Maškarní...XI

Když muž jde poprvé ke gynekologovi.

Byla středa osm hodin ráno a my čekali v čekárně u doktora, než nás přijme. Madie byla naprosto v pohodě, ale já byl fakt nervózní. Proč? Vždyť já nebudu tím, kdo tam bude roztahovat nohy, že? Podíval jsem se na klidnou Madie a při té představě polkl. „Nic se sexem to teď společného nemá,“ snažil jsem se poslat vlastní myšlenky na pochod někam jinam, protože nevím proč, rajcovalo mě to. Opravdu jsem si nemohl pomoci. V posteli bych ji měl nejradši pořád. Připadal jsem si jak posedlý. Nic takového jsem v životě nezažil. Začínal jsem uvažovat o tom, jestli nejsem nijak nemocný. No, možná bych se na to mohl zeptat doktora. Ale podle mínění Seba, to prej byla jen přechodová fáze mých hormonů. Časem taková touha pomine a bude to jako u všech ostatních. Ale já začínal mít jiný názor. On necítil, co cítím já – to hrozné nutkání ji položit i tady v čekárně. „Kruci, chlape, uklidni se!“ Potřeboval jsem si dát sprchu.

Abych se trochu odreagoval, raději jsem vstal a šel se podívat po letácích, co se tam válely na jakési skříni. Bingo! Reklamy na děti a ženské problémy by mě mohly zaručeně přivést na jiné myšlenky, teda spíše toho dole uklidnit nebo spíš odradit. Přece jsem nechtěl mít na svém krku deset dětí, ne? Podíval jsem se na Madie a zauvažoval nad tím, kolik dětí bude chtít ona. „To jedno by prozatím mohlo stačit,“ uklidňoval jsem se. Po chvíli přišla sestřička a vyzvala nás, abychom vstoupili.

Nikdy jsem u ničeho podobného nebyl a tak mě zarazilo zjištění, když jsem se dozvěděl, že jejím doktorem je muž. Já vím, že by mi to nijak nemělo vadit, ale z nějakého důvodu mě pohlcovala vlna žárlivosti. Sám jsem tím byl opravdu překvapený.

„To ti tam jako bude koukat on?“ pošeptal jsem Madie při vstupu do ordinace a ona mi s úsměvem odpověděla:

„Ano.“ Měl jsem chuť se zachovat jako pořádná hysterka a odtáhnout ji pryč. „Briane, je to jeden z nejlepších porodnických gynekologů ve městě.“

„Ale je to muž.“ A ona se začala smát. Cítil jsem se trochu potupně.

„Takže ty se klidně můžeš před kamerou pelešit s nejkrásnější ženou světa a mě nemůže prohlédnout ani obyčejný doktor?“ vystartovala trochu na mě a já zmlknul. Asi ji nikdy nebudu moci říct, že já bych to naopak asi neustál. Měla pravdu, musel jsem to vydržet a bez keců.

„Ale pak mi to vynahradíš.“

„Neboj, zase budeme mít společnou noc.“

„Ne, já myslel hned.“

„Moc dobře víš, že na tyhle věci nebudeme mít čas. Musím do práce.“ Štvalo mě, že do práce ještě chodí. Už dávno jsem ji měl mít jen pro sebe.

„Ale jednu rychlovku v autě bychom stihnout mohli, ne?“ Madie se mému výstupu usmívala, a pak dodala:

„Nadrženče.“

Když jsem vstoupil do ordinace, byl jsem jak v jiném světě. Skoro jsem ani nevnímal, když mě Madie představovala doktoru Hugovi a dost mě překvapilo, jakmile se najednou sebrala a odešla někam za zástěnu. Já mezitím dostal nějaký formulář, abych ho vyplnil informacemi, které Madie o mně nedokázala z internetu zjistit. A jak jsem četl, viděl jsem, že se na můj účet velmi činila. Získala o mně všechny informace kromě nemocí v rodině, mých zdravotních problémů a čísla pojistky. No, kdyby měla i to, začínal bych mít strach, že je mnou posedlá. A co když byla? Vždyť jsem ji ani pořádně neznal! Ale tyhle myšlenky, mě z nějakého důvodu spíš rajcovaly. Chtěl jsem, aby mnou byla posedlá a šíleně mě milovala. No, asi jsem se fakt zbláznil.

Z mých myšlenkových pochodů mě vyrušila Madie, která se vynořila ze zástěny a vyhoupla se na ten stroj, který jí roztahoval nohy. Jo, byla u toho fakt sexy. Zase jsem si musel připomenout ty reklamy z čekárny – ženské nemoci a děti. Položil jsem vyplněný formulář na stůl a šel k ní. Na což mi ukázala, že mám jít vedle ní a chytit ji za ruku. Měla sukni kousek ke kolenům, takže více jak polovina stehen jí nebyla vidět, tudíž doktor měl přesný výhled pouze tam, kam měl - na její vagínu. Ale stejně mi to připadalo dost intimní a musel jsem se hodně držet, abych ho odtamtud nevyhodil. Vždyť to byl výhled hlavně pro mě! Pořád jsem se uklidňoval tím, že je to pouze pro něj rutinní prohlídka. No, schválně. Kolik asi takových otvorů viděl? Raději jsem tu otázku polknul.

„Dole to vypadá naprosto v pořádku,“ informoval nás a Madie vykouzlila spokojený úsměv. Snažil jsem se jí ho vrátit, ale asi byl trochu křečovitý, protože jsem zpozoroval, jak se na můj účet baví.

Potom doktor Hugo poprosil, aby se Madie přesunula o kousek níž na lůžko, kde si vyhrnula tričko na břichu, aby jí mohl udělat ultrazvuk. Musel jsem uznat, že Madie na to všechno byla dobře připravená a dělala bez keců všechno, co jí doktor řekl. Začínal jsem přemýšlet nad tím, jestli jsou na podobné prohlídky všechny ženy taky zvyklé.

Doktor pustil obrazovku a něčím jezdil Madie po břiše, dokud se nezastavil a neukázal mi:

„Tak tady ho máte.“ A já vytřeštil oči, protože jsem netušil, že uvidím jen takovou tečku. Zase jsem polkl milion otázek a nechal si je na později.

Prohlídka skončila a my konečně opustili ordinaci. Ale jakmile jsme vyšli z budovy, Madie propukla v záchvatu smíchu. Koukal jsem na ni jako pitomec a snažil se ji chápat. Ta vždycky když uviděla můj výraz, smála se víc a víc.

„No, tak jsem byl směšný, no,“ řekl jsem jí, čímž se začala smát ještě víc, ale bylo na ní vidět, jak se snaží uklidnit. Tak jsem ji vzal za ruku a táhl k autu.

„Pojď. Musíme tě odvézt do práce.“

…

Dnes ráno jsem se pobavila opravdu výborně na Brianův účet. Myslím, že teď jsem mu vrátila některé jeho výtlemy, když se smál mně. V práci jsem dělala rutinní věci, ale zároveň jsem při tom přemýšlela nad otázkami a požadavky na večer. Ano, dnes jsme si všichni měli sednout a rozebrat možnosti.

Vždycky když jsem si vzpomněla na něco důležitého, posílala jsem to emailem Amy. Chudák, už musela mít ode mě zaspamovanou schránku. Věděla jsem, že má celý den jednání a že bude mít tak hoďku před naším sezením si všechno dát dohromady. Potom prý rovnou vyrazí za námi. Kluci mě vyzvednout v šest v práci a měli jsme jít do nějakého steakhousu, kde jsme u jídla chtěli probrat naši budoucnost. O Amy nevěděli. Usoudily jsme totiž, že malé překvapení jim neuškodí. Krom toho jsem se chtěla už teď ušetřit těch keců na tento krok.

Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je šest. Během dalších několika vteřin se mi rozezněl telefon. Bylo to tu. Típla jsem telefon a šla jsem do boje. Dnes večer se mělo rozhodnout o mé budoucnosti.

Prošla jsem dveřmi budovy a hned jsem spatřila auto, u kterého stál Brian. Došla jsem k němu a dala mu pusu.

„Chyběl jsi mi.“

„Ty mě taky.“ Jenže mě trochu překvapil. Vypadal nervóznější než ráno.

„Briane, děje se něco?“

„Jen, došlo ti, že když se dneska nedohodneme, nemusíme být spolu?“ A s tím jsem najednou trochu ztuhla i já. Měl pravdu, ale Amy měla své pokyny, a ty byly jasné – získej pro mě všechno, co můžeš, ale počítej s tím, že s Brianem chci být za každou cenu. Jenže tuhle skutečnost on nevěděl a bylo to dobře. Dávalo mi to lepší vyjednávací pozici.

„Lásko, věřím, že se nějak domluvíme,“ snažila jsem se ho uklidnit. Políbila jsem ho na rty, a potom mi otevřel dveře od auta a já se s ním posadila na zadní sedačku auta. Sebastian seděl vpředu a pozoroval nás v zrcátku.

„Ahoj, Sebastiane,“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj, šílenko.“ Jeho oslovení jsem nekomentovala. Na dnešek jsem na něj měla připravenou pěknou odplatu. Raději jsem se věnovala nervóznímu Brianovi. Bylo na něm vidět, že uklidněný není vůbec. Bál se, že mě ztratí.

Během chvíle jsme se dostali do restaurace a servírka nás posadila do rohu, abychom měli klid. Objednali jsme si pití. Nervózně jsem vyhlížela Amy a zrovna, když Sebastian chtěl začít, vstoupila do dveří a mně se ulevilo. Jakmile mě spatřila, usmála se a šla mi na pomoc. Já mezitím vstala a šla jí naproti.

„Promiňte,“ omluvila jsem se a šla ji obejmout. Nezahálela jsem a pánskou část stolu jí hned představila. Jejich výrazy, jestli to myslím vážně prostě stály za to.

„Pánové, tohle je moje nejlepší kamarádka Amy a přidá se k nám, protože má na starosti všechno kolem mé osoby. Amy, tohle je Brian a Sebastian,“ představila jsem ji a kluci jen překvapeně otevřeli pusu. Na Sebastianovi bylo vidět, že neví, co má říct dřív. Jestli mě zpražit, že jsem ho na nic takového nepřipravila nebo jestli se má začít smát Amy, která se snažila posadit na židli. Brian se Sebastianovi začínal trochu posmívat. Mezitím co Amy si zachovávala jako profesionálka vážnou tvář. Ale viděla jsem na ní, že má chuť se taky smát. Proto když jsem se posadila, neudržela jsem. Začala jsem se smát, protože mi opravdu celá ta situace připadal vtipná, čímž jsem sebou stáhla i všechny ostatní. No, s tím se snad naše bojové pole trochu uvolnilo. Jenže na jak dlouho?