Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 16. kapitola

Pokud do někoho zasadíte semínko samy sebe, můžete být navždycky spojeni. Riskujete tím bolest, ale i lásku. Je jen na Vás, jak se ke své drahé polovičce postavíte. 

16. kapitola

Už utekl měsíc, co Samuel odjel. Neozýval se, neposlal žádný dopis a všichni kolem mě začínali být trochu nervózní. Annie se mi jednou večer dokonce svěřila, že se ještě nestalo, že by mu nějaká cesta trvala tak dlouho, a proto jsem se začala strachovat i já. Když jsem ukončila dnešní výuku, zůstala jsem ještě v zahradě a rozhodla jsem se, že si trochu pokecám s okolím. A prostě jsem začala tak trochu sosat z okolí energii a hledat svého manžílka. Když odjížděl, darovala jsem mu část svojí energii, a pomocí přírody ji do něj vměstnala natolik, aby ji přijmul za svou. Nikdy jsem nic podobného před tím nedělala, ale ve starých svitcích, které jsem kdysi našla úplně zapadlé v knihovně, se o tom zmiňovali naši předci. Nebudu vám vysvětlovat, že to zrovna nebyla volně přístupná část knihovny, ale ne vždy povolenými způsoby se dozvíte něco nového a důležitého.

Tuhle informaci jsem si nechávala pro sebe a teprve teď mi připadalo dobré ji využít. Ve svitku bylo napsané, že málokdo je něčeho takového schopný, ale já vím, že se mi to podařilo. Bylo na čase to ověřit v praxi. Vůbec jsem netušila, co mě čeká, ale podle všeho bych se pomocí síly, kterou jsem v něm nechala, měla spojit s jeho tělem, cítit co cítí, vidět co vidí. No, asi by neměl radost, kdyby zjistil, co jsem doopravdy provedla.

Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Nehledala jsem svého manžela, hledala jsem svou částečku magické energie mimo mé tělo. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, kam moje vědomí putovalo, ale najednou jsem otevřela oči a nebyla sama sebou. Cítila jsem se spoutaně, naprosto mizerně, hladově a slabě. Všude kolem mě byla tma. A mně bylo jasné, že Samuel je v průšvihu. Jak dlouho už je zajat? Kde a kdo ho zajal? Měla jsem spoustu otázek, ale na jejich zodpovězení jsem neměla čas. Moje síla se mi vyprchávala, musela jsem si hýbnout, ale ještě se zhruba dozvědět, kde je. Proto při odchodu z jeho těla jsem nakoukla do jeho hlavy. Získala od něj směr, kam jeli a opustila jeho tělo. Snad tahle malá informace mi bude stačit, abych ho mohla zachránit.

Ale návrat nebyl jednoduchý. Jedno takové propojení mě stálo spoustu sil. Najednou sem moc dobře věděla, proč ty svitky byly někde úplně schované. Jedno takové kouzlo bylo schopné mě dostat, až na pokraj smrti. Ale ničím takovým jsem se nemohla nechat rozrušovat. Ani to, že Samuel je v zajetí jsem si nemohla pořádně připustit, abych si nechala chladnou hlavu. Čím více v tomto směru potlačím emoce, tím líp. Jedna z nejzákladnějších věcí, které jsem se v několika posledních letech naučila.

Bezmocně jsem se svalila na zem a doufala, že do rána zesílím natolik, aby mě tam nikdo nenašel. Jenže dřív než jsem to domyslela, slyšela jsem za zády Annie. Ta holka mě prostě nenechá chvíli na pokoji.

„Já tě chvíli nehlídám a ty tohle?“ Byla jsem vyčerpaná natolik, že jsem jí nebyla schopná odpovídat, proto jsem zavřela oči a nechala všechno na ní s myšlenkou na to, že se z tohoto stavu musím dostat, co nejrychleji, abych zachránila Samuela. Snad to stihnu.

Neměla jsem v plánu do toho nikoho zasvěcovat a hledat pomoc. Nejrychlejší a nejpraktičtější řešení bylo vydat se na cestu a pokusit se ho zachránit. Než bych totiž někoho přesvědčila, že mám pravdu, ztratila bych mnoho času a ten já nemám.

…

Vracela jsem se k sobě a cítila, že už jsem silnější. A překvapivě okolo mé postele bylo příliš plno.

„No, konečně!“ ozvalo se od všech sborově.

„Takového poučování o tom, že nemáme vyplácat vlastní zásobárnu energie a nakonec si nám dala opravdickou ukázku. Až tak důsledná učitelka být nemusíš.“ Komentoval Simon, a kdybych měla dostatečně síly, ukázala bych mu, co proto.

„Mně by zajímalo jediné, co jsi vlastně vyváděla?“ ozvala se ta, co mě našla.

„Jen jsem testovala nějaké kouzlo.“ Odmítala jsem přiznat pravdu. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, jaká je situace. Všechny bych tím vystrašila a za Samuelem by stejně nikoho poslat nemohli. Byl jediný způsob, jak ho zachránit, a to jsem musela udělat sama.

„Příště bych byla ráda, kdybys mi aspoň dala vědět předem, že chceš něco tetovat, abys bezmocně neležela venku celou noc. Co kdyby tě našel někdo, kdo nemá?“ vyčítala mi a já musela uznat, že má pravdu. Mohla jsem být na sebe opatrnější.

„Takže hádám, že asi dneska výuka nebude,“ prohodil Gerard. Podle všeho jsem asi prospala jeden den.

„Ne. Zvládnu to teď. Je čas si promluvit o věcech, o kterých se mezi ženami a dětmi moc nemluví.“ Hned jakmile jsem domluvila, všichni zmlkli. „Vidím, že tu jste všichni, tak můžu začít.“

„Co víte o útočných a obranných kouzlech?“ Většina z nich se trochu ošila a mně bylo jasné, že podobná kouzla už zkoušela.

„Podle toho, jak se ošíváte mi je jasné, že jste chtěli některá zkusit, že? Ale nevyšlo to, co?“

„Asi jsme nepřišli na ten fígl, jak nahromadit dostatečný počet sil.“ Přesně od Jacka bych něco takového čekala.

„No, tím to nebylo. Jen jste se soustředili na špatný cíl. Nesmíte se zaměřovat na to, co míříte, ale na to, co tomu chcete provést,“ sdělila jsem jim.

„Annie, ukaž jim základní kouzlo na obranu a útok. Cvičiště je volné. Využijte ho. Já si zatím zdřímnu a zítra zkontroluji, jak vám to šlo.“ S tím jsem je všechny vyhnala a zachumlala se do peřin.“ Annie jsem základ naučila velmi dobře už před několika týdny a tohle byla věc, kterou jsem chtěla, aby uměly, než odjedu. Ať aspoň oni případným útočníkům zavaří, pokud se mi nepovede zachránit Samuela a vrátit se.

…

Za několik hodin mělo svítat. Dodělávala jsem poslední úpravy na svém koni. Jedna moje část doufala, že nejedu pozdě. Několikrát jsem se ještě nadechla před nadsednutím a rozloučila se s tím, co mi dělalo pár týdnů domov. Doufala jsem v to, že se sem ještě někdy vrátím.

Nasedla jsem na koně a vydala se za mou první zastávkou. Nebyla jsem z ní nadšená, ale potřebovala jsem, co nejvíce informací a on mi určitě poví všechno, co budu potřebovat.

Dorazila jsem na kraj města a za hradbami nechala koně. Vytvořila jsem mu neviditelný štít a vydala se do útrob městského podsvětí. Jen tam jsem ho mohla najít.

Netušila jsem, jak se k němu dostanu, ale moc dobře jsem věděla, že má oči všude, a jakmile někdo spatří, kdo jsem, určitě to bude první, co mu nahlásí. Královská rodina přece moc často mezi zloděje a vrahy nechodí.