Cesty osudu jsou nevyzpytatatelné! - 22. kapitola

Malá lež nikdy neuškodí. 

Otevřely se dveře a Megan do nich vstoupila.

„Jsi v pořádku?“ vyskočila jsem ihned, když vstoupila do dveří.

„A proč by ne?“ Na tváři ji hrála červená. Vypadala naprosto spokojeně.

„No, komentovat to raději nebudu.,“ rozhodla jsem se zabít téma. Megan na to nijak nereagovala. Asi všechny události rozebírat se mnou nechtěla. Chápala jsem ji. Co mě do toho vlastně bylo? Nic. Místo toho si vzala kus ovoce z mísy a nalila si do poháru víno.

„O co jsem potom přišla, jakmile jsem odešla?“

„Skoro o nic.“

„Jen…“ Zpozorněla a já věděla, že musím se vším ven.

„Co bude se mnou, až získáš, co chceš?“ Rovnou jsem to na ni vybavila a ona se lehce zamračila.

„Co bys chtěla ty?“

„Jet s tebou,“ svěřila jsem se, protože jsem neviděla žádné východisko, jak tu přežít bez ní.

„Dobře. Pokud chceš jít se mnou, tak až dorazíme k nám, dostaneš slušné postavení a místo, kde budeš bydlet. Najdeme ti práci. Co ty na to?“ Přemýšlela jsem nad vším, co mi řekla a trochu mě znepokojila varianta práce, protože toho moc neumím.

„Co když nebudeš pro mě moci najít práci? Protože nic neumím?“ Megan se mé otázce pousmála, ale ihned odpověděla a tím se prokázala, že není jen chytrá, ale celkem i moudrá.

„Tak tě dáme do učení. Jsi mladá. Máš ještě celý život před sebou.“ Viděla jsem na ní, že nemá problém s ničím, co jí nadhodím, a proto jsem se v tomhle směru více nešťourala. Bylo potřeba se s ní poradit o další věci, která mě tížila.

„Víš, chtěla bych s tebou probrat ještě něco.“ Musela jsem slova vyslovit asi dost nervózně, protože Megan ihned zpozorněla. „Líbí se mi Maldred.“ A když už jsem vyklopila můj problém, viděla jsem na ní, jak ji to překvapilo. Kdyby mohla, její pusa by byla až na zemi. Pak se najednou uklidnila a začala chodit po místnosti.

„Dobře, teď jsi mě zaskočila.“ Chodila dál po místnosti, dokud se na mě neotočila. „Co s tím hodláš dělat? Protože kdybys s tím nechtěla nic dělat, neříkala bys mi to.“ Viděla jsem, jak mě skenuje pohledem a čeká na moji odpověď.

„No, vypadá to, že on má o mě taky zájem.“

„Víš, že je to hlavně z toho důvodu, že jsi ho podle něj porazila, a jsi velmi magicky nadaná.“

„Vím, a proto bych toho chtěla využít.“

„Jak?“

„Podobně, jak si toho využila ty dnes?“ Cítila jsem, jak se mi do tváří vlévá červeň. Megan konečně zastavila své pochodování a zahleděla se na mě nejdéle za celý náš rozhovor.

„Astrid, on nebude něžný.“ Strachovala se o mně a o to jsem ji měla radši. Neviděla mě jen jako svoji služebnou, kterou si najala, ale také jako přítelkyni.

„Já vím. Ale získám tím. Můj potomek bude mít tu správnou krev.“

„Je mi jasné, kam míříš.“

„Ale budeš z toho mít špatný zážitek po celý tvůj život.“

„Uvidíme.“

„Ale všechno bychom měly provést dnes v noci.“

„Odreaguju Maldreda a ty zachráníš prince. Dokážeš to?“

„A jak unikneš ty?“ Jo, tak trochu sem doufala, že s touto částí mi pomůže ona.

„Nemyslela sis snad, že jakmile se mu odevzdáš, že si tě nebude hlídat?“

„Ne, spíš naopak. Budu pro něj cenná do chvíle, dokud nezjistí o mně pravdu.“ Na chvíli jsem se zamyslela a vystřelila prvním, co mě napadlo: „Mohla bych mu dát do pití nějaké uspávadlo.“

„Byla bych raději za jed, ale to by ti asi pro budoucího otce tvého dítěte moc nevonělo, co?“ Byla ke mně velmi upřímná.

„Ne, nerada bych ho zabila.“

„Ale je ti jasné, že až půjde proti nám. Budeme ho muset zabít.“

„Ano. Jen to nechci být já, kdo ho zabije.“

„Dobře. Dohodnuto.“

…

Nevěděla jsem, co jí mám poradit. Neměla jsem zkušenosti a pár strávených chvilek se Samuelem mi nedávalo dostatečnou znalost, abych jí řekla, co má dělat. Takže jsme obě dvě mlčely. Pomohla jsem jí ji umýt se a obléknout se do róby, kterou jsme považovaly na tuto noc za vhodnou. Nemusely jsme spolu mluvit, abychom si rozuměly.

Astrid připravená, vyrazila ze dveří čelit svému osudu. Sice se mi její rozhodnutí moc nelíbilo, ale byl to jediný způsob, jak se dostat do méně hlídané části nás žen. Já jako její služebná jsem měla jít s ní a čekat do rána za dveřmi v druhé místnosti, kde jsem měla být připravená na jakýkoliv příkaz, kdyby něco potřebovala. Co říct, měla jsem jiné plány, než čekat.

U mužů totiž předpokládali, že potřebují méně hlídek, jelikož muži byli silnější a více si navzájem věřili.

…

Vstoupila jsem do komnaty Maldreda a rozhlédla se. Byla dost podobná té mé, ale studenější. Zbarvovala se do černých a zlatých barev a člověk si téměř na některých závěsech mohl představit, že má v komnatě kousek oblohy. U jedné stěny měl knihovnu, pracovní stůl a křeslo, kde se momentálně nacházel.

Když jsem vstoupila, naprosto vážně si mě prohlížel, dokud nepromluvil.

„Neočekával jsem, že na něco takového přistoupíš,“ pronesl a zároveň vstal z křesla a vydal se ke mně. Pohyboval se na takového obra velmi ladně, skoro jako šelma. Sledovala jsem jeho kroky blížící se ke mně a nakonec mu pohlédla do očí. Překvapilo mě, že v nich nevidím tu tvrdost jako obvykle. Najednou mi připadaly něžné a já si byla dvojnásob jistá tím, že dělám správně. Neměla jsem strach, ale byla jsem nervózní.

„Obeznámili tě s našimi zvyky?“ zeptal se a já přikývla. Dnes v předvečer nás s Megan navštívila zdejší služebná, která nám všechny zásady objasnila. Docela mě překvapilo, že budoucí manželé zde mají svatbu, až když je jisté, že jejich dítě je na cestě. Bylo to z toho důvodu, že ženy vládnoucí magií se uměly očarovat natolik, že dítě neměly, dokud jej opravdu nechtěly, a protože muži chtěli více zajistit své rody dětmi, vytvořili toto pravidlo. Žena se prostě musela stát matkou, aby mohla být manželkou či v mém případě dokonce i královnou. Existovalo dalších spoustu pravidel o tom, jak si muži nemají lézt do zelí, aby bylo jasné, čí je dítě dané těhotné, ale to už jsem ji moc neposlouchala, jelikož já to měla jasné. On měl být můj první a doufala jsem, že také hned těhotním. Měla jsem jen jednu šanci a doufala jsem, že Maldred tomu dá, co proto.

Viděla jsem, jak se snaží uvěřit svým vlastním očím. Pořád asi nechápal, jak jsem se mohla takto rozhodnout. Pro něho. Vzal jeden z mých volných pramenů vlasů do ruky a hrál si s ním.

„Tohle jsem chtěl udělat od první chvíle, co jsem tě spatřil. Nikdy jsem podobné ohnivé vlasy neviděl.“ A já se tomu usmála. Snažil se být překvapivě milý a moje tělo na to fungovalo jako na volání sirén. Zčervenaly mi tváře a nervózně jsem polkla. „Když jsi vstoupila první den do sálu, byl jsem rozhodnutý, že budeš moje. Protože kdybys boj prohrála, jeden z nás by si tě mohl pro sebe získat. Ale ty jsi mi dala na frak a stala se jednou z prvních žen, která se může dobrovolně rozhodnout, s kým chce být, pokud s někým chce být. A je mi velkou ctí, že sis vybrala zrovna mě. Nebude š toho litovat,“ slíbil na konec a s tím se pomalu přiblížil k mým rtům a políbil mě. A mně v hlavě vyvstala jen jedna myšlenka:

„Jenže ty toho možná budeš litovat.“