Políbená - 8. kapitola

Odpoledne s Edwardem a Tonym

„To mění celou situaci. Moc rád vás oba lépe poznám, ale budeš mi muset vyklopit něco o tvé rodině. Koukám, že jsem pěknej neznalec. Vždyť ani nevím, kdy ses narodila,“ prohodil. Při té jeho poslední poznámce jsem se trochu ošila. Nevím, jestli mu toho chci hned vyklopit až tolik. Myslím, že tohle bude ještě hodně zajímavý den.



„Věk ti jen tak neprozradím. A jako pravý gentleman by ses ani ptát neměl,“ vrátila jsem mu.



„Tak aspoň den narození, ať ti pak můžu dát nějaký hezký dárek,“ prosil mě. Znejistěla jsem, ale nakonec jsem mu den narození řekla. Zajásal a objal mě. Což se mi v tu chvíli moc nehodilo. Potřebovala jsem se převléct a připravit na výlet.



„Miláčku?“ vydechla jsem omámeně. „Pokud chceš v několika dalších minutách přežít, tak bych ti doporučovala můj pokoj opustit. Ráda bych se převlékla,“ naznačila jsem mu tak svůj záměr. Držel mě stále v náručí a nad něčím uvažoval. Nevydržela jsem a musela se ho na to jeho zamyšlení zeptat.



„Nad čím přemýšlíš?“ Podíval se mi přímo do očí a přitiskl jeho rty na mé. Trochu mě jeho reakce překvapila, ale polibky jsem mu časem začala oplácet. Pak mě začal líbat na krk, až došel k mému oušku a pošeptal:



„Uvažoval jsem nad tím, co jsme asi dělali, když si mě zabila.“ Jeho odpověď mě zaskočila. Už jen ta vzpomínka mě děsila, ale i částečně rozžhavovala jako uhlík. Raději jsem sklonila hlavu a snažila se tak zamaskovat mé červenání. Edward se mi snažil jemně nadzvednout hlavu, ale já radši hlavou uhnula a šla do šatny se převléci. Když Edward viděl, že o tom nechci mluvit, tak zmizel.



Zalezla jsem do šatny a vzala jsem si na sebe první, co mi padlo do ruky. V koupelně jsem provedla základní hygienu a trochu se namalovala. Nejsem žádná extra manekýna, tak snad ode mě Edward nečeká, že dolů dorazím načančaná jako modelka.



Sešla jsem dolů a v kuchyni už stál Edward se snídaní, kterou mi původně připravil do postele. Děkovně jsem se na něj podívala a pustila se do jídla. Ale ani u jídla mě nenechal být. Obtočil jeho ruce kolem pasu a věnoval se mému krčku. Snažila jsem se soustředit na žvýkání snídaně, ale často marně. Unikaly mi různé povzdechy a Edward na to vždycky jen spokojeně zavrněl. Odhrnoval postupně z mého krku vlasy a každé prázdné místo políbil. Nakonec zamířil k mému oušku a za ním mě políbil. Cítila jsem, jak mnou projela vlna rozkoše. Líbilo se mi to a chtěla jsem víc. Jenže jsem si v jednom momentě uvědomila, že mé sebeovládání je ta tam. Ztuhla jsem.



Edward musel vycítit, že se se mnou něco děje a přestal se mému krku věnovat a otočil si mě naproti němu. Hleděl mi do očí, které musely být černé, a dlaní mě pohladil po tváři. Cítila jsem se pod psa.



„Uklidni se. Nikomu jsi neublížila,“ uklidňoval mě. Přivinul si mě do jeho náruče a houpal mě ze strany na stranu.



„To zvládneme. Půjdeme na to pomalu.“ Pořád jsem odpočívala v jeho náruči, dokud před barákem nezatroubilo auto. Musel to být Tony. Vzala jsem Edwarda za ruku a rozhodla jsem se to zjistit.



Procházeli jsme obývákem a všiml si nás Emmett.



„Nemá jít dneska ven s Tonym?“ zeptal se Emmett Edwarda, když jsme šli kolem něj.



„Jedu s nimi,“ odpověděl mu Edward.



„Takže budete mít trojku? Teda to bych do tebe, Bello, neřekl. Chodit s dvěma kluky najednou. To ti to, Edwarde, nevadí, že se o ni musíš dělit?“ Emmett měl dneska mimořádně rejpavou, ale já měla velmi dobrou náladu.



„To víš, Emmette. Přece chudáčkovi Tonymu neublížím, kvůli tomu, že Edward se rozhodl najednou být se mnou. Proto jsme se s Edwardem domluvili, že budu randit s oběma najednou. Edward mi to povolil a Tony s tím bude určitě souhlasit,“ utahovala jsem si tak z Emmetta. Asi nemohl moji odpověď rozdýchat a koukal s otevřenou pusou. Nechala jsem ho tam tak zírat a šla se přivítat s Tonym.



Stál před barákem a opíral se o auta. Když mě uviděl s Edwardem za zadkem, tak jen nechápavě zvedl obočí.



„Ahoj,“ zašveholila jsem a pokračovala.



„Myslím, že jsem vás ještě navzájem oficiálně nepředstavila. Tony, tohle je Edward a, Edwarde, tohle je Tony.“ Edward podal Tonymu ruku a Tony mu ji stiskl.



„Už sis vzpomněl?“ zeptal se Tony Edwarda.



„Bohužel ne,“ odpověděl mu sklesle Edward. Tony se na mě nechápavě otočil a čekal na vysvětlení. Jenže já mu ho kvůli Emmettovi hodlala dát později.



„Pokud ti to nebude vadit, tak Edward dneska pojede s námi. Zbytek ti vysvětlím cestou,“ prohodila jsem jen tak mimochodem a s pomocí otevření dveří od Edwarda jsem si sedla na sedadlo spolujezdce. Edward si sedl dozadu a Tony nastartoval. Odjeli jsme od Cullenů a já začala Tonymu vysvětlovat vše. Smál se při povídání o Emmettovi a naostro se zeptal:



„A to vám to opravdu sežral?“ Edward mu se smíchem odpověděl souhlasem.



„Hm, tak to bychom to měli pěkně přiostřit, až vás povezu zpět.“ Tonymu jiskřily oči.



„Nebudeš si, Edwarde, brát osobně jednu hlášku, kterou nemístně prohodím před Emmettem?“ zeptal se ho na rovinu Tony. Edward se jen ušklíbl a odpověděl.



„Pokud mě nemíníš plácat po zadku, tak to přežiji.“ Už jen při představě, jak se Edward tváří, když ho Tony plácá přes zadek, jsem se svíjela v sedačce.



Tony nás odvezl k nějaké hale a nechal nás vystoupit.



„Co vlastně budeme dneska podnikat?“ zjišťovala jsem trochu opožděně.



„Mám v plánu si vyzkoušet, jaké to je ve stavu bez tíže.“ Tak tohle mi hlava nebrala.



„To nás jako necháš vystřelit raketou do vesmíru?“ Byla jsem naprosto vyděšená. Tony se mému zděšení začal hrozně smát, pak se uklidnil a začal nás poučovat.



„V této hale je místnost, kterou sestrojili pro testy kosmonautů a jeden můj kamarád tam pracuje a nechá nás si to vyzkoušet. Mimochodem, také bych předem chtěl vyzkoušet, jaké sexuální polohy by se v tomto stavu daly dělat s holkou. První jsem si říkal, že bude divný, když to oblečený budeme zkoušet spolu. Ale k mému štěstí si dneska sebou vzala Edwarda.“ Otočil se na Edwarda a vítězně se usmál.



„Takže polohy budete testovat spolu a já si budu dělat poznámky, co a jak.“ Zrudla jsem až za ušima.



„Si to představ, jednou budeš moct s Edwardem pak na ostro vyzkoušet třeba mezigalaktickej sex. Mno, není to paráda?“ Jenže já prohodila na toto téma poznámku, u které se Tony zašklebil.



„Já budu ráda, když se dostaneme s Edwardem alespoň k obyčejnému sexu bez toho, abych ho při tom zabila, a to nám bude ještě nějakou dobu trvat.“ Tony se nás s Edwardem ujal utěšovat.



„Nebojte. Už se nezabíjíte hned na první setkání a můžete vedle sebe v klidu strávit den. Nebude dlouho trvat a budete si užívat,“ prohlásil Tony.



„A nácvik poloh vám neuškodí. Aspoň pak budete vědět, co a jak.“ Zoufale jsem koukala na Tonyho a čekala, zda ustoupí, ale nehodlal ustoupit. Edward mě vzal za ruku a smířlivě se na mě podíval.



„Má pravdu. Jakýkoliv nácvik nám neuškodí.“ S těmito slovy jsme vyšli vstříc dnešnímu odpoledni. Snad ho přežijeme ve zdraví.

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 23. kapitola

Poslední políbení na rozloučenou

Megan se mýlila. Byl jemný a každý jeho dotek byl naprosto uvážený. Jakoby se bál, že mu kdykoliv uteču a už mě v životě neuvidí. A překvapivě měl pravdu. Ale prozradit jsem mu to nemohla. Časem mu dojde, co jsem udělala a pravděpodobně mě bude proklínat. Možná i po mě půjde. Doufejme, že mě nenajde dříve, než se malé narodí.

Zase si hrál s mými vlasy a já se na něj spokojeně usmívala. Líbilo se mi v jeho náruči a těžce jsem se smiřovala s tím, že ho budu muset dnes v noci opustit. Ale rozhodnutí už padlo.

„Dáš si něco k pití?“ zeptala jsem se ho, když jsem sama cítila, že v mé puse je sucho, abych nic nemusela hrát. A začala jsem se od něj zvedat ke stolu, kde jsme měli víno.

„Ano, dám,“ odpověděl mi a pustil mě, abych ho mohla obsloužit. Nalila jsem víno do jednoho poháru, a aby mě viděl, vypila jsem ho. Potom jsem se znova otočila ke stolu a dělala, že pomalu nalívám další pohár pro něho. Mezitím jsem z prstenu, který mi dala Megan, vsypala uspávací prášek. S úsměvem jsem se pak k němu otočila a přinesla pohár. Obkročmo jsem si na něj sedla a sama mu dala napít. Bylo vidět, jak si takové gesto užívá a pořádně se ode mě napil. Když dopil, vzal mi z ruky pohár a odhodil ho na zem, převalil mě pod sebe na postel a políbil.

„Nebude ti vadit, když si dáme ještě druhé kolo?“ zeptal se mě, ale já věděla, že je to spíše jen konstatování a polibek mu jako odpověď vrátila. Měli jsme tak třicet minut na to až usne.

…

„Teda to to trvalo. V jednu chvíli jsem myslela, že sis to rozmyslela,“ ohradila jsem se na Astrid, když otevřela dveře. Ačkoliv jsem se snažila neposlouchat, některé věci se prostě nedaly přeslechnout. Měla jsem o ni strach, a kdybych musela, zakročím.

„No, měla jsem na mále,“ svěřila se mi a najednou byla červená až za ušima.

„Jo, snažila jsem se neslyšet.“ Mezitím jsem dorazila ke spícímu Maldredovi a položila mu ruku na hrudník.

„Co to děláš?“ vyjela na mě.

„Neboj, nezabíjím ho. Jen mu odebírám všechnu magickou energii, která mu po těch vašich číslech ještě zbyla, aby nás nemohl hned pronásledovat.“ Snažila jsem se být jen opatrná. Přece jen jsem nás všechny chtěla dostat v pořádku domů.

„Aha.“ Uklidnila se a posadila se na tu chvíli na stůl. Když už jsme byly na odchodu, ještě jednou se nad něj naklonila a políbila ho a pošeptala mu:

„Promiň.“

…

Díky tomu, že jsem měla Maldredovu sílu, mohla jsem bez problému uspat všechny stráže, které jsme potkaly cestou až do žaláře. Dostaly jsem se k žaláři a já potichu procházela od cely k cele, dokud jsem nezahlédla Samuela. Nespal, a proto mě ihned zaregistroval. Povedlo se mi kouzlem otevřít celu. Překvapivě byla tato část velmi jednoduchá a já z toho měla velmi divný pocit. Něco mi tu nehrálo.

Ale uklidňovala jsem se tím, že z cely jsem ho dostala tak jednoduše, protože vězni byli natolik oslabení, že kouzla používat nemohli. Když byl volný, radostí jsem ho objala a dala mu oblečení, které jsme pro něj měly připravené. Bylo jednoho strážného, kterého jsem uspala. Připadalo mi to jako dobré maskování.

Během několika dalších vteřin se oblékl a vyrazili jsme na cestu.

Po boku strážného nikoho nenapadlo nás nějak zastavit a já už nemusela nikoho uspávat. Povedlo se nám dojít k bráně, kde bylo jen pár strážních a nějací noční pocestní. Nikdo si nás pořádně nevšímal a akorát jsme chtěli přejít hranici města, když se Samuel zasekl.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho starostlivě a najednou jsem v jeho očích zahlédla zmatek.

„Nemůžu odejít. Jsem ovlivněn nějakým kouzlem.“ V rychlosti jsem testovala každé kouzlo, které mě napadlo, ale na nic jsem nemohla přijít. Byla jsem dobrá v kouzlech na léčení a zvládala většinu bojových, ale s ničím takovým jsem se nikdy nezabývala.

„Děje se něco?“ ozvala se hlídka, která zaznamenala, že jsme se u východu zasekli.

„Budete muset jít beze mě.“

„Ne,“ odmítala jsem, ale tušila jsem, že jiná cesta nebude.

„Nemůžeš tu zůstat, zjistí, že jste se mě pokusily zachránit.“

„Ale…“ Utišil mě prstem přes moje rty.

„Doposud mě nezabil. Jsem pro něj cenný. Jinak by se mě zbavil už dávno. Připrav všechny na bitvu. Je jen otázkou času, než na vás vyrazí.“ Naposled jsem ho urychleně políbila a otočila jsem se směr domov, než se stráže pořádně stihli podívat po nás.

„Miluji tě,“ poslala jsem mu ještě naposled. Potom už jsme zmizely.

…

Cestou jsme ukradly nějaké koně a postupně se vracely domů. Zastavily jsme se jen na jídlo a mně bylo naprosto mizerně. Astrid moji náladu vycítila.

„Tohle jsme nemohly tušit. Nebyly jsme na nic podobného připravené. A měl pravdu. Kdybychom neodešly, už bychom se odtamtud nedostaly.“

„Jenže jedeme domů bez ničeho. Nic, co by nám pomohlo vyhrát boj.“

„Mýlíš se. Roste v nás život. Je za co bojovat,“ připomněla mi a já musela uznat, že má pravdu. A krom cesty domů, bylo na čase vymýšlet bojovou taktiku. Hodlala jsem bojovat až do konce. Nic jim nedat zadarmo.

…

Po několika dnech jsme měly nadohled město. Když se před námi najednou objevila královská hlídka, byly jsme donucené zastavit. Abych nás ušetřila jakýchkoliv problémů, stáhla jsem si kapuci, pod kterou jsem celou dobu měla schovanou tvář, a jeden z vojáků si sundal helmici. Když zaznamenal, kdo jsem, viděla jsem na něm, jak se mu ulevilo.

„Už jsme vás, výsosti, ani neočekávali,“ sdělil mi a jedna moje část byla ráda, že jsem doma.

„Ale nepovedlo se mi ho zachránit,“ informovala jsem ho mezitím, co jsme se vydali k městu. Astrid mě následovala.

Jakmile jsme dorazili na nádvoří a já sesedla z koně. Přihnala se ke mně Annie a objala mě.

„Mladá dámo, máš průšvih.“ Ale i přesto se tvářila nadšeně, dokud nezpozorovala Astrid.

„Annie, chtěla bych ti představit Astrid. Moji pomocnici při misi. Díky ní jsem se dostala, až k Samuelovi. Ale bohužel se mi ho nepodařilo zachránit.“ Viděla jsem na Annie, že má na mě ještě jednu otázku.

„Takže pořád žije,“ zkonstatovala.

„Ano, myslím, že ano. Z nějakého důvodu si ho drží naživu.“ Annie si viditelně oddechla, a potom začala zkoumat pohledem Astrid, dokud se nezeptala:

„Co pro ni chceš?“ Otočila jsem se na ni a spustila:

„Bude ti vyhovovat, když mi budeš neustále po boku jako moje služebná? Občas totiž budu potřebovat zapnout šaty.“

„Myslím, že s tím nebudu mít problém,“ téměř zajásala. Annie jen na mé rozhodnutí kývla a nijak její chování nekomentovala. Mám takové tušení, že na tohle téma si se mnou promluví později. Místo toho nás vyzvala, abychom šly dovnitř. Musely jsme vypadat vyčerpaně, protože se hned začala starat. Bylo milé být doma.     

Políbená - 7. kapitola

Fáze muciky muciky

 

 

„Vzpomněl sis?“ vybalila jsem na něj hned první, co mě napadlo. Bohužel zavrtěl hlavou na nesouhlas.

„Ale chtěl bych si s tebou promluvit.“ To jsem zvědavá, co na mě vybalí. Ale první jsem se hodlala obléct do pyžama a nebavit se s ním jen v ručníku. Už tak mě dost rajcovalo to, že mu ztmavly oči, když si všiml, že jsem pouze v ručníku.

„Mohl by ses, prosím tě, otočit, abych se mohla obléci do pyžama?“ poprosila jsem ho. Otočil se a já došla k šatně a shodila ručník na zem. Vytáhla jsem jedno tmavě fialové pyžámko s tílkem a kraťásky a natáhla ho na sebe. Vzala ručník a pověsila ho na dveře od skříně.

„Můžeš,“ informovala jsem ho. Otočil se a oči měl stále černé. To jsem zvědavá, o čem chce se mnou mluvit. Došla jsem k němu a zeptala se:

„Neměl bys jít nejprve na lov?“ Sklopil oči a odpověděl:

„Ne, to není z hladu. Lovit jsem byl odpoledne. Než ses ztratila.“

„Aha.“ Nevěděla jsem, co mu na to mám říct a nic blbějšího mě prostě nenapadlo.

„Víš... Dneska, když si zmizela a my tě začali hledat a nemohli tě najít, jsem si uvědomil, že tvoje ztráta by pro mě znamenala můj konec. Je jedno, že si nic nepamatuji, ale jedno vím. Vím, že tě miluju a chtěl bych tě požádat, zda bys se mnou nezačala znova a dala mi tak další šanci.“ Já tam stála a čelist mi postupně padala k zemi. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říká. Přemýšlela jsem o tom, jestli nesním. Edward ke mně přišel a pusu mi zavřel. Musel být na mě hrozný pohled. Vzal jemně mé zápěstí do jeho rukou a připevnil na něj diamantové srdce se slovy:

„Chtěl bych, aby mé srdce patřilo jen tobě…“ Nevěděla jsem, co dělat, ale cítila jsem, že k němu chci být blíž a blíž. Přitáhl si mě k sobě a opatrně políbil. Jenže mně jeden polibek nestačil a přitáhla jsem si ho znovu k sobě. Nějakou dobu jsme se líbali, a pak se Edward ode mě odlepil. Koukal mi do očí a řekl:

„Tentokrát na to půjdeme pomalu. Nerad bych znova umřel a zapomněl na to, že tě miluju.“ Jeho slovům jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilý. Jenže na mě přišla únava a já musela zívnout. Edward mě vzal do náruče a odnesl do postele. Položil mě a zabalil do deky. Nakonec se zeptal:

„Můžu tady zůstat s tebou?“ zeptal se mě. Jen jsem se uvelebila v jeho náruči a musela být mu má odpověď hned jasná. Pomalu jsem začínala usínat, ale Edward měl ještě pár otázek.

„Co plánuješ na Tanyu?“ vyzvídal. Chvíli jsem přemýšlela, a pak zjistila, že na ni ani zlost nemám, a že bych jí spíš měla poděkovat.

„Nic. Spíš bych jí měla poděkovat.“ Edward si mě otočil směr k sobě a prohlížel si mě, jako kdybych se zbláznila. Proto jsem se rozhodla mu to vysvětlit.

„To, že mě zabila, způsobilo, že ti teď ležím v náruči. Neříkám, že bylo zrovna dvakrát příjemné se několikrát udusit hlínou, ale svým způsobem to stálo za to, a ten její vyděšený výraz, když mě spatřila živou, nikdy nezapomenu. Fakt jsem se moc bavila.“ Edward jen kroutil nevěřícně hlavou, proto jsem pokračovala dál:

„A jen tak mimochodem očekávám, že se Emmett Tanye pochlubí se zážitkem o bezhlavém jezdci a ona bude neustále ode mě očekávat nějakou podpásovku.“ Koukal na mě, a pak dodal:

„Ty umíš bejt ale potvora. Jak dlouho takhle míníš Tanyu mučit?“

„Ani nevím, asi dokud mě nenapadne správná pomsta.“ Pak jsem se zamyslela a zeptala se ho:

„Myslíš si, že vyvolat ty, které zabila, by byla dostačující pomsta? Nechala bych je, aby ji strašili ve dne v noci tak, aby je nikdo jiný neviděl,“ přemýšlela jsem nad svou pomstou a Edward na to jen vyděšeně polkl.

„Tobě bych se nechtěl stát nepřítelem,“ žbleptnul mi do ucha. Přitáhl si mě starostlivě blíž k tělu a já se znova uvelebila a začínala usínat.

Ráno jsem se probudila a zjistila, že se válím na Edwardově hrudníku a on mě laská ve vlasech. Bylo to velmi příjemné, tak jsem zavrněla jako kočka. Edwardovi se ve tváři objevil spokojený úsměv a políbil mě. Polibky jsem mu ochotně vracela, ale on nás zase přerušil.

„Miláčku, rád bych strávil třeba takhle věčnost, ale ty se musíš najíst,“ odporoval mi.

„Tohle je lepší než jídlo,“ vrátila jsem mu. Jenže on se uchichtnul a zmizel. Já takovou reakci nečekala, a jak jsem se k němu nakláněla, tak jsem ztratila rovnováhu a zapadla čumákem do polštářů.

„Ups.“ Slyšela jsem ode dveří. Otočila jsem se k nim a zavrčela na něj.

„Tohle si vypiješ.“ Edward se tomu jen zasmál a poslal mi z dálky polibek.

„Jsi tak rozmilá, když se zlobíš.“ Pak zmizel. Plácla jsem sebou do postele a snažila se tyto zážitky rozdýchat. Rozhodla jsem se vstát a jít se zkrášlit do koupelny. Když jsem se vrátila, tak jsem v mé posteli načapala Edwarda. Válel se tam se snídaní a asi čekal na mě. Taky na koho jiného, že?

„Rozhodl ses žehlit?“ rejpla jsem si do něj. Povzdechl si.

„Myslel jsem si, že chvíli v posteli vydržíš. Vždyť je víkend.“

„Nemůžu. Slíbila jsem Tonymu, že za jednu malou laskavost.“ Jako je vykopání, pomyslela jsem si. „S ním strávím dnešní den.“ Edward posmutněl.

„Ty budeš radši trávit s Tonym den než se mnou? Co s ním vlastně máš?“ pověděl mi trochu žárlivě. Přišla jsem k němu a dala mu pusu.

„Ty žárlíš?“ zajímalo mě. Ale zaksichtil se tak, že mi bylo jasné, že to nepřizná.

„Tak, proč ti to vadí?“ Jsem to ale potvora ho takhle mučit. Nevydržel to a sevřel mě v náručí.

„Máš pravdu, žárlím. Nechoď s ním dneska ven. Zůstaň se mnou.“ Jeho přemlouvání bylo pro mě jako mučení. A tak jsem se rozhodla pro kompromis...

„Tak pojeď s námi. Pravděpodobně budeme podnikat něco střeleného a aspoň mě lépe poznáš,“ navrhla jsem kompromis.

„Myslím, že to není dobrý nápad. Tonymu jako tobě nemůžu číst myšlenky a trochu mě to deptá. Asi bych na něj nebyl nejmilejší a určitě chce s tebou strávit celý den sám. Já na jeho místě bych to tak chtěl taky,“ odpověděl mi Edward. Edwardova dedukce mě pobavila, ale neodradila mě. Byla jsem mu rozhodnutá říct jedno malé tajemství. Naklonila jsem k jeho uchu a pošeptala mu.

„Jenže on je můj bratr a určitě tě rád pozná.“ Edward otevřel ohromeně pusu.

„Tak co? Pojedeš s námi?“

„To mění celou situaci. Moc rád vás oba lépe poznám, ale budeš mi muset vyklopit něco o tvé rodině. Koukám, že jsem pěkný neznalec. Vždyť ani nevím, kdy ses narodila,“ prohodil. Při té jeho poslední poznámce jsem se trochu ošila. Nevím, jestli mu toho chci hned vyklopit až tolik. Myslím, že tohle bude ještě hodně zajímavý den.

Nuly a jedničky - 1. kapitola

Jeden marnivý upír, jedna žába ve flanelce a jeden nezapojený kabel…

Letní podvečerní slunce barvilo stěny pokoje do žluto-oranžova a odráželo své líné paprsky o polonahého upíra, který tím získával na oslnivém půvabu. Nutno však podotknout, že marnivost rozhodně nebylo slovo, které by patřilo do slovníku Edwarda hezouna Cullena, jak mu říkala děvčata z prvního ročníku Forkské střední školy. Když každé ráno postával v koupelně a dovedně si na hlavě vytvořil roztomilý rozcuch, považoval to za svou odpovědnost okolnímu světu, který potřeboval být krášlen dennodenně. A kdo byl on, aby vychyloval vesmír z jeho dráhy?

Kromě ženami hlasitě oceňovaného vzhledu podtrženého sakem od Armaniho uměl také Edward běhat jako blesk a zakousnout pumu uprostřed salta s dvěma vruty aniž by si přitom pomačkal bělostnou košili. Jeho znalosti v oblasti přírodních věd by mohly směle konkurovat Darwinovým, nemluvě o celé řadě jeho následovníků, jejichž práce neměl problém vzhledem k rozsáhlé znalosti živých i mrtvých jazyků přelouskat v originále sotva vyšly.

Když si naposledy zkusil projet okruh velké ceny Monaca, při pohledu na jeho čas by Michael Schumacher využil kompletní paletu německých nadávek a zahodil by volant do moře. A pak vlastně taky slyšel myšlenky, ale to byla jen drobná třešnička na dortu. Edward Cullen tak ve své přirozené skromnosti svému odrazu v zrcadle pravidelně špital, že se prostě přírodě povedl, ať už si ostatní říkají, co chtějí.

Byla tu však jedna drobná věc, o níž se nerad svému zrcadlovému já svěřoval. Nerozuměl si totiž příliš se světem nul a jedniček a nechápal, jak jeho bratři mohou chodit do školního počítačového kroužku nadějných budoucích hackerů. Jejich vášeň pro virtuální realitu byla srozumitelná jen v okamžicích, kdy se místo podivných znaků a ošklivých zrůdiček objevila na obrazovce Angelina Jolie s copem a bouchačkou za kraťasama. Jediná žena, která ho momentálně dostávala do kolen. Ještěže ženy v jeho okolí o tom neměly ani páru. Kleknout na jedno koleno kvůli tomu, že se nějaká dívka bude převlékat za Laru Croft, fakt nechtěl.

…

Oproti svému pomalejšímu mladšímu bratrovi se Jasper Hale pro IT narodil. Sice se mu nepodařilo rodinu přesvědčit, že si musí pořídit sálový počítač, sotva byl zkonstruován, ale nakonec se přeci jen výrobci a příbuzní vzpamatovali a kompromis byl umístěn na jeho psacím stole. Ale i tak ho období prvních počítačů postihlo v podobě štítkovací záplavy a jeho žena Alice z toho málem zešílela, byla za kompromis výrobců snad šťastnější, než kdokoli jiný. Od té doby žil s jednou rukou přilepenou ke klávesnici a druhou k Alici, pokud zrovna jedna z nich nevyžadovala, aby jí věnoval plnou pozornost. Nutno říci, že to stále ještě častěji byla druhá jmenovaná.

Rozvoj vědy a techniky Jazze fascinoval a nadchl pro něj i svého bratra, který se při zjištění, jak snadno lze sázet na baseballová utkání po internetu, nehnul z baráku bez svého iPadu. Když Emmett s Jazzem hovořili o „těch věcech“, jak to Edward nazýval, nebylo možné do jejich konverzace vstoupit. Navíc se poslední dobou díky tomu svému kroužku stali členy nějaké skupiny divných lidí se závislostí na monitoru, kteří zřejmě byli také upíři, protože nikdy nespali. Obyčejní lidé to prostě být nemohli, a pokud ano, tak s kluky dlouho krok držet nemohli. Netušil, jak to ti lidé dělali, ale z chemie věděl, že na kofeinu a drogách se dlouho přežít nedalo.

A to si všichni mysleli, že Jasperovi vystačí jeho hobby, kterému se věnoval od roku 1896, kdy se v New York Times zjevilo to žluté dítě. A pak Superman, X-man, Spiderman nebo Hellboy. Ukázalo se však, že ti lidičkové, bydlící v Jazzově notebooku, kteří si s ním psávali, mají podobné zájmy. A že ačkoli jsou nejspíš skutečně lidmi s tlukoucím srdcem, má je na rozdíl od těch ve svém okolí docela rád. Což by bylo možno označit jako začátek konce Edwardova opovrhování informačními technologiemi, jen to ještě chudák nevěděl.

…

„Máš všechno?“ obrátil se hubený blonďák na svého statného bratra.

„Jo, hodil jsem to do Jeepu, Rose už ho opravila,“ zazubil se Emmet.

„Skvělý, San Francisco na dohled,“ zamručel spokojeně Jasper a šel se rozloučit se svou ženou a částkou na své kreditní kartě, kterou jí před odjezdem předal, aby moc netruchlila a měla čím zabavit svou mysl. Šikovně odpojil internet v domě, aby nemohla nakupovat po síti, ale věděl, že ani návštěva butiků v Seattlu ho nepřijde zrovna na pár drobných. Její shopaholismus mohl konkurovat jeho vášní na počítačích, ale nemínil jí v tom nijak podporovat, ona ho v těchto věcech také dlouho nepodporovala. Teda aspoň do té doby, než jí naučil nakupovat přes internet, což ho málem zruinovalo. Ale od té doby se hodně poučil a dává si pozor, co půjčí své ženě do ruky. Počítačová technika může být někdy zrádná. Minimálně v jejím případě.

…

„LANcy, to nemyslíš vážně. To to stěhování nemůžeš přesunout na jindy? Já se na tebe opravdu těšil,“ klepal Emmett na chat své oblíbené virtuální společnici, když nasedal do auta vedle Jazze. Rád si s ní psal, protože byla jedna z mála těch magorů rozumějících baseballu a byla holka, tomu se dalo říkat dvojité terno. Mimoto ji měl povolenou od Rosalie. Rose pochybovala o tom, že by jí ho přebrala holka ve flanelové košili, podivném manga účesu na hlavě a velkých černých brýlích, což už se dalo označit přímo za jackpot.

„Royi, nemůžu stěhování přesunout na jindy. Mamka s panem s baseballkou už mají sbaleno a mí miláčkové jsou přesunuti k otci. Podle toho, co psal táta, jsou v krabicích a jde na ně vlhko. Musím to tam o víkendu zaizolovat a správně je složit. A to nikdo jiný než já udělat nemůže,“ vymlouvala se LANcy. Mimoto jí z celé té situace bylo ouzko a potkávat tu šílenou skupinu magorů nechápající ani základy kvantové fyziky, neměla náladu. Jejich zásadní problém spočíval v tom, že když si uvědomili, že patří k odlišnému živočišnému druhu, nebo jak jen to nahlíželi na ženy, pokud zrovna nestahovali gigabity pornografie, měli problém souvisle komunikovat. Dokud si s nimi pouze psala, existovala šance, že se dozví i nějaké informace o nejnovějších IT trendech. Jen Roy a Dr. Cooper jí přirostli kdysi k srdci, a kvůli nim se občas na nějakém tom srázku objevila. LANcy věděla, že nejsou jako ostatní magoři s IT a měla pocit, že se jen převlékají za magory s brýlemi, tak jako ona. Moucha k mouše sedá.

LANcy se protáhla u bazénu a znova na sebe namazala krém mající spoustu faktoru. Její kůže prostě přímý sluneční svit nepřijímala jako u ostatních lidí, a protože slunce měla ráda, byla ochotná na sebe ten krém občas matlat, přestože pak musela dotykový displej svého iPhonu leštit po každém ťápnutí. Jo, litovala toho, že technologie tzv. elektronického papíru nezvládala překousat všechny krásy jí používané na internetu.

Ačkoli momentálně bydlela na Floridě, byla bílá jako stěna a to jí možná i do nového prostředí přilepší. Netušila, co jí u táty čeká, ale mínila si své tajnosti nechat pro sebe. Její otec byl sice policajt, ale on jí do soukromí, na rozdíl od její matky, nikdy nepoleze, tím si byla docela jistá. Byl stejný samotář jako ona a také to byl jeden z důvodů, proč se dobrovolně k otci stěhovala. A ještě ten, že počítačová kriminalita pod místní úřad šerifa nespadala.

Mimoto jí také nebude neustále dohazovat kluky. Nikdy mamce nedokázala vysvětlit, že sexy sportovci nejsou její typ. Většinou jim chyběl mozek. Přesně tak jak očekávala, samozřejmě až na Phila, na kterého tato definice neplatila a pro jehož barbecue by se i rozkrájela. Nejdražší tatíček místo toho nosil u boku pušku, kterou vystraší každého sraba. Takže LANcy by mohla mít do maturity od kluků klid, co víc by si holka jako ona mohla přát? Možná ten nový malý…ne, techniky má až až.

Jednu dobu měla její matka podezření, že je na holky, a tak jí své počítačové tajemství prozradila, načež její rodička málem zešílela. Nelíbilo se jí, že její malá holčička rozumí světu, který není pro normálně inteligentní lidi, ale často pro génie, kteří nejsou schopni žít obyčejný společenský život. A něco takového pro svou dcerušku nechtěla. Takže Bella doma neměla chvíli klidu. Mámě by nakonec asi nevadilo, kdyby se z ní vyklubal génius, ale při míře zabezpečení, kterou disponovaly všechny její přístroje, neměla pražádnou kontrolu, zda její dcerka nenatáčí nemravné filmy a nezveřejňuje je online. Sice svou dceru nikdy nenačapala, ale spánek jí narušovala vize, kterak je zatčena za šíření dětské pornografie.

Přestěhování k otci se nakonec stalo pro LANcy spásou a ona toho opravdu mínila využít.

…

„Bello, tady!“ ozvalo se na Seattleském letišti, když Charlie urputně mával na Bellu a ta mu jen kývala, že ho vidí. Jakmile se dobelhala se zavazadly k přístupným místům, hned jí je bral z rukou. Jediné, čeho se odmítla vzdát, byl její notebook.

Posadil jí do auta a ze začátku brebentil o různých novinkách, které se děly za posledních pár let, co ho moc nenavštěvovala. Jo, musela si to přiznat. Virtuální svět jí zaměstnával na plno. Žila v něm a odmítala se ho vzdát. Sice na to nevypadala, ale milovala ho, i když zdání mohlo klamat.

Na Forkské střední měla v plánu se tak jako ve Phoenixu přetvařovat a vytvořit si image tiché nenápadné dívky, ačkoliv si uvědomovala, že v prvních týdnech to pro ni bude téměř nadlidský výkon. Měla být ta nová a do Forks se asi moc často noví studenti nehlásí, jak si stihla zjistit.

Po příjezdu jí táta ukázal pokoj a místa, kde všude měla vyskládané své mazlíčky. Oddychla si, když její táta nakonec usoudil, že nenechá elektronické hračky vlhnout ve sklepě a pečlivě je vyskládal do jednoho koutu obýváku. Její otec na rozdíl od matky chápal hodnotu miláčků a jako správný muž se jí i nabídl, že jí místo rybaření pomůže vylepšit sklep. Svého otce za to milovala čím dál víc.

…

V domě u Cullenů bylo nezvyklé ticho, když se prostorem nerozléhal zvuk sportovního kanálu. Nervózní Alice vzala Rosalii do města, aby si první z nich mohla koupit nové boty a druhá chybějící součástku do motoru jednoho veterána, kterého se snažila dát dohromady. Obě se statečně tvářily, že si z odjezdu svých mužů nedělají těžkou hlavu a Alice vůbec nekontrolovala Jasperovu budoucnost každých pět minut včetně noci. Hlavně v noci.

Esmé využila příležitosti a spolu s Carlislem se na pár dní odebrali do hlubokých lesů zkoumat hloubku svých očí. Asi. Buď jak buď, zůstal Edward sám a rozhodl se, že by mohl zkusit zapnout starý domácí počítač, který trůnil na psacím stole v pokoji pro hosty. Nejprve ho chvíli ostražitě pozoroval, jako by se z něj snad měl vyklubat Transformer, který se ho pokusí rozstřílet, nebo ho oběsit na kabelu od myši. Když se nestalo jedno ani druhé, obezřetně zmáčknul jediné tlačítko a se samolibým úsměvem sledoval, že se mu z té krabice nic nevysunulo, ale naopak mu přístroj vesele zablikal na uvítanou. Když se o tři hodiny později dobral k hraní min, pořád mu zůstávalo záhadou, co je tam tak přitažlivé.

…

Bella Swanová pobíhala v extázi obývacím pokojem od jedné bedny ke druhé, neochotna si přiznat, jak silné abstinenční přízraky měla, když svou elektroniku poslala napřed. Její otec Charlie raději vypnul televizi, kterou sledoval, a se zamumláním čehosi o čištění brokovnice se odebral do svého pokoje. Sotva za ním zapadly dveře, vydala se jeho dcera zkoumat izolaci sklepa, o níž toho sice mnoho nevěděla, ale pokud měla tátu dostat opět dolů, neměla jinou možnost, než odložit kabely stranou a pustit se do praktických úkolů.