To si vypiješ, Emmette!
Přijeli jsme před vilu a u ní stálo auto. Byla to dovážka do domu. Řidiči nosili jakési krabice do chodby. Nechápavě jsem jukla po ostatních a jedinému, komu svítily očička, byl Emmett. Vše se pak vysvětlilo, když z jeho úst zazněl radostný výkřik:
„Konečně! Moje kamery dorazily!“ Všichni jsme na něj vyvalili oči a bylo na nás vidět, že jsme z nového zjištění velmi vyděšení. Jako první jsem překvapivě promluvila já.
„Na co, zatraceně, potřebuješ spoustu kamer?“ téměř hystericky jsem na něj vybafla.
„Ségra, uklidni se! Nemám je na to, abych tě špehoval,“ snažil se mě uklidnit, jenže já si představila, jak mě natočí třeba jak si tancuju a zpívám ve sprše, a pak to dá na youtube. Asi bych ho zabila.
„Tak na co je máš?“
„Jen jsem chtěl pořádně zdokumentovat náš rodinný život,“ odpověděl nevinně Emmett. Moc jsem mu tu jeho lež nežrala, tak jsem se rozhodla pro jednu výhružku.
„Emmette, jestli s tou kamerou natočíš něco, co mi bude vadit a nesmažeš to, tak ti udělám ze života peklo! Je ti to jasné?“ téměř jsem na něj vrčela. Na odpověď mi jen kývnul. Otočila jsem se a vydala se do svého pokoje. Měla jsem spoustu učení. Nikdy před tím jsem do školy nechodila, takže i když moje znalosti všeho možného byly velmi široké, tak třeba látku z geometrie nepobíraly.
Sedla jsem si ke stolu a snažila jsem se pochopit základy geometrie z tématu, který jsme akorát probírali. Seděla jsem nad tím až do večera. Než mě zavolala Esmé na večeři.
„Drahoušku, jak ti jde učení?“ zeptala se mě Esmé a já se jí musela svěřit.
„Stojí to za starou bačkoru.“ Esmé na mě nechápavě koukala, tak jsem dodala, „prostě mi učení vůbec nejde. Nic nechápu a žádný příklad mi nevychází,“ povzdechla jsem nešťastně. Esmé mě objala a řekla.
„Neboj, určitě se vše naučíš.“ Pak se jí zablýsklo v očích a poradila mi. „Edward tě všechno určitě doučí. Stačí, když ho poprosíš. Nemá co dělat a rád ti pomůže.“ Její nápad se mi moc nezamlouval. Ve škole jsem s Edwardem pořád a fakt mám problém si neustále nepředstavovat jeho vrtící se zadek. Nevím proč, ale ten pohled na jeho zadek mi prostě uvízl v hlavě, a kdo se pak má soustředit na něco dalšího? Poděkovala jsem Esmé za radu a večeři a vydala jsem se zpět do pokoje.
Vydržela jsem se učit asi do osmi do večera, než mi málem ruply nervy. Rezignovala jsem a rozhodla jsem se, že Edwarda o pomoc poprosím. Zvedla jsem se. Vzala si věci a vydala se směr Edwardův pokoj. Zaťukala jsem na dveře jeho pokoje, ale nic se neozývalo. Zkusila jsem zaťukat znovu, ale zase nic. Má zvědavost mi nedala a otevřela jsem dveře. Edward ležel na pohovce a poslouchal hudbu se zavřenýma očima. Nevím, na co myslel, ale vypadal šťastně. Pohled na něj byl úchvatný. Milovala jsem, když se usmíval. U srdce mě pak vždy zahřál jakýsi pocit tepla, který jsem doposud neznala. Fascinovaně jsem dorazila k pohovce. Neodolala jsem a musela se dotknout jeho usmívající se tváře. Nahnula jsem se nad něj a pravou rukou jsem mu přejela po tváři. Překvapeně otevřel oči a jeho úsměv se rozšířil snad ještě víc. Už jsem si myslela, že po dnešku mě jeho úsměv nerozruší, ale málem jsem šla do kolen. Mé srdce zpívalo a já najednou byla úplně mimo. Vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje. Takové pocity jsem nikdy před tím nezažila. Neznala jsem je, ale byly příjemné. Edward si sundal sluchátka a zeptal se mě:
„Co tu děláš?“ Koukal mi přímo do očí a já si připadala snad ještě víc mimo. Po nějaké době jsem mu konečně odpověděla.
„Promiň, že jsem ti sem vtrhla,“ odpověděla jsem mu rozpačitě. „Ale kvůli sluchátkům jsi mě neslyšel, jak jsem ťukala." Edward mě poslouchal a sledoval, jak jsem z něho úplně rozhozená. Na tváři mu pohrával lehký úsměv, jak se mnou bavil. „Víš, Esmé říkala, že tě mám poprosit o pomoc s učením, když mi to nepůjde. A tak jsem tady. Já se totiž z té geometrie asi zblázním. Nic mi nevychází. Pomůžeš mi, prosím?“ pronesla jsem k němu, co potřebuji. Pro jistotu, aby mě z pokoje nevyhodil s tím, že na mě nemá čas, jsem na něj udělala mé psí oči se slovy prosím. Všimla jsem si, že z mého prosím se psíma očima je tak stejně mimo, jako já z jeho úsměvu. Byla jsem potěšená z toho, že já ho můžu omámit taky. Mé sebevědomí rostlo. Edward po chvíli zamrkal a odpověděl:
„Jasně, rád ti pomůžu. Jen mi řekni, co si pochopila a co ne, ať neztrácíme čas zbytečnostmi.“ Řekla jsem mu, co jsem pobrala a hned se ujal výuky. Byl jako chodící encyklopedie, ale jeho vysvětlování bylo naprosto úžasné. Občas jsem se načapala, že myslím úplně na jiné věci. Třeba na to, jaké má krásné vlasy. Někdy mě zase načapal on, jak neposlouchám a napomenul mě. Prostě sexy doučování. Klidně bych si takové doučování nechala líbit častěji. Potom, co mi všechno vysvětlil a já mu kývla na to, že všechno chápu, mě donutil, ať před ním začnu příklady řešit. Z počátku jsem s tím měla problémy, ale s asistencí Edwarda jsem příklady postupně všechny vyřešila správně. Měla jsem obrovskou radost. Po posledním vyřešeném příkladu jsem se na Edwarda otočila. Jenže to jsem nevěděla, že je vedle mě tak blízko.
Naše obličeje se setkaly příliš natěsno a já cítila jeho dech na mé tváři. Mé srdce začalo bít jako o život a já se snažila soustředit jen na to, abych ho nezabila. Cítila jsem, jak si má schopnost dere cestu na povrch. Edward se pomalu naklonil a já začala ještě rychleji dýchat. Nevěděla jsem, jestli situaci zvládnu a trochu jsem zaváhala. Nerada bych Edwarda zabila, a jak jsem chvilku váhala, tak jsem si všimla, že za oknem něco poletuje.
Odvrátila jsem svůj zrak od Edwarda a zaostřila na okno. Edward se nechápavě otočil směrem, kterým jsem se rozhodla najednou koukat. A pak vybuchl:
„Tohle mu nedaruju!“ Vyskočil z pohovky a někam si to pelášil a já zůstala u něho v pokoji sama. Zvedla jsem se a šla zjistit, co se děje.
V obýváku jsem narazila na Edwarda, jak drží Emmetta pod krkem se slovy.
„Jestli ještě jednou něco takového uděláš, tak ti utrhnu hlavu.“ Edward vypadal fakt naštvaně a já Emmetta měla docela ráda, tak jsem se ho zastala.
„Edwarde, nech ho být,“ špitla jsem mu do ucha a on se otočil na mě a Emmetta pustil. Ale pak Emmett spustil.
„A já myslel, že váš první polibek budete chtít mít zaznamenaný,“ prohodil lítostivě Emmett. V tu chvíli mi došlo, co to bylo za oknem. A vybuchla jsem zase já.
„To tys to celý zkazil? Víš, co jsem ti říkala, když jsem zjistila, že sis pořídil kamery?“ Emmett na mě jen vyděšeně zíral. Jenže v tu chvíli se nahrnul zbytek rodiny do obýváku.
„Jaký první polibek?“ ozvalo se z úst Esmé. Teda od té bych takový podraz nečekala. Odpověděl jí Emmett.
„No přece Edwarda a Belly. Bohužel Bella se nesoustředila jen na Edwarda a všimla si, jak to natáčím,“ povzdechl si Emmett. Zbytek rodiny jen vyvalil oči a vypadali, jako kdyby mu nerozuměli. První se ozval Carlisle.
„Vy dva spolu? Vždyť se chcete navzájem zabít!“ řekl zděšeně Carlisle. Pak se ozvala Alice.
„A já myslela, že vy dva spolu ve škole chodíte jen naoko!“ spustila zase Alice. Najednou jsem nevěděla, co jim mám říct. Edward viděl, že jsem rezignovala, a tak se ujal slova.
„Ve škole spolu opravdu chodíme jen naoko a to předtím..." zasekl se a podíval se váhavě na mě. „Byla jen náhoda. Prostě jsme u sebe byli moc blízko a já se k Belle přibližoval pomalu a sledoval, jak je na tom se sebeovládáním, protože mé sebeovládání je už ok. Kdybych viděl, že jde do tuhého, tak bych utekl,“ vysvětloval rodině. Nakonec se ozval znova Emmett:
„Takže teď jako spolu chodit budete?“ Tahle otázka byla podpásovka. Ani já a ani Edward jsme neznali odpověď. Koukali jsme po sobě a nevěděli, co říct. Nakonec jsem se ujala slova já.
„Myslím, že o tom si s Edwardem budeme muset nejprve promluvit. Víc vám neřekneme,“ ukončila jsem rozhovor. Pak jsem se otočila na Emmetta a pověděla mu:
„Od teď čekej peklo na zemi!“ vybafla jsem na něj a odešla směr svůj pokoj. Byla jsem na něj pěkně nakrknutá. To bylo poprvé, co mě chtěl někdo políbit a on to musí zpackat. Ještě k tomu Edward. To už se mi asi jen tak nepoštěstí. No, jedině kdyby chtěl se mnou opravdu chodit. Ale co by kluk, jako je on, chodil s holkou, jako jsem já? Myslím, že mám smůlu! To si prostě Emmett vypije!
Žádné komentáře:
Okomentovat