Když jdeme do kina, máme možnost navštívit film převážně ve dvou rozlišeních v 2D a 3D. Denně se do koloběhu dostává spousta filmů a životnost nového filmu je téměř týdenní. Proto je pro nás jako pro diváky často velmi těžké si vybrat film, který by stál za shlédnutí.
Já jsem člověk, který zásadně rád chodí na blbosti (Tím myslím třeba ujeté komedie.), pohádky či fantasy filmy.
Z toho důvodu mě bylo velmi těžké vytáhnout na film, který jsem hned z počátku odsoudila jen podle přečtení dějové linie. Ale kamarádi se nedali a já nakonec šla.
Od filmu jsem očekávala, že budu v sále usínat a odejdu otrávená tím, že jsem ztratila spoustu času.
Opak byl pravdou. Hned na začátku mě film vtáhnul do děje a já si užívala jednoduchý příběh dvou hlavních hrdinů. Nebudu se tajit tím, že film byl černobílý, ba dokonce byl němý. Ale o to mě více pohltil a já hltala každou vteřinu, čím dál víc. Ano, možná jsem čekala na to, kdy hlavní hrdina konečně promluví nebo se zabije, ale ani jednou jsem nezamhouřila očko.
Bylo velmi příjemné poznat staré časy, kdy lidé chodili do kina stejně vzácně jako do divadla, a krásu němých filmů. O to víc se s něčím takovým setkat v této době. Doma bych si asi nic podobného nepustila.
Nebudu vám psát o čem film je. Běžte na něj samy. Vřele ho doporučuji každému, kdo je aspoň trochu snílek a romantik. Tentokrát žádný čas v kině nepromarníte.
Žádné komentáře:
Okomentovat