Akce a reakce!
8. kapitola
Natalie zkoumala cestu na hradbách a sledovala krásný výhled na krajinu, když tu narazila na krále. Nejprve se chtěla otočit a nerušit ho, jenže zahlédla, jak se opírá vyčerpaný o hradbu. A z nějakého důvodu ho nechtěla nechat samotného. Sebrala proto všechnu svou odvahu a šla za ním. Sotva ji král spatřil, nasadil na tvář ironický výraz.
„Natalie, vy mě snad najdete všude,“ ozval se hned a ona se hned hájila. V poslední době byl poslední, koho ráda viděla, protože se jako jediný nenechal přesvědčit o tom, že by se měl více šetřit. A pořád nevěděla, jak na něj. Co bude muset udělat proto, aby ji poslechl?
„To je tím, že vás nehledám. Jen zkoumám, kam všude můžu zavítat,“ svěřila se mu. Došla ke králi a pořádně se mu podívala do tváře. Trochu se zděsila. Začala si uvědomovat, že s ním bude muset něco co nejrychleji udělat. Jinak by velmi brzy žádný král nemusel být. Vypadal děsně. Oči mu lemovaly velké kruhy a jeho tvář byla velmi bledá. Natalie se drze natáhla a položila mu ruku na čelo, kde se dozvěděla to, co už dávno tušila.
„Máte teplotu,“ zkonstatovala a změřila si ho pohledem. Hledala v jeho tváři, co si opravdu k němu může dovolit, ale zahlédla v ní jen velmi unaveného muže. Proto se rozhodla, že to riskne.
„Dneska večer oznámíte radě, že jste nemocný, a zítra léčit nebudete,“ rozkázala mu a koukala mu přitom zpříma do očí. On jí ten pohled vracel a asi čekal na to, až Natalie uhne. Nebála se ho a odmítla se mu podřídit. Král ne král. I on byl jen pouhý člověk se schopnostmi navíc od přírody.
„Natalie, vy nejste ta, která o tom rozhoduje,“ sdělil jí s vážnou tváří a pořád neuhýbal pohledem. Ačkoliv byl vyčerpaný, byl odhodlaný si stát za svým. „A moc dobře víte, že jeden den mi nepomůže,“ podělil se o své problémy. Natalie se zadívala do dálky a povzdechla si:
„Lepší aspoň nějaký král, než mrtvý král,“ sdělila mu a pokračovala dál: „Určete kohokoliv, komu věříte, za člověka, který vám řekne dost, když léčíte a už na vás půjde vidět, že se ničíte. Neponesete potom tu tíhu toho, že někoho nevyléčíte,“ poradila mu Natalie.
„To nikomu nemůžu udělat,“ odporoval jí král.
„Buď to omezíte vy, nebo udělám cokoliv proto, abych vás přinutila přestat se do takové míry vyčerpávat,“ vrátila mu s naprosto vážným hlasem, odhodlaná dnes cokoliv vybojovat.
„Nikdo vás nebude poslouchat,“ odporoval jí, jenže ona si byla vědoma jednoho. Nebyla jediná, kdo sdílel její názory.
„Mýlíte se. Ti nejbližší a ti, co vás mají rádi, mě poslouchat budou,“ stála si za svým. Odmítala se vzdát, protože si byla vědoma toho, jak zhruba královi síly fungují. Systém, který získala od starého dubu, musel být podobný jako ten její.
„Ale rada vás nebude poslouchat,“ hájil se dál a Natalie musela uznat, že má pravdu. Rada byla problém. Do toho ji jeden večer zasvětila i Amálka. Moc dobře věděla, že rada byla schopná uhnat krále k smrti, kdo jí dal zatraceně právo schvalovat každý králův krok?
„Vím,“ svěřila se mu Natalie. „Jediného, koho by musela poslouchat, je vaše manželka,“ dodala.
„Přesně, a která žena by byla ochotna vedle mě stárnout?“ stěžoval si. Natalie ho chápala, ale musela ho naučit trochu sobeckosti.
„Měl byste být trochu sobečtější a nebrat na tohle ohled. Jinak budete vždycky sám, dokud se nerozhodnete zemřít,“ nabádala ho Natalie.
„Něco takového nemůžete myslet vážně,“ odporoval jí a ona se mu stále se vší vážností dále koukala do očí. Viděl v jejích očích odhodlanost a tu se rozhodl zlomit.
„Dobře, uděláme to následovně,“ pronesl a trochu polkl, protože byl po dlouhé době velmi nervózní z toho, co řekne. „Pokud myslíte svá slova vážně, budete první, kdo to odnese,“ na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Odedneška za měsíc vás očekávám před oltářem, kde se stanete mou ženou a zároveň královnou. Potom si budete moci o mém zdraví rozhodovat, jak chcete,“ rozhodl a s Natalie to málem švihlo. Ona po jeho boku? Proč?
„To nemůžete myslet vážně,“ bránila se, ale král se nedal:
„Nabádáte mě k sobeckosti, a pokud chcete, abych něco takového dělal, budete za to platit vy. Jestli svá slova nemyslíte vážně, vycouváte,“ usmíval se u právě pronesených slov a byl sám se sebou velmi spokojený. Byl si jistý, že Natalie na nic podobného nepřistoupí.
„Vždyť vás vůbec neznám a vy mě taky ne,“ snažila se jeho rozhodnutí změnit a on se na ni lišácky usmál.
„Natalie, celý měsíc vás budu vídat téměř denně. Až nadejde čas, budu vás znát lépe než kdokoliv jiný,“ zasvětil ji do jeho plánů. Natalie hledala cestu z téhle šlamastiky a chytala se každého stébla. Nechtěla se vydat na ústup. Byla tvrdohlavá a chtěla docílit toho, čeho si zamanula.
„Proč já? Můžete si vybrat, kohokoliv chcete,“ nabádala ho. Král se nedal a přišel k ní blíže, odhrnul jí neposlušný vlas z obličeje a potom ji pohladil po tváři:
„Protože jste jediná, kdo vypadá, že tu starost okolo mě bere opravdu vážně a nebojí se bojovat,“ svěřil se jí a ona zrudla až za ušima. Potom si povzdechla a pokračovala. Když už byla v takovémhle průšvihu, musela to nějak zužitkovat. O další věci se musela začít starat později:
„Hm, ale pokud chcete ten měsíc přežít, minimálně zítra byste si měl odpočinout,“ rýpla si do něj a on ji probodl očima. Protože nečekal, že se s jeho rozhodnutím Natalie tak rychle smíří. Rychle využila situace a zahnala ho do úzkých.
„Jako vaše snoubenka mám právo se starat o to, abyste byl schopný k oltáři dojít. Takže si vezmete na zítřek volno vy sám nebo si to s radou půjdu vyřídit osobně a rovnou jim oznámím, jak se věci mají,“ zaútočila na něj a jemu málem vypadly oči z důlků. Překvapila ho, ba ho dokonce i odzbrojila!
„No, dobře. Nechám se Amálkou prohlásit na zítřek za nemocného,“ ustoupil a čekal, co dalšího z ní vypadne.
„A dneska necháte poradu jen na Elyanovi a půjdete si odpočinout třeba do zahrad,“ pokračovala dál rozkazovačným hlasem.
„Ale Elyan v poslední době taky vypadá jako chodící mrtvola,“ bránil se král, jenže Natalie moc dobře věděla, že o Elyana už bylo postaráno.
„O Elyana jsem se postarala včera. Taky dostal doporučený odpočinek a na rozdíl od vás mě poslechl bez jakéhokoliv dohadování. Aspoň jeden z vás má trochu rozum,“ pokárala drze krále a tomu málem padla čelist k zemi. Musel uznat, že Natalie je velmi dobrý generál a taky to, že to s Elyanem oba asi potřebují.
„Dobře, zajdu za Elyanem a proberu to s ním,“ rozhodl.
„Dobře,“ souhlasila Natalie a přemýšlela nad tím, jestli urychleně už může odejít, protože si byla vědoma, že bude potřebovat několik set rad. „A teď mě omluvte,“ rozloučila se najednou a od krále odešla. Nechala ho tam stát jako solný sloup, protože skoro sám nemohl uvěřit tomu, kam jejich konverzace odbočila. Ale jedno věděl jistě:
„Tohle všechno si říkalo o jeden velký průšvih,“ pronesl tiše do větru a s tím se rozešel za Elyanem. Kromě zařízení všeho kolem rady, se musel někomu svěřit a doufal, že zrovna on mu bude oporou.
…
„Néééééééé a nééééééé a nééééééééé!“ vztekal jsem se na celé kolo, když jsem viděl přes oči vrabčáků celý jejich rozhovor. Jak se zatraceně něco takového mohlo stát? Na něco podobného přece nemůže přistoupit! Máchal jsem větvemi ze strany na stranu jako kdyby Natalie viděla, jak moc se vztekám.
Mé požehnání Natalie nikdy nedostane a budu dělat všechno proto, aby se svatba neuskutečnila. Nic takového jsem pro ni nechtěl. Vedle něj nebude šťastná! Nemiluje ho!
…
„A co budeme mít z toho, když ti pomůžeme?“ ptali se babizny Temi a zároveň ji zkoušely, co je ochotná udělat pro to, co si dala za cíl.
„Cokoliv o co si řeknete?“ řekla neuváženě a babizny si téměř promnuly ruce. Moc dobře věděly, že Temi nemá v plánu královu smrt, ale někoho jiného.
„Chceme od tebe jediné,“ pronesla babizna s kočkou na klíně.
„Pokus se zabít krále,“ pokračovala ta u plotny.
„A pokud v tomhle úkolu budeš úspěšná. Velmi se ti odvděčíme,“ dopronesla ta třetí. Temi neváhala, protože něco podobného od nich předem tušila. Byly známé svou nenávistí krále.
„Pokusím se,“ slíbila jim Temi. S jejími slovy byly babizny spokojené, proto třetí z nich vytáhla mapu podzemních chodeb ze skříně, kde se nacházela spousta různých svitků, a rozložila ji před Temi.
„Můžeš si ji vzít. Vytvořily jsme si ještě jednu kopii,“ dodala ta u plotny a pak se slušně zeptala:
„Dáš si s námi večeři?“
Žádné komentáře:
Okomentovat