sobota 8. prosince 2012

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 25. kapitola


Ženy jsou nepředvídatelná stvoření. 
Dveře komnaty Astrid se otevřely a král s několika muži došel k posteli.

„Vím, že mě za tohle Megan nebude mít ráda, ale můj syn je pro mě důležitější než služebná.“ Problémem hlavně bylo, že si král uvědomoval, jak moc se Astrid stala součástí dívek. Byly spolu pohromadě pořád. Annie jim dokonce v některých chvílích záviděla jejich těhotenství, tedy jen do chvíle, dokud dívkám nebylo špatně, a nestřídali se u toalety.

Jeden muž vzal Astrid opatrně do náruče a štrádoval si to do stájí, kde byl připravený pohodlný kočár, kterým měli v plánu dívku přemístit. Král byl vděčný za Maldredovu prozíravost dát do pití uspávadlo, díky kterému se celou cestu neprobudí. Skoro jako by s tím měl nějakou vlastní zkušenost.

Když mu ho dával s dodatkem: „Dítěti neublíží.“ Zvláštně se usmíval, jakoby šlo o nějaký soukromí vtípek. Ale král se raději na nic neptal. Vidina jeho zdravého syna ho poháněla více, než si byl ochotný připustit.

Nocí projížděli na místo setkání a už z dáli se dalo zaznamenat, že na cestě se nachází pouze hrstka mužů s kočárem. V popředí jich byl Maldred. V králi se na chvíli sevřelo srdce a začal o jejich obchodu trochu pochybovat, ale už neměl na výběr. Nebylo cesty zpátky.

Zastavili s kočárem naproti Maldredovi a oba muži sesedli z koní.

„Výsosti, jsem rád, že jste se rozhodl se mnou obchod uzavřít,“ tiše se ozval Maldredův hlas.

„To se ještě uvidí, až bude dokonáno,“ pronesl král a vedl Maldreda ke kočáru, kde mu ukázal spící Astrid. Maldredovi se při pohledu na ní rozzářily oči a hned se jí chtěl dotknout, ale král ho zastavil.

„Co můj syn?“ Maldred pokynul k muži s kapucí na koni a on ji sundal. Král ihned poznal svého syna a polila ho úleva. Maldred vstoupil do kočáru a vzal Astrid do náruče. Přenesl ji do jeho kočáru, kam ji opatrně položil jako porcelánovou panenku a vrátil se zpátky ke králi, tentokrát už i vedle něj stojícímu Samuelovi.

„Moc rád jsem s tebou spolupracoval,“ pronesl Maldred k Samuelovi.

„Já taky. Jen doufám, že dodržíš slib a budeš se o ni strat, jak si tvrdil.“

„Neboj.“

„Výsosti, moc rád jsem vás poznal.“ Potom se Maldred otočil a vstoupil do kočáru k Astrid. Samuel s králem mezitím nasedli na koně a zamířili směr ke království. Král zářil, jak sluníčko. A když už byli z doslechu, svěřil se svému synovi:

„Tohle byl můj nejlepší obchod v životě.“

„Já si to nemyslím, pokud nám spojenectví s Maldredem nevydrží, můžeme dostat ještě na frak.“ Ale král se jeho odpovědi stále usmíval.

„Na to si ještě hodně dlouho počkáme. Astrid byla jako sopka před vybuchnutím. Odpočítával jsem minuty, kdy vybuchne.“ Samuel se na krále nechápavě podíval a král se začal z hrdla smát.

„Koukám, že jste s Maldredem netušili, že Astrid nebyla mág, když ji zbouchnul. Jen Megan ji v posledních dnech držela na uzdě,“ vysvětlil mu král a Samuel měl najednou chuť se vrátit zpět a všechno Maldredovi říct. Ale nakonec se uklidnil a doufal v to, že dítě nebude chtít svému otci ublížit. Musel uznat, že s Maldredem se z nich stali celkem dobří přátelé a bylo by mu líto, kdybych jejich spojenectví skončilo smrtí.



Vstoupil jsem potichu do komnaty a pozoroval, jak Megan spí. Byla překrásná. Přistoupil jsem k posteli a posadil se na ni. Trochu se mému vyrušení ve spánku ošila, ale spala dál. Naklonil jsem se nad ni a začal jí dávat polibky na krk, načež se leknutím probudila a uskočila ode mě. Když se trochu rozkoukala, zajásala:

„Samueli.“ A skočila mi ihned do náruče, kde jsem ji sevřel a začal ji radostí líbat. Stáhla mě k sobě do postele a já věděl, že v ten moment jsem nejšťastnějším mužem na světě. Byl jsem doma.



Odpočívali jsme spokojeně se Samuelem v posteli a já pořád nemohla uvěřit tomu, že je vedle mě. Utekla velmi dlouhá doba, co jsme vedle sebe leželi. A když si vzpomenu, jak jsme tenkrát od sebe byli ještě vzdálení, začínala jsem se červenat.

Položil mi ruku šťastně na břicho a mě najednou přišla do hlavy myšlenka – Za co ho král vyměnil?

„Děje se něco Megan?“ zeptal se mě, když uviděl, že nad něčím přemýšlím.

„Za co tě král vyměnil?“ vypustila jsem z úst otázku, která mě velice zajímala. Uviděla jsem na něm, že trochu znejistěl.

„Stejně na to přijdeš. Za Astrid.“ A ve mně se najednou zvedla vlna zděšení.

„Slíbila jsem jí, že ji budu chránit.“

„Neboj, Maldred mi slíbil, že jí neublíží. Miluje jí.“

„Ano, jen dokud nezjistí, že nevládne magií.“

„I tak jí neublíží.“

„Ne, ty to nechápeš. Já se bojím, že Astrid spíše ublíží jemu.“ Samuel mě přinutil se na něj pořádně podívat.

„Maldred vládne magií. S takovým problémem se popere. Určitě sis všimla, že je chytřejší, než jsme si mysleli. On to zvládne. Uklidni se.“

„Dobře.“ Ale stejně jsem byla rozhodnutá, že se s Astrid nějak spojím a zjistím, jak je na tom, a pokud nebude o ni dobře postaráno, přijedu si pro ni. A to teprve Maldred něco zažije. Jedna těhotná naštvaná ženská je jen lehký předvoj.



Měla jsem chuť prospat celý svůj život. Dnes jsem se zavřenýma očima tou nejšťastnějším ženou na světě. Poprvé po měsíci mě nebudili ranní nevolnosti. Cítila jsem, že mě něco objímá, a že z toho jde příjemné teplo, proto jsem se k tomu o trochu víc přitulila a pořádně se nadechla. Najednou jsem ucítila mě moc dobře známou vůni a došlo mi, co se stalo, nebo spíš vedle koho jsem. V rychlosti jsem otevřela oči a pohlédla pravdě do očí. Krom toho mým tělem projela vlna radosti a zároveň strachu. Všechny zbraně z okolí najednou mířily na Maldreda.

Viděla jsem na něm, že takovou reakci ode mě nečekal, ale pořád se snažil být v klidu.

„Astrid, já ti nechci ublížit. Mohla bys, prosím, ty zbraně dát dolu?“ A ačkoliv jsem se snažila, můj pocit strachu neustával a s tím jsem také nemohla spustit zbraně dolů.

„To asi nepůjde,“ sdělila jsem mu.

„Proč?“ A já musela rychle s pravdou ven.

1 komentář:

  1. NO, tak to jsem na Maldreda teda pěkně zvědavá, co udělá, až se mu Astrid svěří. :D

    OdpovědětVymazat