Zbouchnutá - 1. kapitola

Příběh navazuje na Políbenou a Nepolíbenou. Vypráví o Belle a Edwardovi. Jsou spolu jako pár a milují se. Jenže Bella časem náhle zjistí, že je těhotná, a protože není za Edwarda vdaná, je prostě zbouchnutá. Těhotenství je pro ni těžký oříšek, který bude muset zvládnout. O to horší začne být situace, když si dítě v ní začne hrát s její schopností a její okolí postihne vlna smrti.

Dny ubíhaly a já s Edwardem prožívala nejkrásnější chvíle svého života. Denně jsme chodili do školy a po škole jsme se věnovali sobě navzájem. Někdy jsem si připadala jako puberťačka.

Ve škole nám zůstal stejný rozvrh jako doposud a já pořád měla většinu předmětů s Edwardem nebo s Alicí. Až tedy na jeden. Tam jsem seděla s Angelou. Byla moc fajn. Jediná nevýhoda toho všeho ale bylo, že mě tam vždy nějak odchytl Mike a snažil se mě přesvědčit o tom, že mu mám dát taky šanci, a že Edward není jediný dokonalý chlap na světě. A já se všelijak vymlouvala a snažila se ho slušně odmítnout. Nakonec už bylo jedno, jak mu to řeknu. On se prostě nemínil vzdát. Edward na něj všelijak vrčel a jednou večer prohlásil, že jestli se mě nikdy jen dotkne, že z něj udělá kaši. Jeho vyhrožování jsem se zasmála a vysvětlila mu, že by se místo něj pak našel jiný nápadník, který by se jen tak nedal.

Jenže dneska ve škole jsem neměla opravdu náladu na nic. Od rána se mi houpal žaludek a já nevěděla, co se se mnou děje. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Budu to muset po škole vyklopit Carlisleovi a poradit se s ním. Seděla jsem vedle Angely a mlčela. Viděla na mně, že mi není hej a radši mě nechala být. Bohužel, tento pocit nezaznamenal Mike, a když všichni ze třídy odcházeli, tak se hnal ke mně. Dnes jsem na něj opravdu neměla náladu.

„Miku, dneska to ani nezkoušej,“ zabručela jsem na něj.

„No tak, Bello! Přeci mi nemůžeš upírat aspoň tu radost tě pozvat. Musíš vědět, že máš vždycky na výběr,“ pověděl mi sebejistě.

„Dnes na tebe nemám náladu,“ ukončila jsem konverzaci a vydala se směr ke dveřím. Jenže Mike se rozhodl, že se nevzdá. Chytl mě za ruku a ve mně se zvedla vlna odporu. Ani nevím, jak se to stalo, ale moje schopnost se najednou spustila a Mike spadl mrtvý k zemi.

Stála jsem tam, jak přikovaná a nevěděla, co dál. Začínal mě sžírat pocit viny a zoufalství. Padla jsem na kolena a začala brečet. Přestala jsem vnímat své okolí.

Nevím po jak dlouhé době, ale někdo mě vzal do náruče a odnášel pryč. Slyšela jsem jen z dálky Alicin hlas:

„Odnes ji oknem. Její schopnost je nadále spuštěná. Nechceme přeci, aby zabila někoho dalšího.“ Měla pravdu. Schopnost byla stále spuštěná, ale jen v takové míře, že by to zabilo člověka, ne upíra. Když jsem si tuto skutečnost konečně uvědomila, tak jsem všechno své soustředění zamířila na vypnutí schopnosti. Jenže ono nic. Jako kdybych ji neovládala já. Nešla vypnout. Cítila jsem, že to musím někomu říct. Přinutila jsem se zvednout a hlavu a zjistila, že jsem v Edwardově náruči. Koukal na mě ustaraně. Snažil se mě cestou uklidnit.

„To bude dobrý,“ utěšoval mě. Nechtěla jsem slyšet, že to bude dobrý, ale v hlavě mi fungovala jen jedna část a ta se v tu chvíli zabývala tím, proč tu schopnost nemůžu vypnout.

„Nejde vypnout. Snažila jsem se. Je to jako kdyby ji ovládal někdo jiný, než já,“ informovala jsem ho. V jeho očích se mihla snad ještě větší starost o mě.

„Už jednou jsme to vyřešili, zvládneme to, miláčku, i podruhé.“ Najednou se zastavil a donesl mě k nám do ložnice a položil mě na postel.

„Volal jsem Carlisleovi. Je na cestě z nemocnice. Za chvíli tu bude,“ pověděl mi a já se stočila do jeho náručí. Byla jsem za něj vděčná. Nic mi nevyčítal a vypadalo to, že mě dokonce i chápe. Ani nevím, jak ale usnula jsem. Po nějakém čase mě probudil až Carlisle s Edwardem.

„Miláčku, vstávej. Musíme tě prohlédnout a udělat ti nějaké testy,“ budil mě jemně Edward a já otevřela oči a spatřila Carlislea s Edwardem, jak se na mě starostlivě dívají.

„Carlisle tě prohlídne a řekni mu, prosím tě, vše, co si dneska dělala a cítila,“ prosil mě Edward.

Carlisle mě prohlédl a zaznamenal si všechno, co jsem mu řekla. Tvářil se trochu překvapeně, když mě doprohlédl. Viděla jsem na něm, že je on sám zmatený, a radši se ho neptala, co mi je. Chtěla jsem to mít všechno potvrzené a rozhodla se počkat na krevní testy. Když Carlisle opustil pokoj, tak na mě znova padla únava a já usnula. Edward mě musel dokonce jednou budit, abych se najedla.

Probudila jsem až pozdě večer. Najednou jsem byla živá až moc a nemohla jsem znova usnout, i když mě o to Edward prosil. Místo toho jsem dostala hroznou chuť ho mít, co nejvíce na blízku. Bohužel se nedal a rozmluvil mi to s tím, že počkáme, až se dozvíme, co mi je.

Ani jsme nemuseli dlouho čekat. Carlisle dorazil pár minut potom, co jsem vzdala veškerou snahu Edwarda svést. Byl neoblomný. Sešla jsem dolů a čekala na verdikt. V obýváku byla celá rodina. Carlisle si odkašlal a začal.

„Já vím, že je to neuvěřitelné, ale udělal jsem všechny testy a prostě mi vyšlo toto. Bello, jsi těhotná,“ vydechl. Seděla jsem v křesle a snažila jsem si utřídit fakta.

„Vždyť Edward je upír a upíři mít děti nemohou. Tak jak?“ vrtalo mi hlavou. Edward na mě zmateně koukal a já pro jistotu dodala:

„Edwarde, s nikým jiným než s tebou jsem nic neměla,“ obhajovala jsem se. Naštěstí se do mého obhajování vložil Carlisle.

„Podle mých testů jsem zjistil, že dítě je částečně upír. Proto z tebe v posledních dnech cítíme, tak intenzivní aroma. Já si myslel, že je to tím, že si pořád s námi, a ono ne,“ dovysvětlil.

„Taky se tím vysvětluje to zabití Mika. Tvé hormony se prostě zbláznily a nemohlas je zastavit,“ uklidňoval mě. „Nic si nevyčítej.“

„Stejně by byla otázka času, než by po něm skočil Edward. Denně jsme ho museli s Emmettem dotáhnout do jídelny, aby Mika nezabil,“ doplnil Carlislea Jasper. Pohlédla jsem na Edwarda a ten vypadal, tak trochu zasekle.  Koukal někam do blba a byl naprosto mimo.

Přejela jsem mu rukou po tváři a on se na mě podíval. Chvíli si mě prohlížel a pak vyslovil něco, nad čím jsem ještě nestihla přemýšlet:

„Já budu táta.“ Jednou jedinou větou mi momentálně vyrazil dech. Objala jsem ho a políbila. Polibek mi šťastně vrátil, a kdyby mohl, tak by pokračoval dál. Jenže jak to bývá, tak Emmett se vždycky ozve v té nejméně vhodné chvíli.

„Počkat! Takže to znamená, že se Bella nebude kárat za to, že zabila Mika, a my se kvůli tomu musíme přestěhovat? A že budu strejda?“ Jeho myšlenkové pochody jsem trochu nestíhala, ale všichni kolem mě mu přikývli hlavou a začalo se s gratulacemi. Nikdy bych nevěřila, že mně s Edwardem se přihodí něco takového.

„Hele, brácha,“ začal Emmett někdy během gratulací, „víš, že bych neřekl, že jsi takový kanec? Skolil si polobohyni smrti a přežils to. A k tvému nejlepšímu úspěchu také patří, že se ti ji povedlo dokonce i zbouchnout,“ hrdě chválil Edwarda a z jedné a druhé strany mu lítaly od ženských pohlavky.

Potom, co jsme náležitě oslavili těhotenství, k nám musela dorazit realita. Cullenovi začali řešit, kam se přestěhujeme. Carlisle nás upozornil na to, že by bylo nejlepší, kdybychom se stěhovali někam mimo civilizaci. Jakmile to dořekl, ozvala se Alice.

„A co Kanada?“ Všichni se na ni otočili a dali jí zapravdu.

„To znamená jediné,“ ozval se znova Emmett,“ budou medvídci!“

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 27. kapitola a epilog

Když je jeden nervózní, záčíná být i ten druhý.

Četl jsem Astrid Maldredův zoufalý dopis a Megan se mi posadila na klín. Byli jsme v celé komnatě samy a užívali si společné chvilky. Problémy Astrid a Maldreda nás celkem trápily.

„Ať se sem Astrid s Maldredem vrátí,“ řekla najednou Megan.

„Proč? Myslíš, že to by bylo řešení?“ zeptal se Samuel. „Nemyslím si. Podle mě jí musí dát nějakou jistotu, že jeho slova nejsou jen slova a měl by konat,“ snažil se jí ukázat správnou cestu, kterou vyhodnotil jako tu správnou.

„Co tím myslíš?“

„Lásko, běž se sbalit. Já zařídím zbytek.“ Viděl jsem, jak měla na jazyku milion otázek, ale můj pohled ji utišil. Rozhodla se mi věřit. Zvedla se mi z klína a začala dělat, co jsem po ní chtěl. Já šel odpovědět Maldredovi a bylo mi jasné, že můj návrh se mu moc líbit nebude, ale jak ho znám, přistoupí na něj. Pro Astrid se rozhodl udělat všechno. Napsal jsem dopis a šel si také sbalit.

…

Odpověď mi přišla rychleji, než jsem čekal a musel jsem uznat, že Samuel má pravdu. Sice mě jeho nápad trochu děsil, ale asi jsem neměl na výběr. Musel jsem risknout vše a podívat se pravdě do očí.

Vždycky jsem si myslel, že až jednou budu muset něco takového udělat, budu si jistý každým krokem, který udělám. A najednou ve všem plavu jako úplný začátečník. Jsou prostě věci, na které se připravit nedá. Posadil jsem se na křeslo a začal plánovat. Čekal jsem, že do dne dorazí a já musel být připraven.

…

Dnes se nikam nejelo. Překvapilo mě to, jelikož jsem dneska nevyváděla žádné vylomeniny. V noci jsem spala jako malé dítě a Maldredovi ani neublížila. Asi poprvé od doby, co si mě pro sebe unesl, jsem se cítila moc dobře. Jenže mi připadalo, že je něco špatně, protože Maldred na mě působil nervózně. Něco se dělo a já netušila co. Chtěla jsem se Maldreda na to zeptat, ale nedal mi příležitost, zmizel vždycky dřív z mé společnosti, než jsem stihla jakkoli otevřít pusu.

Bylo to zvláštní a já se začínala bát, že se Maldred rozmyslel a bude se mě chtít zbavit. Celý den jsem kvůli tomu byla nervózní, až jsem se musela jít projít. Přehrávala jsem si každou prožitou chvíli posledních dní a byla jsem dost špatná z toho, že jsem svoji sílu nebyla schopná téměř ovládat. Asi jsem se musela procházet už nějakou dobu, když jsem najednou uslyšela, jak mě hledají. Jakmile jsem zaznamenala, že se po mě shání. Otočila jsem se zpátky do tábora a během několika dalších vteřin potkala vystrašeného Maldreda.

„Ježiš, tady jsi,“ oddechl si. Vypadal dost vyděšeně. „Lásko, nesmíš se takhle sama toulat po lese. Mohlo by se ti něco stát.“ Jakmile to vyslovil, měla jsem se mu chuť začít smát. Nějak jsem si představila, jak by s mojí mocí potencionální útočník dopadl.

„Myslím, že dokud je prcek ve mně. Bát se o mě nemusíš.“ Viděla jsem na něm, že jsem ho mou štiplavou poznámkou trochu zarazila a on zaváhal:

„Děje se něco?“

„No, to by zajímalo mě. Od včerejška od večera si se mnou pořádně nepromluvil.“ Zaskočila jsem ho. Asi neočekával, že jsem tolik vnímavá.

„Miláčku, nic se nezměnilo. Jen jsem se snažil najít nejoptimálnější řešení. Pojď, prosím, se mnou zpátky do stanu a hned tě zasvětím do toho, co jsem vymyslel. Budu totiž potřebovat tvůj souhlas.“ Z jeho slov jsem byla celá nejistá, ale rozhodla jsem se mu dát šanci a následovat ho.

Venku jsem musela být opravdu déle, než sem si myslela, protože se cestou zpět začalo stmívat. Maldred si mě vedl a přitom mě držel za pas. Asi tak jakoby se bál, že mu zase vezmu nohy na ramena.

Došli jsme ke stanu a Maldred zvedl plachtu, abych vešla a s tím mi spadla čelist. Celý stan byl vyzdoben svíčkami a uprostřed byl připravený stůl s večeří. Překvapeně jsem se otočila na Maldreda, jenže ten už byl na koleni. Najednou se mi spojovala všechna fakta a moje srdce se rozběhlo.

„Astrid, už nevím, jakým způsobem víc bych ti mohl dát najevo svou lásku a přesvědčit to prtě v tobě, že vám neublížím. Moc dobře víš, že tě miluju, proto bych tě chtěl požádat o ruku. Staň se, prosím tě, mou ženou.“ Jakmile domluvil, otevřel připravenou krabičku s prstenem a čekal na moji odpověď. A já zírala. Tohle byl jeho plán. Proto byl celou dobu nervózní! A já měla strach, že to se mnou vzdal. Pohlcovala mě celková radost a naprosto nekontrolovaně jsem se mu vrhla do náruče. Takovou reakci nečekal, protože poměrně zavrávoral, když jsem mu v ní přistála a začala ho líbat. Jakmile uviděl, jak reaguji, zamumlal:

„Beru to jako ano.“ A já se mu začala hrozně smát.

„Čekal si, že tě odmítnu?“

„Upřímně?“ Přikývla jsem mu, abych z něho dostala odpověď. „Od tebe nikdy nevím, co čekat. Jsi naprosto nepředvídatelná!“ Jeho odpovědi jsem se znova zasmála. Chápala jsem jeho nejistotu.

…

Ráno jsem se probudila šťastná a s úsměvem na rtech. Ale úsměv mi opadl, jakmile jsem zjistila že Maldred vedle mě neleží. Oblékla jsem si župan a posadila se. Jenže v ten moment vpadla do stanu nějaká žena a zastavila mě, v čemkoliv co jsem měla v plánu dělat.

„Má paní, mým úkolem je vás připravit na dnešní obřad,“ zasvětila mě a já celá ztuhla se slovy:

„Už dnes?“ Ale dřív, než jsem se stihla rozkoukat, do stanu vkročila Megan, a já úžasem otevřela pusu. Nebyla jsem schopná jediného slova.

„Co na to říct. Prostě to měl na tebe připravené.“ Najednou jsem nevěděla, jak reagovat. „Uklidni se a nezmatkuj. Myslí to s tebou dobře.“

„Opravdu?“

„Naprosto.“

„Tak jo.“ Megan se přestala ksichtit na mé dětinské chování a konečně začala jednat:

„Je na čase z tebe udělat královnu.“ A s těmi slovy se vrhla do práce.

…

Nemohl jsem tomu uvěřit. Za celý den jsem neměl u krku jedinou kudlu. Dobře, oprava. Kudlu od Astrid. To naopak Samuel, hlídal mě jako ostříž, kdybych si náhodou ženění rozmyslel. Ačkoliv jsem ho neustále ujišťoval, že kdyby mi to nenaznačoval, ani na to nepomýšlím. Měl jsem z celé situace podezření, že on asi tenkrát opravdu podobným způsobem smýšlel. Ale on a Megan byli v jiné situaci.

Stál jsem před oltářem, který jsme přes den vytvářeli a čekali, až přijdou. Doufal jsem, že si Astrid celou situaci nerozmyslela. Sice mě naopak uklidňoval Samuel, ale já ji znal lépe než on. Občas byla trochu jako neovladatelné tornádo.

A pořádně jsem si oddechnul, když jsem ji spatřil, jak jde ke mně. Usmívala se, vypadala šťastně a mně bylo jasné, že ode dneška bude všechno v pořádku.

Epilog

Na svatební trochu soukromé slavnosti, seděly dva páry. Smály se a vzpomínaly na každou chvilku, která je spojovala.

„Nevěděla jsem, že jste se sblížili natolik,“ prohlásila překvapeně Megan, když poslouchala mužské zážitky.

„Ale teď je otázkou, jak tohle všechno vyřešíme. Nemyslím si, že budou všichni schvalovat, že si přivezeš jen tak královnu, a že chceš s námi navázat spojenectví,“ poukazoval na pár faktů Samuel.

„No, nebudou mít moc na výběr. Už jsem o tom mluvil s tvojí ženou. A potřebuji jen tvoje svolení.“

„Chceme oficiálně oznámit všem, že naše děti jsou zasnoubené,“ svěřil se mu Maldred. A to Samuel nevydržel a málem nerozdýchal jeho slova:

„Cože? Vždyť ani neznáte jejich pohlaví.“ Jenže to sklopila oči Megan a konečně promluvila:

„Samueli, budeme mít dceru,“ zamumlala, protože se bála jeho reakce. Od počátku věděla, že Samuel si přeje syna. Jeho reakce ji ale překvapila.

„Takže bude stejně silná jako její maminka, aby mohla svému budoucímu manželovi natrhnout zadek?“

„To se ještě uvidí!“

„Pochybuju, že budou nadšení ze sňatku,“ upozorňoval je Samuel.

„Jo, Megan říkala něco podobného. Proto jim tam připravíme i malou únikovou cestu.“ Na chvíli se utišil, a pak spustil s rozmyslem dál: „Sepíšeme smlouvu o jejich před zasnoubení s malým dodatkem na konci. Ve dni jejich osmnáctých narozenin budou mít právo se rozhodnou, jestli tak učiní. Dodatek, o kterém nikomu nic neřekneme a minimálně si zajistíme mír na osmnáct let.“

Jakmile si Samuel Maldredova slova doposlechl, rozesmál se.

„Koukám, že ses, lásko, za těch několik měsíců, co jsem tu pro tebe nebyl, přiučila pořádnému politikaření.“

„Sám život je nejlepší školou.“

„V tom máš pravdu.“ Potom na chvíli všichni rozjímavě seděli, dokud se Astrid trochu nezasmála.

„Připadá ti snad něco vtipného na tom všem, má královno?“ pustil se do ní Maldred.

„Já jen, že by bylo zajímavé, kdyby se ti dva do sebe zamilovali.“

„Co ty víš. Podívej se na nás dva,“ poukázala Megan na sebe a Samuela.

„Ano, co já vím.“

Políbená - 10. kapitola

Poslední kapitolka Políbené. Další díly povídky pak najdete pod názvem Zbouchnutá.

Seděli jsme v obýváku a sledovali s Emmettem televizi. Byl do toho tak zažraný, že by ho od toho možná vyrušila jen nahá Rose, která by se promenádovala okolo.

Po mé pravé ruce se nacházel Edward. A po mé levici neustále se ošívající Tony. Baseball Tonyho naprosto nezajímal. Teda alespoň do chvíle, dokud se tam neobjevují prsaté modelky, snažící se si navzájem ustřelit hlavu míčkem.

Edward mě držel za ruku a Tony s jiskřičkami v očích podobné gesto zopakoval. Přidal k tomu občasné romantické hlášky šeptající mi do ouška, které mě rozesmály o to víc, když jsem věděla, že nejsou myšleny opravdově.

Připadala jsem si jako puberťačka. Když se hráči na obrazovce měnili na střídačce, tak nás Emmett nenápadně pozoroval. Někdy jsem si dokonce všimla, jak valí oči. Nakonec byl zápas ukončen a Emmett se konečně otočil na nás. Chvíli si nás prohlížel a nakonec mu to nedalo a zeptal se mě:

„Ty opravdu randíš s oběma?“ Jen jsem mu na souhlas kývla a on se s jiskřičkami v očích otočil na Edwarda.

„Teda Edwarde, jaké to je čekat sto let na někoho? Být nejstarším panicem na světě a nakonec se dělit o holku, do které ses konečně zamiloval?“ vytasil na Edwarda Emmett a já čekala, co se bude dít, protože jsem z Tonyho strany slyšela zalapání po dechu.

„Ty jsi nejstarší panic na světě?“ otočil se Tony na Edwarda a ten jen zavrčel. Původně jsme měli v plánu si dělat srandu z Emmetta, ale jak jsem znala mého bratra, tak tahle informace celou hru otočí.

„Edwarde, kolik ti je?“ zeptal se ho Tony.

„Něco přes sto,“ odpověděl mu překvapivě Emmett.

„Tak to je v pohodě. Žebříček mezi nejstaršími pannami a panici zatím vede Bella,“ konstatoval Tony a já se mezitím zabořila více do pohovky.

„Cože?“ vyjekl Emmett. „Ona je starší než Edward?“ zeptal se překvapeně Emmett a já rudla jako rajče. Jediné, co mě uklidňovalo, byl Edward, který mě držel za ruku a zamilovaně si mě prohlížel. Nevím, na co v téhle situaci myslel, ale přiblbě se uculoval. Měl něco za lubem.

„Tak desetkrát víc než Edward,“ prohodil vítězoslavně Tony. Emmett nevěřícně vrtěl hlavou a bylo na něm vidět, že Tonymu nevěří.

„To je blbost,“ odsekl Tonymu. „Vždyť Bella je člověk!“ vykřikl.

„Ale houbeles, Bella je jen napůl člověk, tak jako já,“ snažil se mu to Tony vysvětlit. Já se stále tlačila do pohovky a kochala se podívanou na vykuleného Emmetta, kterému to v hlavě šrotovalo, a snažil se si dát jedna plus jedna dohromady. I na upíra vypadal zmatený. Edward si vedle mě v klidu hrál s mojí rukou a čekal, co z Tonyho dalšího vypadne. Vypadal naprosto v klidu. Jako kdyby něco tušil. Asi nějaký hlas v něm mu napovídal, jak to všechno je. Už jednou pravdu věděl a přijal ji s klidem. Snad tentokrát to dopadne stejně.

„Já se divím, že vám nepřišlo divný, že se pokaždé oživí, když jste ji zabili,“ konstatoval Tony.

„Hm, asi něco na tom bude. Co jste teda zač?“ zeptal se Emmett zvídavě.

„Jsme polobohové,“ odpověděl v klidu Tony a Emmett jen vrtěl hlavou.

„Bohové neexistují. To vím i já,“ podotkl pyšně.

„Blbost,“ odsekl mu Tony. „Má matka je samotná smrt a otec člověk, kterého zabila při milování, a podobně na tom je i Bella. Je to má sestra. Jen má jiného otce.“ A bylo to všechno venku. Pozorovala jsem Edwarda a ten byl úplně v klidu a usmíval se. Do svých prstů vzal pramen vlasů, který se mi povaloval na tváři a pomalu mi ho zastrčil za ucho. Koukal mi přímo do očí a v těch jeho se mu jiskřilo.

„Máš nějaké otázky?“ vydechla jsem omámeně.

„Ne, základní informace vím od tvé mamky,“ pověděl mi s úsměvem na rtech. Hned mi došlo, že si vzpomněl. Vypískla jsem radostí a skočila mu do náručí. Musel přesně očekávat, co udělám, protože na moji reakci byl připravený. Sevřel mě kolem ramen a já mu dýchala na hrudník. Jeho omamující vůně mě celou obklopila a já se cítila šťastná. Mohla bych být v jeho náruči pořád, ale Emmett nás vyrušil.

„Asi mi něco uniká,“ mířil sice otázku ke mně a k Edwardovi, ale Tony se zachoval jako pořádný bratr a Emmetta odtáhl ven s tím, že mu vše vysvětlí. Já mezitím odpočívala na Edwardově hrudníku.

„Jak dlouho?“ zajímalo mě.

„Vzpomínky se mi začaly vracet, když si před mými očima zabila Tonyho. V tu chvíli se mi totiž vybavilo, jak tvoje mamka vyprávěla o tobě a tvém bratrovi. Prostě to, že vždycky když tě naštve, tak ho zabiješ,“ uchichtnul se při té vzpomínce a pokračoval dál:

„Už tenkrát jsem byl rozhodnutý, že ti zůstanu po boku. A za tu dobu se na tom nic nezměnilo.“ Koukal mi přímo do očí a vše, co říkal, myslel vážně. Mé srdce sprintovalo a já byla v sedmém nebi. Edward se přiblížil pomalu k mým rtům a věnoval mi lehký polibek. Zavrčela jsem na něj a on se mi začal smát. Nakonec jsem to vzdala a vzala ho za krkem a přitáhla ho k sobě. Zaujatá jeho rty jsem se k němu tiskla čím dál víc, ale pořád jsem cítila, že jsem od něj moc daleko, proto jsem se přesunula na jeho klín a jeho tělo omotala mými nohama. Mačkala jsem se k němu a cítila jeho ruce snad všude.

„No tááák, Bells, přece ho znova nechceš zabít,“ ozvalo se ode dveří. V tu chvíli jsem cítila, jak se ve mně něco spustilo, a Tony zavelel:

„Emmette, rychle vypadni!“ Emmett rychlostí blesku utekl, ale Edward se mnou zůstal. Cítila jsem, jak se schopnost dostává na povrch.

„Měl bys jít,“ vzdechla jsem.

„Ne, nikam nepůjdu a ty se uklidníš a neublížíš mi,“ odporoval mi Edward. Jeho rty mi přistály na krku a postupně mě pusinkoval z jednoho místa na druhé.

„Teď se soustřeď na mě a potlač tvoji schopnost. Vím, že to není jednoduché, ale pokud se nebudeš umět překlenout i přes tuhle chvíli, tak se nikdy nedostane dál než k puse ve tvém výstřihu.“ S posledními slovy zamířil do mého výstřihu. Z počátku se mi chtělo křičet, ale pocit úplnosti a štěstí mě pohlcoval víc. Schopnost jsem potlačila a vrhla se na Edwarda. Byl z mé reakce trochu vyjevený, ale když se mi povedlo mu natrhnout tričko, pochopil. Věděli jsme, že vila je prázdná a Edward nás během chvilky odnesl ke mně do postele. Tak dlouho jsem čekala na tuto chvíli a nakonec jsem potkala někoho, kdo mě miluje a je pro mě naprosto dokonalý. Po každém jeho dotyku jsem se rozplývala a vzdychala. Přála jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila. Pohlédl mi do očí a oba dva jsme věděli, co bude následovat. Už jsme čekali moc dlouho. S dalším polibkem jsem se cítila omámenější a omámenější. Svět kolem mě nyní neexistoval.

Nuly a jedničky - 3. kapitola

Dneska z toho plyne:
Noční můrou Alice Cullenové je "trendy a in" Heidi Volturiová.
Špagety nejsou kabely, proto to s nimi Belle tolik nejde.

„Alice, to opravdu nevydržíš dvacet čtyři hodin bez internetu?” divil se Jasper, když mu do telefonu povídala o tom, co provedl Edward.

„Ne, dobře víš, že na internetu bude dneska v noci odhalení nového designu Vuittonky,” odvětila jeho žena, jako by se jednalo o nejdůležitější událost roku.

Doufala, že nová Vuittonka konečně bude tou kabelkou, která se jí bude hodit ke kabátu od Armaniho, který jí před několika měsíci Jasper přivezl z Říma, kde byl kvůli své fanatické závislosti na komiksovém světě. Bohužel Marc Jacobs dělal s designem kabelky hrozný štráchy a nebyl schopný se rozhodnout, jaký ze svých skvělých designů nakonec vypustí do světa. Stejně tam bude LV jako vždycky, ale Alice měla vybraný jeden design a doufala, že až jej firma vyšle na světlo boží, bude ona tou první, kdo si ho objedná a zaplatí přes internet. Už jí z toho Marcova věčného měnění názorů bolela hlava. Vize spadlého připojení vyvolávala ještě jednu hrůznější variantu, která byla vlastně pravým důvodem toho, proč tak vystartovala na Edwarda. Vize, jak si s kabelkou číslo jedna, Středozemím vykračuje Heidi Volturiová, v ní vyvolávala touhu po krvi. Jasper vycítil v ženině tónu krvelačnou pomstu, která by přišla, kdyby připojení nefungovalo, a proto byl hned jako med a dokonce vynechal narážku na internet v mobilu.

„Dobře, pokusím se tam někoho poslat. Nic ti neslibuji.” Alice na jeho odpověď zavýskala do telefonu a spustila:

„Tak moc tě miluju. Už se těším, až se mi vrátíš a já se ti za to budu moci odměnit.” Už jen při myšlence, jak se mu za to bude odměňovat, zazářila Jasperovi očka. Vize jeho ženy u něj fungovala více, než jakékoliv afrodiziakum. No, v upíří podobě mohla být jeho afrodiziakem pouze lidská krev, ale tu měl zakázanou, a tak se kdysi upnul ke své ženě. Pak taky časem k těm komiksovým postavičkám, ale to bylo přeci něco úplně jiného. Ačkoliv Alice v kostýmu komiksové hrdinky…

„Taky tě miluju a chybíš mi,” položil telefon a zamířil si to za Emmettem.

„Ženuška má problémy?” vysmíval se mu a Jasper mu svěřil, co Edward provedl. Emmett se při jeho popisování Edwardova čísla málem počůral smíchy (jen kdyby něčím takovým disponoval). Jasperovi však telefonát nasadil brouka do hlavy, jelikož se nechtěl vracet dřív a nechtěl ani posílat žádného ulízance z jejich počítačového kroužku k nim do baráku. Bohužel, do jejich počítačového kroužku žádná žena nechodila. Navíc ať si lámal hlavu sebevíc, nejbližší schopný člověk, kterého by pustil ke svému počítači, bydlel až v Seattlu. A pak tu taky byla lehká žárlivost, co se týkala čerstvého jídla v domě, když tam byla Alice bez něj. Mohla by si myslet, že je nový IT guru k sežrání.

Jasper zdrchaně došel k místu, kam se mezitím odloudal Emmett, a lidsky, jak jen to uměl, se pomalu posadil.

„Brácha, copak tě tak trápí, že budeš mít ženu s nemódní kabelkou?” zeptal se ho Emmett a Jasper se mu během dalších vteřin svěřil s obavami o sežráníhodného opraváře. Když se té vizi přestali smát, Emmett se trochu zamyslel. Ačkoliv zrovna Emmett nebyl nejchytřejší z rodiny, uměl vždy najít nejjednodušší řešení. Byl v tomhle občas jako dítě, šel za tím, co mohl mít a nehleděl na důsledky. K usměrňování měl přeci ženu a zbytek rodiny.

„Hele, a kam přesně se přestěhovala Lancy? Vím, že psala něco o Washingtonu. Třeba bude někde poblíž. Co kdybys vyzkoušel ji? Holka to přeci je,” zkusil mu trochu naivně Emmett helfnout a ani moc ve vlastní návrh nedoufal. Ale Jasper zhodnotil celou situaci a došel jen ke dvěma věcem. Buďto se bude muset urychleně otočit k domovu, nebo bude muset vymyslet nějaké jiné řešení. A ten jednoduchý nápad nikomu neublíží. Líná huba holý neštěstí. Nebo tedy líné prsty na dotykovém displeji v případě Jaspera. Proto z kapsy vytáhl iPhone a otevřel email se zoufalou prosbou o pomoc.
Komu: Lancy@yahoo.com
Předmět: Podpantoflak

Drahá Lancy,

Dostal jsem se do úzkých a možná se budu muset z tohohle jedinečného srazu muset vrátit zpět dřív, pokud mi nepomůžeš s patálií, kterou provedl můj povedený nešikovný bratr. Víš, než tě do čehokoliv namočím, tak bych se tě rád zeptal, kam ses nám to přesně přestěhovala. Zda někam k Seattlu ve státě Washington či na druhý konec?

Dr. Cooper

A odeslal to. Ani se nenadál a během vteřiny mu Lancy odpověděla. Měl podezření, že ta holka trpí zatraceně velkou závislostí na internetu. Ale neměl v plánu to nijak komentovat, jestli ona byla za osmnáct, tak on byl bez dvou za dvacet. A teď se mu to v boji za módní policii hodilo.

Komu: Dr.Cooper@yahoo.com

Předmět: RE: Podpantoflak

Drahý doktore Coopere,

Přestěhovala jsem se do Forks, poblíž Portlandu. Díra, ale pokrytí je OK, na to jaké je tu počasí. Neskutečná vzdušná vlhkost. Je to asi tři hodiny jízdy od Seattlu? O jakou krizovku se jedná?

Lancy

„Neskutečné! Ona se přestěhovala do toho našeho zapadákova,” zajásal Jasper a Emmett hned zpozorněl:

„Budou víkendové lanky! A krom toho by teď mohla vyřešit tvůj malý problém.“

„Pochválila signál, tak ten nový vysílač přeci jen funguje i nad městečkem,“ poznamenal Jasper jen tak mimoděk, „hned jí odepíšu.“
Komu: Lancy@yahoo.com
Předmět: RE: RE: Podpantoflak


Drahá Lancy,

Svět je naštěstí malý a my bydlíme kousek za městem. Proto bych tě chtěl poprosit o malou službičku - znovu nastavení modemu. Můj hezčí, nagelovanější, ale inteligentnější technologie neznalejší bratr, včera zmáčkl resetovací tlačítko na modemu a moje drahá družka nutně potřebuje být před půlnocí na internetu. Nebudu ti psát proč, ale určitě ti budu velmi vděčný, pokud si najdeš čas. Mohla bys, prosím, zajet k nám domů a nastavit ten zpropadený modem, abych měl doma klid?

Dr. Cooper

…

Bella si dočetla email od Dr. Coopera a kladně na něj odpověděla včetně prosby, ať jí pošle GPS souřadnice jejich domu. Věděla, že on by jí pomohl také, kdyby potřebovala, a krom toho usoudila, že si musí ve městě vypěstovat nějaké vřelé vztahy. Přece jen nechtěla být tou podivínkou z Floridy bez jakýchkoliv přátel. A kde jinde začít, než v domácnosti, v níž si bude moci prohlédnout ty nejnovější modely výpočetní techniky.

Když na chvilku iPhonka položila, usoudila, že těstoviny v hrnci už budou hotové, jelikož se začínaly lepit k sobě do nevzhledných cucků. Ale protože byl nefunkční internet prioritou před hladovými dělníky, rozhodla se jídlo servírovat rovnou. Tak co? Google stejně říkal, že takhle mají akorát vyšší glykemický index. Po roce, v němž si díky kulinářské zálibě nevlastního otce Phila jen zalévala lupínky mlékem, nastalo období, v němž se musela dostat zpátky do formy. A když už je to hotové, byla by toho škoda, navíc se poživatelnost na někom vyzkoušet musí. A na kom lépe, než na bandě hladových chlapců z La Push. Třeba až jednou poskládají boyband, složí o tom písničku.

A tak se vydala směrem ke schodišti do sklepa. Než dozněl její hlas, během vteřiny se k jejich malému stolku začala valit parta předhánějících se polonahých chlapců.

„Běžte si umejt ruce,“ vzpomněla si na správnou větu, která se v takových situacích používala, a banda se s brbláním a pohledem upřeným na talíře odebrala do koupelny.

Bella zatím megalomansky plánovala, jak z nového domova udělat dům s umělou inteligencí. Doufala v to, že by tím do budoucna mohla tatínkovi zajistit pořádnou péči. Bylo jí totiž jasné, že až bude muset za několik let tatínka opustit, a doufejme, odejít na vysokou nebo do Silicon Valley, vrátí se k pokusům o úklid a občas zničí nějakou pánvičku, dokud to zase nevzdá a nenechá si dovést pizzu. Musela dořešit své budoucí návrhy na tento dům a postupně testovat nějaké součásti. Tušila, že v tomto směru ji čeká ještě dlouhá cesta. Ale teď se musela nejprve vyrovnat s partou žroutů, kteří jako hladoví psi čekali na její kuchařský výtvor. První oni, potom modem ve vile Dr. Coopera.

…

Alice Cullenová oplývala mnoha ctnostmi. Trpělivost však mezi ně nepatřila. Teď právě chodila nervózně z jedné strany své šatny na druhou, protože ačkoliv již neviděla Heidi, kterak se mazlí s kabelkou, neviděla ani cokoliv jiného. Před okamžikem jí sice probleskla vize chlápka od FedExu, jak se natahuje k jejich zvonku, ale i ta prozatím zmizela v podivném mlžném oparu. Co to sakra Jasper plánuje? Začínala mít strach, že do půlnoci na internetu nebude. Ale tušila, že svého drahého muže nemá cenu více nahánět. Udělá všechno proto, aby jí vyhověl, ujišťovala se cestou ze schodů.

Rosalie mezitím přišla z garáže a tvářila se velmi samolibě, přestože měla obličej umazaný od oleje a špínu z podlahy garáže ve vlasech. Ani tento nezvyklý pohled na blonďatou sestru v montérkách, která skočila na pohovku a pustila si na MTV Pimp My Ride, aby viděla další trendy v tuningu aut, nevytrhnul Alici z jejího zamyšlení, přestože se tato situace opakovala velmi zřídka, jen když nebyl v domě žádný muž. Tedy kromě Edwarda, protože Rose moc dobře věděla, jak ho tato situace vytáčí. Nicméně i přes zajímavý program si všimla napětí, které v domě panovalo, a po očku nenápadně sledovala, jak tohle vyvrcholí. Někdo by mohl říct, že Rose byla v nitru tak trochu škodolibá. Inu, někdo by měl pravdu.