Nebyla jsem princeznou v polštářích, spíše vězněm té střapaté elfky.
Měla jsem všechno naprosto nadosah, takže bych se měla cítit spokojená, ale místo toho jsem začínala šílet. Cítila jsem, jak jsem rozpolcená, a tahle lidská skořápka se zase začínala hroutit. Bylo hrozný být člověkem. Jak jsem zatraceně měla uvažovat čistě, když se mnou cloumaly hormony?
„Já nemůžu,“ vyklopila jsem. „Neuvažuju klidně. Od té doby, co jsem člověk, pohlcuje mě jedna vlna emocí za druhou,“ vysvětlila jsem, „mé vzpomínky na lidství jsou hrozné, ale že by to všechno bylo až tak šílené, nepamatuji si.“ Zpozorovala jsem, že Lucifer se na mě podivně dívá. Co se zatraceně děje? Nakonec ke mně přišel dřív, než jsem stihla jakkoli zareagovat, a položil mi ruku na tvář.
„Osud je prostě debil,“ zanadával si a já zpozorněla.
„Co?“
„Posílil ti emoce, aby ses rychleji zamilovala do Edwarda, ale nedošlo mu, že tvoje vzpomínky se do toho budou hodně míchat. Krom toho si ženská a měl se poučit z minulosti, že přesně takhle vznikají pořádné hysterky.“
„Dá se to nějak napravit?“ zjišťovala jsem.
„Bez toho se asi nerozhodneš, co?“ Váhala jsem s odpovědí.
„Osud chtěl, abych život poznala z nějakého důvodu, a kvůli této jeho chybě jsem strávila zatím většinu času pouze v pokoji.“ Odmlčela jsem se a snažila se soustředit. „Měla bych poznat ještě další část celého koloběhu.“
„Bál jsme se, že to řekneš,“ odpověděl mi a sledoval mě, dokud uváženě nepronesl: „Co když se už ke mně nevrátíš a budeš chtít jít do nebe?“
„To se nestane, protože nebudu mít na výběr.“
„Kam tím vším míříš?“ A já už rozhodně předstoupila před něj.
„Přeji si, abys napravil moje emoce. Chci být na tom stejně jako jakýkoliv jiný člověk,“ vyslovila jsem a doufala, že nebude nic namítat.
„Seš si tím jistá?“
„Polib mě a nekecej.“
…
Otevřela jsem oči a znova jsem seděla v autě, když mi Alice odpověděla na otázku, kterou jsem jí položila. Jak jsem mohla čekat, Lucifer mě vrátil přesně v tu samou dobu, když mě odtamtud ukradl. Nikdo nemohl zpozorovat, že jsem jakoukoliv smlouvu uzavřela. Takové malé plus pro mě. A já se konečně cítila uklidněná. Mohla jsem obyčejně žít a nepřemýšlet nad tím, co mám vyvést, abych se dostala v budoucnu do pekla, a vrátila se domů. Lucifer věděl, že se vrátím. Připadala jsem si konečně volná, svobodná, mohla jsem skutečně objevovat život.
„Bello? Jsi v pořádku?“ starala se Alice, protože musela vidět můj šťastný výraz v zrcátku.
„Naprosto.“ A s tím jsem se spokojeně usadila do sedačky. Bylo na čase se trochu víc pobavit. Ale musela jsem si dávat pozor na své plánování. Nechtěla jsem, aby tušila, co všechno jsem si na ně připravila. Na Jasperovi jsem viděla, jak ho matu svým klidem. Konečně jsem se cítila, jak jsem měla – klidná, ovládající vlastní emoce.
Po dobu zbytku jízdy jsem mlčela a snažila si všechny zmapovat. Trochu mě deptalo, že mě Edward hodil na krk jim, ale musela jsem být trpělivá – vykoupat ho v tom všem budu mít ještě šanci. Teď se můžu perfektně dostat do role, do které jsem byla vložena.
…
Měla jsem za sebou focení pasové fotografie a byla jsem tažena na nákupy. Jasper se mnou všude chodil a zbytek někam neustále běhal.
„Víš, já doopravdy nemám ráda nakupování. Nenecháme v tom Alici samotnou a neutečeme?“ Viděla jsem na Jasperovi, jak váhá. „Opravdu z ní máš takový strach?“
„Ne strach, vy ženy jste mrchy, a když vás milujeme, můžete nám ubližovat o to víc.“ Prohlížela jsem si ho a přemýšlela nad tím, jak moc mám teď nad ním moc, protože já nebyla tou, kterou miluje. Podívala jsem se po okolí a spatřila obchod se spodním prádlem. V ten moment jsem doufala, že Alice je hodně daleko, protože jsem chtěla Jasperovi trochu zavařit. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho tam.
„Tak si to nakupování taky trochu užijeme.“ A už z výlohy na mě koukal červený korzet, který jsem měla v plánu na sebe navléknout. Jo, červenou mám ráda. Hlavně tu rudou, vypadám v ní naprosto ďábelsky. Milovala jsem ji.
Prodavačce jsem řekla přesně, co chci a jakou velikost potřebuji. Jasper jen vyvoraně koukal, co vyvádím, ale nechal sebou manipulovat, ačkoliv byl silnější než já několika násobně, já měla zatím výhodu nepředvídatelnosti. Postavila jsem Jaspera před kabinku a začala se převlíkat do korzetu. Jakmile jsem se do něj nasoukala, uvědomila jsem si, že ho budu potřebovat zavázat, tak jsem automaticky odhrnula závěs, kde měl stát Jasper:
„Mohl bys mi to, prosím, zavázat?“ Ani jsem se nepodívala, kdo tam je, a narovnávala jsem si předek.
„Hm, já osobně bych byla pro ten tmavě modrý korzet,“ zaznělo z úst Alice a já se usmála. Stihla to potvora. Otočila jsem se na ni a zeptala se:
„Proč?“
„Edward má rád modrou, ale vsadím se, že i v té červené tě rád uvidí.“
„Kam si poslala Jaspera?“
„Čeká v autě.“
„Není ode mě moc daleko?“ začala jsem na ni hraně zmatkovat.
„Ne, protože se něco změnilo.“ Prohlížela si mě s naprosto vážnou tváří a asi přemýšlela nad tím, kdy a jak. Jakoby očekávala, že jí to řeknu.
„Jsi všímavá.“ Alice mě špikovala pohledem a já z ní byla trochu nervózní.
„Změnila se tvoje budoucnost.“
„K lepšímu?“
„Záleží na tom, jak se budeš dále chovat.“ A její slova jsem pečlivě analyzovala. „Je mi jasné, na co se teď zeptáš, takže tě hned zasvětím.“ A jestli jsem někdy měla mít z Alice strach, bylo to teď. „Neposílej příslušníky naší rodiny jakkoli proti sobě, jinak ti zavařím život. My za nic nemůžeme, tak si trestej pouze Edwarda, ale uvědom si, že láska je cit, kterému nikdo z nás neporoučí. A teď se obleč. Je na čase, aby ses před cestou najedla.“ Viděla jsem, že je celkem dost rozčílená, a tak jsem se neopovažovala jí jakkoli odmlouvat.
Položila prodavačce na pult červený korzet a potom požádala o tmavě-modrou hedvábnou košilku v mé velikosti. Nechápavě jsem se na ni podívala a dodala:
„To, abys měla nějaké pyžámko,“ zasvětila mě a já si najednou uvědomila, že v některých věcech v Alici můžu mít spolupachatele.
„Nebojíš se, že mě Edward zabije, když se o něco pokusí?“ ptala jsem se jí.
„Ne, nezabije tě. Jen ti poláme v zápalu vášně nějakou tu kost, a ty budeš trochu polámanější.“ Její slova mě naprosto vyděsila. Přemýšlela jsem nad tím, jestli náhodou nemám halucinace, ale když mě v restauraci posadila před hotové lasagne a mě hrozně zakručelo v břiše, prostě jsem se jí podvolila.
„Kdy mě proměníte v upíra?“ Alice se na mě nechápavě dívala.
„Už jsem zdravá a ty to víš,“ zaútočila jsem na ni.
„Tohle není náš problém. Vyřiďte si ho společně s Edwardem. Zkus nás vynechat ze všech vašich problémů.“
Naštvaně jsem si povzdychla:
„Tak to mě k němu, ale budete muset pustit.“
„Já nemůžu,“ vyklopila jsem. „Neuvažuju klidně. Od té doby, co jsem člověk, pohlcuje mě jedna vlna emocí za druhou,“ vysvětlila jsem, „mé vzpomínky na lidství jsou hrozné, ale že by to všechno bylo až tak šílené, nepamatuji si.“ Zpozorovala jsem, že Lucifer se na mě podivně dívá. Co se zatraceně děje? Nakonec ke mně přišel dřív, než jsem stihla jakkoli zareagovat, a položil mi ruku na tvář.
„Osud je prostě debil,“ zanadával si a já zpozorněla.
„Co?“
„Posílil ti emoce, aby ses rychleji zamilovala do Edwarda, ale nedošlo mu, že tvoje vzpomínky se do toho budou hodně míchat. Krom toho si ženská a měl se poučit z minulosti, že přesně takhle vznikají pořádné hysterky.“
„Dá se to nějak napravit?“ zjišťovala jsem.
„Bez toho se asi nerozhodneš, co?“ Váhala jsem s odpovědí.
„Osud chtěl, abych život poznala z nějakého důvodu, a kvůli této jeho chybě jsem strávila zatím většinu času pouze v pokoji.“ Odmlčela jsem se a snažila se soustředit. „Měla bych poznat ještě další část celého koloběhu.“
„Bál jsme se, že to řekneš,“ odpověděl mi a sledoval mě, dokud uváženě nepronesl: „Co když se už ke mně nevrátíš a budeš chtít jít do nebe?“
„To se nestane, protože nebudu mít na výběr.“
„Kam tím vším míříš?“ A já už rozhodně předstoupila před něj.
„Přeji si, abys napravil moje emoce. Chci být na tom stejně jako jakýkoliv jiný člověk,“ vyslovila jsem a doufala, že nebude nic namítat.
„Seš si tím jistá?“
„Polib mě a nekecej.“
…
Otevřela jsem oči a znova jsem seděla v autě, když mi Alice odpověděla na otázku, kterou jsem jí položila. Jak jsem mohla čekat, Lucifer mě vrátil přesně v tu samou dobu, když mě odtamtud ukradl. Nikdo nemohl zpozorovat, že jsem jakoukoliv smlouvu uzavřela. Takové malé plus pro mě. A já se konečně cítila uklidněná. Mohla jsem obyčejně žít a nepřemýšlet nad tím, co mám vyvést, abych se dostala v budoucnu do pekla, a vrátila se domů. Lucifer věděl, že se vrátím. Připadala jsem si konečně volná, svobodná, mohla jsem skutečně objevovat život.
„Bello? Jsi v pořádku?“ starala se Alice, protože musela vidět můj šťastný výraz v zrcátku.
„Naprosto.“ A s tím jsem se spokojeně usadila do sedačky. Bylo na čase se trochu víc pobavit. Ale musela jsem si dávat pozor na své plánování. Nechtěla jsem, aby tušila, co všechno jsem si na ně připravila. Na Jasperovi jsem viděla, jak ho matu svým klidem. Konečně jsem se cítila, jak jsem měla – klidná, ovládající vlastní emoce.
Po dobu zbytku jízdy jsem mlčela a snažila si všechny zmapovat. Trochu mě deptalo, že mě Edward hodil na krk jim, ale musela jsem být trpělivá – vykoupat ho v tom všem budu mít ještě šanci. Teď se můžu perfektně dostat do role, do které jsem byla vložena.
…
Měla jsem za sebou focení pasové fotografie a byla jsem tažena na nákupy. Jasper se mnou všude chodil a zbytek někam neustále běhal.
„Víš, já doopravdy nemám ráda nakupování. Nenecháme v tom Alici samotnou a neutečeme?“ Viděla jsem na Jasperovi, jak váhá. „Opravdu z ní máš takový strach?“
„Ne strach, vy ženy jste mrchy, a když vás milujeme, můžete nám ubližovat o to víc.“ Prohlížela jsem si ho a přemýšlela nad tím, jak moc mám teď nad ním moc, protože já nebyla tou, kterou miluje. Podívala jsem se po okolí a spatřila obchod se spodním prádlem. V ten moment jsem doufala, že Alice je hodně daleko, protože jsem chtěla Jasperovi trochu zavařit. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho tam.
„Tak si to nakupování taky trochu užijeme.“ A už z výlohy na mě koukal červený korzet, který jsem měla v plánu na sebe navléknout. Jo, červenou mám ráda. Hlavně tu rudou, vypadám v ní naprosto ďábelsky. Milovala jsem ji.
Prodavačce jsem řekla přesně, co chci a jakou velikost potřebuji. Jasper jen vyvoraně koukal, co vyvádím, ale nechal sebou manipulovat, ačkoliv byl silnější než já několika násobně, já měla zatím výhodu nepředvídatelnosti. Postavila jsem Jaspera před kabinku a začala se převlíkat do korzetu. Jakmile jsem se do něj nasoukala, uvědomila jsem si, že ho budu potřebovat zavázat, tak jsem automaticky odhrnula závěs, kde měl stát Jasper:
„Mohl bys mi to, prosím, zavázat?“ Ani jsem se nepodívala, kdo tam je, a narovnávala jsem si předek.
„Hm, já osobně bych byla pro ten tmavě modrý korzet,“ zaznělo z úst Alice a já se usmála. Stihla to potvora. Otočila jsem se na ni a zeptala se:
„Proč?“
„Edward má rád modrou, ale vsadím se, že i v té červené tě rád uvidí.“
„Kam si poslala Jaspera?“
„Čeká v autě.“
„Není ode mě moc daleko?“ začala jsem na ni hraně zmatkovat.
„Ne, protože se něco změnilo.“ Prohlížela si mě s naprosto vážnou tváří a asi přemýšlela nad tím, kdy a jak. Jakoby očekávala, že jí to řeknu.
„Jsi všímavá.“ Alice mě špikovala pohledem a já z ní byla trochu nervózní.
„Změnila se tvoje budoucnost.“
„K lepšímu?“
„Záleží na tom, jak se budeš dále chovat.“ A její slova jsem pečlivě analyzovala. „Je mi jasné, na co se teď zeptáš, takže tě hned zasvětím.“ A jestli jsem někdy měla mít z Alice strach, bylo to teď. „Neposílej příslušníky naší rodiny jakkoli proti sobě, jinak ti zavařím život. My za nic nemůžeme, tak si trestej pouze Edwarda, ale uvědom si, že láska je cit, kterému nikdo z nás neporoučí. A teď se obleč. Je na čase, aby ses před cestou najedla.“ Viděla jsem, že je celkem dost rozčílená, a tak jsem se neopovažovala jí jakkoli odmlouvat.
Položila prodavačce na pult červený korzet a potom požádala o tmavě-modrou hedvábnou košilku v mé velikosti. Nechápavě jsem se na ni podívala a dodala:
„To, abys měla nějaké pyžámko,“ zasvětila mě a já si najednou uvědomila, že v některých věcech v Alici můžu mít spolupachatele.
„Nebojíš se, že mě Edward zabije, když se o něco pokusí?“ ptala jsem se jí.
„Ne, nezabije tě. Jen ti poláme v zápalu vášně nějakou tu kost, a ty budeš trochu polámanější.“ Její slova mě naprosto vyděsila. Přemýšlela jsem nad tím, jestli náhodou nemám halucinace, ale když mě v restauraci posadila před hotové lasagne a mě hrozně zakručelo v břiše, prostě jsem se jí podvolila.
„Kdy mě proměníte v upíra?“ Alice se na mě nechápavě dívala.
„Už jsem zdravá a ty to víš,“ zaútočila jsem na ni.
„Tohle není náš problém. Vyřiďte si ho společně s Edwardem. Zkus nás vynechat ze všech vašich problémů.“
Naštvaně jsem si povzdychla:
„Tak to mě k němu, ale budete muset pustit.“
Ahoj :)
OdpovědětVymazattak dnešní kapitolka byla moc moc zajímavá. Netušila jsem, že Lucifer umí také upravit emoce, ale když se umí vracet i do minulosti, že.. Přece jen je to Lucifer, to se mu musí nechat :-D
A Bella se chtěla vyřádit na Edwardových sourozencích, jo? Je jen dobře, že ji dala Alice hned najevo, že takhle to nepůjde.. :)
Děkuji Ti za kapitolku a zase se budu těšit, tady na tvém blogu, na pokráčko ;)
Nikki
Děkuju za komentář a teď k tomu Luciferovi - peklo ti může splnit jakékoliv přání za tvoji duši, takže s úpravou emocí neměl žádný problém :-)
Vymazat