Konec Nepolíbená, začátek Políbené.
20. kapitola
V neděli večer jsem se vrátila ke Cullenům. Čekala jsem, že
se na mě bude Carlisle zlobit, ale místo toho měl veselou náladu. Tak jako
ostatní. Pořád se posmívali Emmettovi.
Téměř mi ho bylo líto. Ale zasloužil si to. Edwardovi jsem
se snažila vyhnout a také se mi to povedlo. Byla jsem velmi utahaná, a brzy
jsem si šla lehnout.
Ráno jsem vstala a připravila se do školy. Sešla jsem dolů a
nasnídala se. Zase mě čekalo strávit většinu dopoledne po boku Edwarda. Měla
jsem z toho všeho strach a já věděla, že si budeme muset časem spolu promluvit.
Jeli jsme autem a Edward zastavil na krajnici. Chvíli se na
mě koukal a pak promluvil:
„Chtěl bych ti něco říct.“ Upřel při tom jeho zrak na mě a
mně se rozbušilo srdce.
„Já vím, že všichni září jako dvě sluníčka, že se mi konečně
někdo líbí, ale vidím na tobě, že je toho na tebe moc. Nechci, aby ses mi
vyhýbala. Chtěl bych tu být pro tebe a budu se snažit chovat co nejopatrněji,
abych ti nějak neublížil.“ Edward byl naprosto roztomilej a já z něho byla
úplně unešená, proto jsem mu musela říct pravdu.
„Edwarde, nejde o to, že by toho na mě bylo moc. Spíš se
bojím, abych neublížila tobě. Nikdy nevím, zda se ovládnu či ne. Proto se
snažím držet od tebe trochu dál.“
„Aha. Já na tebe nebudu nijak pospíchat a počkám, až si
budeš jistá, že mi neublížíš. Do té doby se budu chovat, jako kamarád. Bude ti
to vyhovovat?“ Jedna moje část byla zklamaná a ta zodpovědná spokojená. Edward
si všiml, že jsem trochu smutná a dotkl se mé tváře. Jenže to neměl dělat. Mým
tělem projel velmi příjemný pocit a vše, co mi řekl, odešlo pryč.
Měla jsem najednou nutkání se dotknout Edwardovy tváře.
Zvedla jsem ruku a přejela mu jí po tváři. Na obličeji se mu vytvořil spokojený
úsměv a já věděla, že se ho mohu dotýkat dál. Pomalu jsem hladila jeho tvář a
snažila si zapamatovat každý záhyb a tvar čehokoliv, po čem sem přejela rukou.
Po nějaké době jsem se mu podívala přímo do očí. Byly černé.
Ne touhou po krvi, ale po mně. Jeho rty mě hypnotizovaly a já měla neskonalou
touhu je ochutnat. Chvíli jsem váhala, ale jeho oči mi říkaly, co mám udělat.
Co chce. A co chci já. Pomalu jsem se přibližovala k jeho rtům a vyčkávala,
jestli se náhodou nerozhodne celou situaci utnout. Nezklamal mě. Místo toho,
aby se oddálil, tak naše rty spojil. Bylo mi najednou fuk, že líbat neumím.
Užívala jsem si ten pocit líbat se s ním. Rukama jsem Edwardovi zajela do vlasů
a víc se vžila do polibku.
Mé tělo žhnulo po jeho. Cítila jsem, jak Edward se mě k sobě
snaží přitáhnout blíž, a já jsem svolila. Přelezla jsem ručku auta a obkročmo
si sedla na něj. V líbání jsme celou dobu nepřestávali. Jen občas jsme dělali
krátké pauzy na dýchání. Ale ani jeden z nás nechtěl přestat. Mačkali jsme se
na sebe a líbali se. Cítila jsem, jak Edwardovy ruce mi zajely pod tričko a
letmými dotyky prozkoumávaly terén. Snažil se být opatrný. Asi čekal, kdy
všechno zastavím. Jenže já nechtěla. Chtěla jsem víc, a tak jsem mu rozepnula
bundu. Pochopil to tak, že nezastavím a budeme pokračovat dál.
Pomalu začal rozepínat bundu i mně. Byla jsem nedočkavá a
toužila jsem po jeho dotecích, tak jsem ji nakonec shodila sama. Viděl moji
nedočkavost a zajiskřilo mu v očích. Neváhal a pokračoval v líbání. Zajel
rukama pod tričko a začal mě líbat na krku. Já se zaklonila a úplně uvolnila.
Bohužel jsem neuvolnila jen svoje tělo, ale i moji schopnost a místo toho, aby
Edward pokračoval v líbání mého krku dál, jsem dopadla na volant. Sama jsem
nechápala, co se stalo, ale když jsem se vzpamatovala a viděla, jak na mě
Edward bezvládně leží, tak mi vše najednou došlo.
„Já ho zabila!“ S výkřikem bolesti jsem se sesunula na
podlahu auta a pohlcovala mě jedna vlna zoufalství za druhou. Brečela jsem a
přála si, aby tohle všechno byl jen zlý sen.
Povídka neskončila. Jen se přejmenovala na Políbenou. Naleznete v seznamu povídek.
Žádné komentáře:
Okomentovat