Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 24. kapitola

Jak my na ně, tak oni na nás.

Nechápal jsem to. Dva týdne ležím v žaláři, kam mě umístili potom, co mě našli, jak jsem se pokusil utéct a nikdo si mě nevšímal. Najednou mě vytáhli ze tmy a někam mě vedli. Po chvíli, co jsem se rozkoukal, jsem zaznamenal, že mě vedou chodbami paláce, ale nebyla to cesta do hlavního sálu, tu už jsem znal. Nestíhal jsem vnímat, kam přesně jdeme, a proto mě zarazilo, když jsem byl najednou odveden do komnaty. Začínal jsem mít strach, že mě vedou k nějaké ženě a tentokrát jsem pochyboval o tom, že by to byla Megan.

Ale byl jsem velmi překvapený, když jsem najednou stanul na kolenou před hlavou království. Vypadal, že ho něco trápí. Měl kruhy pod očima a tvářil se, jakoby mu uletěly včely.

„Odejděte,“ přikázal strážím a oni zmizeli ze scény. Zpozoroval jsem, že jsme tam najednou byli samy. Přišel ke mně s nějakým papírem v ruce a dal mi ho pod oči.

„Znáš ji?“ Podíval jsem se pozorně a poznal tu, co pomáhala mojí ženě.

„Ne,“ rozhodl jsem se lhát. Ale on se nehodlal vzdát a mým tělem projela bolestivá křeč.

„Nelži mi!“ zahřměl. „Nechci jí ublížit. Chci ji najít.“

„A pak co?“

„Chci ji pro sebe získat.“ Sedl si na křeslo u krbu a ztichl. Nakonec se znova rozmluvil: „Dala mi tak málo času s ní strávit. Chtěl jsem jí dát všechno. A ona? Vyspala se se mnou a utekla.“ Po několika dnech v žaláři jsem měl chuť se smát. Kvůli jeho zlomenému srdci mě odtamtud vytáhl. Myslím, že Megan nic podobného neplánovala, ale shoda náhod zapracovala. Kdybych si nebyl jistý tím, že nápoje lásky vyprchávají, když se přestanou podávat, řeknu, že je pod jeho vlivem. Musela ho opravdu okouzlit Astrid, myslím, že tak jí Megan říkala. Drze jsem se postavil, nalil si do poháru víno a posadil se naproti němu. Ani nemrkl mému počínání. Bylo mu jedno, že si dělám pohodlí.

„Být zamilovaný je děsný, co?“ začal jsem dost neformálně a držel se na uzdě, abych se nezačal smát. Protože sám jsem dlouho netušil, že jsem v tom až po uši, dokud mě nezajal a mě došlo, že Megan už asi nikdy neuvidím. Nikdy před odjezdem jsem jí neřekl, tu jednu otřepanou frázi. Jak já toho litoval. A když se pak objevila přede mnou v komnatě, kam nás poslali, abych jiné ženě posloužil, byl jsem vděčný, že mám možnost ji znova mít aspoň na moment v náruči a opakovat jí dokola slovíčka lásky. Musela si myslet, že jsem se ve vězení asi zbláznil.

„Znáš to.“

„Ano, máš pravdu. A pořád zamilovaný jsem. Neměl jsem dostatek času být s ní a pořád dokola jí opakovat, jak moc pro mě znamená. Dokonce si myslím, že už jí to ani nikdy neřeknu,“ odmlčel jsem se najednou a zase pokračoval:

„Má manželka je jediný důvod, proč se ještě držím.“ Potom jsme oba nějakou dobu mlčeli a já si užíval každý moment, který jsem strávil mimo žalář. Bylo to jako znova moci dýchat.

„Dobře. Něco ti nabídnu.“ Zase se odmlčel a vypadalo to, že uvažuje nad tím, co vysloví: „Poznal jsem ti na očích, že víš, kdo to je. Ale tvá žena to nebyla. Takhle nevypadá. Mám k dispozici její portrét,“ informoval mě a já jsem pochopil, že jeho tahat za nos nemůžu a zároveň jsem obdivoval Meganinu prozíravost převléct se za služebnou, které tu musí být zahalené.

Byl překvapivě inteligentnější, než jsem si myslel. Už podruhé jsem ho podcenil. Nic podobného se už nebude opakovat. „Uděláme to takhle,“ začal a já věděl, že je to začátek návratu domů.

O tři měsíce později od návratu Megan domů 

„Astrid, musíš se učit, abys věděla, jak svoji sílu ovládat. Jinak zase něco nechtěně provedeš.“

„Já vím. Ale byla to jen okna,“ bránila se a já raději mlčela o důvodu, proč se to stalo. Maldred ji v srdci zůstal více, než jsme mohly očekávat. Chyběl jí a její dítě jí denně její stesk připomínalo. Já byla v dost podobné situaci, ale na rozdíl od ní jsem byla schopná všechno skrývat a věděla, jak se ovládat. Často jsme mluvily o tom, kdybychom nějakým způsobem získali své milé, ale každá z nás měla mizivé šance.

„A co to bude příště? Ujedou ti nervy a někoho nechtěně zabiješ. Tomu chceme předejít, ne?“ Viděla jsem na ní, jak rezignovala. Měla jsem pravdu a Astrid tušila, že jí nic jiného než se učit nezbývá. Cítila, jak dítě v ní roste a s tím rostla i její magická moc, kterou neuměla moc ovládat. Nic podobného jí nebylo před tím známo.

„Megan!“ Vstoupila najednou do místnosti Annie. „Jedou sem. Jsou tak den cesty odtud,“ informovala mě. Rozhodli se za námi jet o hodně delší dobu, než jsem čekala, ale díky tomu nám dali čas, se na ně připravit o něco lépe. Denně jsme trénovali nové lidi do boje a připravovali léčitele na nejhorší. Nikdo z nás nečekal jednoduchý boj a nemínili jsme se nijak lehce vzdát.

„Dobře. Ať všechno připraví. My se připravíme také.“

„Připravte se, ale myslím, že nebude třeba k boji.“ Její odpověď mě překvapila a to z mého výrazu musela poznat.

„Poslali posla. Chtějí vyjednávat. Pojede za nimi král. Už se připravil na cestu. Za chvíli vyráží,“ oznámila mi a já najednou byla naprosto vykolejená:

„Zvážil, že by to mohla být zrada?“

„Zvážil. Prohlásil něco o tom, že největší silou stejně není on, a že to za pokus stojí.“ Povzdechla jsem si. Nelíbilo se mi, že další muž z mé rodiny kráčí do náruče Maldreda, jenže jsem tušila, že ho jen tak nezastavím. Byl králem. Měl svoji vlastní hlavu.

…

„Vítejte,“ přivítal jsem krále, když vstoupil do mého stanu, ale viděl jsem, že je dost ostražitý. Chápal jsem ho. „Posaďte se. Dáte si víno?“ nabídl jsem mu, ale gestem ruky odmítl.

„Dobře. Půjdeme rovnou k věci. Vrátím vám vašeho syna, když mi dáte tuhle ženu.“ A podal jsem mu portrét Astrid. „Krom toho bych s vámi chtěl uzavřít spojenectví. Tedy spíše už jsem ho uzavřel s vaším synem,“ vyklopil jsem. Král byl trochu překvapený a vypadal, jakoby mu každou chvíli měla zmatkem prasknout hlava.

„No, tak to tu sedí špatný člověk,“ vyslovil se. „O Astrid nerozhoduji já. Tohle je služebná naší princezny a pochybuji, že ji bude chtít jen tak vydat.“

„I když ji budu chtít vyměnit za jejího manžela?“ vyjekl jsem překvapeně, protože tuhle možnost jsme se Samuelem neměli promyšlenou.

„Megan by svého manžela určitě chtěla, ale nevím, zda ji bude chtít opustit Astrid a upřímně, nemám odvahu se jí postavit. Těhotná ženská je někdy horší než vaše útočící armáda.“ A já se králově výroku začal na hlas smát. Když jsem se uklidnil, odpověděl jsem mu:

„Myslím, že tentokrát se žen ptát nebudeme. Vyřešíme situaci po našem. Trochu podobně jako ony to vyřešily se mnou. Nebojte, o všechno se postarám.“ Spokojeně jsem se posadil na křeslo a užíval jsem si pocit, že jsem tak blízko. Už zítra ráno bude v mé náruči.

…

„Myslíš, že Maldred na nás připravil nějakou záludnost?“ ptala jsem se Megan.

„Král tvrdí, že vyjednávají. Na žádnou záludnost se asi nechystá.“ Nervózně jsem přešlápla a vzala připravené kakao od kuchařky z kuchyně, které jako každou noc před spaním vypijeme, než se s Megan a Annie rozloučíme.

„Annie, co si o tom myslíš ty?“ zeptala se Megan Annie.

„Mám pocit, že tu něco smrdí, ale nevím co. Pořád nevím, za co tak cenného je ochotný vyměnit Samuela a otec mi to nechtěl prozradit.“

„Víte co? Než se ráno vydá znova na vyjednávání, zjistíme, o co jde. Platí?“ navrhla Megan.

„Platí,“ souhlasily jsme všechny najednou. Jenže to jsme netušily, že bude pozdě.