Láska nás nutí dělat rozhodnutí, která nás někdy zatraceně překvapují.
„Prolez všem peněženky a vem tam peníze, co najdeš. Už jsem si sbalila věci a vzala Mikovi doklady s tím, že je budeš používat. Dokonce nám popřálo štěstí a našla jsem i jeho klíčky od auta,“ zasvětila svého budoucího vraha a zamířila k autu. Neváhal a následoval jí, hned jakmile v rychlosti proběhl stany a získal, co po něm chtěla.
„Kam jedeme?“
„Někam daleko, kde si budeme moci v klidu bez jakýchkoliv pronásledovatelů rozmyslet, co dál. Teď se musíme soustředit na zmizení.“ A on nic nekomentoval. Asi měla pravdu. Být na místě, kde je spousta mrtvol, nebylo dobré.
V autě vládlo mlčení, dokud ho neprolomila Bella:
„Máš nějaké jméno?“
„Edward a ty?“
„Bella.“ A dále pokračovali v mlčení. Oba měli o čem přemýšlet a vůbec jim to nebylo blbé. Cítili mezi sebou klid. Snad jako by k sobě už tímto způsobem patřili velmi dlouho. Cítili mezi sebou souznění. A přesto všechno byli oba šťastní. Edward na jednu chvíli zapomněl, že je vlastně monstrum a vrah. Bella zase zapomněla na to, že mám po boku svého vraha, a že už jí zbývá jen několik hodin života. Edward se pokoušel moc nedýchat, aby svoji průvodkyni nynějším světem, udržel déle na živu. Přece jen ochotného člověka mu pomáhat, najde jen těžko. Proto se rozhodl v posledních minutách, že se ji pokusí udržet na živu, co nejdéle to dokáže, a že to byl velmi těžký úkol, jak zjistil, když po několika minutách v autě ho začala šimrat v krku její vůně.
Bella v nějakém městě zatočila k obchodu a přikázala mu, aby počkal. Nechala ho chvíli čekat a asi byl naivní, když jí věřil. Protože byla pryč déle než půl hodiny. Jenže jakmile ho napadala myšlenka, že ho zradila, vynořila se z nějaké budovy s kopou věcí. Zamířila k autu, kam všechno naházela a nastartovala. Přitom v ruce držela něco, co mu zrovna moc nevonělo, ale mělo to svůj účinek, aspoň na ni neměl tolik chuť.
„Takže máme nakoupeny základní věci. Ještě natankujeme a budeme se moci přemístit do dalšího města, kde si najdeme nějaké ubytování, protože já začínám být utahaná,“ svěřila se mu s dalším plánem a Edward neodporoval. Už tak byl v posledních hodinách trochu vyjukaný z toho, jak se svět za ta desetiletí změnil. I auto, ve kterém jel, bylo pro něj novinkou.
…
Bella zajistila v nějakém penzionu pokoj a nechala tajně vniknout Edwarda do něj, aby ho nikdo nezpozoroval. Nechtěla, aby lidi děsil svými červenýma očima. Na to už měla jiný plán. Na zakrytí jeho děsivě svítících očí koupila čočky,
Edward dle pokynů Belly přemístil i všechny věci z auta do pokoje a už jen čekal na to, až ta jeho kočka dorazí.
„Kočka?“ blesklo mu v hlavě. „A jeho?“ Musel si to přiznat. Bez ní by nevěděl, co pořádně dělat. Ale způsob jak si ji přivlastňoval a zvykal si na ni po svém boku, ho znepokojovalo. Tohle nedopadne dobře. Její smrt ho bude bolet.
Bella po chvíli přišla do pokoje a spatřila Edwarda, jak zamyšleně stojí uprostřed místnosti.
„Děje se něco?“ zeptala se ho starostlivě a přišla k němu blíž. Edward, jak ji spatřil, zase se nekontrolovaně nadechl a chtě nechtě přistoupil k ní blíž. Jeho žízeň po krvi se znova ozývala. Bella mu hleděla přímo do očí a bylo jí jasné, co teď přijde. A proto se odhodlala vyslovit jedno jediné přání:
„Polib mě.“ Edward zpozorněl, a když mu docvaklo, co po něm chce, chvíli zaváhal. Nakonec usoudil, že je to jedno, tak jako tak ji zabije. Proč by jí její poslední přání nemohl splnit?
Podíval se jí do očí a neviděl strach. Jen odhodlání, a tak se rozhodl, že ji políbí. Pomalu přitiskl své rty na její a ona se k němu najednou odhodlaně přicucla a začalo to, co vůbec nečekal. Jako by se jeho tělo probralo ze spánku a najednou netoužil jen po její krvi, ale i po jejím těle. A protože nebyl schopný se ovládat, bral si prostě všechno. Chtěl ji. Začal ji líbat a prozkoumávat její tělo, a když mu souhlasně vzdechla do rtů, pokračoval, dokud se nedostal k jejímu krku a tam u její krční tepny se projevila druhá potřeba. Nebylo cesty zpět. Obnažil své zuby a bez přemýšlení se jí zakousl do krku.
Její krev chutnala lahodně a před jeho očima kromě tohoto uspokojení cítil, jak její tělo sálá po jeho. Byl to neskutečný pocit. Jenže jedna jeho část někde vzadu řvala, že brzy skončí. Jedna kradmá myšlenka mu dokonce našeptávala, že by mohl mít časem aspoň to druhé uspokojení, které by mohlo trvat věčně. Mohl by být s ní. Den co den. Nechtěl, aby zemřela, a když si to uvědomil. Najednou se vyděšeně od její krční tepny oddělil. Podíval se na Bellu a ta bílá jako smrt se na něj usmívala. Byla spokojená. Tohle byl konec, s kterým byla smířená. Jenže netušila, že je něco špatně. Na to přišla, až když ucítila prudkou bolest, jež ji donutila zařvat, zjistila, že smrt nepřichází. Vyděšeně se podívala na Edwarda a v jeho očích viděla omluvu. Až pozdě si uvědomil, co přesně udělal. Věděl, že proměnu už nezvrátí.
„Promiň,“ zaznělo mu z úst provinile a přivinul si ji k sobě. Tušil, že dalších pár dní si pěkně protrpí, stejně jako on kdysi. Litoval toho, ale jedna jeho část někde v něm byla spokojená. Nebude sám.
…
Tři dny byly hrozně dlouhé a Edward kromě toho, že už pozabíjel recepční a majitele penzionu, držel jako vězně několik hostů pro Bellu. Věděl, že bude žíznivá a byl ochotný se o ni v tomto směru postarat. Nechtěl, aby ještě víc trpěla.
Dřív než pořádně otevře oči, dá jí k puse člověka s otevřenou ránou, aby neměla šanci se rozhodovat. Všechnu vinu za mrtvé bral ochotně na sebe, a tak jí to mínil i vysvětlit. Proto když uslyšel poslední buch jejího srdce, neváhal ani minutu. Udělal to, co měl v plánu a Bella přesně reagovala, jak tušil. Ihned, dřív než stihla otevřít oči, se po člověku vrhla. Vysála ho, a teprve pak se podívala na Edwarda. Byl připravený na všechno – že mu bude nadávat, vrhat se po dalších obětech, ale ne na to, co doopravdy přišlo. Vrhla se po jeho rtech a začala z něj strhávat oblečení a on neváhal. Chtěl jí dát, po čem toužila. Laskal jí a vracel každý polibek, který mu dala. Tušil, že tohle je krok do jejich společné šťastné věcnosti.
Bylo to doslova navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat