Políbená - 7. kapitola

Fáze muciky muciky

 

 

„Vzpomněl sis?“ vybalila jsem na něj hned první, co mě napadlo. Bohužel zavrtěl hlavou na nesouhlas.

„Ale chtěl bych si s tebou promluvit.“ To jsem zvědavá, co na mě vybalí. Ale první jsem se hodlala obléct do pyžama a nebavit se s ním jen v ručníku. Už tak mě dost rajcovalo to, že mu ztmavly oči, když si všiml, že jsem pouze v ručníku.

„Mohl by ses, prosím tě, otočit, abych se mohla obléci do pyžama?“ poprosila jsem ho. Otočil se a já došla k šatně a shodila ručník na zem. Vytáhla jsem jedno tmavě fialové pyžámko s tílkem a kraťásky a natáhla ho na sebe. Vzala ručník a pověsila ho na dveře od skříně.

„Můžeš,“ informovala jsem ho. Otočil se a oči měl stále černé. To jsem zvědavá, o čem chce se mnou mluvit. Došla jsem k němu a zeptala se:

„Neměl bys jít nejprve na lov?“ Sklopil oči a odpověděl:

„Ne, to není z hladu. Lovit jsem byl odpoledne. Než ses ztratila.“

„Aha.“ Nevěděla jsem, co mu na to mám říct a nic blbějšího mě prostě nenapadlo.

„Víš... Dneska, když si zmizela a my tě začali hledat a nemohli tě najít, jsem si uvědomil, že tvoje ztráta by pro mě znamenala můj konec. Je jedno, že si nic nepamatuji, ale jedno vím. Vím, že tě miluju a chtěl bych tě požádat, zda bys se mnou nezačala znova a dala mi tak další šanci.“ Já tam stála a čelist mi postupně padala k zemi. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říká. Přemýšlela jsem o tom, jestli nesním. Edward ke mně přišel a pusu mi zavřel. Musel být na mě hrozný pohled. Vzal jemně mé zápěstí do jeho rukou a připevnil na něj diamantové srdce se slovy:

„Chtěl bych, aby mé srdce patřilo jen tobě…“ Nevěděla jsem, co dělat, ale cítila jsem, že k němu chci být blíž a blíž. Přitáhl si mě k sobě a opatrně políbil. Jenže mně jeden polibek nestačil a přitáhla jsem si ho znovu k sobě. Nějakou dobu jsme se líbali, a pak se Edward ode mě odlepil. Koukal mi do očí a řekl:

„Tentokrát na to půjdeme pomalu. Nerad bych znova umřel a zapomněl na to, že tě miluju.“ Jeho slovům jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilý. Jenže na mě přišla únava a já musela zívnout. Edward mě vzal do náruče a odnesl do postele. Položil mě a zabalil do deky. Nakonec se zeptal:

„Můžu tady zůstat s tebou?“ zeptal se mě. Jen jsem se uvelebila v jeho náruči a musela být mu má odpověď hned jasná. Pomalu jsem začínala usínat, ale Edward měl ještě pár otázek.

„Co plánuješ na Tanyu?“ vyzvídal. Chvíli jsem přemýšlela, a pak zjistila, že na ni ani zlost nemám, a že bych jí spíš měla poděkovat.

„Nic. Spíš bych jí měla poděkovat.“ Edward si mě otočil směr k sobě a prohlížel si mě, jako kdybych se zbláznila. Proto jsem se rozhodla mu to vysvětlit.

„To, že mě zabila, způsobilo, že ti teď ležím v náruči. Neříkám, že bylo zrovna dvakrát příjemné se několikrát udusit hlínou, ale svým způsobem to stálo za to, a ten její vyděšený výraz, když mě spatřila živou, nikdy nezapomenu. Fakt jsem se moc bavila.“ Edward jen kroutil nevěřícně hlavou, proto jsem pokračovala dál:

„A jen tak mimochodem očekávám, že se Emmett Tanye pochlubí se zážitkem o bezhlavém jezdci a ona bude neustále ode mě očekávat nějakou podpásovku.“ Koukal na mě, a pak dodal:

„Ty umíš bejt ale potvora. Jak dlouho takhle míníš Tanyu mučit?“

„Ani nevím, asi dokud mě nenapadne správná pomsta.“ Pak jsem se zamyslela a zeptala se ho:

„Myslíš si, že vyvolat ty, které zabila, by byla dostačující pomsta? Nechala bych je, aby ji strašili ve dne v noci tak, aby je nikdo jiný neviděl,“ přemýšlela jsem nad svou pomstou a Edward na to jen vyděšeně polkl.

„Tobě bych se nechtěl stát nepřítelem,“ žbleptnul mi do ucha. Přitáhl si mě starostlivě blíž k tělu a já se znova uvelebila a začínala usínat.

Ráno jsem se probudila a zjistila, že se válím na Edwardově hrudníku a on mě laská ve vlasech. Bylo to velmi příjemné, tak jsem zavrněla jako kočka. Edwardovi se ve tváři objevil spokojený úsměv a políbil mě. Polibky jsem mu ochotně vracela, ale on nás zase přerušil.

„Miláčku, rád bych strávil třeba takhle věčnost, ale ty se musíš najíst,“ odporoval mi.

„Tohle je lepší než jídlo,“ vrátila jsem mu. Jenže on se uchichtnul a zmizel. Já takovou reakci nečekala, a jak jsem se k němu nakláněla, tak jsem ztratila rovnováhu a zapadla čumákem do polštářů.

„Ups.“ Slyšela jsem ode dveří. Otočila jsem se k nim a zavrčela na něj.

„Tohle si vypiješ.“ Edward se tomu jen zasmál a poslal mi z dálky polibek.

„Jsi tak rozmilá, když se zlobíš.“ Pak zmizel. Plácla jsem sebou do postele a snažila se tyto zážitky rozdýchat. Rozhodla jsem se vstát a jít se zkrášlit do koupelny. Když jsem se vrátila, tak jsem v mé posteli načapala Edwarda. Válel se tam se snídaní a asi čekal na mě. Taky na koho jiného, že?

„Rozhodl ses žehlit?“ rejpla jsem si do něj. Povzdechl si.

„Myslel jsem si, že chvíli v posteli vydržíš. Vždyť je víkend.“

„Nemůžu. Slíbila jsem Tonymu, že za jednu malou laskavost.“ Jako je vykopání, pomyslela jsem si. „S ním strávím dnešní den.“ Edward posmutněl.

„Ty budeš radši trávit s Tonym den než se mnou? Co s ním vlastně máš?“ pověděl mi trochu žárlivě. Přišla jsem k němu a dala mu pusu.

„Ty žárlíš?“ zajímalo mě. Ale zaksichtil se tak, že mi bylo jasné, že to nepřizná.

„Tak, proč ti to vadí?“ Jsem to ale potvora ho takhle mučit. Nevydržel to a sevřel mě v náručí.

„Máš pravdu, žárlím. Nechoď s ním dneska ven. Zůstaň se mnou.“ Jeho přemlouvání bylo pro mě jako mučení. A tak jsem se rozhodla pro kompromis...

„Tak pojeď s námi. Pravděpodobně budeme podnikat něco střeleného a aspoň mě lépe poznáš,“ navrhla jsem kompromis.

„Myslím, že to není dobrý nápad. Tonymu jako tobě nemůžu číst myšlenky a trochu mě to deptá. Asi bych na něj nebyl nejmilejší a určitě chce s tebou strávit celý den sám. Já na jeho místě bych to tak chtěl taky,“ odpověděl mi Edward. Edwardova dedukce mě pobavila, ale neodradila mě. Byla jsem mu rozhodnutá říct jedno malé tajemství. Naklonila jsem k jeho uchu a pošeptala mu.

„Jenže on je můj bratr a určitě tě rád pozná.“ Edward otevřel ohromeně pusu.

„Tak co? Pojedeš s námi?“

„To mění celou situaci. Moc rád vás oba lépe poznám, ale budeš mi muset vyklopit něco o tvé rodině. Koukám, že jsem pěkný neznalec. Vždyť ani nevím, kdy ses narodila,“ prohodil. Při té jeho poslední poznámce jsem se trochu ošila. Nevím, jestli mu toho chci hned vyklopit až tolik. Myslím, že tohle bude ještě hodně zajímavý den.