Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 5. kapitola

Nabídnout člověku přátelství, když chce lásku, je jako darovat chleba žebrákovi, který umírá žízní.

5. kapitola

Ráno jsem se probudila a připadala si jako bych vstala z mrtvých. Celé tělo mě bolelo a jen, co jsem se posadila, vlítla Annie do místnosti:

„Vstávat!“ byla jako blesk a nabitá energií.

„Proč? Hoří snad?“ Plácla jsem sebou zpět do postele.

„Ne. Dnes tě čeká zkouška svatebních šatů,“ zavřískala a já vyvalila oči. Teprve teď mi došlo, jak moc málo času mi zbývá do svatby.“ Mé tělo se sevřelo nervozitou a začala jsem trochu zmatkovat. Annie na mě musela vidět, že jsem celá zbledla.

„Nechceš si ho vzít,“ hlesla trochu nešťastně.

„Ne,“ vrátila jsem jí, abych ji ujistila, že tak to není. „Ale…“ zase jsem začínala zmatkovat.

„Ale?“ zaváhala jsem nejprve, co bude, když jí řeknu, jak moc jsem v ohledu mužů nezkušená, ale chovala se ke mně vždy velmi přátelsky. Asi jako sestra:

„Svatební noc,“ pošeptala jsem ty dvě slova, která mě děsila hned od počátku, co mi bylo řečeno, co mě čeká.

„Nikdo o tom s tebou nemluvil?“ ptala se mě překvapeně. Zčervenala jsem a musela přiznat pravdu:

„Něco jsem slyšela od dívek v ulicích, ale moje rodina měla jiné problémy, než mě zasvěcovat do takových věcí,“ vysvětlila jsem jí a doufala, že se mě více na moji rodinu ptát nebude.

„Se mnou kdysi mluvila máma,“ svěřila se mi Annie. „A asi na rozdíl od ostatních ke mně byla upřímná,“ podotkla a já čekala, co dalšího z ní vypadne. Přece jen nějaké informace by se mi hodily. „Ale stále nevím, jaká je pravda. Na svého ženicha stále čekám,“ pokračovala. „Myslím, že z celého jejího povídání tenkrát bylo asi důležité hlavně to, že svatební noci se nemáme bát, ale také nečekat napoprvé nic příjemného. Příjemné prý přijde až časem,“ zasvětila mne a já byla ráda, že mi nelže a je ke mně upřímná. Potom jsem se zvedla a šla se obléci. Vydaly jsme se na zkoušku šatů a já se snažila po celou dobu dostat z hlavy vtíravé myšlenky.

…

Annie mi dneska ukázala, jak vypadá připravovat se na různé události jako budoucí královna. Díky dopoledni jsem naprosto zapomněla na starosti ze svatební noci a místo toho mě začala děsit myšlenka na to, jak vůbec dorazím před oltář. Šaty, do kterých mě nacpala, byly velmi těžké a každý krok byl namáhavý.

Došla jsem ke cvičišti a z dálky sledovala, jak garda trénuje. Můj první trénink s nimi a já jdu pozdě. Bylo mi jasné, že bez jakýchkoliv poznámek se můj příchod neobejde.

Připravená jsem vstoupila Samuelovi do zorného pole a viděla, jak zbystřil:

„Jdete pozdě,“ zaznělo pokárání a všichni se na mě otočili. Asi očekávali, že můj nastávající si mě asi vychutná za ten včerejšek.

„Omlouvám se,“ začala jsem. „Ale dostat se ze svatebních šatů mi trvalo déle, než bych čekala,“ vysvětlila jsem mu a čekala jakoukoliv poznámku, ale místo toho se ozvalo jen:

„Aha,“ odpověděl a pokračoval: „Lord Benjamin s vámi dnes bude cvičit,“ oznámil a podal mi meč. Přijala jsem ho a postavila se do pozice. Konečně jsem mohla ze sebe vybít celý den. Jeden z důvodů, proč jsem boj tolik milovala.

…

Když jsme skončili a většina mužů už byla pryč, přistoupila jsem k Samuelovi:

„Děkuju, že jste nedělal s mým zpožděním problémy,“ začala jsem a viděla, jak na mě pohlédl.

„Megan, všechno, co spadá do královských záležitostí má přednost. Krom toho jsme se domlouvali na tom, že si nebudeme dělat naschvály,“ ujistil mě v tom, na čem jsme se shodli.

„Pravda,“ vrátila jsem mu a začala si sbírat věci. Potom jsme oba rozpačitě zmlkli a vydali se každý svou cestou. Musela jsem se připravit na večeři.

V pokoji jsem měla připravenou vodu a opláchla jsem si obličej, sundala si oblečení po tréninku a začala se ládovat do prvních slušných šatů. Zrovna jsem přemýšlela nad tím, jak si zavážu na šatech korzet, když někdo zaklepal.

„Dále,“ vyzvala jsem dotyčného a přidržovala si korzet na těle. Čekala jsem, že do dveří vejde Annie, ale mýlila jsem se.

„Promiňte,“ ozvalo se, když jsem spatřila Samuela. „Myslel jsem, že tentokrát byste mohla jít na večeři po mém boku,“ sdělil mi a já celá zčervenala, protože jsem se nacházela docela v nepříjemné situaci.

„Ráda s vámi půjdu. Ale hrozně bych ocenila, kdybyste mi zavázal korzet? Bylo by to možné?“ zeptala jsem se rozpačitě a natočila se k němu zády. Periferním zrakem jsem uviděla, jak ztuhnul, ale já odhodlaně čekala.

„Nemáte služku?“ zeptal se trochu překvapeně.

„Ne, přiřadí mi ji, až budu oficiálně po vašem boku. Do teď mi jinak pomáhá vaše sestra,“ zasvětila jsem ho. Cítila jsem, jak ke mně postupně přistoupil a opatrně mi začal korzet utahovat. Naklonil se k mému uchu a řekl mi:

„Pokud vám budu moci být takhle při ruce v budoucnu, služku potřebovat nebudete,“ prohodil a mým tělem projel naprosto neznámý pocit. Tváře mi zčervenaly a celá jsem se napjala. Všiml si toho a pokračoval:

„Vadí vám ta představa?“ zeptal se trochu nejistě a mně tím rozhodil. Proč si všichni myslí, že domluvený partner mi nesedí? To k němu přistupuji nějak špatně? Bylo na čase mu minimálně dát trochu najevo, jaká je pravda, proto jsem se na něj otočila. Když uviděl moje červenající se tváře, asi pochopil, protože mi přiložil na líčko ruku a přejel mi po něm.

„Myslím, že teď už vám nic vysvětlovat nemusím,“ dodala jsem a otočila se zpátky. Viděla jsem, jak jsem ho tím rozhodila, a z toho důvodu jsem ho vyzvala, aby pokračoval:

„Mohl byste mi, prosím, zapnout šaty, abychom mohli jít na večeři?“ Viděla jsem na něm, že jsem ho svou upřímností lehce rozhodila, ale po chvíli se vzpamatoval a doutáhl mě.

„Děkuji,“ poděkovala jsem mu, jakmile jsem cítila, že skončil. Když jsem se znova na něj otočila, setkaly jsme se očima a já se cítila naprosto rozpačitě. Těkala jsem očima ze strany na stranu a málem jsem poděkovala bohu, jakmile mi nabídl rámě a trapnou chvíli tím přerušil.

Přijala jsem ho s úsměvem a vydala se vstříc večeru.

…

Seděla jsem u královského stolu, když král začal mluvit o nějakém výjezdu. Tím si získal moji pozornost.

„Kvůli vaší svatbě, výjezd k hranicím posuneme. Na cestu se vydáte týden po svatbě,“ rozhodl zrovna král a já zpozorněla. Chtěla jsem se začít bránit, že mi muže nemůže hned poslat pryč, ale pak jsem si dala dohromady jedna a jedna. Ne že bych se chtěla Samuela nějak zbavit, ale potřebuji trochu času na vyrovnání se se vším. Takže jakoukoliv poznámku na jeho odjezd jsem zanechala v mé puse a raději se zaposlouchala do rozhovoru, který vedla Annie se svou matkou.

„Už je všechno připravené,“ zaslechla jsem.

„Co je připravené?“ ujelo mi zvědavě.

„Někdo se nám probudil,“ rejpla si Annie. „Ale nic, zítra večer to zjistíš,“ odpověděla mi na moji otázku a já měla chuť použít své magické nadání a porýpat se jí v hlavě. Udržela jsem se a dále se více neptala. Vrátila jsem se k jídlu a podívala se ven z okna. Někdy jsem se tu cítila sama, ale tušila jsem, že jsem na tom pravém místě.

…

Další den probíhal dost podobně, ale tentokrát když jsem se začala soukat do šatů, slyšela jsem, jak někdo bez zaťukání vešel do mého pokoje. Otočila jsem se a spatřila pět postav v bílých kápích. Už jsem se natahovala pro zbraň, když…

Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 33. kapitola

Manželství - to není ani peklo, ani ráj, ale prostě očistec.


33. kapitola

Edward seděl v křesle s doutníkem zastrčeným skoro v krku, který dostal od Emmetta s ujištěním, že kubánské jsou prostě nejlepší, a v ruce měl skleničku plnou pumí krve s ledem. Vyjeveně sledoval, jak se muži dohadují, kdo začne a nakonec si první slovo vzal Zeus, kromě toho, že byl nejstarší, tak byl i nejzkušenější a vedl do počtu milenek, potomků a způsobu plození svých dětí.

„Tak, chlapče, zaprvé musíš vědět, že muži a ženy jsou naprosto odlišné bytosti. Ne lepší nebo horší, prostě jen jiné,“ začal Zeus a ostatní mu pouze přikyvovali.

„Tak to už jsem dávno pochopil z hlav vašich manželek,“ ohradil se Edward na osazenstvo v podobě mužské části rodiny Cullenů.

„I tak si myslíme, že je dobré některé věci raději s tebou probrat,“ ozval se trochu odměřeně Carlisle, protože musel vyndat z pusy doutníček, který mu až překvapivě zachutnal. Díky Diově božskému zásahu mu ani nevadil jeho žhavý konec a po dlouhé době si pořádně užíval lidské slabůstky. Vážně by mohl bůh zařídit, aby mu na hostině chutnalo lidské jídlo a on si dal konečně pečené brambory? Edward raději ignoroval Carlisleovy myšlenky a zalezl více do křesla. S ním se nerad přel. Byl pro něj dlouhou dobu otcem, a když Carlisle uznal něco za vhodné, tak to asi tak bylo.

„Takže pravidlo číslo jedna pro šťastné manželství: Přiznávej své vlastní chyby. Žena to velmi ocení a umí za to příjemně odměnit,“ vypustil první radu Zeus z úst.

„Cože? To je jako, kdybych ji nechal velet celé domácnosti,“ ohradil se Emmett. „To je snad ta nejpitomější rada, co jsem kdy slyšel,“ svěřil se.

„Ale pravdivá,“ opáčil mu Edward. „Kdybys občas přiznal pravdu, tak bys často místo týdenního půstu měl užívací víkendy,“ informoval ho jen tak mimochodem Edward a usrknul si pumí whisky.

„A tos mi to jako nemohl říct?“ ohradil se Emmett na Edwarda.

„Aspoň někdy jsem měl od vás klid,“ usadil ho Edward a Emmetta museli Jasper s Carlislem uklidňovat. Zeus se trochu ustaraně podíval na Emmetta a dodal:

„Divím se, že tě žena ještě neopustila,“ čímž Emmetta dodělal, a pak pokračoval dál.

„Za druhé: Když žena mluví, tak ji nepřerušuj a poslouchej. Nikdy, a to myslím naprosto vážně, nikdy, nenavrhuj žádná řešení.“

„I když vím, jak to udělat?“ ujišťoval se Edward a do toho se připojil Jasper:

„Pokud víš, jak na to, tak se ji pokus popostrčit opatrně jen správným směrem. Ale i tak je to velmi nebezpečné území. Nikdy nevíš, v co se to může zvrtnout,“ upozorňoval Edwarda Jasper a u toho věděl, že on své ženě opravdu rozuměl. Byl to taktik, který byl schopný oblafnout i svou ženu vědmu, ačkoli už jeho taktiky viděl v praxi, trochu v něm vzbuzovalo obavy, že k tomu byl potřeba armádní výcvik.

„Pravidlo číslo tři,“ vložil se zase do debaty Zeus. „Když budeš mít v plánu jakoukoliv lumpárnu, uvědom si, že ženě toho mnoho neujde,“ upozornil Edwarda Zeus a o tomhle se s ním opravdu přít nechtěl. Věděl o těchhle věcech svoje. Ale Zeus pokračoval:

„V počítání raději pokračovat nebudeme a jako další radu, kterou bys mohl pochopit teprve až si projdeš peklem je, že když žena řekne: „Už s tebou nikdy nepromluvím,“ tak máš, chlape, zatraceně velkej průser.“

„Prostě typu něco, když s tebou nemluvím, není ani žádný sex,“ dovysvětlil Emmett.

„Jo, tak toho už jsem si díky tobě dávno všiml,“ neodolal si Edward rýpnout a Emmett se naštvaně zasunul hlouběji do křesla s myšlenkou: „Chlapečku, u mě jsi dneska skončil.“

S Emmettem si Edward hlavu nedělal a poslouchal dál, co se mu ta skupina plná testosteronu snaží sdělit. Třeba se dozví něco, co z jejich hlavinek za to století u nikoho nevyčetl.

Zeus už nějakou chvíli mlčel a asi přemýšlel nad tím, co mu říct dalšího, když se ozval Jasper:

„Nikdy jí nezapomeň připomínat, jak je pro tebe důležitá. Nevím proč, ale vždycky, jakmile připomenu Alici, že je pro mě ta, pro kterou existuji, tak po mně skočí a já mám jistotu, že se mi bude několik hodin věnovat. Nechápu, proč je to tak, ale funguje to,“ svěřil se Jasper.

„Možná to bude tím, že žena se ráda cítí milovaná, zbožňovaná a významná,“ prohodil chytře Edward a nad vyjevenými pohledy zbytku sešlosti jen pokrčil rameny. „Měl jsem století na to nastudovat, jak se k ženě chovat a viděl do jejich hlaviček. Někdy byste se divili, jak jednoduché věci ženy chtějí,“ vysvětlil jim Edward.

„Jestli si představuješ, že to bude leháro,“ ozval se Emmett, „mýlíš se. Belle do hlavy nevidíš,“ vysmíval se mi.

„Jo, to mě taky trochu trápí. Ale budu se snažit, aby byla šťastná,“ prohodil Edward.

„Správně,“ dal o sobě Carlisle po dlouhé době vědět. „Pokud se budeš snažit, nic tím nezkazíš a každá žena to vždy ocení.“ A měl pravdu. Často jsem uvažoval nad tím, proč Rose nikdy Emmetta nenechala a vždy jsem došel ke stejnému závěru – snažil se a neustále jí dokazoval, jak moc ji miluje. Něco podobného čekalo i mě.



…



„Tu postel pořádně načechrejte. Musí vypadat víc než božsky,“ komandovala vojáky Athéna a za ní se zrovna objevila Afrodita.

„Jak to probíhá?“ zeptala se Athéna Afrodity.

„Špatně, Bella je jako chodící encyklopedie o mužích. Skoro to vypadá, že ona poučuje nás,“ svěřila se Afrodita.

„Nedivím se. Vždyť ona už jednou vdaná byla. Říkala jsem vám, že máme pořídit striptéry,“ ohradila se Athéna.

„Nedají se sehnat ještě teď?“ zjišťovala Afrodita a sledovala vojáky pobíhající z jedné strany na druhou snažící se dodělat z Atlantidy ráj na zemi.

„Za chvíli tu budeme hotoví a chlapci určitě budou chtít jít do lázní. Co kdybys dámský večírek přesunula tam?“ navedla Athéna Afroditu a ta zajásala jako malé děcko.



…



„Do lázní nejdu,“ ohradila se Bella.

„Co proti nim pořád máš?“ zjišťovala Afrodita.

„Prostě mi to připadá moc,“ bránila se Bella a Esmé měla podezření, že Bella má s lázněmi špatné zkušenosti. Dokonce pomyslela na to nejhorší a nechtěně to vypustila z úst:

„Tys svého bývalého manžela v lázních podvedla,“ obvinila jí při představě, že tu nakonec budou tvrdnout na suchu.

„Ne, nakonec ne. Měla jsem to jen tak tak,“ svěřila se Bella a studem se jí červenaly tváře.

„Neboj, tady ti nic nehrozí,“ ujišťovala ji Afrodita. „Budeme neustále všechny kolem tebe a dodržovat pravidla zadaných žen – koukat, ale nesahat.“

„Dobře, ale jestli se něco pokazí, udělám vám z věčnosti peklo,“ upozornila je Bella. Potom vstala a zamířila tam, kam ji Amor už nějakou dobu lákal. Měla strach a doufala, že ženám po jejím boku může důvěřovat, což jí moc neulehčovaly jiskřičky v očích, které se všem vdaným paničkám rozzářily při pohledu na majestátní budovu lázní.



…



Ráno přišlo téměř moc brzy. Bella si večer nakonec perfektně užila a Edward se díkybohu mohl zbavit těch rádoby expertů na lásku. Všichni z nich sice měli velké zkušenosti, ale nikdo z nich nebyl dokonalý a dělal chyby. To se hlavně týkalo samotného Dia, který nemohl pochopit, že věrnost je pro ženy téměř to nejdůležitější v celém vztahu. Proto se nedivil, že je na něj Héra už několik století naštvaná.

Bella mezitím seděla před zrcadlem a nechávala se obskakovat děvčaty. Výhoda bytí upírem rozhodně spočívala v nespaní, po kterém nenásledovaly černé kruhy pod očima. Po včerejší pařbě, kdy exovaly zkumavky s netopýří krví a dělaly opileckou akrobacii ve vířivce, se jí ještě decentně motala hlava. Ale ostatní byly očividně naprosto v pořádku, tak se jim neměla strach svěřit do péče. Rose vytvářela překrásný účes na její hlavě a Alice jí líčila k šatům, které jí vybrala. Bella usoudila, že ty šaty jsou téměř dokonalé. Ne tak obyčejné, jako když se vdávala poprvé, ale jednoduché a krásné. Alice měla pravdu – v jednoduchosti je krása, i když si uvědomovala, že tahle jednoduchost měla asi hodně nul.



…



Edward stál u oltáře a čekal. Měl strach, aby si Bella ještě celý ceremoniál nerozmyslela. V posledních chvílích, které s ní zažil po přeměně, si s ničím u ní nemohl být ani na chvíli jistý. Byla živější, více se nechávala ovládat pudy a v některých chvílích měla na ženu téměř neuvěřitelné myšlenky. Ale i s těmito změnami byl ochotný si ji vzít. Byla to Bella a měla být jeho.

V místnosti se ozval zvuk klavíru a na schodech se objevila Bella, vedená Diem. Nejprve to Edwarda trochu vyděsilo, protože moc dobře věděl, jaký je Zeus proutník, ale uklidnil ho Bellin úsměv, říkající mu – jsem tu jen pro tebe.

Bella měla na sobě krásné a jednoduché šaty, lehce naznačující její sexy křivky a vypadala v nich jako bohyně, i když on věděl, že pro něj bohyní vždy bude.

Ulička byla na pohled pro Bellu velmi dlouhá a Zeus ji držel dost tvrdě, aby se k Edwardovi nerozeběhla, a že i on s tím měl co dělat. Klidnil ji a nechával si své vlastní poznámky o její nadrženosti pro sebe. Jakmile ji později předal Edwardovi, pomyslel si: „Minimálně další století bude mít co dělat, chlapec.“

A pak už to šlo rychle. Edward s Bellou pronesli své ano a ani jeden z hostů v tu chvíli nepochyboval o tom, že by ty dva něco někdy rozdělilo. Každý cítil jejich sílu přitažlivosti a svým způsobem díky Jasperovi naprosto reálně. Chudák, jeho schopnost ho momentálně dost otravovala. Ještěže měl Alici, která si ten pocit několikanásobně užívala o to víc. Něco mu říkalo, že líbánky po této svatbě nebude mít jenom Bella s Edwardem, a to pomyšlení ho velmi potěšilo.

Hostina proběhla ve velmi rozverné atmosféře a jen Cullenovi mohli být překvapeni tím, kdo všechno opravdu existuje, a Carlisle byl v sedmém nebi, jakmile si mohl pokecat s jednotlivými bohy a příšerami. I když nejvíce ho fascinovala hydra, která velmi obratně dokázala tancovat hip hop. Nechápal, jak něco takového s devíti dračími hlavami a hadím tělem, se dokáže tak obratně pohybovat a začal uvažovat nad tím, že jednou bude muset podobný tanec zkusit. Vypadal zábavně a zároveň moderně.

Upřímně, polovina hostů ani nevěděla, kdy Bella s Edwardem místnost opustili. Jen Athéna s Afroditou si tím byly jisté, protože to ony je poslaly k Atlantidě.



…



Bella nechápavě koukala na ostrov a nechtělo se jí ani věřit svým vlastním očím.

„Atlantida,“ pronesla okouzleně a Edward se uchichtl. „Co ti na tom připadá tak vtipné?“ zjišťovala Bella.

„Jen jsem si říkal, že kdyby něco takového k líbánkám dostal Carlisle s Esmé, nadšená by Esmé nebyla. Chtěl by to tu všechno prozkoumat,“ dovysvětlil.

„Já si myslím, že líbánky se nám protáhnou, protože bez prozkoumání to tu neopustím,“ neodpustila si Bella podobnou poznámku, kterou ho škádlila, a Edward jí po její poznámce urychleně vzal raději do náručí s hláškou:

„Ale nejprve budu prozkoumávat já,“ řekl téměř umanutě a odnesl Bellu do největšího paláce, ke kterému vedla cesta z bílých růží.

Bohyně nezapomněly naprosto na nic, ačkoli teď seděly v kroužku na Olympu a navzájem si foukaly mozoly na dlaních, z toho nekonečného uklízení řas.

„Vážně si tam mohla dát tu kameru,“ zahihňala se jedna z nich, „nebo zničí cenné historické artefakty.“

„Ani nápad, tajně doufám, že už ty dva nikdy neuvidím, mám z tolika lásky skoro chuť se vdávat.“

„To se musí rozpít. Skleničku ambrózie?“

The End

Tančím, abych žil! - 7. část - Bachata

Bachata (čti bačáta) je originální druh tance z Dominikánské republiky. Je to tanec, který je rozšířený po celém světě. Jeho jednoduchost přispívá k tomu, že tanec můžete jednoduše odkoukat třeba na salsotéce. A proto jsem se rozhodla, že zkouknutím několik základních videí se poštěstí třeba i Vám.

Nejprve se podíváme, jak takový tanec vůbec vypadá: 

Připadá vám to moc provokativní? No, počítejte u tohole tance, že dotykání pánví partnerů je často poměrně důležité. Jen málokterý muž je tak dobrý, že tanec dokáže odvést převážně horní polovinou těla. Ale dobře, tak vám jsem dám něco, co se blíží téměř skutečnosti: 

A začneme základním pohybem těla: 

Základní krok: 

Vnitřní otočka:

Hamerlock otočka: 

A abyste měli na co tančit, tady máte pár songů: 

Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 32. kapitola

Láska je krásná, plná citu a něžnosti, a přesto plná těžkostí, je zkouškou života a věrnosti.

32. kapitola


„Tak tohle bylo o fous,“ svěřil se Zeus. Ještěže je Edward takový kus a recepční nakonec odláká. Bella si celkem naštvaně odfrkla:

„Nejradši bych jí utrhla hlavu.“ Zeus se její poznámce zasmál a pak najednou zmlkl.

„To bych ti ani já a ani Edward nedovolil.“ Zeus to řekl tak děsivě, že Bella uznala, že z ní asi bude muset být vegetariánka, tedy minimálně do svatby, pak už v dobrém i zlém, masu i zelenině.

„To se mám jako rozloučit s krvavými bifteky?“ zeptala se Bella na oko provokativně.

„Věř mi, že ty ti opravdu chutnat nebudou,“ ozvalo se za ní.

„Kruci,“ povzdechla si.

„A já myslel, že jsi spíše na čokoládu a jahody,“ rýpl si Zeus a Bella si jen zabrblala něco pod nos.

„Neboj, určitě najdeš svůj biftek i mezi zvířaty,“ utěšoval ji Edward. Bella se už raději nebránila. Neměla tušení, jak jí bude co chutnat.

Konečně se všichni setkali před hotelem a Zeus je vedl někam do pouště.

„To jsem zvědavej, co tu Bella uloví,“ zabručel sarkasticky Edward při vzpomínce na svou poslední návštěvu pouště, kdy mu utekl jediný fenek a on pak degustoval místní plazy. Od té doby věděl, že had je dobrý možná tak na kabelku pro Rosalii, ale rozhodně ne ke svačině.

„To měla na starosti Artemis,“ odpověděl mu Zeus.

„Cože?“ Ale jen co to dořekl, zavětřil.

„Puma, medvěd, žralok?“ prohodil téměř nechápavě Edward a Zeus se uchechtl.

„Asi nevěděla, který masožravec jí bude chutnat nejvíce.“ Jenže Edward stále stál a nechápavě kroutil hlavou, až se ho Belle zželelo.

„Zlato, Artemis je bohyně. Ona může všechno.“ Jen co to dodala, Edward na souhlas pokýval hlavou. Asi konečně pochopil.

„Mohl bys mi, prosím, navrátit čich? Ráda bych se zbavila toho pálivého pocitu v krku.“

„Jasně, posluž si.“ A po těch slovech se Bella pořádně nadechla a ucítila vůni. Sice jí to vonělo jako kuře s bramborem, ale nepohrdla tím a vrhla se na první zvíře, které jí přišlo pod ruku. Medvěd se nestihl ani pořádně rozhlédnout, když ho Bella poslala na zem. Byla rychlá a neúprosná.

Edward Bellu pozoroval a byl z ní unešený. Nebrala si s medvědem servítky a prostě ho zakousla. Neptala se, jak to funguje. Zachovala se naprosto pudově. Trochu ho při těhlech myšlenkách zatrnulo a doufal, že se bude Bella umět trochu ovládat. Ne že by mu to pak třeba v posteli vadilo, ale možná by někdy rád chodil ještě do školy nebo vůbec někdy mezi lidi. I když by třeba mohli trumfnout rekord Emmetta a Rosalie, co se týče prvních líbánků.

Ti tenkrát vydrželi v jedné místnosti spolu týden, dokud Emmett nepřišel s tím, že by už do konce věčnosti nic jiného nedělali. To se ale Rose nelíbilo, protože prý její vlasy měly divný tvar a ona se s tím nechtěla smířit a Emmett měl po líbánkách. Hodně brzy se proto při sexu naučil mlčet, až na občasné velmi pochvalné komentáře.

Bella mezi Edwardovým vzpomínáním spořádala i pumu, která jí trochu připomínala borůvkové knedlíky, což jí samotné bylo záhadou. Medvěd, co připomíná kuře, a puma, co je jako ovocný knedlík, takhle si vážně zlé krvelačné upírské chutě nepředstavovala. Bylo to spíš jako Bertíkovy lentilky. Teď stála před žralokem, jakpak asi chutná tahle parybička, když už jsme u toho? Má to vůbec krev? A jak se k tomu dostanu, když to mrská ocasem? Nemělo by to být grogy, že se to válí na písku?

„A do tohohle se jako kouše kam?“ zeptala se Edwarda.

„Nevím, mám se žraloky špatné zkušenosti. Když jsem je lovil naposled, jeden mi utrhl ruku,“ zavzpomínal Edward.

„A to ti jako dorostla?“ zjišťovala Bella.

„Ne, musel jsem na dno oceánu a najít ji. Když jsem ji pak našel, tak mi přirostla.“

„Žjůva, jaké to je? Bolí to?“

„Nic příjemného to není,“ svěřil se Edward.

„Ale proti proměně je to leháro, co?“ snažila se porovnávat Bella a Edwarda začalo popadat neblahé tušení.

„Jo, to jo,“ přisvědčil jí Edward.

„Tak to bych to mohla zkusit,“ konstatovala Bella s experimentálním hlasem a Edward ji nechtěně v ten moment přirovnal ke Carlisleovi, ale jen do té doby, než mu došel úplný význam jejích slov, a urychleně ji sevřel v náručí.

„Miláčku, myslím, že by tým A nebyl moc nadšený, kdyby ti tu ruku náhodou žralok sežral a ty by sis mě brala jen s jednou rukou,“ snažil se jí Edward vymluvit její experiment.

„Ty by sis mě nevzal, kdybych měla jen jednu ruku?“ vyrukovala na něj ihned Bella s podezřením, že její budoucí manžel by utekl při první problému objevujícím se na její kráse.

„Modlil bych se, aby ti zůstala levá, abych měl kam navléknout prsten,“ zazubil se upír, ale Bella se na něj podívala dosti mrazivě.

„Zlatíčko, tebe bych si vzal, i kdybys byla stařena!“ zablekotal něco narychlo smířlivě Edward.

„Ale Edwarde, vždyť já stařena jsem!“ vrátila mu naštvaně Bella.

„Tak o tom bychom se mohli dohadovat,“ pokáral ji téměř.

„Jsem, jen na to nevypadám,“ upozornila ho.

„Já jsem podle tvých měřítek taky stařík a nevypadám na to,“ vrátil jí. Bella chvíli nad něčím uvažovala a pak prostě pokrčila rameny.

„Uniklo mi něco, že ses tak lehce vzdala?“ rýpl si Edward.

„Jen jsem si uvědomila, že máš pravdu,“ vysvětlila mu Bella.

„A v čem přímo?“ zjišťoval Edward.

„Jsi větší stařík než já,“ svěřila se mu.

„To jako že jsem starší?“ ujišťoval se.

„Ale jenom o sedm let,“ našpulila na něj Bella pusu a tvářila se jako malá holka, která chce vyrůst a dokázat všem, že je jedno, že je mladší. Edward se jejímu chování trochu zasmál.

„Hele, nechci vás rušit, ale Afrodita mě bude mučit potom celou věčnost, pokud vás nedovedu včas,“ upozornil na sebe Zeus. „Bello, zkus dojíst toho žraloka, ať můžeme jít,“ poprosil ji Zeus. Bella téměř lidsky přešlápla a svěřila se:

„Já už hlad nemám.“ Edward se ušklíbl a neváhal. Žraloka plácajícího se v poušti, snažícího se plavat v písku, vzal za ocas a otočil ho na záda, pak si ho přidržel a zakousl se do místa, kde si myslel, že je krk, a sál. Během další minuty bylo po žralokovi.

„A pak, že nevíš jak,“ rýpla si jakoby naštvaně Bella. Edward si jen povzdechl a raději ji umlčel polibkem, přeci nebude shazovat vítězství nad žralokem tím, že Belle vysvětlí, že boj s parybou je v poušti poněkud snazší. Bella neodporovala. Během vteřiny se na něj natlačila celým tělem a čím dál víc větší silou tlačila na jeho rty. Edward nakonec zaskučel a Bella se vyděšeně odtrhla.

„Děje se něco?“ zeptala se Bella vyděšeně.

„Buď, prosím, opatrnější,“ zaskučel. Bella nechápala proč, a když Edward uviděl její nechápavej výraz na tváři, rozhodl se jí to vysvětlit.

„Víš, nějakej ten měsíc budeš silnější než my ostatní,“ vysvětlil jí Edward.

„Jako silnější než Emmett?“ vytasila hned Bella.

„Pravděpodobně.“ A Bella se po Edwardových slovech rozzářila jako sluníčko.

„Ach, bejby, co máš za lubem?“ prohodil Edward sám k sobě v hlavě, ale dále raději nic nekomentoval. Strach z toho, že se k tomu oltáři vůbec nedostanou, ho začal pohlcovat. Přeměna z ní udělala pěknou dračici a pravděpodobně i ďáblici a experimentátorku. Téměř jako by se všechny její potlačované touhy, povahy a sny proměnou tlačily na povrch. Edward mohl jen doufat, že bude schopný s ní držet krok. Něco mu říkalo, že tohle je pouze slabý začátek.

„Půjdeme?“ vyrušil Zeus Edwarda z jeho myšlenek. Edward se zadíval na Dia a zadíval se na nabízené ruce. Bella bez přemýšlení Diovi ruku podala a Edward se k nim váhavě přidal. Bella mu věřila, a to byl jediný důvod, proč se odhodlal mu ruku vložit do dlaně, ale jinak ho tyhle božské věci dost děsily. Už takových let je na zemi a teprve po století se dozví, jaká je pravda. A taky si ke své hrůze uvědomil, že asi tak po sto dvanácti letech poprvé drží za ruku chlapa...

Edward otevřel oči a spatřil bílou místnost naplněnou lidmi. Mezi nimi se nacházela i jeho rodina. Raději překvapivě znova zamrkal, jestli se nemýlí a nadechl se. Slyšel jejich myšlenky a nebyl si jist, zda není šálen. Opravdu tu byli všichni.

„Edwarde!“ vykřikla nadšeně Alice a skočila mu šťastně kolem krku. „Tys mi ale dal!“ začala mu hned nadávat jeho sestra.

„Co tu všichni děláte?“ zeptal se překvapeně Edward.

„Přece sis nemyslel, že nás připravíš o svou první svatbu,“ kárala ho Alice.

„To bych ti nikdy neudělal,“ zalhal jí Edward a ona se na něj zlobně podívala a Belle něco říkalo, že za to lhaní ještě zaplatí.

„Konečně!“ vykřikla Afrodita a skočila po Belle, která ji jen tak tak zachytila. „Promiň, já myslela, že tvé reflexy budou o něco lepší,“ rýpla si Afrodita.

„Bella není bohyně,“ poznamenala Athéna, která přišla hned chvíli po ní.

„Athéno,“ pozdravila ji Bella.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila ji Athéna.

„Konec vykecávání, musíme to urychlit, jinak z dnešního loučení se svobodou nic nebude,“ ozvala se Alice a všichni protočili oči.

„Bello, když se k tomu Edward nemá, tak to udělám za něj,“ převzala vedení Alice a jala se představit celou jejich rodinu. Nikdo pro jistotu neodporoval, všichni věděli, že to u Alice nemá cenu.

Pak Alice popadla Bellu téměř do náruče a prohlásila:

„Pošlete si pusinku, uvidíte se zítra u oltáře,“ řekla a dřív než stihl Edward jakkoliv zareagovat, ženy Bellu odtáhly a muži zůstali sami.

„A teď jsme na řadě my,“ ohlásil se Amor a otevřel dveře do jakési komnaty se slovy:

„Je na čase, Edwarde, získat pořádné rady do manželství,“ prohodil Amor, pohladil si luk a Edward při jeho lišáckém výrazu měl chuť utéct.

Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 31. kapitola

Ženě toho mnoho neujde. Snímkování mozku ukázalo, že i když odpočívá, její mozek je z devadesáti procent aktivní.

31. kapitola

Nadechla jsem se a probírala plán dnešního podvečera. Bella měla dorazit za chvíli a já s Afroditou jsme ji měli připravit jako nevěstu. Amor měl přivést doktora Cullena a asistenti podle našich pokynů měli dopřipravit oddávací místnost a hodovní síň.

„A co svatební cesta?“ ozvala se za mnou Artemis.

„Být to o tři tisíce let zpátky, poslala bych je do Semiradiných zahrad, ale teď?“

„Co třeba cesta kolem světa? Mohli by se pomilovat u všech sedmi divů světa,“ pronesla zasněně Artemis.

„Jo a Bella si přitom posvačí na turistech,“ odpověděla jsem jí sarkasticky.

„Takže je chceš poslat někam do divočiny?“ ptala se.

„Asi jo,“ povzdechla jsem si.

„Mně to jako dobrý nápad nepřipadá. Když jsem si to s Herkulem minule rozdala v lese, tak jsem ještě týden po tom tahala z hlavy jehličí.“ Pohlédla jsem na Artemis a málem mi vypadla očka z ďůlků, když mi konečně došla její narážky.

„Neříkej, že i ty jsi mi žrala, že jsem pořád panna,“ smála se a já celá zrudla.

„Když on se žádnej chlap nechtěl podělit o to, zda s tebou něco měl,“ podotkla jsem. „A já neměla kvůli tomu ani jedinej důkaz, když ses z knihy rekordů nechala vyškrtnout na vlastní žádost,“ vysvětlila jsem jí.

„To víš, vyhrožovala jsem jim, že když se někomu zmíní, že to bude poslední, co s tím dole udělaj,“ chlubila se. A to ti jako žrali, jo?“ divila jsem se.

„Potom, co jsem málem Prométhea vykastrovala, když jsme byli na lovu, tak jo. Od té doby pánové ani nezavrkali,“ vytahovala se. Polila mě vlna horka a málem jsem jí zabila pohledem.

„Tys chtěla vykastrovat jednoho z nejlepších milenců?“ vyjela jsem na ni.

„Já to neměla v úmyslu. Mířila jsem na srnu a on se s klukama začal bavit o tom, jak si to se mnou rozdal minule v lese a já se prostě netrefila správně a šíp se nějak stočil do jeho stehna, než jim stačil říct, že došlo ty-víš-k-čemu,“ pronesla provinile a já se začala smát.

„Takže to bylo to, jak tvrdil, že ho uštknul had a dělal, že jsi mu špatně vysála jed?“ řehtala jsem se na celé kolo.

„Jo, je to chlap. Přece nepřizná, že jsem ho málem vykastrovala,“ vysvětlila mi a já se skoro válela na podlaze. Konečně jsem pochopila, proč má Artemis tak vysportované stehna, původně jsem si říkala, zda za to nemohou proměny, ale kdyby se na ní měla promítnout laň, měla by je chlupaté a křivé.

„A navíc si každý myslí, že je strážcem největšího tajemství a mým jediným milencem, kterého jsem kdy měla, což očividně nějak lichotí jejich egu a kdo jsem já, abych jim brala iluze, že?“ zazubila se.

„Počkej, jako já vím, že řada z nich je zaměřená spíš fyzicky než intelektuálně, ale i když je průměrný slimák na vyšším stupni inteligence, neříkej, že si nevšimnou, že nejsi…“

„No, víš, jak bych to… Víš, jak jsem si kdysi vymohla na Diovi to věčné panenství? Nemyslela jsem to tak doslova, jak to pochopil…“ vysoukala ze sebe.

„Copak se tu děje?“ přidala se k nám Afrodita.

„Jen vymýšlíme místo, kam ty dva pošleme na svatební cestu,“ pronesla jsem a snažila se zároveň uklidnit a zpracovat čerstvě nabyté informace.

„A co jste vymysleli?“ zjišťovala.

„Že do lesa je nepošlem,“ řekla jí Artemis.

„A ani na cestu kolem světa,“ dodala jsem.

„Chtělo by to soukromý ostrov,“ podotkla Afrodita a já se na ni s jiskřičkami v očích otočila:

„Jako v Karibiku?“ nadhodila jsem. „Tam jich je přece dost, i když nám ten debilní Depp vykoupil náš oblíbený,“ vysvětlila jsem.

„A to tam jako za pár hodin chceš postavit dům?“ rejpla si Artemis.

„Myslíš, že by jim stan nestačil,“ podotkla jsem.

„Zbláznila ses?“ ozvala se Afrodita. „To ses za to století nic nenaučila?“

„Mně to připadá romantické. Posadíme je do letadla, pak ho necháme ztroskotat a zůstanou spolu na opuštěném ostrově,“ popsala jsem jim romantiku podle sebe a Artemis opáčila:

„Vidíš, něco se naučila. Kácet stromy na veřejnosti není vhodné,“ podotkla Artemis.

„Myslím, že by radši ničili postele, než káceli stromy,“ nabádala nás Afrodita.

„Postel by si nejdřív museli postavit, palmové listy by mohly vyprávět, co už zažily a to nemluvím o Robinsonovi s Pátkem. A co teda navrhuješ ty?“ zeptala jsem se jí a čekala.

„Myslíš, že by nám Héra zapůjčila palác v zahradě bohů?“ zeptala se mě Afrodita.

„ To chceš, aby jim celou svatební cestu Hesperidky asistovali? Héra nenechá bez hlídání svůj strom, který snáší zlatá jablka a ty to víš,“ napomenula ji Artemis.

„No mohly by přeci kempovat u stromu a nechat jim volný dům, což by zároveň upotřebilo ten stan, který tady Athéna tak propaguje.“

„A co třeba je poslat do Elysia?“ vypadlo ze mě.

„To je chceš rovnou poslat na smrt?“ ptala se mě vyděšeně Afrodita.

„Ne, jen bychom se domluvili s Hádem, jestli by jim tam dva týdny nedopřál,“ uvažovala jsem nad tím a připadalo mi to jako dobrý nápad.

„Takže je chceš poslat na svatební cestu na ostrov duší?“ zjišťovala Afrodita. „To mi nepřipadá jako dobrý nápad. Neshodli jsme se náhodou, že by měli být někde na samotce?“

„Pravda, navíc nemá Hádes úplně v pořádku nervy, a kdyby mu tam Bella slastí vřískala, asi by se neudržel. V podsvětí se zvuky hrozně nesou,“ přitakala Artemis.

„Mám to,“ vykřikla jsem.

„Takže chceme krásné místo a opuštěné?“ ujišťovala jsem se a obě bohyně mi kývly na souhlas.

„A co byste říkaly bájné Atlantidě?“

„Bude celá od řas,“ zabručela Artemis. Afrodita zamyšleně pochodovala sem a tam, až se vyslovila:

„To stihneme,“ rozhodla odhodlaně Afrodita. „Někde tu přece byl ten vysavač do bazénu.“

…

Přemístil jsem nás do oddávací místnosti a rozhlédl se. Kromě několika asistentů nikdo nikde. Žádná Afrodita na štaflích ani Athéna dirigující vojáky, jak mají připevňovat květinovou výzdobu. Jeden musel uznat, že tohle ticho má něco do sebe.

„Jůůůůůůůůůů,“ ozvalo se přede mnou a já se podíval na Alici.

„Kdo se tu bude vdávat?“ švitořila nadšeně. A tak jsem se rozhodl, že jim všechno vyklopím.

„Bella s Edwardem,“ informoval jsem je jen tak mimochodem. Slyšel jsem několik zalapání po dechu a otočil se na Carlislea.

„A vás jsem měl přivést, protože Zeus je moc na oddávání hříšný a zbytek by asi Bella snědla,“ podotkl jsem.

„Snědla?“ vyjekla blonďatá upírka, kterou jsme kdysi označili za Rose.

„Jo, z Belly je teď upírka. Edward ji proměnil,“ vyklopil jsem jen tak mezi řečí a sledoval, jak všichni znejistěli. Chtěl jsem jim povyprávět celý příběh, ale do místnosti vtrhly ty tři.

„Neříkali jsme ti, že máš přivést jen doktora Cullena?“ vyjela hned na mě Afrodita.

„Já za to fakt nemohl. Oni se na mě téměř vrhli a šlo mi o život,“ bránil jsem se, ale Alice mě práskla:

„Jen jsme se chtěli dozvědět, co se děje, a najednou jsme byli tu.“ Athéna se na mě káravě podívala a já měl v tu chvíli chuť se jí klidit z cesty. Ale zastavila jí Afrodita.

„Edward bude mít radost, že tu bude mít celou rodinu a navíc stejně potřebuje svědka,“ upozornila ji Afrodita a já jsem jí málem děkoval na kolenou. Athénin vztek fakt znova nemusím. Moc dobře vím, že jí je jedno, že jsem dospělej a svépravnej chlap.

„Aspoň nám pomůžete,“ navrhla Afrodita a začala všechny úkolovat. Mužská část překvapivě vůbec neodmlouvala a Athéna se časem hodlala žen z upírského klanu Cullenů zeptat, jak toho docílily, ačkoli měla takovou jistou mlhavou představu.

…

„To jí chcete nechat projít mezi těmi lidmi?“ vřeštěl Edward po pokoji a já přemýšlela nad tím proč.

„Vždyť někoho zabije,“ upozornil Dia a já už jeho obavy pochopila. Jsem novorozený upír a Edward nechce, abych nikomu ublížila, pozorné.

„Připravil jsem jí o čich. Takže jí nebude lákat vůně krve,“ vysvětlil mi a já se musela hned ozvat.

„Vrátíš mi ho někdy?“ zjišťovala jsem.

„Jo, jakmile se budeš topit v krvi a budeme vědět, že nejsi hladová,“ vysvětlil a já si oddychla. Svět bez pachů a vůní je jako žít ve filmu. Ještěže aspoň pocity mi zůstaly.

Vstoupili jsme do haly a vešli do výtahu. Edward mě vzal za ruku a hlídal, abych se nerozhodla něco někomu udělat. Bylo zvláštní slyšet bít srdce lidí a nic necítit.

„Jsi v pohodě?“ zjišťoval Edward a já na něj najednou dostala hroznou chuť se vrhnout a zlíbat ho odshora dolů. Jenže ten protivný Zeus nás zase nenechal.

„Prý po svatbě,“ jako kdyby svatba byla něco opravdu důležitého. Já chci jen svého Edwarda. Ve mně se to vařilo, ale snažila jsem se držet city na uzdě. Moc dobře jsem si uvědomovala, že odtud musíme vypadnout nenápadně, což by se strhaným oblečením, Edwardovým mužným hrudníkem a staříkem oděným v prostěradle šlo asi dost těžko, ačkoli jsme ve Vegas.

S hlavou skloněnou dolů jsem procházela hlavní halou a už byla téměř u dveří, když na Edwarda zavolala recepční.

„Pane Cullene, mohla by se nám slečna Swanová také podepsat do knihy hostů,“ zazněla otázka na celou chodbu a já s Edwardem ztuhla.

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 4. kapitola

Přiznat si, že někoho milujete, je občas těžké. Ale ještě těší někdy bývá, když se tento fakt snažíte přijmout.  

4. kapitola

Navlékala jsem se do kožených kalhot, košile a korzetu, který mi měl částečně sloužit jako brnění. Vlasy jsem měla spletené do copu a připravovala se na boj. Nadcházela poslední část mého testování. Ačkoliv v tomto království se od žen neočekávalo, že kdy vezmou meč do rukou, u mě to bylo jinak. Pocházela jsem odjinud a bylo o mně známo, že s mečem jsem stejně nebezpečná, jako když kouzlím. Nejednou jsem o sobě slyšela, že jsem čarodějnice s mečem, která vás nemilosrdně zabije. Ale já se za takovou nepovažovala, často jsem neměla na výběr. Buď smrt nebo zabití a já si vždy vybrala zabití. Jednou za tuhle volbu zaplatím, ale ne nyní ne. Někteří si dokonce mysleli, že zabíjím ráda, ale já to nesnášela. Pocit, když posíláte člověka na onen svět, mě vždycky ničil. Ale v životě musíte bojovat, ať vypadá boj jakkoli – boj na život a na smrt, ležení v knihách a získávání vzdělání, dělání obyčejných prací jako mytí podlahy.

Na záda jsem si upevnila toulec se šípy a luk. K boku meč a různě po těle, aby nebyly vidět, upevnila hvězdice a dýky. Přece jen jsem půvabná žena a nejeden muž umřel, když se ke mně přiblížil do mého osobního prostoru. Pohled překvapení, když odzbrojená žena prožene dýku srdcem muži, je až děsivý. Ale lstivost je v boji nejdůležitější. Muži nás často nazývají kurvami, ale mýlí se – jsme spíše mrchy, potvory, než cokoliv jiného. S tímhle přesvědčením jsem došla na cvičiště a podívala se na řadu vojáků po boku mého budoucího manžela. Sarkasticky jsem se pohledu na něj ušklíbla a zamířila k mým porotcům. Uklonila jsem se jim a oslovila je:

„Pánové,“ a čekala na jejich úkoly. Kývnutím hlavy přijali mé uvítání.

„Poprosili jsme prince Samuela, aby nám pomohl změřit vaši bojovou úroveň. Svolal své nejlepší muže, abyste dostala dostatečné zařazení ve vašich schopnostech. Tímto způsobem si v královské gardě zajišťuje každý z bojovníků jednou ročně své místo turnajem, který proběhl několik týdnů před tím, než jste přijela, proto jsme se rozhodli, že deset nejlepších našich bojovníku se s vámi od nejslabšího utká. Víme, že bude zkouška velmi náročná, ale v bitvě se vás nikdo neptá, kolik síly vám ještě zbývá. Jsou zakázaná kouzla, ty obstaráme pouze my, abyste si neublížili,“ sdělili mi postup a já se cítila poměrně sebejistě.

Postavila jsem se čelem k řadě bojovníků a pokynula jim na pozdrav. Ani jeden z nich se moc neusmíval, jen Samuelovi pohrával úsměv na tváři a povzbudivě na mě kývl.

Sundala jsem toulec se šípy a luk a vzala do ruky meč a štít, připravila se k boji. První z řady se postavil proti mně a já nebyla odhodlaná čekat, zaútočila jsem. Asi od holky takový výpad nečekal, protože hned u prvního obraného výpadu zakolísal, a tím si své možnosti na výhru pohřbil. Ihned jsem zaútočila na jeho bok a následně mu štítem podkopla nohy, čímž jsem ho dostala na zem a přiložila mu meč ke krku. Ležel tam překvapený a já uslyšela od mých porotců:

„Další.“ Párkrát jsem se nadechla a ihned vykryla přicházející ránu. Druhý bojovník asi nehodlal prohrát natolik jednoduše jako ten první, ale už udělal chybu, když si myslel, že velká rána mi nějak přitíží. Místo toho se úderem rozhodil a já ho s ranou nechala projít na druhou stranu, kde nezastavil a bylo ho dalším útokem srazit k zemi velmi jednoduché.

Třetí už byl hrozně opatrný a snažil se bojovat uváženěji. Z toho důvodu bylo o trochu náročnější jej porazit. Ale byla jen otázka času, kdy udělá chybu a já ho porazím. A tak jsem pokračovala až do předposledního bojovníka. Byla jsem vyřízená. Každý pohyb už pro mě byl namáhavý a v rukávu mi zbývala jen podlost. Nechala jsem bojovníka přes štít dojít až k mému tělu a přitiskla nás tělo na tělo. Upustila štít, a protože on štít neměl, přitiskli jsme se hrudníky na sebe. Cítila jsem, jak jsem ho tím rozhodila a z levé ruky vytáhla dýku, kterou jsem mu přiložila ke krku se slovy:

„Promiň.“ Ale místo toho, aby mě naštvaně odstrčil, začal se smát. Nechápala jsem ho a doufala, že jednou mi všechno vysvětlí, a potom se dostalo na Samuela. První jsem se mu chtěla postavit a vrátit mu poslední večer, ale nakonec se něco ve mně pohnulo a tělo už prostě nemělo chuť a ani sílu bojovat. Musela jsem ho obelstít a doufat, že se neurazí, když na něj použiji lest. Odhodila jsem svůj štít a meč se slovy:

„Myslím, že my jsme si to vyříkali včera večer,“ vysvětlila jsem mu své chování, ale on zavrtěl záporně hlavou. Zároveň jsem možná naivně očekávala od něj galantnost vůči mně.

„Pokud se mnou nebudeš jakkoli bojovat, nedokončíš test,“ potom se s lehkostí sehnul pro štít a můj meč, protože jsem byla fakt utahaná a neměla chuť se s ním přít, dřív než mohl jakkoli zareagovat a připravit, vytáhla jsem dýku z opasku a dala mu ji ke krku.

„Konec,“ ozvalo se za mými zády a já si oddychla. Samuel jen naštvaně spojil rty k sobě:

„Byla to lest,“ zkonstatoval.

„Promiň. Přece jen jsem ženská, a jak to ode dneška vypadá, tak asi i potvora,“ slyšela jsem okolo lehce dusivý smích a raději ho nekomentovala, protože k nám docházeli mí porotci. Otočila jsem se na ně a čekala na jakoukoliv reakci.

„Děkujeme vám za spolupráci. Výsledky do dnešního večera uvedeme králi,“ s tím také odešli a já měla chuť jim zakroutit krkem. Zase jsem věděla kulový.

„Zvykejte si, tohle dělají pořád,“ uklidňoval mě Samuel a já se otočila na něho a zbytek mužů za ním.

„Vím, že jste utahaná, ale rád bych vám představil moji gardu,“ začal.

„Madam,“ ozvalo se jednohlasně. “Zároveň bych vám rád sdělil, že budou mít za úkol kdykoliv se postarat o vaše bezpečí,“ sice řekl, co bylo třeba, ale mě trochu pohrával na tváři ironický úsměv. Ale i tak jsem se udržela a chovala se slušně, přeci jsem si nechtěla hned znepřátelit gardu mého budoucího manžela.

„Ráda vás poznávám.“ Potom jsem se už nehodlala chovat více slušně a prostě vyskočila na zeď z ohraničení okolo cvičiště, protože jsem byla opravdu zničená. Ale ani jeden z nich nikam neodešel a následovali mě.

„Krom toho, ačkoliv je podle našich zásad na tréninky nepřibírat ženy, usoudili jsme, že by bylo vhodné vás v týmu mít. Domluvili jsme se, že pokud budete chtít s námi trénovat, rádi vás na tréninzích přivítáme,“ přizval mě a já mu všechno jen odkývala. Neměla jsem sílu s nimi víc ani komunikovat. „Ale jestli si myslíte, že ode mě na tréninku můžete čekat nějaké zdvořilosti, mýlíte se. Dnešek mi byl velkým ponaučením,“ dodal a já se jeho doslovu přihlouple usmívala. A nebyla jsem zdaleka jediná. Potom se otočil na muže z gardy a pravil:

„Za dnešek vám moc děkuji. Můžete jít. Dnes už žádný trénink nebude,“ rozpustil je a já si spokojeně oddychla. Namířil pohled zpět na mě a skenoval mě.

„Míníte tu být ještě dlouho?“ rejpnul si do mého sezení.

„Asi do té doby, než si moje tělo trochu odpočine,“ sdělila jsem mu.

„Můžu vám dodat trochu svojí energie,“ nabídl mi a já měla radost, že se aspoň trochu stará, potom jak jsem se k němu podle zachovala.

„Ne, děkuji. Můžu se vyléčit sama, až tak vyčerpaná nejsem. Ale jsem člověk se všemi strastmi a na takové namožení těla bych si měla zvyknout. Nemůžu si léčit každou modřinu. Musím jen nasbírat síly a nějakým způsobem se dostat do postele. Pak budu spokojená,“ vysvětlila jsem mu.

„To zní logicky,“ poznamenal, ale nakonec se vydal směrem ke mně, čímž mě zaskočil, protože se nezastavoval, dokud se ke mně nepřiblížil úplně natěsno a mně se srdce rozběhlo jako o závod.

„A co kdybych vás odnesl do vaší ložnice?“ naklonil se ke mně a nabídl mi svou náruč. První jsem váhala, zda to myslí vážně, ale asi myslel. Vidina postele mě prostě přemohla, proto jsem se podvolila. Ruce jsem dala kolem jeho krku a nechala se odnášet. Bylo to zvláštní, a tak jednoduše pudově intimní. Oceňovala jsem jeho snahu se o mě starat a k mé náklonosti k němu to přidávalo jenom plusové body. Akorát mě odnášel do brány hradu, když se za námi ozval hlas Annie:

„Trénujete na svatební noc?“ rejpla si zvesela a já celá zčervenala.

„Ne, jen jsem hrozně utahaná a Samuel mi pomáhá se dostat do postele,“ ohradila jsem se, ale bylo mi jasné, že tímto poznatkem jsem moc situaci nezměnila. Ale naštěstí se Annie rozhodla, že nic dál komentovat nebude a pokračovala v něčem jiném:

„Jinak vám táta vzkazuje, že po doporučení tvých porotců bude svatba už za týden. Byli s tvým výkonem více než spokojeni a říkal také něco o tom, že pravděpodobně si budeš schopná se Samuelovou občas tvrdohlavou povahou poradit,“ zasvěcovala nás do králova rozhodnutí. Rozpačitě jsem se podívala do jeho obličeje a setkala se s jeho milýma očima.

„Budu upřímný. Jsem docela rád, že jste to vy,“ sdělil mi, když se otočil od jeho sestry a nesl mě dál.

„No, vy taky nejste k zahození,“ neodolala jsem si rejpnutí a usmála se, ale i přesto všechno jsem ve svém nitru cítila nervozitu a stále si přehrávala jeho slova o tom, že vlastně nevěří na lásku. Problém byl v posledních dnech v jediném – já v ní začala věřit v momentě, kdy jsem ho potkala.

Šmarjá, Edwarde, tak už se zamluj! - 30. kapitola

Nerozčilujte se, když vám žena radí. Udílením rad žena utužuje v partnerském vztahu důvěru. Nedělá to proto, že vás považuje za neschopného.

30. kapitola

Oblékal jsem se do práce a uslyšel jsem křik Alice:

„To přece nemyslí vážně!“ vřískala vztekle a všichni jsme se kolem ní nakupili v obýváku.

„Co se děje?“ snažil jsem se být klidný a doufal, že Edward Bellu nezabil. V jednu chvíli jsem litoval, když jsem rodině řekl, aby si problémy vyřešil Edward sám. Prostě jsme je nechali jít.

„Požádal jí o ruku a plánuje jednu rychlou svatbu v Las Vegas,“ tlumočila nám Alice naprosto zničená. Připravování svateb bylo její potěšením v dlouhé věčnosti a Edward jí o tohle chtěl připravit. Dřív než jsem stihl cokoliv říct, Alice znova vykřikla.

„Řekla mu ne,“ zněla zdrceně a chápal jsem ji. Edward někoho nikdy o ruku nežádal, a když už konečně požádal, řekne mu ne. Co je to zatraceně za holku? A pak to všechno dokončil vyděšený výraz Alice.

„Oni mi zmizeli,“ řekla konsternovaně a já se pomalu začínal v tom zmatku ztrácet.

„Jak zmizeli?“ reagoval jsem.

„Prostě jakoby najednou byli mrtví,“ vysvětlila a snažila se nadále chytit vlnu, ale nic. Uklidnil jsem se a přemýšlel. Edward nevidí Belliny myšlenky, takže má schopnost, a pokud ji je schopná rozvinout, nemusela by Alice vidět jejich budoucnost. O Belle jsem sice moc nevěděl, ale s tímhle se mi Edward svěřil hned první den, co ji potkal. Proto jsem usoudil, že to prostě chce jen čas a doufat, že Alicin přijímač časem zase něco zachytí.

„Alice, teď s tím nic neuděláš a já musím do práce. Kdyby se dělo něco zajímavého dej vědět,“ prohodil jsem laxně a vydal se směr do garáže.

„Seš si jistý tím, že je Edward v pořádku?“ ozvala se za mnou Esmé.

„Ano, myslím, že zmizeli, kvůli Bellině štítu. Je sice člověk ale na obyčejnou dívku bude velmi silná,“ vysvětloval jsem jí a snažil se nevnímat své dva syny, kteří se v koutě bezhlesně vsázeli o události zdánlivě spojené s baseballem. Než jsem vypozoroval, na jakou metu se podle nich Edward dostane a na jakou se již dostal před žádostí o ruku, ozvala se opět má žena.

„Dobře,“ zněla smířlivě Esmé. „Snad to odmítnutí překousne,“ odpověděla mi smutně.

„Já si myslím, že ji ještě přemluví,“ dal jsem jí naději a doufal, že mám pravdu. Vidět na Edwardově tváři konečně zamilovanej pohled bude stát za to.

…

Neustále jsem něco povídal o mé rodině, i když jsem věděl, že ne pořád mě vnímá. Chudák byla v jednom ohni a já tu jako naprostý pitomec vykládám o tom, jaké šílenosti na tomhle světě jako rodina vyvádíme. Nehlídal jsem čas a cítil, že její proměna snad trvá věčnost. Těšil jsem se na ni, ale zároveň jsem se bál, aby mě za tenhle čin nenáviděla. Ze všeho nejvíc mě děsila ta část, až se dozví, že jsem ji málem zabil. Kdyby nebylo Athény, už by nebyla na tomto světě.

Stiskl jsem jí ruku zase o trochu víc a povídal další příhodu s Emmetem a zničeným kouskem nábytku. Najednou se její srdce rozeběhlo o něco rychleji, než při zbytku přeměny a já věděl, že se dostáváme ke konci. Pak její srdce utichlo a otevřela oči.

Chvíli koukala do stropu, a potom se otočila přímo na mě a usmála se. Její úsměv mě dostal úplně do kolen a já nebyl schopný cokoliv udělat, ačkoli na mě koukaly červené divoké oči, nedokázal jsem se ani hnout. Ale ona mě překvapila. První, co udělala, bylo, že skočila po mně a začala mě naprosto nenasytně líbat. Nejprve jsem se chtěl začít bránit, ale nedokázal jsem to a nechal se stáhnout vášní, která nás spalovala. Jezdil jsem jí po těle rukama a věděl, že teď už se ovládat nemusím. Převalil jsem ji pod sebe a políbil jí na krk. Jako odpověď se mi dostavilo velmi vřelé zavzdychání a já lítal svým vědomím někde v oblacích.

„Tohle si snad necháte, až na svatební noc, ne?“ ozval se Diův hlas za námi a já ho prošpikoval pohledem. Jenže jsem nehlídal Bellu a ta se na něj bez jakéhokoliv uvažování vrhla. Ale Zeus byl prostě bůh a byl rychlejší. Zastavil Bellu před svým tělem a udržel si ji v náručí. Pohlédl ji do očí a ona sebou přestala škubat. Uvolnila se a ustalo její pudové chování. Znal jsem ten pocit, když se necháte vést jen city a touhou. V tomhle případě musela po Diovi skočit z toho důvodu, protože nás vyrušil. Tak moc po mě toužila.

„Myslím, že tohle bude lepší,“ pronesl jen tak pro sebe Zeus a usmál se. Bella se postavila kousíček od něj a trochu poklepala hlavou, a když se pak otočila na mě, provinile se zatvářila a řekla mi „promiň“. Chtěl jsem jí říct, že mně to opravdu nevadilo, ale Zeus se prostě nedal.

„Upřímně, Bello, nevypadalo to, že by mu to vadilo?“ rejpnul si, a kdybych mohl, snad i zčervenám.

„Teď budeme muset jít. Jinak mi v dalších letech budou dámy topit pod kotlem,“ poznamenal trochu vyděšeně a já nechápavě čekal, co má v plánu. Rozešel se ven z pokoje a asi jsme ho měli následovat, jenže ani jeden z nás nezareagoval, jak měl. Bella si dala ruce vzpurně na hrudníku a čekala. Zeus se na nás nechápavě podíval a Bella spustila:

„Co kdybys nám třeba řekl, co máš v plánu? Nebo spíš co má ta Áčková parta v plánu?“ Zeus vykuklil očka a já jsem zareagoval.

„Áčková parta?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Jo, Áčková parta – Afrodita, Athéna, Artemis a Amor,“ vysvětlila mi a já nevěřil téměř svým vlastním uším. On v tom není zatažený jenom Zeus a Athéna? Trochu jsem vyděšeně polknul a říkal si, že jejich pomoc nepotřebujeme.

„Dobře, chápu,“ odpověděl jsem jí trochu rozladěně.

„Co teda máte v plánu?“ zjišťovala jako generál.

„Nejprve ti připravila kousek v poušti Artemis něco k snědku, a pak vás odvedu na Olymp, kde se vezmete,“ informoval nás jako, kdybychom vůbec neměli vlastní vůli. Proto jsem se rozhodl vzít jako chlap věci do svých rukou.

„Bella se teď potřebuje srovnat s proměnou. Svatba počká.“ V pokoji se najednou rozhostilo téměř děsivé ticho.

„Dokud vy dva nebudete manželé. Nikdo z nás nebude mít klid. Athéna se ti snaží dohodit lásku už tak dlouho, že když tě dneska s Bellou před oltář nedotáhnu, bude mi dělat dalších tisíc let peklo ze života.“ Bella se poťouchle usmívala a asi čekala na mojí reakci. Vůbec jsem nechápal, co jí na tom připadalo vtipné.

„Nemůžete nás nutit,“ zavrčel jsem. Zeus mě ignoroval a podíval se na Bellu.

„Ty víš proč,“ tlačil na ni.

„Chápu,“ potvrdila mu a potom se otočila na mě.

„Miláčku, před tím si chtěl svatbu hned. Změnilo se snad něco?“ Dělala přitom na mě oči a já si najednou připadal naprosto bezmocný. Kdyby si v tu chvíli přála cokoliv a bylo by to v mé moci, dal bych jít to. Podíval jsem se na ní a starostlivě se zeptal:

„Opravdu je to, co chceš?“ zjišťoval jsem.

„Ano,“ odpověděla mi a já věděl, že je to cesta, kterou se v následujících hodinách budeme držet. Cesta, kterou pro nás naplánovalo božstvo. Téměř jsem začal litovat, že tu není moje rodina a svatba nebude úplně dokonalá.

…

Krčil jsem se v křoví před nemocnicí a snažil se nezpackat úkol, který mi dala Athéna. Její hněv bylo poslední, co mi v téhle věčnosti chybělo. Už tak s ní a Afroditou posledních pár dní bylo k nevydržení. Snaží se pro Bellu a Edwarda udělat téměř nemožné.

„Konečně,“ povzdechl jsem si, když Carlisle Cullen vylezl z nemocnice a počkal, než se dostane k autu. Jakmile vytáhl klíčky z auta, zjevil jsem se před ním a se slovy:

„Doktore Cullene, dnes domů nepůjdete,“ ho chytil za ruku a hodlal ho přemístit k nám na Olymp. Jenže dřív než jsem stihl jakkoli zareagovat něco do mě pořádnou silou narazilo a já odletěl na druhou stranu parkoviště. Dopadl jsem na zem a sejmul pár stromů. Nebýt synem bohyně, jsem už dávno mrtvý.

„Pitomče,“ ozvalo se najednou,“ nechceme ho zabít, nejprve musíme zjistit, kdo to je, co chce a kam zmizela Bella s Edwardem,“ pokárala ho dotyčná a kolem mě se shluklo šest upírů. Upřeně se na mě zadívala upírka, kterou jsem znal pod jménem Alice, a spustila:

„Co jsi zač?“ vyslýchala mě a já zatím uvažoval nad tím, jaké mám šance proti šesti upírům. Situaci jsem rychle zhodnotil a udělal to, co jsem musel. Přemístil nás rychle všechny na Olymp. Tam si s nimi Athéna s Afroditou a asistenty poradí.

…

„Skláním se před tvým mimořádným citem pro romantičnost, ale tohle nepůjde.“

„Uznej, že by to bylo stylové.“

„Jenže jsou vegetariáni a jedí zvířata.“

„Mytickou obludu jen tak nevycucáš, to nebude problém.“

„Jenže slintá a to už problém je. Tedy pokud stále trváš na té vlečce u šatů. Nemůžeš donutit tři hlavy, aby slintaly jen na malý kousek podlahy.“

„Ty šaty ale musí být bílé a nevinné, protože NĚKDO z několikanásobné matky udělal PANNU nevěstu.“

„Což znamená, že oslintané budou eklhaft,“ přešla Athéna nařčení své osoby.

„No dobře, tak tedy žádné prstýnky na Kerberově obojku. Ale uznej, že je strašně roztomilý a že by to určitě zvládnul.“

„Afrodito, roztomilý byl naposled jako štěně. Ale jestli chceš, mohl by táhnout svatební kočár.“

„Kočár? Šmarjá! Hostina!“ Vyjekla Afrodita na základě volné asociace.

Athéna se jen podívala do svých desek s jednotlivými úkoly: „Bez starosti, Artemis se vzdala pozice DJ a bude dělat barmanku. Její družina právě teď odebírá krevní vzorky všech možných savců. Prý bude mít stylový bar ala transfuzní oddělení pro všechny, kteří si potrpí na tekutou stravu.“

„A kde se vůbec toulá?“

„Loví Belle velbloudy nebo co. Pamatuješ na to stádo, co jí nabídl ten arab, aby se za něj provdala?“ zeptala se Athéna.

„Ale ten už měl přeci další tři kuželky, myslela jsem, že Arti o něj nemá zájem.“

„Kuželky?“

„Ony v těch mundůrech vypadají jako kuželky.“

„To je fakt,“ souhlasila Athéna.

„Tuhle jsem ti ale uvažovala, že bych si k moři pořídila burkini, aby nikdo neviděl, že jsem přibrala. Je to praktické, černá zeštíhluje. A taky by mě nikdo nepoznal.“

„Praktické, hmm, kdy přivezou kytky?“

„Jo, kdyby mě tak trápily kytky. Nedá se udělat svatební dort z krve? Nějak jí vysrážet? Z destiček, krvinek? Asi by to chtělo bílé, když je to svatba.“

„Zkus krvavou tlačenku, ta prý šmakuje i vodníkům,“ blýskla se Athéna svými znalostmi kinematografie.

„Hm, hm. V kolik otvírá to malé řeznictví na Starém městě?“