
„A co svatební cesta?“ ozvala se za mnou Artemis.
„Být to o tři tisíce let zpátky, poslala bych je do Semiradiných zahrad, ale teď?“
„Co třeba cesta kolem světa? Mohli by se pomilovat u všech sedmi divů světa,“ pronesla zasněně Artemis.
„Jo a Bella si přitom posvačí na turistech,“ odpověděla jsem jí sarkasticky.
„Takže je chceš poslat někam do divočiny?“ ptala se.
„Asi jo,“ povzdechla jsem si.
„Mně to jako dobrý nápad nepřipadá. Když jsem si to s Herkulem minule rozdala v lese, tak jsem ještě týden po tom tahala z hlavy jehličí.“ Pohlédla jsem na Artemis a málem mi vypadla očka z ďůlků, když mi konečně došla její narážky.
„Neříkej, že i ty jsi mi žrala, že jsem pořád panna,“ smála se a já celá zrudla.
„Když on se žádnej chlap nechtěl podělit o to, zda s tebou něco měl,“ podotkla jsem. „A já neměla kvůli tomu ani jedinej důkaz, když ses z knihy rekordů nechala vyškrtnout na vlastní žádost,“ vysvětlila jsem jí.
„To víš, vyhrožovala jsem jim, že když se někomu zmíní, že to bude poslední, co s tím dole udělaj,“ chlubila se. A to ti jako žrali, jo?“ divila jsem se.
„Potom, co jsem málem Prométhea vykastrovala, když jsme byli na lovu, tak jo. Od té doby pánové ani nezavrkali,“ vytahovala se. Polila mě vlna horka a málem jsem jí zabila pohledem.
„Tys chtěla vykastrovat jednoho z nejlepších milenců?“ vyjela jsem na ni.
„Já to neměla v úmyslu. Mířila jsem na srnu a on se s klukama začal bavit o tom, jak si to se mnou rozdal minule v lese a já se prostě netrefila správně a šíp se nějak stočil do jeho stehna, než jim stačil říct, že došlo ty-víš-k-čemu,“ pronesla provinile a já se začala smát.
„Takže to bylo to, jak tvrdil, že ho uštknul had a dělal, že jsi mu špatně vysála jed?“ řehtala jsem se na celé kolo.
„Jo, je to chlap. Přece nepřizná, že jsem ho málem vykastrovala,“ vysvětlila mi a já se skoro válela na podlaze. Konečně jsem pochopila, proč má Artemis tak vysportované stehna, původně jsem si říkala, zda za to nemohou proměny, ale kdyby se na ní měla promítnout laň, měla by je chlupaté a křivé.
„A navíc si každý myslí, že je strážcem největšího tajemství a mým jediným milencem, kterého jsem kdy měla, což očividně nějak lichotí jejich egu a kdo jsem já, abych jim brala iluze, že?“ zazubila se.
„Počkej, jako já vím, že řada z nich je zaměřená spíš fyzicky než intelektuálně, ale i když je průměrný slimák na vyšším stupni inteligence, neříkej, že si nevšimnou, že nejsi…“
„No, víš, jak bych to… Víš, jak jsem si kdysi vymohla na Diovi to věčné panenství? Nemyslela jsem to tak doslova, jak to pochopil…“ vysoukala ze sebe.
„Copak se tu děje?“ přidala se k nám Afrodita.
„Jen vymýšlíme místo, kam ty dva pošleme na svatební cestu,“ pronesla jsem a snažila se zároveň uklidnit a zpracovat čerstvě nabyté informace.
„A co jste vymysleli?“ zjišťovala.
„Že do lesa je nepošlem,“ řekla jí Artemis.
„A ani na cestu kolem světa,“ dodala jsem.
„Chtělo by to soukromý ostrov,“ podotkla Afrodita a já se na ni s jiskřičkami v očích otočila:
„Jako v Karibiku?“ nadhodila jsem. „Tam jich je přece dost, i když nám ten debilní Depp vykoupil náš oblíbený,“ vysvětlila jsem.
„A to tam jako za pár hodin chceš postavit dům?“ rejpla si Artemis.
„Myslíš, že by jim stan nestačil,“ podotkla jsem.
„Zbláznila ses?“ ozvala se Afrodita. „To ses za to století nic nenaučila?“
„Mně to připadá romantické. Posadíme je do letadla, pak ho necháme ztroskotat a zůstanou spolu na opuštěném ostrově,“ popsala jsem jim romantiku podle sebe a Artemis opáčila:
„Vidíš, něco se naučila. Kácet stromy na veřejnosti není vhodné,“ podotkla Artemis.
„Myslím, že by radši ničili postele, než káceli stromy,“ nabádala nás Afrodita.
„Postel by si nejdřív museli postavit, palmové listy by mohly vyprávět, co už zažily a to nemluvím o Robinsonovi s Pátkem. A co teda navrhuješ ty?“ zeptala jsem se jí a čekala.
„Myslíš, že by nám Héra zapůjčila palác v zahradě bohů?“ zeptala se mě Afrodita.
„ To chceš, aby jim celou svatební cestu Hesperidky asistovali? Héra nenechá bez hlídání svůj strom, který snáší zlatá jablka a ty to víš,“ napomenula ji Artemis.
„No mohly by přeci kempovat u stromu a nechat jim volný dům, což by zároveň upotřebilo ten stan, který tady Athéna tak propaguje.“
„A co třeba je poslat do Elysia?“ vypadlo ze mě.
„To je chceš rovnou poslat na smrt?“ ptala se mě vyděšeně Afrodita.
„Ne, jen bychom se domluvili s Hádem, jestli by jim tam dva týdny nedopřál,“ uvažovala jsem nad tím a připadalo mi to jako dobrý nápad.
„Takže je chceš poslat na svatební cestu na ostrov duší?“ zjišťovala Afrodita. „To mi nepřipadá jako dobrý nápad. Neshodli jsme se náhodou, že by měli být někde na samotce?“
„Pravda, navíc nemá Hádes úplně v pořádku nervy, a kdyby mu tam Bella slastí vřískala, asi by se neudržel. V podsvětí se zvuky hrozně nesou,“ přitakala Artemis.
„Mám to,“ vykřikla jsem.
„Takže chceme krásné místo a opuštěné?“ ujišťovala jsem se a obě bohyně mi kývly na souhlas.
„A co byste říkaly bájné Atlantidě?“
„Bude celá od řas,“ zabručela Artemis. Afrodita zamyšleně pochodovala sem a tam, až se vyslovila:
„To stihneme,“ rozhodla odhodlaně Afrodita. „Někde tu přece byl ten vysavač do bazénu.“
…
Přemístil jsem nás do oddávací místnosti a rozhlédl se. Kromě několika asistentů nikdo nikde. Žádná Afrodita na štaflích ani Athéna dirigující vojáky, jak mají připevňovat květinovou výzdobu. Jeden musel uznat, že tohle ticho má něco do sebe.
„Jůůůůůůůůůů,“ ozvalo se přede mnou a já se podíval na Alici.
„Kdo se tu bude vdávat?“ švitořila nadšeně. A tak jsem se rozhodl, že jim všechno vyklopím.
„Bella s Edwardem,“ informoval jsem je jen tak mimochodem. Slyšel jsem několik zalapání po dechu a otočil se na Carlislea.
„A vás jsem měl přivést, protože Zeus je moc na oddávání hříšný a zbytek by asi Bella snědla,“ podotkl jsem.
„Snědla?“ vyjekla blonďatá upírka, kterou jsme kdysi označili za Rose.
„Jo, z Belly je teď upírka. Edward ji proměnil,“ vyklopil jsem jen tak mezi řečí a sledoval, jak všichni znejistěli. Chtěl jsem jim povyprávět celý příběh, ale do místnosti vtrhly ty tři.
„Neříkali jsme ti, že máš přivést jen doktora Cullena?“ vyjela hned na mě Afrodita.
„Já za to fakt nemohl. Oni se na mě téměř vrhli a šlo mi o život,“ bránil jsem se, ale Alice mě práskla:
„Jen jsme se chtěli dozvědět, co se děje, a najednou jsme byli tu.“ Athéna se na mě káravě podívala a já měl v tu chvíli chuť se jí klidit z cesty. Ale zastavila jí Afrodita.
„Edward bude mít radost, že tu bude mít celou rodinu a navíc stejně potřebuje svědka,“ upozornila ji Afrodita a já jsem jí málem děkoval na kolenou. Athénin vztek fakt znova nemusím. Moc dobře vím, že jí je jedno, že jsem dospělej a svépravnej chlap.
„Aspoň nám pomůžete,“ navrhla Afrodita a začala všechny úkolovat. Mužská část překvapivě vůbec neodmlouvala a Athéna se časem hodlala žen z upírského klanu Cullenů zeptat, jak toho docílily, ačkoli měla takovou jistou mlhavou představu.
…
„To jí chcete nechat projít mezi těmi lidmi?“ vřeštěl Edward po pokoji a já přemýšlela nad tím proč.
„Vždyť někoho zabije,“ upozornil Dia a já už jeho obavy pochopila. Jsem novorozený upír a Edward nechce, abych nikomu ublížila, pozorné.
„Připravil jsem jí o čich. Takže jí nebude lákat vůně krve,“ vysvětlil mi a já se musela hned ozvat.
„Vrátíš mi ho někdy?“ zjišťovala jsem.
„Jo, jakmile se budeš topit v krvi a budeme vědět, že nejsi hladová,“ vysvětlil a já si oddychla. Svět bez pachů a vůní je jako žít ve filmu. Ještěže aspoň pocity mi zůstaly.
Vstoupili jsme do haly a vešli do výtahu. Edward mě vzal za ruku a hlídal, abych se nerozhodla něco někomu udělat. Bylo zvláštní slyšet bít srdce lidí a nic necítit.
„Jsi v pohodě?“ zjišťoval Edward a já na něj najednou dostala hroznou chuť se vrhnout a zlíbat ho odshora dolů. Jenže ten protivný Zeus nás zase nenechal.
„Prý po svatbě,“ jako kdyby svatba byla něco opravdu důležitého. Já chci jen svého Edwarda. Ve mně se to vařilo, ale snažila jsem se držet city na uzdě. Moc dobře jsem si uvědomovala, že odtud musíme vypadnout nenápadně, což by se strhaným oblečením, Edwardovým mužným hrudníkem a staříkem oděným v prostěradle šlo asi dost těžko, ačkoli jsme ve Vegas.
S hlavou skloněnou dolů jsem procházela hlavní halou a už byla téměř u dveří, když na Edwarda zavolala recepční.
„Pane Cullene, mohla by se nám slečna Swanová také podepsat do knihy hostů,“ zazněla otázka na celou chodbu a já s Edwardem ztuhla.
Žádné komentáře:
Okomentovat