Nepolíbená 19. kapitola

Emmette! Čeká tě peklo na zemi!

19. kapitola

Tento víkend jsem trávila doma u mamky, ale měla jsem v plánu domov opustit a uskutečnit pomstu, kterou jsem připravila Emmettovi. Domů jsem dorazila už v pátek večer, abych mohla zařídit vše potřebné. S mým ulítlým nápadem jsem se svěřila mamce. První se tvářila, že ji to nezajímá, ale pak svolila a vše mi povolila. Se slovy:

„Věčnost je dlouhá a já se musím taky někdy pobavit.“ Moje mamka je naprosto úžasná a na to, že je bohyní smrti, je prostě fajn. Žádná sranda jí není cizí.

Věděla jsem, že Cullenovi jedou v sobotu ráno na lov. Proto jsem musela vše připravit už v pátek večer. Od Carlislea jsem si zjistila, kam jedou a také mi sdělil, co Emmett nejradši loví. Chudák neměl ani páru o tom, že bych něco plánovala.

Sobota ráno

Všechno bylo připravené a já s mamčou seděla v sále. Koukaly jsme společně do zrcadla osudu a sledovali Emmetta.

„Teda ten Emmett je ale fešák,“ podotkla mamka.

„Jenže je zadaný, mami,“ odpověděla jsem jí a ona si jen odfrkla.

Pohled Emmetta: (sobota ráno)

Byl jsem natěšený jako malé dítě. Dneska jsme jeli lovit medvídky. Pěkně si s nimi pohraji a pak jich pár zdlábnu.

Zastavili jsme na kraji lesa a dali si rozchod. Sraz jsme měli až někdy kolem čtvrté. S Rosalií jsem měl v plánu se sejít dřív. Minule jsem tu našel jeskyni, kde bychom mohli dovádět beze svědků. Sice asi bude divné, když se bude skála otřásat, ale bude to skvělej zážitek.

Rozeběhl jsem se do lesa a zavětřil medvěda. Hrozně mě to potěšilo. Hned na poprvé ucítit medvěda se mi moc často nestává. Měl jsem prvního medvěda v plánu hned zblajznout.

Byl jsem blízko. Pak jsem medvěda uviděl. Dřív než mě stihl zmerčit, tak jsem mu skočil na krk a zakousl se. Jeho krev mi začala proudit do celého těla a já cítil, jak se ohřívám, a pálení v krku ustává. Najednou jsem ale uslyšel, jak blízko mne řehtá kůň. Tady v lese? Divné. Zvedl jsem hlavu od medvěda a spatřil jsem něco, čemu jsem nemohl uvěřit. Dvakrát jsem si promnul oči a pořád to tam bylo.

„Mám snad halucinace?“ problesklo mi hlavou.

Na druhé straně louky stál kůň, ale ne sám. Na něm seděl prostě bezhlavý jezdec. Přesně ten z filmu „Ospalá díra“. Jezdec chvíli vyčkával a nakonec koně pobídnul. Ten se postavil na zadní a vyrazil přímo na mě. První jsem nevěřícně koukal, ale pak mi došlo, že fakt útočí na mě. Říkal jsem si, že to bude v poho. Jsem upír a jen tak mě něco nebo někdo nedožene, ale pak jsem zjistil, že pravdu nemám. Bezhlavý jezdec byl velmi rychlý a mířil na mě. Než mi došlo, co se děje, tak jsem jen tak tak stihl uhnout meči, který mi prosvištěl kolem hlavy. V tu chvíli mi došlo, že jde do tuhýho. Rychle jsem se sebral a vystartoval pryč dřív, než se bezhlavý jezdec stačil otočit. Běžel jsem lesem a za mnou slyšel, jak mě bezhlavý jezdec pronásleduje. Byl jsem strachy bez sebe. On mě chce zabít! Useknout mi hlavičku! Co jsem komu udělal?

Běžel jsem a dohnal mě. Už jsem viděl nad svojí hlavou meč. Napřáhnul se a ťal. Ze strachu jsem zařval a zavřel oči. Čekal jsem na smrt, kterou jsem díky upírství odkládal. Čekal a čekal a ono nic. Otevřel jsem oči a bezhlavý jezdec byl fuč. Když jsem zjistil, že se mi nic nestalo, děsem jsem se sesunul k zemi. Ano, i přestože jsem upír, jsem se cítil slabý a bezmocný. Představa, že bych už nikdy neviděl Rose, mě děsila snad ze všeho nejvíc.

Seděl jsem bezmocně opřený o strom a přehrával jsem si vše, o co jsem mohl přijít. Byl jsem naprosto v šoku, že jsem si nevšimnul Rose, která na mě koukala.

„Miláčku, jsi v pořádku?“ S těmi slovy mě vzala do náruče a kolíbala mě jako malé dítě. Vše jsem jí odvyprávěl a ona se na mě tvářila velmi starostlivě. Přemluvila mě, abych si ještě zalovil, že bude se mnou.

Ve čtyři jsme se vrátili k autu a Rose starostlivě Carlisleovi odvyprávěla, co se mi stalo. S tím, že si myslí, že mám halucinace. Jenže místo toho, aby se Carlisle začal tvářit starostlivě, tak se rozesmál. Nechápal jsem ho a pak se začal smát i Edward. Všichni na ně koukali, jako zjara. Nakonec se vysvětlení ujal Edward.

„Nemáme s Carlislem páru, jak to Bella udělala, ale vzpomínáš si na slova, která ti naposled řekla?" A mně v hlavě problikla poslední slova Bells.

„Od teď čekej peklo na zemi!“ Jen jsem zděšeně polknul. Jestli tohle byl začátek, co bude dalšího? Budu se jí muset omluvit. Jinak mi to peklo na zemi opravdu připraví.

Jakmile Edward uvedl vše na pravou míru a všichni si všimli mého vyděšeného výrazu, tak se rozesmáli. Nakonec ke mně přistoupil Jasper a rejpnul si.

„Přece se nebojíš holky.“ Já jen na to vyděšeně polknul a on se smíchy složil na zem. Slečna mi to pěkně zavařila. Nejenže mě vyděsila k smrti, ale ještě ze mě dělá sraba. O tom si s ní budu muset promluvit.

Pohled Belly (Mezitím u Belly doma)

Celou situaci jsme sledovaly s mamkou v zrcadle osudu. Moc jsme se bavily Emmettovými výrazy a potom nás naprosto odrovnal jeho výraz v obličeji, když mu Edward vysvětloval, proč se s Carlislem smějí. Jenže mamka si všimla, jak zasněně sleduji Edwarda a odhalila mě.

„Ty jsi do něj zamilovaná!“ vykřikla na celý sál. Já ji nedokázala odporovat a ani jí nic tajit. Tak jsem se jí přiznala.

„A co on?“ vyzvídala.

„Já ani nevím, mami. Snažím se mu vyhýbat. Moje schopnost vedle něj se těžko ovládá. Jsem z něj prostě mimo.“ Na to se mi jenom mamka uchichtla. Ale pak dodala.

„Neboj, ty to zvládneš. Už teď jsi pravděpodobně na tom lépe než já. Jen si prostě budeš muset dát na čas. A času vy dva máte hafo. Přece máte celou věčnost, ne?“ uklidňovala mě mamka.

„Jenže on neví, že mám celou věčnost i já. Bojím se, že by neunesl, co jsem.“ Mamka jen zavrtěla hlavou.

„Pokud tě miluje, tak to překousne.“ Tím náš rozhovor končil a já měla nyní nad čím přemýšlet. Miluje mě Edward? Povede se mi ho nezabít třeba při prvním polibku? A pokud se dostanu k tomu, aby mě vůbec políbil, nezkazím to? Vždyť se budu pořád soustředit na schopnost a ne na líbání. Začínala jsem mít strach, že všechno pokazím, a tak mi v hlavě vykvetl nápad. Já se musím někde naučit líbat! Má to jen jeden háček. Kde se to zatraceně naučím?