Bellino první oficiální rande. Jen kdyby to nebylo...
3. kapitola
Když jsme se vrátili domů ze školy, už tam Denalijští byli. Jakmile jsme vstoupili do vily, k Edwardovi se hnala krásná blondýna. Olíbala ho na tváře a hned si ho někam táhla. Mě naprosto ignorovala. Byla jsem trochu zaskočená. Nic takového jsem nečekala. Alice na mě jen soustrastně koukla. Jediné, co mě trochu uklidnilo, byl otrávený výraz Edwarda. Náklonnost asi nebude oboustranná. Rozešla jsem do obýváku, kde mi byl představen zbytek Denalijských. Eleazar, Carmen, Irina a Kate. Ta, co prý odtáhla Edwarda, byla Tanya. Pak se všichni uvelebili v obýváku a povídali si. Já se moc nebavila. Najednou v mé kapse zavibroval mobil. V hlavě mi probleskla myšlenka: „Kdo by to zatraceně mohl být?“
Vytáhla jsem mobil z kapsy a četla: „Drahá sestřičko, mám úkol od maminky tě na dnešní večer vytáhnout pařit. Říkala, že musíš poznat i něco jiného než bandu upírů a hlavně Edwarda (nevím, kdo je Edward, ale o tom si určitě dneska pokecáme). Takže se připrav, že v sedm jsem u Cullenů jako na koni!“ Občas mě členové mé rodiny překvapují. Kdyby věděl, jak moc se mi hodí odtud dneska na večer vypadnout. Taky bych mu mohla napsat, ať se hned nepředstavuje jako můj bratr. Ať si Edward a zbytek rodiny myslí, co chtějí.
Proto jsem mu odepsala: „Drahý bratříčku, v sedm tě čekám. Mám na tebe jen malou prosbičku. Nepředstavuj se jako můj bratr.“ Věděla jsem, že je na něj spoleh a sms odeslala.
V rychlosti odpověděl:„Pro tebe všechno, sestřičko. Jen mi pak musíš vysvětlit, co máš za lubem.“ Celý on. Je pro každou lumpárnu. Carmen si povídala s Esmé. Vůbec jsem netušila o čem. Proto jsem se naklonila ke Carlesliovi.
„Můžu si večer s kamarádem vyrazit ven?“ pošeptala jsem. Sice jsem věděla, že nás všichni slyší. Carlisle se na mě otočil.
„Jsi si tím jistá? Byl bych nerad, kdybys někomu ublížila.“
„Budu si dávat velký pozor.“
„Je to tvoje rozhodnutí, ale uvědom si, že vše, co zpackáš má své následky.“
„Jo, já vím.“ Bylo pět hodin a bratr tu měl být za dvě hoďky, tak jsem se šla dát do kupy. Vysprchovala se a vybrala si na sebe fialkové šaty s bílým páskem, legíny a baleríny. Alice bude ze mě mít radost a bratr se bude divit, že nemám na sobě něco černého, ale život je změna, ne? Potom jsem si vyfoukala vlasy a nalíčila se. Myslím, že jsem vypadala naprosto kouzelně. Zezdola jsem slyšela, jak na mě volá Esmé, že tu mám doprovod. Vzala jsem sáčko a kabelku a vydala se dolů. Když jsem vešla na schody, tak se na mě stočily pohledy všech přítomných. Dokonce i Edwarda. Viděla jsem, jak polknul. Mé sebevědomí rostlo. Tony na mě čekal uprostřed obýváku a povídal si s Carlislem. Carlisle zjištoval, jak dlouho se známe, tak mu Tony řekl, že už dlouho a mrkl na něj. Došla jsem dolů po schodech a Tony mě přidržel za ruku.
„Ahoj, Bells,“ pozdravil mě a dal mi pusu na tvář. V zorném poli jsem viděla Alicin nechápavý výraz.
„Ahoj,“ vrátila jsem Tonymu. Byl zase perfektně oblečený. Měl prostě styl. Nikdy jsem nechápala, po kom je.
„Tak půjdeme?“ vyzval mě a pak se ještě otočil na Carlislea.
„Budu se ji snažit vrátit do půlnoci.“ Byl dokonalý herec, ale i tak jsem na něm viděla, jak se hrozně baví. Já se taky bavila. Všichni tam stáli jako přikovaní a nic nenamítali. Vzal mě za ruku a táhl ven. Cestou jsem stihla zahlédnout Edwardův pohled. Vypadal tak trochu překvapeně a zároveň naštvaně. Kéž bych věděla, co se v něm děje. Pak mě ale napadlo se podívat ještě na Jaspera. Ten na mě mrknul a mě bylo jasné, že akce žárlivost vyšla.
Vyšli jsme s Tonym před dům, kde stálo černé porshe. Jen jsem na Tonyho mrkla a on mi na to řekl:
„Jsem ti vždycky říkal, že mám rád rychlá auta.“ Nasedla jsem k němu a on nastartoval. Neustále se uculoval. Jakmile jsme odjeli od Cullenů dál, začali jsme se smát.
„Teda ségra, měla jsi to na toho Edwarda hezky vymyšlené. Pozorovat jeho žárlivý výraz, stálo za to.“
„Jsem rád, že ti došlo, o co mi šlo. Byl si naprosto perfektní.“ Jakmile jsem ho pochválila, začal se naparovat jako páv. Musím si zapamatovat, že ho tak často nesmím chválit.
„Co podnikneme?“ zeptala jsem se ho.
„První si dojdeme někam na véču. Mám vyhlídlou jednu biftekárnu. Říkal jsem si, že ty asi nebudeš jako ostatní holky, a že si místo salátu dáš ráda biftek.“ Měl recht.
„A pak půjdeme do jednoho baru tancovat. Zvládneš se ovládat a nikoho nezabít, že jo?“
„Jasně, neboj. Jedinej, kdo mi takhle spouští schopnost už je jen Edward.“
Brácha se uculoval a pak vypustil z úst: „Teda ségra, víš, že jsem nečekal, že se jen tak lehce zabouchneš? Co si nejprve užít trochu života?“
„Asi jako ty, co? Kdy jsi byl naposled doopravdy zamilovaný?“
Nad mojí otázkou se jen zachmuřil a dodal. „To už je dlouho.“ Nelíbilo se mu, že jsem se vrtala v tomhle tématu. Měl stejný problém jako já. Nechtěl se zamilovat, protože věděl, že mu dotyčná, stejně mě jako dotyčný, umře. Jednou se zamiloval. Jmenovala se Catherine. Bohužel jí musel opustit, bál se vidět ji stárnout. Neměl sílu se dívat na to, jak jeho milovaná umírá. Od té doby si s holkama jen užívá.
„Nejsem takový šťastlivec jako ty,“ rýpnul si do mě.
„Co tím myslíš?“ nechápala jsem jeho narážku.
„Já nejsem ten, kdo se hned na poprvé zamiluje do vegetariánského upíra. Ten ti nezestárne a nemusíš se bát, že by ti jen tak umřel. Dobře, můžeš namítat, že ho můžeš zabít ty, ale vezmi si, jak to dopadlo, když si ho zabila. Neztratila si ho. Sice zapomněl, že tě miluje, ale můžeš mu být i tak denně po boku.“ Tony měl pravdu. Svým způsobem jsem měla velké štěstí. Mohla jsem být Edwardovi po boku. Povzdechla jsem si.
„Zkazila jsem to. Dneska jsem mu měla být po boku a odhánět od něj Tanyu.“ Tony se jen uchichtl.
„Ne, udělala si to naprosto správně. Teď je sice s Tanyou, ale přemýšlí o tobě. Chudák musí být pěkně zmatený. Viděl jsem jeho výraz. Odhánět od něj můžeš Tanyu třeba zítra, ale dneska si prostě užívej.“ Jeho proslov mě naprosto uklidnil a já věděla, že mluví pravdu.
Dojeli jsme k jakési restauraci a já si opravdu dala biftek. Potom jsme byli tancovat a já byla příjemně překvapená, kolik chlapů mě balilo. Držela jsem si od nich trochu odstup. Nechtěla jsem nikoho zabít. Moc dobře jsem se bavila. Tony mě odvezl po půlnoci ke Cullenům a rozloučil se se mnou.
Když jsem vstoupila do vily, hned se ke mně přihnala Alice a vyptávala se, co a jak. Jen jsem jí odpověděla, že večer byl skvělý a víc jsem ho nerozebírala. Jen jsem zahlédla, jak Tanya naštvaně sedí v křesle a Edward není nikde.
Tázavě jsem se podívala na Alice a ona mi odpověděla: „Už zase jí dal košem.“ Tahle informace mě potěšila. Alice viděla můj spokojený výraz a radši se nevyjadřovala. Byla jsem docela unavená, tak jsem všem dala dobrou noc a šla spát.
Usínala jsem s přesvědčením, že Edwarda získám zpět. Také mi bylo líto bratra a uvažovala jsem o tom, že bych ho mohla více seznámit z Denalijskými. Třeba by se taky mohl zamilovat do jedné z těch vegetariánských upírek. Třeba Kate mi připadá hrozně fajn. S těmito myšlenkami jsem usínala a přála si, aby vše kolem mě mělo hezký konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat