Hra o trůny (Game of Thrones) – první série seriálu a první kniha

Znělka k seriálu - podle mě naprosto vystihuje zároveň i knihy.

Občas je těžké přemýšlet nad tím, jestli jsem udělala chybu, když jsem poslechla ostatní. Měla jsem nebo jsem neměla pouštět první díl seriálu? Či jsem si měla raději první pořídit knihu?

Není to poprvé, co jsem nejprve pustila televizní vydání, a potom si přečetla knihu a moc dobře si uvědomuji, že se to na mé představivosti při čtení nadále velmi podepsalo, ale stala jsem se natolik závislou už na seriálu z produkce HBO, že kniha už mi připadala jako příjemné připomenutí toho všeho.

Produkce HBO se nám postarala o nezapomenutelné zpracování, které mě naprosto okouzlilo. A moc jim děkuji.

Ale asi bych se nejprve měla věnovat vůbec tomu, o čem Hra o trůny je. Až překvapivě mnoho lidí tuto historickou fantasy od George R. R. Martina přenáší do současnosti. Podle všeho je perfektním zobrazením situace po celém světě- lidé se přetahují o moc a pořádně ani nevidí, že nám hrozí úplně jiná nebezpečí. A o tom vlastně celá série knih je. O boji o trůny a zvětšujícího se nebezpečí, které čeká za zdí.

V seriálu jsem našla takové zalíbení, že jsem se jednoho krásného dne pustila i do knihy. Už jsem do tohoto světa kráčela po vyšlapané stezce a bála se jediného – co když kniha nebude odpovídat seriálu? A nebude tolik záživná?

A svým způsobem jsem měla trochu pravdu. Co v seriálu téměř vypadalo jako jednoduché, bylo v knize složité. Najednou se na vás přižene spousta popisů nových postav a vy horko těžko dáváte dohromady, kdo je kdo. Co si budeme povídat, hned na začátku knihy psát o královské návštěvě, nebylo vůči čtenáři moc chytré. Je velmi těžké si zapamatovat těch spoustu jmen, řádů a lidí. V tomto směru mi to převážně připomínalo trochu Tolkiena.

Ale jedno se musí produkci HBO nechat, a to, že se opravdu drží velmi přesně knihy. Nebo se o to celkem povedeně snaží. Sice nemohou splnit každou představivost, kterou si vybarvíte s popisky v knize, ale snaží se. Proto když čtete knihu, si hned na začátku uvědomíte, že slova vycházející z úst herců jsou často přesně napsané v knize. Ačkoliv ne všechno je proveditelné, tak jak je napsané, divák je občas překvapen, co všechno se dokázalo natočit.

A herci? Já jsem poměrně s obsazením spokojená. Sice mám své oblíbené a neoblíbené herce v seriálu, ale v knize jsem na tom podobně. Nejraději mám Tyriona, jak v knize, tak i v seriálu a oboustranně nemám ráda Sansu. Je pošetilá a prostě mi na ní nesedí spousta věcí. Ale jedna věc mě vždycky v knize překvapí a to je věk některých postav. Hodně postav tam vystupuje jako dospívající děti, ale když se díváte na seriál, vůbec vám to nepřipadá. Pořád nemůžu třeba překousnout, že Robert Stark, který se stává velitelem, je tolik mladý. Vím, že George R. R. Martin se snažil o autentičnost se Středověkem, ale tohle je věc, jež si producenti HBO upravili podle sebe a při čtení knihy mě celkem ruší, protože vidím ve své hlavě herce, kteří jsou daleko starší a ne teenagery.

A mé doporučení? Pokud máte chuť a čas, určitě si pusťte seriál. Možná ti, co rádi čtou, uvítají raději knihu. A jestli toužíte po nezapomenutelném dobrodružství, Hru o trůny stoprocentně nesmíte opomenout. Svým způsobem je to droga, která vás nenechá na pokoji, dokud se nedozvíte, co za tou zdí všechno doopravdy je.

Má oblíbená verze hlavní znělky v podobě rockového vydání: