Bellin bratr - Bonus k povídce Políbená

Jako Bellin sexy bratr Vás zvu na prohlídku mého světa. Jsem polobůh. Má matka je smrt a sestra vraždící polobohyně pohledem. Všechny ženy v naší rodině přinášejí smrt, já přináším pouze rozkoš.  Povídka byla psána jako spoluautorská s Joanou.

Být svůdcem žen je mnohem těžší povolání, než by si kdejaký smrtelný floutek mohl myslet. Chce to styl, eleganci a přirozené charisma. Samozřejmě, že většina vám musí být dána z hůry, ale leccos se lze i naučit, zejména když máte možnost hovořit s Casanovou, Šalamounem, Attilou, jak ženy získat, nebo markýzem de Sade, jak s nimi nakládat. Obohacující, vskutku obohacující.

Nechtěl bych se příliš vychloubat, ale v mé soukromé knihovně (skutečně vlastním knihy, nejsem barbar) lze najít dokonce první vydání Kámasútry s věnováním autora. Dovoluji si podotknout, že připravuji vlastní rozšířenou edici, doplněnou o řadu vlastních postřehů.

Trávení času v domě plném upírů skýtá rovněž neomezené možnosti, zejména Alice se stala mou neočekávanou inspirací. Tedy ne přímo její hmatatelná podstata, nýbrž její vášeň pro současné módní trendy. Dočetl jsem se totiž v jejím časopise, který se válel v obýváku vedle pohovky, že zrzky jsou skutečně vášnivé. Bylo to podpořeno výzkumem profesorů z kalifornské univerzity, takže jsem o správnosti slov nepochyboval.

A abych mohl slova vědců potvrdit definitivně, tak jsem jednou v baru sbalil Viki. Zrzavou upírku se sexy červenýma očima. Konečně baba, která vypadala vášnivě a vášnivá i byla. Myslím, že červené oči ještě umocňovaly barvu jejích kudrn, které okolo mne vířily neskutečnou rychlostí. Byla jako tornádo a já uvažoval, že bych si ji ponechal na delší dobu. Jenže to jsem nevěděl, že má přítele Jamese, kterého s radostí podvádí.

Tuhle malou drobnost jsem zjistil hned za pár hodin, když se do mě zakousl. Původně jsem se kousanec snažil zamaskovat super krycím make-upem, který jsem našel v Alicině koupelně a který patřil Jasperovi, majícímu podobné problémy s pletí jako já. Ale nakonec jsem pokus o porcelánovou tvářičku vzdal.

Když mi došlo, jak moc jsou jizvy mužné, uvědomil jsem si, že mi to zase tak moc nevadí. Z mé nové zkušenosti dokonce vím, že se na to balí perfektně baby.

A tak ačkoli jsem se původně přijel svěřit Belle, která někde běhala s Edwardem a na bratra neměla čas, mé srdce našlo pokoje. U Cullenů na gauči seděly totiž Kate a Irina. Nikdy bych nevěřil, že tyhle dvě kočičky, bude to nejlepší, co mě ten den mohlo potkat. Při pohledu na mou chlapskou jizvu se oběma zbarvily oči do černa a začala dívčí válka o božského Tonyho.

Kate jako světice přistála v mém objetí a litovala mě. Mezitím, co Irina na mne zálibně zahlížela schována za knihovnou. Jednu chvíli jsem pak uvažoval nad tím, zda se porvou, když se vyspím s oběma. Byl by to trojitej úžasnej zážitek – Viky, Kate a Irina. Ach, jak já ženy miluju.

Nakonec mi hlavou bliklo, že bych je neměl možná poštvávat proti sobě, ale naopak využít jejich temperamentu současně… možná by mě to ani nezabilo, ale i kdyby, tak není krásnější smrti než mezi těly půvabných žen. Co myslíte vy?

Jejich několikaleté zkušenosti by se mohly vyrovnat mým. I když? Sto let a tisíc let je velký rozdíl. Vždyť já přefikl snad každou slavnou sukni v historii. Vždy jakmile se začalo mluvit v nějaké době o jakékoliv ženě, neodolal jsem a jal se ji skolit. Jako příklad vám mohu uvést třeba Johanku z Arku.

U ní to zrovna byla dvojitá výzva. Nejenže se o ní mluvilo, ale ještě byla pannou, a to jsem se pak přesvědčil dokonce i na vlastní kůži. Bohužel její osud byl nakonec tragický, protože si nedokázala odpustit, že podvedla boha. Nepovedlo se mi ji přesvědčit, že bůh neexistuje, a nechala se upálit. Sice jsem jí svou schopností, dávat lidem smíření před smrtí, odchod na onen svět ulehčil, ale Bella mi stejně další století nadávala do blbců.

Další mým povedeným kouskem bylo svedení všech šesti žen Jindřicha VIII. Už jeho první žena byla za mlada výzvou, jenže to jsem ještě nevěděl, že ten pupkáč bude s manželstvím pokračovat dál. A já nikdy neodolal tomu, ty jeho panenky svést. Největším průšvihem pro mě tenkrát byla Anna Boleynová. Zrovna s tou mě načapali, a pak jí za to usekli hlavu. Chudák holka. To bylo doma zase keců. Naštěstí mě tato zkušenost neodradila a povedlo se mi přefiknout i zbytek jeho manželek, ale co si budeme povídat, byla to fuška. Na závěr jsem neodolal ani jeho dceři Alžbětě. Bohužel u ní jsem trochu šlápnul vedle a málem mě za to pověsila. Ten den jsem si uvědomil, jak ty ženský uměj být zákeřný. Si vemte, kolik žen své partnery nechalo pověsit, zastřelit nebo je otrávilo. Je jich spousta a radši je tu ani nebudu jmenovat. Byly bychom tu dlouho.

Ze zamyšlení mě vyrušila Katina ruka, která si hrála s mými blonďatými vlásky. Bylo mi v její náruči příjemně a neodolal jsem pomyšlení na její nahé tělo zmítající se pode mnou rozkoší. Má touha po ní rostla a já si byl každou vteřinou jistější, že se o její náklonnost pokusím. Byl jsem rozhodnut o utajení před Viky. Nevím, jak by rozdýchávala, že hned první den po dovádění s ní se muchluji s jinou. Prostě by ta moje prdelka žárlila.

O další splynutí s Viky jsem v budoucnu stál. Byla velmi vášnivá a takových žen na světě moc není. Byl jsem ji dokonce ochotný hýčkat, aby mě hned znova nepráskla Jamiemu. Nerad bych utrpěl další jizvičku. Když bude nejhůř, tak pak na něj pošlu sestřičku a ta ho jedním pohledem zabije. Aspoň k něčemu ta její schopnost je.

Chytl jsem Katinu ruku a věnoval jí na dlaň něžný polibek. Cítil jsem, jak začala zrychleně dýchat. Ze zkušenosti jsem věděl, že romantickými něžnostmi ženu nejrychleji dostanete do postele.

Nechal jsem ji, aby si nadále hrála s mými vlásky a občas ji obdaroval polibkem na místa, kde kdyby byla člověk, tak by se červenala. Občas sem tam vzdychla a já neodolal a pokračoval dál. Mezi trikem a džíny jsem jí odhalil kousek kůže, na který jsem ji pomalu hýčkal jemňoučkými polibky. Hladila mě ve vlasech a já se postupem času odvažoval odhalovat větší a větší části její kůže. Jenže moje pomaloučké hraní si s jejím tělem se zvrtlo ve chvíli, kdy se rozhodla vzít další postup do svých rukou. Strhla ze sebe tričko a na mě se potom rychlostí blesku vrhla. Téměř jsem ani nevěděl, která bije. Začínal jsem poznávat, že Viky asi nebude jediná velmi vášnivá upírka v okolí a nechával se unášet na vlnách vášně Katiny touhy. Nevnímal jsem své okolí, ale pouze Kate a to byla chyba, protože jsem najednou zaslechl výhružný hlas mé sestry.

„To přece nemyslíš vážně!“

Ta holka umí zkazit každou zábavu. Rodinu si člověk bohužel nevybírá.

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 25. kapitola

Ženy jsou nepředvídatelná stvoření. 

Dveře komnaty Astrid se otevřely a král s několika muži došel k posteli.

„Vím, že mě za tohle Megan nebude mít ráda, ale můj syn je pro mě důležitější než služebná.“ Problémem hlavně bylo, že si král uvědomoval, jak moc se Astrid stala součástí dívek. Byly spolu pohromadě pořád. Annie jim dokonce v některých chvílích záviděla jejich těhotenství, tedy jen do chvíle, dokud dívkám nebylo špatně, a nestřídali se u toalety.

Jeden muž vzal Astrid opatrně do náruče a štrádoval si to do stájí, kde byl připravený pohodlný kočár, kterým měli v plánu dívku přemístit. Král byl vděčný za Maldredovu prozíravost dát do pití uspávadlo, díky kterému se celou cestu neprobudí. Skoro jako by s tím měl nějakou vlastní zkušenost.

Když mu ho dával s dodatkem: „Dítěti neublíží.“ Zvláštně se usmíval, jakoby šlo o nějaký soukromí vtípek. Ale král se raději na nic neptal. Vidina jeho zdravého syna ho poháněla více, než si byl ochotný připustit.

Nocí projížděli na místo setkání a už z dáli se dalo zaznamenat, že na cestě se nachází pouze hrstka mužů s kočárem. V popředí jich byl Maldred. V králi se na chvíli sevřelo srdce a začal o jejich obchodu trochu pochybovat, ale už neměl na výběr. Nebylo cesty zpátky.

Zastavili s kočárem naproti Maldredovi a oba muži sesedli z koní.

„Výsosti, jsem rád, že jste se rozhodl se mnou obchod uzavřít,“ tiše se ozval Maldredův hlas.

„To se ještě uvidí, až bude dokonáno,“ pronesl král a vedl Maldreda ke kočáru, kde mu ukázal spící Astrid. Maldredovi se při pohledu na ní rozzářily oči a hned se jí chtěl dotknout, ale král ho zastavil.

„Co můj syn?“ Maldred pokynul k muži s kapucí na koni a on ji sundal. Král ihned poznal svého syna a polila ho úleva. Maldred vstoupil do kočáru a vzal Astrid do náruče. Přenesl ji do jeho kočáru, kam ji opatrně položil jako porcelánovou panenku a vrátil se zpátky ke králi, tentokrát už i vedle něj stojícímu Samuelovi.

„Moc rád jsem s tebou spolupracoval,“ pronesl Maldred k Samuelovi.

„Já taky. Jen doufám, že dodržíš slib a budeš se o ni strat, jak si tvrdil.“

„Neboj.“

„Výsosti, moc rád jsem vás poznal.“ Potom se Maldred otočil a vstoupil do kočáru k Astrid. Samuel s králem mezitím nasedli na koně a zamířili směr ke království. Král zářil, jak sluníčko. A když už byli z doslechu, svěřil se svému synovi:

„Tohle byl můj nejlepší obchod v životě.“

„Já si to nemyslím, pokud nám spojenectví s Maldredem nevydrží, můžeme dostat ještě na frak.“ Ale král se jeho odpovědi stále usmíval.

„Na to si ještě hodně dlouho počkáme. Astrid byla jako sopka před vybuchnutím. Odpočítával jsem minuty, kdy vybuchne.“ Samuel se na krále nechápavě podíval a král se začal z hrdla smát.

„Koukám, že jste s Maldredem netušili, že Astrid nebyla mág, když ji zbouchnul. Jen Megan ji v posledních dnech držela na uzdě,“ vysvětlil mu král a Samuel měl najednou chuť se vrátit zpět a všechno Maldredovi říct. Ale nakonec se uklidnil a doufal v to, že dítě nebude chtít svému otci ublížit. Musel uznat, že s Maldredem se z nich stali celkem dobří přátelé a bylo by mu líto, kdybych jejich spojenectví skončilo smrtí.

…

Vstoupil jsem potichu do komnaty a pozoroval, jak Megan spí. Byla překrásná. Přistoupil jsem k posteli a posadil se na ni. Trochu se mému vyrušení ve spánku ošila, ale spala dál. Naklonil jsem se nad ni a začal jí dávat polibky na krk, načež se leknutím probudila a uskočila ode mě. Když se trochu rozkoukala, zajásala:

„Samueli.“ A skočila mi ihned do náruče, kde jsem ji sevřel a začal ji radostí líbat. Stáhla mě k sobě do postele a já věděl, že v ten moment jsem nejšťastnějším mužem na světě. Byl jsem doma.

…

Odpočívali jsme spokojeně se Samuelem v posteli a já pořád nemohla uvěřit tomu, že je vedle mě. Utekla velmi dlouhá doba, co jsme vedle sebe leželi. A když si vzpomenu, jak jsme tenkrát od sebe byli ještě vzdálení, začínala jsem se červenat.

Položil mi ruku šťastně na břicho a mě najednou přišla do hlavy myšlenka – Za co ho král vyměnil?

„Děje se něco Megan?“ zeptal se mě, když uviděl, že nad něčím přemýšlím.

„Za co tě král vyměnil?“ vypustila jsem z úst otázku, která mě velice zajímala. Uviděla jsem na něm, že trochu znejistěl.

„Stejně na to přijdeš. Za Astrid.“ A ve mně se najednou zvedla vlna zděšení.

„Slíbila jsem jí, že ji budu chránit.“

„Neboj, Maldred mi slíbil, že jí neublíží. Miluje jí.“

„Ano, jen dokud nezjistí, že nevládne magií.“

„I tak jí neublíží.“

„Ne, ty to nechápeš. Já se bojím, že Astrid spíše ublíží jemu.“ Samuel mě přinutil se na něj pořádně podívat.

„Maldred vládne magií. S takovým problémem se popere. Určitě sis všimla, že je chytřejší, než jsme si mysleli. On to zvládne. Uklidni se.“

„Dobře.“ Ale stejně jsem byla rozhodnutá, že se s Astrid nějak spojím a zjistím, jak je na tom, a pokud nebude o ni dobře postaráno, přijedu si pro ni. A to teprve Maldred něco zažije. Jedna těhotná naštvaná ženská je jen lehký předvoj.

…

Měla jsem chuť prospat celý svůj život. Dnes jsem se zavřenýma očima tou nejšťastnějším ženou na světě. Poprvé po měsíci mě nebudili ranní nevolnosti. Cítila jsem, že mě něco objímá, a že z toho jde příjemné teplo, proto jsem se k tomu o trochu víc přitulila a pořádně se nadechla. Najednou jsem ucítila mě moc dobře známou vůni a došlo mi, co se stalo, nebo spíš vedle koho jsem. V rychlosti jsem otevřela oči a pohlédla pravdě do očí. Krom toho mým tělem projela vlna radosti a zároveň strachu. Všechny zbraně z okolí najednou mířily na Maldreda.

Viděla jsem na něm, že takovou reakci ode mě nečekal, ale pořád se snažil být v klidu.

„Astrid, já ti nechci ublížit. Mohla bys, prosím, ty zbraně dát dolu?“ A ačkoliv jsem se snažila, můj pocit strachu neustával a s tím jsem také nemohla spustit zbraně dolů.

„To asi nepůjde,“ sdělila jsem mu.

„Proč?“ A já musela rychle s pravdou ven.

Políbená - 9. kapitola

Jak by mohl vypadat sex ve stavu bez tíže? Na tuto otázku vám odpoví Bella s Edwardem.

Vstoupili jsme do haly a tam viděli různé kosmické zařízení. Bylo tam spoustu simulátorů a mě začínalo zajímat, co všechno z těch přístrojů bych mohla dneska stihnout vyzkoušet. Bratr si to mířil rovnou k jakési velké krabici, kde stál brýlatý kluk. Když bratra spatřil, tak se mu rozsvítily oči. To by mě zajímalo, čím ho bratr podplatil. Ženskou?

Slušně jsme s ním byli seznámeni a pak nacpáni do nějakých přiléhavých kombinéz. Co si budeme povídat. Ta kombinéza podtrhovala Edwardův sexy zadek. Poté, co jsme se převlékli, tak nás vpustili do jakési místnůstky, která byla propojena s tou větší místností, kde jsme měli zažít stav bez tíže. Jakmile jsme zaklapli dveře z venku, tak se uvolnily dveře do místnosti a já začínala cítit, jak se pomalu vznáším.

Byl to velmi zajímavý pocit. Jako malé děti jsme lítali ze strany na stranu a řehtali se každé blbosti. Všichni jsme byli ve svém živlu, ale pak se bratr zastavil u rohu, kam něco odložil a začal si něco zapisovat. Hned jak si něco poznamenal, tak nás vyrušil z našeho poletování.

„Tak děcka, je čas vyzkoušet pár poloh.“ Otevřel jakousi knížku. Z dálky jsem zahlédla obal knížky a polkla.

„Ty sis na to pořídil kamasútru? Neříkal si něco o tom, že i normálně je velká makačka provést všechny ty polohy a co pak tady?“ Tony se na mě usmál a pak dodal:

„Já si myslím, že tady se budou provádět lehčeji. Chlap totiž nebude muset tolik nadzvedávat ženu.“ Koukala jsem na něj, jak z jara a Edward se pro jistotu ani nevyjádřil. Pak se ke mně nakonec natočil a zeptal se mě:

„Máme jediný důvod, abychom mu tady dělali šašky?“ Zkousla jsem si ret a pak to vyklopila.

„Tony mě včera vykopával ze země.“ Edward trochu zavrčel při té vzpomínce a pak svěsil ramena a vypadal smířený se svým osudem.

„Chcete to s textem nebo bez textu?“ zeptal se nás.

„Myslím, že nám to bude stačit bez textu. Přihraj obrázek číslo jedna,“ odpověděla jsem mu. Chtěla jsem to mít za sebou. Tony nám ukázal první obrázek a já s Edwardem najednou polkla a Tony nás začal dirigovat.

„Takže Edwarde, ty se dostaň pod Bellu a klekni si na kolena. Bello, ty si na Edwarda sedni, on ti pak zvedne pravou nohu, aby tě nadzvednul. Holce je to pohodlnější a pravou rukou budeš, Edwarde, masírovat Belle levé prso.“ Edward se snažil pokleknout, ale bez gravitace to šlo velmi těžko. Nakonec to vyřešil tak, že poklekl a mě si přitáhl okolo pasu. Mé nohy jsem mu omotala kolem boků a tím se k němu přiblížila nejblíž, co to šlo. Edward stále kontroloval mé oči. Ani jsem se mu nedivila. Nebýt tam bratra, tak už tu dávno předvádíme trochu něco jiného. Edward mi lehce nadzvedl pravou nohu a jeho pravou ruku položil na mé prso. Byla jsem rudá, jak rak, ale ani jsem nedutala a soustředila se na svou schopnost.

„Edwarde, zkus prosím tě trochu pohoupat pánví, jestli vás to moc nerozhodí.“ Edward na něj koukal, jak z jara. Tak mu Tony pro ukázku zavrtěl pánví dopředu a dozadu. Edward pochopil a začal se se mnou trochu houpat. Pluli jsme ze strany na stranu a lehce naráželi o stěny. Zrovna nejpříjemnější to nebylo, tak mě nakonec Edward namáčkl na jednu stěnu, abychom byli pouze na jednou místě. Můj drahý bratříček si neustále něco zapisoval.

Edward se snažil být celou dobu co nejopatrnější, ale zneužíval různých chvílí, aby mi mohl dávat polibky na šíji a krk. Už tak byla makačka si při některých polohách dávat nohu za hlavu. Zjistila jsem, že zrovna dvakrát gumová nejsem a byla ráda, že Edward je tak trochu nerozbitný. Nejednou se mi ho totiž povedlo odpálkovat nechtěně při polohách na druhou stranu místnosti. Vůbec jsem nechápala, co je na těch polohách tak úžasného. Někdy mi to připadalo jako uvržení do oprátky. Ale co já vím, třeba se mi to jednou bude líbit.

Nevím, jak dlouho jsme dělali s Edwardem šašky, ale já byla rudá, jak rajče. Z Edwarda se totiž vyklubal pěknej provokatér. Vždy když viděl, že se přestávám červenat, tak udělal něco, co mi znova vytvořilo červeň na tvářích. Bavil se tím. Zmetek jeden!

Nakonec jsem se rozhodla, že si nic takového nenechám líbit a pěkně mu to vrátím. Při každé poloze jsem se na něj natiskla a trochu se mu zavrtěla v klíně zadečkem. Účinek byl okamžitý. Hned u první polohy, co jsem to zkusila, se jeho oči proměnily v černé a mně bylo jasné, že provokace od této chvíle bude oboustranná.

Když jsme byli v poloze, kde jsem byla k Edwardovi otočená zády, tak jsem se na něj naschvál natiskla a pomalu se zadečkem otřela o jeho velmi napnutý rozkrok. Cítila jsem, jak mě více natiskl na sebe a jemně mě hladil po hrudníku. Musela jsem se hodně držet, abych nevzdychala. Povedlo se mi ale nechtěně znova otřít pomalu zadečkem o jeho rozkrok a já uslyšela slabé zavrčení u ucha. Bohužel můj bratr si toho všiml. Jen řekl něco, co nás oba pobavilo:

„Edwarde, já vím, že to není nejpohodlnější, ale za chvíli budeme hotovi. Tak na mě nevrč.“ S Edwardem jsme měli problém nevyprsknout smíchy, ale nějak jsme se ovládli. Místo toho jsme oba trochu na našem provokování přitvrdili. Edward mě začal více viditelně líbat a já mu to s radostí vracela. Ale asi jsme to tentokrát přehnali a bratr nás musel napomenout. Jenže jak jsem byla rozvášněná, tak mi zčernaly oči, a jak jsem se na Tonyho otočila, tak jsem ho nechtěně zabila. Edward vedle mě ztuhnul.

„Jejda,“ uniklo mi.

„Jejda?“ vyhrkl na mě vyděšeně Edward.

„Ty ho zabiješ a řekneš jen jejda?“ divil se. Najednou mi došlo, že on neví, že je to s bratrem stejné jako se mnou.

„Jo, jen jejda. Stejně za pár hodin ožije.“ Pokrčila jsem rameny a koukala mu do očí.

„Aha,“ povzdechl, ale pokračoval:

„Tos to nemohla udělat dřív?“ rejpnul si a natlačil mě na stěnu. Jeho počínání jsem se pousmála a políbila ho. Jenže Edwardovi to nestačilo a začal mě vášnivě líbat. Zapojila jsem se a vůbec mi nevadilo, že se u toho vznášíme. Edward si dovoloval věci, které nikdy předtím neudělal. Přitom všem mi stíhal neustále koukat do očí a hlídat, kam až může zajít. Oba dva jsme se snažili, co nejvíce ovládat a užívat si společnou chvíli.

Nakonec jsme se rozhodli opustit místnost a vytáhli bratra ven. Ten se časem probudil a vrčel na mě, jak na psa, ale co jiného jsme mohli čekat, že?

Nasedli jsme do auta a jeli domů. Všichni jsme mlčeli. Jenže můj bratr si usmyslel, že se mi pomstí.

„Edwarde, co vlastně všechno víš o Belle?“ zeptal se ho jen tak mimochodem. Edward zpozorněl.

„Moc ani ne. Dostal jsem z ní pořádně jen den narození,“ odpověděl mu trochu zklamaně a já postupně bledla. Ten prevít! Měla jsem ho chuť znova zabít.

„Vau, takže víš kolik jí je? Neděsí tě, že je několikrát starší než ty?“ Krčila jsem se na přední sedačce a modlila se, aby se na nic víc Edward neptal. Bohužel toto přání vyslyšeno nebylo.

„Starší než já? Několikrát? To je blbost. Mimochodem, Bella mi řekla jen den, ne rok,“ upozornil ho Edward.

„Uuupps,“ vypustil z úst Tony. „To jsem nechtěl,“ dodal. Viděl, jak ho vraždím pohledem a začal se bránit.

„Stejně by se to časem dozvěděl. Ono by mu přišlo divný, že nestárneš, víš?“ rejpal si do mě. Edward se na mě nechápavě podíval.

„Ty nestárneš?“ zeptal se mě a já musela s pravdou ven.

„Ne,“ téměř jsem to pošeptala. Slyšela jsem, jak Edward polkl. Chvíli mlčel. Asi přemejšlel a pak pověděl:

„Fajn, aspoň mě na tomhle světě nenecháš samotného.“ Polila mě jakási vlna klidu. Nezuřil. Spíše jeho hlas zněl trochu nadšeně. Bohužel se v tom musel nadále rejpat Tony.

„To tě, Edwarde, ani nezajímá kolik jí je? A co je zač?“ Štvalo ho to, a proto se snažil Edwarda ponoukat k dalším otázkám.

„Ne, až bude chtít, tak mi vše jednou řekne.“ Obdivovala jsem ho a milovala. Svá tajemství jsem se rozhodla mu říct, až když budeme někde o samotě. Mířili jsme k vile Cullenů a všichni tři jsme věděli, že teď nás čeká ta nejvtipnější část dne. Dělat si vtípky z Emmetta.

Nuly a jedničky - 2. kapitola

Kartáčem počítač nepokoříš! 

Dnešním dnem Bella poprvé zpětně oceňovala Philovy mužné, vysportované a silné ruce. Ne, že by měla něco proti svému tátovi, ale od policisty by čekala větší sílu a daleko větší výdrž. Nicméně raději mlčela a nic mu neřekla. Byla mu vděčná za jakoukoliv pomocnou ruku. Sama by totiž sklep asi nezaizolovala. Na to její hubené ručičky neměly dostatek síly.

„Víš, Bells, co kdybych zavolal kamarádovi a jeho synovi, jestli by nám nepřijeli pomoci? Měli bychom to rychleji a je uplatíme jen večeří,“ vymýšlel táta, jak urychlit práci, která pro ně byla na dva víkendy, a další víkend si v klidu užívat s vychlazeným pivem a prutem na ryby.

„A co je to za kamaráda se synem?“ zjišťovala Bella. Nechtěla mít hned na krku nějakého poťouchlého spolužáka ze školy, který by o ní poinformoval ostatním. Třeba by dokonce chtěl, aby s nimi šla někam ven už o prázdninách.

„Ale Blackovi. Vždyť je znáš. S malým Jacobem sis hrála na pískovišti, když jsi byla malá. Pamatuješ?“ vzpomínal zasněně Charlie na to, jak byla Bella velmi roztomilá, když byla malá. Teď aby od ní s pistolí v ruce odháněl zástupy mužů. I když, pokud bude chodit i nadále v těchto teplákách… Nebude se snad čeho obávat.

„Dobře. Tak jestli budou chtít, tak ať přijedou. Já zatím pojedu nakoupit něco k jídlu, abych jim tu večeři měla z čeho udělat,“ sdělila Bella Charliemu a ten s radostí vyskočil a hnal se k autu.

„Určitě nám přijedou pomoct,“ ujišťoval ji a v dalších sekundách už slyšela, jak Charlie nastartoval auto a odjel. Skoro ji překvapilo, jak moc byl nadšený. To měl takový strach, být s ní sám?

Bella si povzdechla a vytáhla iPhone, přes který si hodlala najít nejlepší recepty na vaření. Sice měla základy vaření v merku, ale nějakou tu specialitku pro hosty nijak nikdy nepotřebovala. Od toho měla kdysi doma Phila, který se svým grilem dokázal kouzlit. Jenže grilovat v patnácti stupních mínus nebo plus už je sakra velký rozdíl. A soudě podle počasí, taky by jí do uhlíků mohlo napršet.

…

Když Bella dojela před barák, nevěřila svým vlastním očím. Z půjčené policejní dodávky, nějaká parta kluků, teda spíše svalovců, vytahovala věci k izolaci a nosila je dolů do sklepa. Bella zaparkovala před domem, opřela se o volant a chvilku zamyšleně sledovala postavy z vysněné počítačové hry Wolf Rider – mužnější verze Tomb Ridera, kde nejen že nebyla prsatá Lara, ale celá řada obratných bojovníků. Nadechla se a vystoupila z vozu, načež se k ní otočila celá partička a z domu vyběhl Charlie.

„Bello, konečně si tu. Moc rád bych ti představil kluky z La Push. Nabídli se, že nám pomůžou,“ chlubil se Charlie jakou dovezl pomoc a Bella nejistě vykročila k nim. Mezitím, co jí je Charlie nadšeně představoval, přemýšlela, zda “Kluci z La Push” neznamenají nějakou striptérskou skupinu vypatlaných asociálů. Jakmile k nim došla, byla si schopná pamatovat tak posledního jmenovaného, zubícího se na ni jako sluníčko na větvi. A to jí připomnělo, že nemá na sobě své brýle paní odrazovačky. Sice na sobě měla tričko, přes které měla přehozenou flanelovou košili a culík, ale zdaleka si byla vědoma toho, že tohle jí prostě nestačí. Teď najednou doufala v to, že ji podpoří její normálně schovávané odstáté uši. Byla v okolí jediná žena, což vždycky přitahovalo nechtěnou pozornost. Proto se nedivila, že ji všichni napjatě pozorovali a čekali na její první pohyby a mluvu. Rozhodla se být milá, konec konců sklep se sám nezaizoluje a maminka jí říkala, že takhle se to s chlapama dělá.

„Ahoj, ráda vás poznávám. Jmenuju se Bella a dneska vám budu vařit večeři,“ prohodila slušně a zašklebila se trochu při posledních slovech, protože si ji prohlíželi chtivými pohledy. Možná že to nebylo její atraktivitou, ale slíbeným žvancem, o kterém se jim její otec jistě zmínil, když je sem zval. Jejich oči totiž sklouzávaly k papírovému pytli, který držela v náručí. A navíc jak je známo, muži často kvůli kusu žvance udělají téměř všechno. Ne nadarmo se po jejich pohlaví na žebříčku hodnot řadí žaludek.

„Tak a do práce,“ zavelel najednou Charlie, protože pohledy v mužské části strany také zaznamenal a pistoli se mu fakt vyndávat nechtělo. Proto Bellu zahnal do kuchyně a kluky popohnal do práce. Charlie vzal tašky s jídlem, co Bella nakoupila, a odnesl je na kuchyňskou linku.

„Co bude dobrého?“ zeptal se, než zase zmizel ve sklepě.

„Chtěla jsem osmahnout nějaké maso, ale při pohledu na to množství lidí to vypadá na těstoviny. Ještě se poradím s iPhounkem, on bude určitě vědět,“ zabroukala Bella a Charlie se s cukajícím obočím vydal zkontrolovat námezdní sílu. Tak trochu se mu začalo objasňovat, co myslela Renée tou nezdravou závislostí na elektronických přístrojích. Cožpak se to nemohlo týkat třeba kuchyňského mixéru?

Mezitím kluci nanosili do sklepa kompletní obsah dodávky a začali se věnovat izolaci sklepu.

„Tak to je ta slavná Bella, šerife?“ zazubil se Paul. „Má pěknou košili, takovou sháním už dlouho.“

„Sklapni buzno,“ kopnul ho do holeně Jared.

Charlie si jen povzdechnul, vlastně byl docela vděčný, že má jednu dceru a ne pět synů. Nicméně teď se chlapci hodili, tak je koukal honem nahnat do další činnosti, aby se stav místnosti zlepšil z díry na brambory na moderní IT laboratoř, což se s občasnými výkřiky typu, “kam čumíš, vole” docela dařilo.

Při žertování o penetračním tmelu však přeci raději mládež opustil a šel se ochomýtat kolem hrnců do kuchyně, kde se jeho dcera snažila nehodit telefon do omáčky a něco do něj zuřivě psala.

„Už to bude?“

„Dej mi sedm minut. Můžeš dát zatím příbory na stůl, prosím?“ Zvedla oči od displeje a sladce se usmála.

…

V San Francisku byl vlahý letní večer a muž v černé masce se snažil nenápadně vymotat z hloučku dívek v kostýmech z Final Fantasy, vyhnout se Darth Vaderovi se světelným mečem a přeskočit ležícího trola. Sotva se vypotácel na čerstvý vzduch, zhluboka se nadechl a po vteřině ucítil na svém rameni těžkou ruku.

„Jo, já vím, vypadají jako fantasy postavičky, ale pořád voní jako jídlo.“

„Kde je tady nejbližší les?“

„Nebo ZOO?“

„Dneska bych si dal nějakou exotiku, ale Alice by nám zuřivě volala už za dvě vteřinky.“

„Takže nějaká divočina, jdeme na to,“ blýskl tesáky ten statnější a během nanosekundy byli oba v tahu.

Když pak spolu dva zlatoocí mladíci seděli za městem, vsázeli se, copak asi doma dělá Edward. Možná by je překvapil, kdyby ho spatřili přilepeného u klávesnice. Přeci nemohl být ten počítač chytřejší než Edward, ne? Už pokořil hledání min, no vážně, kdo by se nedokázal vyhnout deseti čtverečkům, které vybouchnou po kliknutí? Se sladkou nevědomostí o jakýchkoli úpravách hracího pole se zaměřil na další hru a to by v tom byl čert, aby všechny neobral o ty správné karty. No dobrá, nejvyšší číslo se asi nerovnalo nejlepšímu výsledku. A co to bylo kruci za lidi, co hráli proti němu?

Edward Cullen se rozhořčen odsunul od stolu, vypnul tu věc a vyskočil oknem do přírody. Maminka mu vždycky říkala, že má být hodně na čerstvém vzduchu. Moment, ne maminka, ale ta paní v reklamě proti dětské obezitě. Za jeho mladých let to byla pole a neodsířené továrny, jaká to slast. Sotva vyběhl na příjezdovou cestu, zabrzdilo před ním auto a z něj vyskočila elegantní blondýnka s kusem zrezivělého železa v ruce, s nímž láskyplně odskotačila do garáže a za okamžik z ní byly vidět jen lodičky, vyčuhující zpod starého auta.

Alice jen pokrčila rameny a z otevřeného kufru mu podala tašky, které měl odnést dovnitř.

„Opatrně s tím, vidím tě, jak to házíš na pohovku a tašky klouzají na podlahu,“ zašklebila se bolestně malá upírka.

„Neboj se, nic se tomu nestane,“ zavrčel na odpověď a vyskákal schody do domu. Už aby se vrátil Jasper, tyhle jeho časté výlety, když jednou ročně vyrazil na pár dní bez Alice, byly hodně náročné. Upírce se stýskalo a snažila se dělat všechno proto, aby na to její myšlenky čtoucí sourozenec nepřišel.

Edwardovy nervy, mezitímco jeho sestry přijely, vychladly a on se rozhodl, že se vyhne zákeřným kartám, ale pokusí se si vyzvednout emailovou schránku, kam mu bohužel byly ze školy posílány emaily týkající se výuky.

Probudil počítač z tichého spánku a po klikání na ikonky konečně našel aktuální prohlížeč, který byl na počítači nainstalovaný. Nevěděl, proč zrovna tento prohlížeč nyní preferují jeho bratři, ale bylo mu to fuk. Hlavně, že první stránka, která na něj z prohlížeče vyskočila, byla Google, kde se mohl dalším kliknutím dostat k přihlášení své emailové adresy. Kdyby měl absolvovat více kliknutí, nemusel by se na email vůbec dostat.

Čekal a čekal, dokud se na obrazovce před ním neobjevila hláška: „Chyba připojení“. Edward vyvalil oči a snažil se dle nápověd, které mu daný prohlížeč nabízel, zvážit všechny možnosti. Po chvíli šrotování v hlavě si vzpomněl, že nejednou si z něj dělal Emmett srandu, když mu sděloval, že má stránku jaksi refreshnout, proto neváhal a využil dvě cyklící se šipičky vpravo nahoře a zase čekal. Zpočátku začínal mít radost, že si vzpomněla na takovouhle prkotinu, ale jeho mužnému já sklaplo, když se na obrazovce o slovo přihlásila ta samé hláška jako před tím. Edwarda to trochu víc rozhodilo. Tentokrát si jen povzdechl, pročísl si rukou vlasy a hodlal si znova projít pokyny vyhledávače.

Pokyn číslo jedna:

Zkontrolujte, zda je adresa napsána správně a neobsahuje chyby jako ww.server.cz místo www.server.cz

S tímto pokynem pohlédl do okénka, kde byla adresa Googlu automaticky zadána, ale žádnou chybu nenalezl, proto se rozhodl postoupit k bodu číslo dvě. Jen doufal, že nějaký škodolibý bratr adresu nezadal do špatného okénka, ale to už by mu byl opravdu čert dlužen. Navíc, koho by napadlo, že se o připojení pokusí sám. Pravděpodobně by ho nesabotovali, ale naopak ho vlídně ponoukali k dalším krokům, což by bylo horší než posměch.

Pokud se vám nezobrazují ani ostatní stránky, zkontrolujte síťové připojení svého počítače.

S tímto pokynem zkontroloval i ostatní stránky, pomocí záložek vytvořených v panelu pod okénkem, kde měl zadat správně původní adresu, a dozvěděl se, že bude muset zjistit, jak je na tom síťové připojení jeho počítače, ale protože nevěděl, jak tento pokyn provést, rozhodl se rozhlédnout kolem sebe a zrak mu padnul na černou krabičku, která měla jakousi anténku. Došel k ní a zaměřil se na světýlka, která svítila zeleně, což mu trochu vrtalo v hlavě, a proto se rozhodl krabičku prozkoumat.

Vzal ji do ruky a otáčel ji ze strany na stranu, dokud nezjistil, že na krabičce je pouze jedno tlačítko, a proto ho bez váhání stlačil, natož se domem ozvalo jedno velké hysterické „Néééééééé“.

Do obývacího pokoje vtrhla Alice v ručníku a hystericky ječela:

„Tebe člověk chvíli nehlídá a hned posereš, co se dá,“ vyváděla.

„Alice, vždyť jsem nic neprovedl,“ bránil se Edward.

„Ale udělal,“ oponovala mu. „Proč si zatraceně mačkal ten knoflík? A hlavně! Proč ses rozhodl tak najednou?“ už zase na něj křičela a Edward začínal přemýšlet nad tím, proč tak vyvádí. To jako nevydrží víkend bez internetu? No, vypadá to, že ne.

„Jestli řekneš to, co máš v plánu říct, tak ti rozmlátím tvého miláčka,“ vyhrožovala mu a on raději zmlknul, protože ani z její hlavy nevyčetl, zda má na mysli Volvo, klavír nebo kartáč s kostěnou rukojetí. Alice začala pochodovat místností sem a tam.

„Tos nemohl zapojit jen ten kabel od té druhé krabičky s tou první?“ ptala se ho jako největšího pitomce na světě a Edward měl chuť se propadnout pod zem. Teprve teď si začínal uvědomovat, jaká byla blbost vyhýbat se posledních padesát let jakékoliv technice, zejména proto, že nevěděl o jakých kabelech Alice mluví. Posadil se na gauč a vložil si hlavu do dlaní.

„A co teď?“ zeptal se trochu zdrchaně a natáčel si bezmyšlenkovitě loknu za uchem na prst.

Alice se otočila v ručníku a vypochodovala schody do prvního patra se slovy: „Jdu volat Jasperovi a prosit ho, aby to dal do pořádku. Každou věc, kterou ode mě za to bude chtít, pořádně zaplatíš. To mi věř,“ sdělila mu jen tak mimochodem a zmizela ve vlastním pokoji.

Edward spolkl výkřik, že když je tak chytrá, mohla by si tu věc s anténou spravit sama a nevolat hned manžela. Po patnácti minutách však stále seděl na gauči a už jen doufal, že mu Jasper podá pomocnou ruku. Krom toho si usmyslil, že až tahle šlamastika najde šťastného konce, začne se trochu zajímat o techniku dnešní doby. Nuly a jedničky prostě pokoří!

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 24. kapitola

Jak my na ně, tak oni na nás.

Nechápal jsem to. Dva týdne ležím v žaláři, kam mě umístili potom, co mě našli, jak jsem se pokusil utéct a nikdo si mě nevšímal. Najednou mě vytáhli ze tmy a někam mě vedli. Po chvíli, co jsem se rozkoukal, jsem zaznamenal, že mě vedou chodbami paláce, ale nebyla to cesta do hlavního sálu, tu už jsem znal. Nestíhal jsem vnímat, kam přesně jdeme, a proto mě zarazilo, když jsem byl najednou odveden do komnaty. Začínal jsem mít strach, že mě vedou k nějaké ženě a tentokrát jsem pochyboval o tom, že by to byla Megan.

Ale byl jsem velmi překvapený, když jsem najednou stanul na kolenou před hlavou království. Vypadal, že ho něco trápí. Měl kruhy pod očima a tvářil se, jakoby mu uletěly včely.

„Odejděte,“ přikázal strážím a oni zmizeli ze scény. Zpozoroval jsem, že jsme tam najednou byli samy. Přišel ke mně s nějakým papírem v ruce a dal mi ho pod oči.

„Znáš ji?“ Podíval jsem se pozorně a poznal tu, co pomáhala mojí ženě.

„Ne,“ rozhodl jsem se lhát. Ale on se nehodlal vzdát a mým tělem projela bolestivá křeč.

„Nelži mi!“ zahřměl. „Nechci jí ublížit. Chci ji najít.“

„A pak co?“

„Chci ji pro sebe získat.“ Sedl si na křeslo u krbu a ztichl. Nakonec se znova rozmluvil: „Dala mi tak málo času s ní strávit. Chtěl jsem jí dát všechno. A ona? Vyspala se se mnou a utekla.“ Po několika dnech v žaláři jsem měl chuť se smát. Kvůli jeho zlomenému srdci mě odtamtud vytáhl. Myslím, že Megan nic podobného neplánovala, ale shoda náhod zapracovala. Kdybych si nebyl jistý tím, že nápoje lásky vyprchávají, když se přestanou podávat, řeknu, že je pod jeho vlivem. Musela ho opravdu okouzlit Astrid, myslím, že tak jí Megan říkala. Drze jsem se postavil, nalil si do poháru víno a posadil se naproti němu. Ani nemrkl mému počínání. Bylo mu jedno, že si dělám pohodlí.

„Být zamilovaný je děsný, co?“ začal jsem dost neformálně a držel se na uzdě, abych se nezačal smát. Protože sám jsem dlouho netušil, že jsem v tom až po uši, dokud mě nezajal a mě došlo, že Megan už asi nikdy neuvidím. Nikdy před odjezdem jsem jí neřekl, tu jednu otřepanou frázi. Jak já toho litoval. A když se pak objevila přede mnou v komnatě, kam nás poslali, abych jiné ženě posloužil, byl jsem vděčný, že mám možnost ji znova mít aspoň na moment v náruči a opakovat jí dokola slovíčka lásky. Musela si myslet, že jsem se ve vězení asi zbláznil.

„Znáš to.“

„Ano, máš pravdu. A pořád zamilovaný jsem. Neměl jsem dostatek času být s ní a pořád dokola jí opakovat, jak moc pro mě znamená. Dokonce si myslím, že už jí to ani nikdy neřeknu,“ odmlčel jsem se najednou a zase pokračoval:

„Má manželka je jediný důvod, proč se ještě držím.“ Potom jsme oba nějakou dobu mlčeli a já si užíval každý moment, který jsem strávil mimo žalář. Bylo to jako znova moci dýchat.

„Dobře. Něco ti nabídnu.“ Zase se odmlčel a vypadalo to, že uvažuje nad tím, co vysloví: „Poznal jsem ti na očích, že víš, kdo to je. Ale tvá žena to nebyla. Takhle nevypadá. Mám k dispozici její portrét,“ informoval mě a já jsem pochopil, že jeho tahat za nos nemůžu a zároveň jsem obdivoval Meganinu prozíravost převléct se za služebnou, které tu musí být zahalené.

Byl překvapivě inteligentnější, než jsem si myslel. Už podruhé jsem ho podcenil. Nic podobného se už nebude opakovat. „Uděláme to takhle,“ začal a já věděl, že je to začátek návratu domů.

O tři měsíce později od návratu Megan domů 

„Astrid, musíš se učit, abys věděla, jak svoji sílu ovládat. Jinak zase něco nechtěně provedeš.“

„Já vím. Ale byla to jen okna,“ bránila se a já raději mlčela o důvodu, proč se to stalo. Maldred ji v srdci zůstal více, než jsme mohly očekávat. Chyběl jí a její dítě jí denně její stesk připomínalo. Já byla v dost podobné situaci, ale na rozdíl od ní jsem byla schopná všechno skrývat a věděla, jak se ovládat. Často jsme mluvily o tom, kdybychom nějakým způsobem získali své milé, ale každá z nás měla mizivé šance.

„A co to bude příště? Ujedou ti nervy a někoho nechtěně zabiješ. Tomu chceme předejít, ne?“ Viděla jsem na ní, jak rezignovala. Měla jsem pravdu a Astrid tušila, že jí nic jiného než se učit nezbývá. Cítila, jak dítě v ní roste a s tím rostla i její magická moc, kterou neuměla moc ovládat. Nic podobného jí nebylo před tím známo.

„Megan!“ Vstoupila najednou do místnosti Annie. „Jedou sem. Jsou tak den cesty odtud,“ informovala mě. Rozhodli se za námi jet o hodně delší dobu, než jsem čekala, ale díky tomu nám dali čas, se na ně připravit o něco lépe. Denně jsme trénovali nové lidi do boje a připravovali léčitele na nejhorší. Nikdo z nás nečekal jednoduchý boj a nemínili jsme se nijak lehce vzdát.

„Dobře. Ať všechno připraví. My se připravíme také.“

„Připravte se, ale myslím, že nebude třeba k boji.“ Její odpověď mě překvapila a to z mého výrazu musela poznat.

„Poslali posla. Chtějí vyjednávat. Pojede za nimi král. Už se připravil na cestu. Za chvíli vyráží,“ oznámila mi a já najednou byla naprosto vykolejená:

„Zvážil, že by to mohla být zrada?“

„Zvážil. Prohlásil něco o tom, že největší silou stejně není on, a že to za pokus stojí.“ Povzdechla jsem si. Nelíbilo se mi, že další muž z mé rodiny kráčí do náruče Maldreda, jenže jsem tušila, že ho jen tak nezastavím. Byl králem. Měl svoji vlastní hlavu.

…

„Vítejte,“ přivítal jsem krále, když vstoupil do mého stanu, ale viděl jsem, že je dost ostražitý. Chápal jsem ho. „Posaďte se. Dáte si víno?“ nabídl jsem mu, ale gestem ruky odmítl.

„Dobře. Půjdeme rovnou k věci. Vrátím vám vašeho syna, když mi dáte tuhle ženu.“ A podal jsem mu portrét Astrid. „Krom toho bych s vámi chtěl uzavřít spojenectví. Tedy spíše už jsem ho uzavřel s vaším synem,“ vyklopil jsem. Král byl trochu překvapený a vypadal, jakoby mu každou chvíli měla zmatkem prasknout hlava.

„No, tak to tu sedí špatný člověk,“ vyslovil se. „O Astrid nerozhoduji já. Tohle je služebná naší princezny a pochybuji, že ji bude chtít jen tak vydat.“

„I když ji budu chtít vyměnit za jejího manžela?“ vyjekl jsem překvapeně, protože tuhle možnost jsme se Samuelem neměli promyšlenou.

„Megan by svého manžela určitě chtěla, ale nevím, zda ji bude chtít opustit Astrid a upřímně, nemám odvahu se jí postavit. Těhotná ženská je někdy horší než vaše útočící armáda.“ A já se králově výroku začal na hlas smát. Když jsem se uklidnil, odpověděl jsem mu:

„Myslím, že tentokrát se žen ptát nebudeme. Vyřešíme situaci po našem. Trochu podobně jako ony to vyřešily se mnou. Nebojte, o všechno se postarám.“ Spokojeně jsem se posadil na křeslo a užíval jsem si pocit, že jsem tak blízko. Už zítra ráno bude v mé náruči.

…

„Myslíš, že Maldred na nás připravil nějakou záludnost?“ ptala jsem se Megan.

„Král tvrdí, že vyjednávají. Na žádnou záludnost se asi nechystá.“ Nervózně jsem přešlápla a vzala připravené kakao od kuchařky z kuchyně, které jako každou noc před spaním vypijeme, než se s Megan a Annie rozloučíme.

„Annie, co si o tom myslíš ty?“ zeptala se Megan Annie.

„Mám pocit, že tu něco smrdí, ale nevím co. Pořád nevím, za co tak cenného je ochotný vyměnit Samuela a otec mi to nechtěl prozradit.“

„Víte co? Než se ráno vydá znova na vyjednávání, zjistíme, o co jde. Platí?“ navrhla Megan.

„Platí,“ souhlasily jsme všechny najednou. Jenže to jsme netušily, že bude pozdě.