Příběh navazuje na Políbenou a Nepolíbenou.
Vypráví o Belle a Edwardovi. Jsou spolu jako pár a milují se. Jenže Bella časem
náhle zjistí, že je těhotná, a protože není za Edwarda vdaná, je prostě
zbouchnutá. Těhotenství je pro ni těžký oříšek, který bude muset zvládnout. O
to horší začne být situace, když si dítě v ní začne hrát s její schopností a
její okolí postihne vlna smrti.
Dny ubíhaly a já s Edwardem prožívala
nejkrásnější chvíle svého života. Denně jsme chodili do školy a po škole jsme
se věnovali sobě navzájem. Někdy jsem si připadala jako puberťačka.
Ve škole nám zůstal stejný rozvrh jako doposud
a já pořád měla většinu předmětů s Edwardem nebo s Alicí. Až tedy na jeden. Tam
jsem seděla s Angelou. Byla moc fajn. Jediná nevýhoda toho všeho ale bylo, že
mě tam vždy nějak odchytl Mike a snažil se mě přesvědčit o tom, že mu mám dát
taky šanci, a že Edward není jediný dokonalý chlap na světě. A já se všelijak
vymlouvala a snažila se ho slušně odmítnout. Nakonec už bylo jedno, jak mu to
řeknu. On se prostě nemínil vzdát. Edward na něj všelijak vrčel a jednou večer
prohlásil, že jestli se mě nikdy jen dotkne, že z něj udělá kaši. Jeho
vyhrožování jsem se zasmála a vysvětlila mu, že by se místo něj pak našel jiný
nápadník, který by se jen tak nedal.
Jenže dneska ve škole jsem neměla opravdu
náladu na nic. Od rána se mi houpal žaludek a já nevěděla, co se se mnou děje.
Nikdy jsem nic podobného nezažila. Budu to muset po škole vyklopit Carlisleovi
a poradit se s ním. Seděla jsem vedle Angely a mlčela. Viděla na mně, že mi
není hej a radši mě nechala být. Bohužel, tento pocit nezaznamenal Mike, a když
všichni ze třídy odcházeli, tak se hnal ke mně. Dnes jsem na něj opravdu neměla
náladu.
„Miku, dneska to ani nezkoušej,“ zabručela
jsem na něj.
„No tak, Bello! Přeci mi nemůžeš upírat aspoň
tu radost tě pozvat. Musíš vědět, že máš vždycky na výběr,“ pověděl mi
sebejistě.
„Dnes na tebe nemám náladu,“ ukončila jsem
konverzaci a vydala se směr ke dveřím. Jenže Mike se rozhodl, že se nevzdá.
Chytl mě za ruku a ve mně se zvedla vlna odporu. Ani nevím, jak se to stalo,
ale moje schopnost se najednou spustila a Mike spadl mrtvý k zemi.
Stála jsem tam, jak přikovaná a nevěděla, co
dál. Začínal mě sžírat pocit viny a zoufalství. Padla jsem na kolena a začala
brečet. Přestala jsem vnímat své okolí.
Nevím po jak dlouhé době, ale někdo mě vzal do
náruče a odnášel pryč. Slyšela jsem jen z dálky Alicin hlas:
„Odnes ji oknem. Její schopnost je nadále
spuštěná. Nechceme přeci, aby zabila někoho dalšího.“ Měla pravdu. Schopnost
byla stále spuštěná, ale jen v takové míře, že by to zabilo člověka, ne upíra.
Když jsem si tuto skutečnost konečně uvědomila, tak jsem všechno své
soustředění zamířila na vypnutí schopnosti. Jenže ono nic. Jako kdybych ji
neovládala já. Nešla vypnout. Cítila jsem, že to musím někomu říct. Přinutila
jsem se zvednout a hlavu a zjistila, že jsem v Edwardově náruči. Koukal na mě
ustaraně. Snažil se mě cestou uklidnit.
„To bude dobrý,“ utěšoval mě. Nechtěla jsem
slyšet, že to bude dobrý, ale v hlavě mi fungovala jen jedna část a ta se v tu
chvíli zabývala tím, proč tu schopnost nemůžu vypnout.
„Nejde vypnout. Snažila jsem se. Je to jako
kdyby ji ovládal někdo jiný, než já,“ informovala jsem ho. V jeho očích se
mihla snad ještě větší starost o mě.
„Už jednou jsme to vyřešili, zvládneme to,
miláčku, i podruhé.“ Najednou se zastavil a donesl mě k nám do ložnice a
položil mě na postel.
„Volal jsem Carlisleovi. Je na cestě z
nemocnice. Za chvíli tu bude,“ pověděl mi a já se stočila do jeho náručí. Byla
jsem za něj vděčná. Nic mi nevyčítal a vypadalo to, že mě dokonce i chápe. Ani
nevím, jak ale usnula jsem. Po nějakém čase mě probudil až Carlisle s Edwardem.
„Miláčku, vstávej. Musíme tě prohlédnout a
udělat ti nějaké testy,“ budil mě jemně Edward a já otevřela oči a spatřila
Carlislea s Edwardem, jak se na mě starostlivě dívají.
„Carlisle tě prohlídne a řekni mu, prosím tě,
vše, co si dneska dělala a cítila,“ prosil mě Edward.
Carlisle mě prohlédl a zaznamenal si všechno,
co jsem mu řekla. Tvářil se trochu překvapeně, když mě doprohlédl. Viděla jsem
na něm, že je on sám zmatený, a radši se ho neptala, co mi je. Chtěla jsem to
mít všechno potvrzené a rozhodla se počkat na krevní testy. Když Carlisle
opustil pokoj, tak na mě znova padla únava a já usnula. Edward mě musel dokonce
jednou budit, abych se najedla.
Probudila jsem až pozdě večer. Najednou jsem
byla živá až moc a nemohla jsem znova usnout, i když mě o to Edward prosil.
Místo toho jsem dostala hroznou chuť ho mít, co nejvíce na blízku. Bohužel se
nedal a rozmluvil mi to s tím, že počkáme, až se dozvíme, co mi je.
Ani jsme nemuseli dlouho čekat. Carlisle
dorazil pár minut potom, co jsem vzdala veškerou snahu Edwarda svést. Byl
neoblomný. Sešla jsem dolů a čekala na verdikt. V obýváku byla celá rodina.
Carlisle si odkašlal a začal.
„Já vím, že je to neuvěřitelné, ale udělal
jsem všechny testy a prostě mi vyšlo toto. Bello, jsi těhotná,“ vydechl. Seděla
jsem v křesle a snažila jsem si utřídit fakta.
„Vždyť Edward je upír a upíři mít děti
nemohou. Tak jak?“ vrtalo mi hlavou. Edward na mě zmateně koukal a já pro
jistotu dodala:
„Edwarde, s nikým jiným než s tebou jsem nic
neměla,“ obhajovala jsem se. Naštěstí se do mého obhajování vložil Carlisle.
„Podle mých testů jsem zjistil, že dítě je
částečně upír. Proto z tebe v posledních dnech cítíme, tak intenzivní aroma. Já
si myslel, že je to tím, že si pořád s námi, a ono ne,“ dovysvětlil.
„Taky se tím vysvětluje to zabití Mika. Tvé
hormony se prostě zbláznily a nemohlas je zastavit,“ uklidňoval mě. „Nic si nevyčítej.“
„Stejně by byla otázka času, než by po něm
skočil Edward. Denně jsme ho museli s Emmettem dotáhnout do jídelny, aby Mika
nezabil,“ doplnil Carlislea Jasper. Pohlédla jsem na Edwarda a ten vypadal, tak
trochu zasekle. Koukal někam do blba a
byl naprosto mimo.
Přejela jsem mu rukou po tváři a on se na mě
podíval. Chvíli si mě prohlížel a pak vyslovil něco, nad čím jsem ještě
nestihla přemýšlet:
„Já budu táta.“ Jednou jedinou větou mi
momentálně vyrazil dech. Objala jsem ho a políbila. Polibek mi šťastně vrátil,
a kdyby mohl, tak by pokračoval dál. Jenže jak to bývá, tak Emmett se vždycky
ozve v té nejméně vhodné chvíli.
„Počkat! Takže to znamená, že se Bella nebude
kárat za to, že zabila Mika, a my se kvůli tomu musíme přestěhovat? A že budu
strejda?“ Jeho myšlenkové pochody jsem trochu nestíhala, ale všichni kolem mě
mu přikývli hlavou a začalo se s gratulacemi. Nikdy bych nevěřila, že mně s
Edwardem se přihodí něco takového.
„Hele, brácha,“ začal Emmett někdy během
gratulací, „víš, že bych neřekl, že jsi takový kanec? Skolil si polobohyni
smrti a přežils to. A k tvému nejlepšímu úspěchu také patří, že se ti ji
povedlo dokonce i zbouchnout,“ hrdě chválil Edwarda a z jedné a druhé strany mu
lítaly od ženských pohlavky.
Potom, co jsme náležitě oslavili těhotenství,
k nám musela dorazit realita. Cullenovi začali řešit, kam se přestěhujeme.
Carlisle nás upozornil na to, že by bylo nejlepší, kdybychom se stěhovali někam
mimo civilizaci. Jakmile to dořekl, ozvala se Alice.
„A co Kanada?“ Všichni se na ni otočili a dali
jí zapravdu.
„To znamená jediné,“ ozval se znova Emmett,“
budou medvídci!“
Žádné komentáře:
Okomentovat