Políbená - 10. kapitola

Poslední kapitolka Políbené. Další díly povídky pak najdete pod názvem Zbouchnutá.

Seděli jsme v obýváku a sledovali s Emmettem televizi. Byl do toho tak zažraný, že by ho od toho možná vyrušila jen nahá Rose, která by se promenádovala okolo.

Po mé pravé ruce se nacházel Edward. A po mé levici neustále se ošívající Tony. Baseball Tonyho naprosto nezajímal. Teda alespoň do chvíle, dokud se tam neobjevují prsaté modelky, snažící se si navzájem ustřelit hlavu míčkem.

Edward mě držel za ruku a Tony s jiskřičkami v očích podobné gesto zopakoval. Přidal k tomu občasné romantické hlášky šeptající mi do ouška, které mě rozesmály o to víc, když jsem věděla, že nejsou myšleny opravdově.

Připadala jsem si jako puberťačka. Když se hráči na obrazovce měnili na střídačce, tak nás Emmett nenápadně pozoroval. Někdy jsem si dokonce všimla, jak valí oči. Nakonec byl zápas ukončen a Emmett se konečně otočil na nás. Chvíli si nás prohlížel a nakonec mu to nedalo a zeptal se mě:

„Ty opravdu randíš s oběma?“ Jen jsem mu na souhlas kývla a on se s jiskřičkami v očích otočil na Edwarda.

„Teda Edwarde, jaké to je čekat sto let na někoho? Být nejstarším panicem na světě a nakonec se dělit o holku, do které ses konečně zamiloval?“ vytasil na Edwarda Emmett a já čekala, co se bude dít, protože jsem z Tonyho strany slyšela zalapání po dechu.

„Ty jsi nejstarší panic na světě?“ otočil se Tony na Edwarda a ten jen zavrčel. Původně jsme měli v plánu si dělat srandu z Emmetta, ale jak jsem znala mého bratra, tak tahle informace celou hru otočí.

„Edwarde, kolik ti je?“ zeptal se ho Tony.

„Něco přes sto,“ odpověděl mu překvapivě Emmett.

„Tak to je v pohodě. Žebříček mezi nejstaršími pannami a panici zatím vede Bella,“ konstatoval Tony a já se mezitím zabořila více do pohovky.

„Cože?“ vyjekl Emmett. „Ona je starší než Edward?“ zeptal se překvapeně Emmett a já rudla jako rajče. Jediné, co mě uklidňovalo, byl Edward, který mě držel za ruku a zamilovaně si mě prohlížel. Nevím, na co v téhle situaci myslel, ale přiblbě se uculoval. Měl něco za lubem.

„Tak desetkrát víc než Edward,“ prohodil vítězoslavně Tony. Emmett nevěřícně vrtěl hlavou a bylo na něm vidět, že Tonymu nevěří.

„To je blbost,“ odsekl Tonymu. „Vždyť Bella je člověk!“ vykřikl.

„Ale houbeles, Bella je jen napůl člověk, tak jako já,“ snažil se mu to Tony vysvětlit. Já se stále tlačila do pohovky a kochala se podívanou na vykuleného Emmetta, kterému to v hlavě šrotovalo, a snažil se si dát jedna plus jedna dohromady. I na upíra vypadal zmatený. Edward si vedle mě v klidu hrál s mojí rukou a čekal, co z Tonyho dalšího vypadne. Vypadal naprosto v klidu. Jako kdyby něco tušil. Asi nějaký hlas v něm mu napovídal, jak to všechno je. Už jednou pravdu věděl a přijal ji s klidem. Snad tentokrát to dopadne stejně.

„Já se divím, že vám nepřišlo divný, že se pokaždé oživí, když jste ji zabili,“ konstatoval Tony.

„Hm, asi něco na tom bude. Co jste teda zač?“ zeptal se Emmett zvídavě.

„Jsme polobohové,“ odpověděl v klidu Tony a Emmett jen vrtěl hlavou.

„Bohové neexistují. To vím i já,“ podotkl pyšně.

„Blbost,“ odsekl mu Tony. „Má matka je samotná smrt a otec člověk, kterého zabila při milování, a podobně na tom je i Bella. Je to má sestra. Jen má jiného otce.“ A bylo to všechno venku. Pozorovala jsem Edwarda a ten byl úplně v klidu a usmíval se. Do svých prstů vzal pramen vlasů, který se mi povaloval na tváři a pomalu mi ho zastrčil za ucho. Koukal mi přímo do očí a v těch jeho se mu jiskřilo.

„Máš nějaké otázky?“ vydechla jsem omámeně.

„Ne, základní informace vím od tvé mamky,“ pověděl mi s úsměvem na rtech. Hned mi došlo, že si vzpomněl. Vypískla jsem radostí a skočila mu do náručí. Musel přesně očekávat, co udělám, protože na moji reakci byl připravený. Sevřel mě kolem ramen a já mu dýchala na hrudník. Jeho omamující vůně mě celou obklopila a já se cítila šťastná. Mohla bych být v jeho náruči pořád, ale Emmett nás vyrušil.

„Asi mi něco uniká,“ mířil sice otázku ke mně a k Edwardovi, ale Tony se zachoval jako pořádný bratr a Emmetta odtáhl ven s tím, že mu vše vysvětlí. Já mezitím odpočívala na Edwardově hrudníku.

„Jak dlouho?“ zajímalo mě.

„Vzpomínky se mi začaly vracet, když si před mými očima zabila Tonyho. V tu chvíli se mi totiž vybavilo, jak tvoje mamka vyprávěla o tobě a tvém bratrovi. Prostě to, že vždycky když tě naštve, tak ho zabiješ,“ uchichtnul se při té vzpomínce a pokračoval dál:

„Už tenkrát jsem byl rozhodnutý, že ti zůstanu po boku. A za tu dobu se na tom nic nezměnilo.“ Koukal mi přímo do očí a vše, co říkal, myslel vážně. Mé srdce sprintovalo a já byla v sedmém nebi. Edward se přiblížil pomalu k mým rtům a věnoval mi lehký polibek. Zavrčela jsem na něj a on se mi začal smát. Nakonec jsem to vzdala a vzala ho za krkem a přitáhla ho k sobě. Zaujatá jeho rty jsem se k němu tiskla čím dál víc, ale pořád jsem cítila, že jsem od něj moc daleko, proto jsem se přesunula na jeho klín a jeho tělo omotala mými nohama. Mačkala jsem se k němu a cítila jeho ruce snad všude.

„No tááák, Bells, přece ho znova nechceš zabít,“ ozvalo se ode dveří. V tu chvíli jsem cítila, jak se ve mně něco spustilo, a Tony zavelel:

„Emmette, rychle vypadni!“ Emmett rychlostí blesku utekl, ale Edward se mnou zůstal. Cítila jsem, jak se schopnost dostává na povrch.

„Měl bys jít,“ vzdechla jsem.

„Ne, nikam nepůjdu a ty se uklidníš a neublížíš mi,“ odporoval mi Edward. Jeho rty mi přistály na krku a postupně mě pusinkoval z jednoho místa na druhé.

„Teď se soustřeď na mě a potlač tvoji schopnost. Vím, že to není jednoduché, ale pokud se nebudeš umět překlenout i přes tuhle chvíli, tak se nikdy nedostane dál než k puse ve tvém výstřihu.“ S posledními slovy zamířil do mého výstřihu. Z počátku se mi chtělo křičet, ale pocit úplnosti a štěstí mě pohlcoval víc. Schopnost jsem potlačila a vrhla se na Edwarda. Byl z mé reakce trochu vyjevený, ale když se mi povedlo mu natrhnout tričko, pochopil. Věděli jsme, že vila je prázdná a Edward nás během chvilky odnesl ke mně do postele. Tak dlouho jsem čekala na tuto chvíli a nakonec jsem potkala někoho, kdo mě miluje a je pro mě naprosto dokonalý. Po každém jeho dotyku jsem se rozplývala a vzdychala. Přála jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila. Pohlédl mi do očí a oba dva jsme věděli, co bude následovat. Už jsme čekali moc dlouho. S dalším polibkem jsem se cítila omámenější a omámenější. Svět kolem mě nyní neexistoval.