Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 26. kapitola

 Těhotenství je občas i pro okolí žen velmi náročnou záležitostí. 

„Proč?“ A já musela rychle s pravdou ven.

„Já nejsem mág. A naše dítě, ačkoliv je velmi malé, je silnější, než by kdo čekal,“ vysvětlila jsem mu. Zpozorovala jsem, že Maldred celý zkameněl. Viděla jsem na něm, jak si v hlavě srovnává fakta a zhodnocuje celou záležitost. Byl zmatený. Hledal ženu, která je mág a čeká jeho dítě. Našel ženu očekávající jeho dítě, která není mág. „Jsi zklamaný. Vidím to na tobě. Nejsem tím, co jsi hledal.“ Ale on pořád přemýšlel. Skoro bych řekla, že měl něco za lubem.

„Říkáš, že dítě se už projevuje nyní?“ Nechápala jsem jeho otázku, ale odpověděla mu:

„Vždyť to vidíš.“ Jeho natvrdlost mě trochu překvapovala. Chápala jsem, že jsem ho trochu zaskočila. A on najednou udělal ke mně krok. Všechny zbraně se s ním hnuly ke mně. Podíval se na mě prosebným pohledem a vyslovil:

„Nechci ti ublížit. Chci tě obejmout. Je mi jedno, co jsi nebo kdo jsi. Jak vidíš, na nadanosti dítěte to neubírá. Hlavní je ho vychovat v lásce, protože člověk, který je vychován v lásce, umí milovat. O to je potom mocnější. A já tě miluju. Chci pro tebe a pro malé to nejlepší.“

„Ale někdo může brát lásku jako slabost,“ ohradila jsem se. Maldred se trochu vítězně usmál, jenže já stále neviděla jeho úspěch. Zbraně kolem jeho těla byly stále.

„Ne, lásku někteří mohou vidět různými způsoby. U nás jsou u žen důležité dvě věci. Jak moc je magicky nadaná, pak se o ně ihned ucházíme. Jenže tyto ženy často nemilujeme a máme zkušenost s tím, že si místo nich nakonec najdeme ženu, kterou milujeme, ženu nenadanou. Proto jsme otevření tomu mít ženy, jež nás milují, a jenž milujeme my. Můžeme potom od nich očekávat kromě lásky i důvěru, bezpečí.“ Na chvíli se odmlčel a pokračoval: „Moc dobře víš, že mé okouzlení tebou nebylo pouze tím, že jsi mě porazila. Takže se nad tím vším zamysli a podle toho, jak se ohledně mě cítíš, se zachovají i zbraně kolem tebe. Pokud mi nevěříš, zaútočí na mě, a pokud mi věříš, vrátí se tam, odkud se vzaly. Podej se svým pocitům.“ První jsem ho chtěla poslechnout, ale nakonec jsem zaváhala:

„Co když si zvolím špatně?“

„Budu aspoň vědět, že mám u tebe, co žehlit.“ A tak jsem zavřela oči a podala se vlastním pocitům.

…

„Lásko, co to píšeš?“ zeptal se mě Samuel, když se vrátil ze zástěny oblečený.

„Dopis Astrid. Chci si být jistá, že Maldred nelhal a hezky se o ni stará. Hlavně chci zjistit, jestli je šťastná.“

„Maldred se o ni určitě hezky postará. Není se čeho bát. Ale je mi jasné, že budeš klidnější, až ti přijde potvrzení i od ní.“

„Budu muset jít na zasedání rady.“ Otočila jsem se na Samuela a podívala se mu zpříma do očí.

„Samueli, když jsi byl pryč, věci se změnily. Teď mám na radě místo i já,“ řekla jsem mu. Viděla jsem, jak se Samuel zamračil. „Já vím, doposud žádná žena v radě nezasedala a nebylo jednoduché si tam místo získat. Ale pokud si budeš přát, s tvým návratem odstoupím. Byla jsem tam pouze jako tvůj zástup.“ Samuel se chvíli mračil, až nakonec došel ke mně a vzal mě do náruče.

„Je dobře, že jsi v radě. Jednou budeme vládnout spolu a měli bychom si být rovnocenní.“ Políbil mě znova a já cítila, jak si je jistý tím, co říká. Najednou jsem věděla, že jsem na správném místě.

…

„A zatraceně!“ zaklel Maldred a začal se bránit kouzly. Jedna zbraň za druhou na něj útočila. Ten pohled mě děsil a já se svalila postupně na postel a schoulila se do klubíčka. Cítila jsem se zoufale. Nevěděla jsem, jak útok zastavit. Vyzkoušela jsem všechno, co mi Megan v posledních týdnech říkala, ale nic. Měla pravdu, nedokázala jsem ani sama sebe ovládnout před tím, abych někomu ublížila. Tak moc mě zoufalost pohltila, že jsem se rozvzlykala a přestala vnímat své okolí a po chvíli si mě vzal Maldred do náruče. Trochu jsem se lekla a podívala přímo na něj, a zahuhlala:

„Jsi v pořádku?“ zjišťovala jsem starostlivě.

„Pár zbraní mi neublíží. To bys mohla vědět potom, jak si viděla, co všechno musela Megan vykouzlit, aby mě porazila.“ A jakmile to dopověděl, dal mi prst na rty a řekl:“ Teď hlavně, prosím, na to nevzpomínej. Byl bych nerad znova dostal na zadek.“ Musel vidět, jak se snažím na jeho narážku zapomenout, abych mu tentokrát opravdu neublížila. Bojovala jsem proti vlastním deroucím se vzpomínkám na povrch, ale moc se mi nedařilo. Jeho záchranou mi byly jeho rty, které se najednou spojily s těmi mými. Ani nevím, jak ale byla jsem v minutě na něm a sápala se po každém doteku. Asi mu začalo docházet, jak moje schopnosti fungují a rozhodl se mě o to víc rozptylovat. Jenže tímhle způsobem mě nemohl ovládat věčně.

Oba jsme se museli zastavit a nadechnout se.

„Ani nevíš, jak moc jsem se na tuhle chvíli těšil,“ snažil se mi říct mezi nádechy. Potom jsem od něj získala další polibek:

„Slib mi, že tentokrát už mi neutečeš,“ šeptal mi mezi polibky a já byla najednou v euforii. V tu chvíli bych mu asi dala i svou duši.

„Slibuju.“

…

„Maldrede, já už nevím. Prostě v jednu chvíli mám chuť s tebou se pomilovat a ve druhé začínám váhat nad tvojí důvěryhodností,“ vysvětlovala jsem mu, proč momentálně nemůže ke mně přes mé šíty.

„Lásko, takové nálady jsi měla i před tím?“

„Ne, Megan mě hodně usměrňovala. Vždycky mě byla schopná uklidnit, když bylo potřeba.“ Viděla jsem, jak zvažuje každé moje slovo.

„Hm, dobře. Teď mě omluv.“ Potom se otočil a odešel ze stanu. Plácla jsem sebou do postele a vyvalila oči. To jsem teda zvědavá, co má v plánu.

…

Zasedl jsem ke stolu a trochu naštvaně, zároveň zoufale, se rozepsal do dopisu. Psal jsem Samuelovi. Rozhodl jsem se, že mu poreferuji o svých problémech. Celkem mi jako přítel chyběl a zároveň jsem doufal, že mi dá nějakou pořádnou radu. Začínal jsem totiž být trochu z Astridiných nálad zoufalý.

Drahý Samueli,

Ačkoliv se snažím, aby mi Astrid začala věřit, jsem neúspěšný. Denně jí opakuji, co pro mě znamená a kromě společných nocí, se musím od ní držet dál. Náš potomek z nějakého důvodu odmítá naplno uvěřit, že jako jeho otec, matce neublížím.

Proto tě, drahý příteli, žádám o radu.

Tvůj Maldred

Zapečetil jsem dopis a doufal, že odpověď přijde brzy. Kvůli problémům s Astrid jsme stále byli na cestě. Jen málokterý den jsme se mohli dostat blíže k mému domovu. Její těhotenské nálady zaměstnávaly každého v mém okolí.

Bellin bratr - Bonus k povídce Políbená

Jako Bellin sexy bratr Vás zvu na prohlídku mého světa. Jsem polobůh. Má matka je smrt a sestra vraždící polobohyně pohledem. Všechny ženy v naší rodině přinášejí smrt, já přináším pouze rozkoš.  Povídka byla psána jako spoluautorská s Joanou.

Být svůdcem žen je mnohem těžší povolání, než by si kdejaký smrtelný floutek mohl myslet. Chce to styl, eleganci a přirozené charisma. Samozřejmě, že většina vám musí být dána z hůry, ale leccos se lze i naučit, zejména když máte možnost hovořit s Casanovou, Šalamounem, Attilou, jak ženy získat, nebo markýzem de Sade, jak s nimi nakládat. Obohacující, vskutku obohacující.

Nechtěl bych se příliš vychloubat, ale v mé soukromé knihovně (skutečně vlastním knihy, nejsem barbar) lze najít dokonce první vydání Kámasútry s věnováním autora. Dovoluji si podotknout, že připravuji vlastní rozšířenou edici, doplněnou o řadu vlastních postřehů.

Trávení času v domě plném upírů skýtá rovněž neomezené možnosti, zejména Alice se stala mou neočekávanou inspirací. Tedy ne přímo její hmatatelná podstata, nýbrž její vášeň pro současné módní trendy. Dočetl jsem se totiž v jejím časopise, který se válel v obýváku vedle pohovky, že zrzky jsou skutečně vášnivé. Bylo to podpořeno výzkumem profesorů z kalifornské univerzity, takže jsem o správnosti slov nepochyboval.

A abych mohl slova vědců potvrdit definitivně, tak jsem jednou v baru sbalil Viki. Zrzavou upírku se sexy červenýma očima. Konečně baba, která vypadala vášnivě a vášnivá i byla. Myslím, že červené oči ještě umocňovaly barvu jejích kudrn, které okolo mne vířily neskutečnou rychlostí. Byla jako tornádo a já uvažoval, že bych si ji ponechal na delší dobu. Jenže to jsem nevěděl, že má přítele Jamese, kterého s radostí podvádí.

Tuhle malou drobnost jsem zjistil hned za pár hodin, když se do mě zakousl. Původně jsem se kousanec snažil zamaskovat super krycím make-upem, který jsem našel v Alicině koupelně a který patřil Jasperovi, majícímu podobné problémy s pletí jako já. Ale nakonec jsem pokus o porcelánovou tvářičku vzdal.

Když mi došlo, jak moc jsou jizvy mužné, uvědomil jsem si, že mi to zase tak moc nevadí. Z mé nové zkušenosti dokonce vím, že se na to balí perfektně baby.

A tak ačkoli jsem se původně přijel svěřit Belle, která někde běhala s Edwardem a na bratra neměla čas, mé srdce našlo pokoje. U Cullenů na gauči seděly totiž Kate a Irina. Nikdy bych nevěřil, že tyhle dvě kočičky, bude to nejlepší, co mě ten den mohlo potkat. Při pohledu na mou chlapskou jizvu se oběma zbarvily oči do černa a začala dívčí válka o božského Tonyho.

Kate jako světice přistála v mém objetí a litovala mě. Mezitím, co Irina na mne zálibně zahlížela schována za knihovnou. Jednu chvíli jsem pak uvažoval nad tím, zda se porvou, když se vyspím s oběma. Byl by to trojitej úžasnej zážitek – Viky, Kate a Irina. Ach, jak já ženy miluju.

Nakonec mi hlavou bliklo, že bych je neměl možná poštvávat proti sobě, ale naopak využít jejich temperamentu současně… možná by mě to ani nezabilo, ale i kdyby, tak není krásnější smrti než mezi těly půvabných žen. Co myslíte vy?

Jejich několikaleté zkušenosti by se mohly vyrovnat mým. I když? Sto let a tisíc let je velký rozdíl. Vždyť já přefikl snad každou slavnou sukni v historii. Vždy jakmile se začalo mluvit v nějaké době o jakékoliv ženě, neodolal jsem a jal se ji skolit. Jako příklad vám mohu uvést třeba Johanku z Arku.

U ní to zrovna byla dvojitá výzva. Nejenže se o ní mluvilo, ale ještě byla pannou, a to jsem se pak přesvědčil dokonce i na vlastní kůži. Bohužel její osud byl nakonec tragický, protože si nedokázala odpustit, že podvedla boha. Nepovedlo se mi ji přesvědčit, že bůh neexistuje, a nechala se upálit. Sice jsem jí svou schopností, dávat lidem smíření před smrtí, odchod na onen svět ulehčil, ale Bella mi stejně další století nadávala do blbců.

Další mým povedeným kouskem bylo svedení všech šesti žen Jindřicha VIII. Už jeho první žena byla za mlada výzvou, jenže to jsem ještě nevěděl, že ten pupkáč bude s manželstvím pokračovat dál. A já nikdy neodolal tomu, ty jeho panenky svést. Největším průšvihem pro mě tenkrát byla Anna Boleynová. Zrovna s tou mě načapali, a pak jí za to usekli hlavu. Chudák holka. To bylo doma zase keců. Naštěstí mě tato zkušenost neodradila a povedlo se mi přefiknout i zbytek jeho manželek, ale co si budeme povídat, byla to fuška. Na závěr jsem neodolal ani jeho dceři Alžbětě. Bohužel u ní jsem trochu šlápnul vedle a málem mě za to pověsila. Ten den jsem si uvědomil, jak ty ženský uměj být zákeřný. Si vemte, kolik žen své partnery nechalo pověsit, zastřelit nebo je otrávilo. Je jich spousta a radši je tu ani nebudu jmenovat. Byly bychom tu dlouho.

Ze zamyšlení mě vyrušila Katina ruka, která si hrála s mými blonďatými vlásky. Bylo mi v její náruči příjemně a neodolal jsem pomyšlení na její nahé tělo zmítající se pode mnou rozkoší. Má touha po ní rostla a já si byl každou vteřinou jistější, že se o její náklonnost pokusím. Byl jsem rozhodnut o utajení před Viky. Nevím, jak by rozdýchávala, že hned první den po dovádění s ní se muchluji s jinou. Prostě by ta moje prdelka žárlila.

O další splynutí s Viky jsem v budoucnu stál. Byla velmi vášnivá a takových žen na světě moc není. Byl jsem ji dokonce ochotný hýčkat, aby mě hned znova nepráskla Jamiemu. Nerad bych utrpěl další jizvičku. Když bude nejhůř, tak pak na něj pošlu sestřičku a ta ho jedním pohledem zabije. Aspoň k něčemu ta její schopnost je.

Chytl jsem Katinu ruku a věnoval jí na dlaň něžný polibek. Cítil jsem, jak začala zrychleně dýchat. Ze zkušenosti jsem věděl, že romantickými něžnostmi ženu nejrychleji dostanete do postele.

Nechal jsem ji, aby si nadále hrála s mými vlásky a občas ji obdaroval polibkem na místa, kde kdyby byla člověk, tak by se červenala. Občas sem tam vzdychla a já neodolal a pokračoval dál. Mezi trikem a džíny jsem jí odhalil kousek kůže, na který jsem ji pomalu hýčkal jemňoučkými polibky. Hladila mě ve vlasech a já se postupem času odvažoval odhalovat větší a větší části její kůže. Jenže moje pomaloučké hraní si s jejím tělem se zvrtlo ve chvíli, kdy se rozhodla vzít další postup do svých rukou. Strhla ze sebe tričko a na mě se potom rychlostí blesku vrhla. Téměř jsem ani nevěděl, která bije. Začínal jsem poznávat, že Viky asi nebude jediná velmi vášnivá upírka v okolí a nechával se unášet na vlnách vášně Katiny touhy. Nevnímal jsem své okolí, ale pouze Kate a to byla chyba, protože jsem najednou zaslechl výhružný hlas mé sestry.

„To přece nemyslíš vážně!“

Ta holka umí zkazit každou zábavu. Rodinu si člověk bohužel nevybírá.

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 25. kapitola

Ženy jsou nepředvídatelná stvoření. 

Dveře komnaty Astrid se otevřely a král s několika muži došel k posteli.

„Vím, že mě za tohle Megan nebude mít ráda, ale můj syn je pro mě důležitější než služebná.“ Problémem hlavně bylo, že si král uvědomoval, jak moc se Astrid stala součástí dívek. Byly spolu pohromadě pořád. Annie jim dokonce v některých chvílích záviděla jejich těhotenství, tedy jen do chvíle, dokud dívkám nebylo špatně, a nestřídali se u toalety.

Jeden muž vzal Astrid opatrně do náruče a štrádoval si to do stájí, kde byl připravený pohodlný kočár, kterým měli v plánu dívku přemístit. Král byl vděčný za Maldredovu prozíravost dát do pití uspávadlo, díky kterému se celou cestu neprobudí. Skoro jako by s tím měl nějakou vlastní zkušenost.

Když mu ho dával s dodatkem: „Dítěti neublíží.“ Zvláštně se usmíval, jakoby šlo o nějaký soukromí vtípek. Ale král se raději na nic neptal. Vidina jeho zdravého syna ho poháněla více, než si byl ochotný připustit.

Nocí projížděli na místo setkání a už z dáli se dalo zaznamenat, že na cestě se nachází pouze hrstka mužů s kočárem. V popředí jich byl Maldred. V králi se na chvíli sevřelo srdce a začal o jejich obchodu trochu pochybovat, ale už neměl na výběr. Nebylo cesty zpátky.

Zastavili s kočárem naproti Maldredovi a oba muži sesedli z koní.

„Výsosti, jsem rád, že jste se rozhodl se mnou obchod uzavřít,“ tiše se ozval Maldredův hlas.

„To se ještě uvidí, až bude dokonáno,“ pronesl král a vedl Maldreda ke kočáru, kde mu ukázal spící Astrid. Maldredovi se při pohledu na ní rozzářily oči a hned se jí chtěl dotknout, ale král ho zastavil.

„Co můj syn?“ Maldred pokynul k muži s kapucí na koni a on ji sundal. Král ihned poznal svého syna a polila ho úleva. Maldred vstoupil do kočáru a vzal Astrid do náruče. Přenesl ji do jeho kočáru, kam ji opatrně položil jako porcelánovou panenku a vrátil se zpátky ke králi, tentokrát už i vedle něj stojícímu Samuelovi.

„Moc rád jsem s tebou spolupracoval,“ pronesl Maldred k Samuelovi.

„Já taky. Jen doufám, že dodržíš slib a budeš se o ni strat, jak si tvrdil.“

„Neboj.“

„Výsosti, moc rád jsem vás poznal.“ Potom se Maldred otočil a vstoupil do kočáru k Astrid. Samuel s králem mezitím nasedli na koně a zamířili směr ke království. Král zářil, jak sluníčko. A když už byli z doslechu, svěřil se svému synovi:

„Tohle byl můj nejlepší obchod v životě.“

„Já si to nemyslím, pokud nám spojenectví s Maldredem nevydrží, můžeme dostat ještě na frak.“ Ale král se jeho odpovědi stále usmíval.

„Na to si ještě hodně dlouho počkáme. Astrid byla jako sopka před vybuchnutím. Odpočítával jsem minuty, kdy vybuchne.“ Samuel se na krále nechápavě podíval a král se začal z hrdla smát.

„Koukám, že jste s Maldredem netušili, že Astrid nebyla mág, když ji zbouchnul. Jen Megan ji v posledních dnech držela na uzdě,“ vysvětlil mu král a Samuel měl najednou chuť se vrátit zpět a všechno Maldredovi říct. Ale nakonec se uklidnil a doufal v to, že dítě nebude chtít svému otci ublížit. Musel uznat, že s Maldredem se z nich stali celkem dobří přátelé a bylo by mu líto, kdybych jejich spojenectví skončilo smrtí.

…

Vstoupil jsem potichu do komnaty a pozoroval, jak Megan spí. Byla překrásná. Přistoupil jsem k posteli a posadil se na ni. Trochu se mému vyrušení ve spánku ošila, ale spala dál. Naklonil jsem se nad ni a začal jí dávat polibky na krk, načež se leknutím probudila a uskočila ode mě. Když se trochu rozkoukala, zajásala:

„Samueli.“ A skočila mi ihned do náruče, kde jsem ji sevřel a začal ji radostí líbat. Stáhla mě k sobě do postele a já věděl, že v ten moment jsem nejšťastnějším mužem na světě. Byl jsem doma.

…

Odpočívali jsme spokojeně se Samuelem v posteli a já pořád nemohla uvěřit tomu, že je vedle mě. Utekla velmi dlouhá doba, co jsme vedle sebe leželi. A když si vzpomenu, jak jsme tenkrát od sebe byli ještě vzdálení, začínala jsem se červenat.

Položil mi ruku šťastně na břicho a mě najednou přišla do hlavy myšlenka – Za co ho král vyměnil?

„Děje se něco Megan?“ zeptal se mě, když uviděl, že nad něčím přemýšlím.

„Za co tě král vyměnil?“ vypustila jsem z úst otázku, která mě velice zajímala. Uviděla jsem na něm, že trochu znejistěl.

„Stejně na to přijdeš. Za Astrid.“ A ve mně se najednou zvedla vlna zděšení.

„Slíbila jsem jí, že ji budu chránit.“

„Neboj, Maldred mi slíbil, že jí neublíží. Miluje jí.“

„Ano, jen dokud nezjistí, že nevládne magií.“

„I tak jí neublíží.“

„Ne, ty to nechápeš. Já se bojím, že Astrid spíše ublíží jemu.“ Samuel mě přinutil se na něj pořádně podívat.

„Maldred vládne magií. S takovým problémem se popere. Určitě sis všimla, že je chytřejší, než jsme si mysleli. On to zvládne. Uklidni se.“

„Dobře.“ Ale stejně jsem byla rozhodnutá, že se s Astrid nějak spojím a zjistím, jak je na tom, a pokud nebude o ni dobře postaráno, přijedu si pro ni. A to teprve Maldred něco zažije. Jedna těhotná naštvaná ženská je jen lehký předvoj.

…

Měla jsem chuť prospat celý svůj život. Dnes jsem se zavřenýma očima tou nejšťastnějším ženou na světě. Poprvé po měsíci mě nebudili ranní nevolnosti. Cítila jsem, že mě něco objímá, a že z toho jde příjemné teplo, proto jsem se k tomu o trochu víc přitulila a pořádně se nadechla. Najednou jsem ucítila mě moc dobře známou vůni a došlo mi, co se stalo, nebo spíš vedle koho jsem. V rychlosti jsem otevřela oči a pohlédla pravdě do očí. Krom toho mým tělem projela vlna radosti a zároveň strachu. Všechny zbraně z okolí najednou mířily na Maldreda.

Viděla jsem na něm, že takovou reakci ode mě nečekal, ale pořád se snažil být v klidu.

„Astrid, já ti nechci ublížit. Mohla bys, prosím, ty zbraně dát dolu?“ A ačkoliv jsem se snažila, můj pocit strachu neustával a s tím jsem také nemohla spustit zbraně dolů.

„To asi nepůjde,“ sdělila jsem mu.

„Proč?“ A já musela rychle s pravdou ven.

Políbená - 9. kapitola

Jak by mohl vypadat sex ve stavu bez tíže? Na tuto otázku vám odpoví Bella s Edwardem.

Vstoupili jsme do haly a tam viděli různé kosmické zařízení. Bylo tam spoustu simulátorů a mě začínalo zajímat, co všechno z těch přístrojů bych mohla dneska stihnout vyzkoušet. Bratr si to mířil rovnou k jakési velké krabici, kde stál brýlatý kluk. Když bratra spatřil, tak se mu rozsvítily oči. To by mě zajímalo, čím ho bratr podplatil. Ženskou?

Slušně jsme s ním byli seznámeni a pak nacpáni do nějakých přiléhavých kombinéz. Co si budeme povídat. Ta kombinéza podtrhovala Edwardův sexy zadek. Poté, co jsme se převlékli, tak nás vpustili do jakési místnůstky, která byla propojena s tou větší místností, kde jsme měli zažít stav bez tíže. Jakmile jsme zaklapli dveře z venku, tak se uvolnily dveře do místnosti a já začínala cítit, jak se pomalu vznáším.

Byl to velmi zajímavý pocit. Jako malé děti jsme lítali ze strany na stranu a řehtali se každé blbosti. Všichni jsme byli ve svém živlu, ale pak se bratr zastavil u rohu, kam něco odložil a začal si něco zapisovat. Hned jak si něco poznamenal, tak nás vyrušil z našeho poletování.

„Tak děcka, je čas vyzkoušet pár poloh.“ Otevřel jakousi knížku. Z dálky jsem zahlédla obal knížky a polkla.

„Ty sis na to pořídil kamasútru? Neříkal si něco o tom, že i normálně je velká makačka provést všechny ty polohy a co pak tady?“ Tony se na mě usmál a pak dodal:

„Já si myslím, že tady se budou provádět lehčeji. Chlap totiž nebude muset tolik nadzvedávat ženu.“ Koukala jsem na něj, jak z jara a Edward se pro jistotu ani nevyjádřil. Pak se ke mně nakonec natočil a zeptal se mě:

„Máme jediný důvod, abychom mu tady dělali šašky?“ Zkousla jsem si ret a pak to vyklopila.

„Tony mě včera vykopával ze země.“ Edward trochu zavrčel při té vzpomínce a pak svěsil ramena a vypadal smířený se svým osudem.

„Chcete to s textem nebo bez textu?“ zeptal se nás.

„Myslím, že nám to bude stačit bez textu. Přihraj obrázek číslo jedna,“ odpověděla jsem mu. Chtěla jsem to mít za sebou. Tony nám ukázal první obrázek a já s Edwardem najednou polkla a Tony nás začal dirigovat.

„Takže Edwarde, ty se dostaň pod Bellu a klekni si na kolena. Bello, ty si na Edwarda sedni, on ti pak zvedne pravou nohu, aby tě nadzvednul. Holce je to pohodlnější a pravou rukou budeš, Edwarde, masírovat Belle levé prso.“ Edward se snažil pokleknout, ale bez gravitace to šlo velmi těžko. Nakonec to vyřešil tak, že poklekl a mě si přitáhl okolo pasu. Mé nohy jsem mu omotala kolem boků a tím se k němu přiblížila nejblíž, co to šlo. Edward stále kontroloval mé oči. Ani jsem se mu nedivila. Nebýt tam bratra, tak už tu dávno předvádíme trochu něco jiného. Edward mi lehce nadzvedl pravou nohu a jeho pravou ruku položil na mé prso. Byla jsem rudá, jak rak, ale ani jsem nedutala a soustředila se na svou schopnost.

„Edwarde, zkus prosím tě trochu pohoupat pánví, jestli vás to moc nerozhodí.“ Edward na něj koukal, jak z jara. Tak mu Tony pro ukázku zavrtěl pánví dopředu a dozadu. Edward pochopil a začal se se mnou trochu houpat. Pluli jsme ze strany na stranu a lehce naráželi o stěny. Zrovna nejpříjemnější to nebylo, tak mě nakonec Edward namáčkl na jednu stěnu, abychom byli pouze na jednou místě. Můj drahý bratříček si neustále něco zapisoval.

Edward se snažil být celou dobu co nejopatrnější, ale zneužíval různých chvílí, aby mi mohl dávat polibky na šíji a krk. Už tak byla makačka si při některých polohách dávat nohu za hlavu. Zjistila jsem, že zrovna dvakrát gumová nejsem a byla ráda, že Edward je tak trochu nerozbitný. Nejednou se mi ho totiž povedlo odpálkovat nechtěně při polohách na druhou stranu místnosti. Vůbec jsem nechápala, co je na těch polohách tak úžasného. Někdy mi to připadalo jako uvržení do oprátky. Ale co já vím, třeba se mi to jednou bude líbit.

Nevím, jak dlouho jsme dělali s Edwardem šašky, ale já byla rudá, jak rajče. Z Edwarda se totiž vyklubal pěknej provokatér. Vždy když viděl, že se přestávám červenat, tak udělal něco, co mi znova vytvořilo červeň na tvářích. Bavil se tím. Zmetek jeden!

Nakonec jsem se rozhodla, že si nic takového nenechám líbit a pěkně mu to vrátím. Při každé poloze jsem se na něj natiskla a trochu se mu zavrtěla v klíně zadečkem. Účinek byl okamžitý. Hned u první polohy, co jsem to zkusila, se jeho oči proměnily v černé a mně bylo jasné, že provokace od této chvíle bude oboustranná.

Když jsme byli v poloze, kde jsem byla k Edwardovi otočená zády, tak jsem se na něj naschvál natiskla a pomalu se zadečkem otřela o jeho velmi napnutý rozkrok. Cítila jsem, jak mě více natiskl na sebe a jemně mě hladil po hrudníku. Musela jsem se hodně držet, abych nevzdychala. Povedlo se mi ale nechtěně znova otřít pomalu zadečkem o jeho rozkrok a já uslyšela slabé zavrčení u ucha. Bohužel můj bratr si toho všiml. Jen řekl něco, co nás oba pobavilo:

„Edwarde, já vím, že to není nejpohodlnější, ale za chvíli budeme hotovi. Tak na mě nevrč.“ S Edwardem jsme měli problém nevyprsknout smíchy, ale nějak jsme se ovládli. Místo toho jsme oba trochu na našem provokování přitvrdili. Edward mě začal více viditelně líbat a já mu to s radostí vracela. Ale asi jsme to tentokrát přehnali a bratr nás musel napomenout. Jenže jak jsem byla rozvášněná, tak mi zčernaly oči, a jak jsem se na Tonyho otočila, tak jsem ho nechtěně zabila. Edward vedle mě ztuhnul.

„Jejda,“ uniklo mi.

„Jejda?“ vyhrkl na mě vyděšeně Edward.

„Ty ho zabiješ a řekneš jen jejda?“ divil se. Najednou mi došlo, že on neví, že je to s bratrem stejné jako se mnou.

„Jo, jen jejda. Stejně za pár hodin ožije.“ Pokrčila jsem rameny a koukala mu do očí.

„Aha,“ povzdechl, ale pokračoval:

„Tos to nemohla udělat dřív?“ rejpnul si a natlačil mě na stěnu. Jeho počínání jsem se pousmála a políbila ho. Jenže Edwardovi to nestačilo a začal mě vášnivě líbat. Zapojila jsem se a vůbec mi nevadilo, že se u toho vznášíme. Edward si dovoloval věci, které nikdy předtím neudělal. Přitom všem mi stíhal neustále koukat do očí a hlídat, kam až může zajít. Oba dva jsme se snažili, co nejvíce ovládat a užívat si společnou chvíli.

Nakonec jsme se rozhodli opustit místnost a vytáhli bratra ven. Ten se časem probudil a vrčel na mě, jak na psa, ale co jiného jsme mohli čekat, že?

Nasedli jsme do auta a jeli domů. Všichni jsme mlčeli. Jenže můj bratr si usmyslel, že se mi pomstí.

„Edwarde, co vlastně všechno víš o Belle?“ zeptal se ho jen tak mimochodem. Edward zpozorněl.

„Moc ani ne. Dostal jsem z ní pořádně jen den narození,“ odpověděl mu trochu zklamaně a já postupně bledla. Ten prevít! Měla jsem ho chuť znova zabít.

„Vau, takže víš kolik jí je? Neděsí tě, že je několikrát starší než ty?“ Krčila jsem se na přední sedačce a modlila se, aby se na nic víc Edward neptal. Bohužel toto přání vyslyšeno nebylo.

„Starší než já? Několikrát? To je blbost. Mimochodem, Bella mi řekla jen den, ne rok,“ upozornil ho Edward.

„Uuupps,“ vypustil z úst Tony. „To jsem nechtěl,“ dodal. Viděl, jak ho vraždím pohledem a začal se bránit.

„Stejně by se to časem dozvěděl. Ono by mu přišlo divný, že nestárneš, víš?“ rejpal si do mě. Edward se na mě nechápavě podíval.

„Ty nestárneš?“ zeptal se mě a já musela s pravdou ven.

„Ne,“ téměř jsem to pošeptala. Slyšela jsem, jak Edward polkl. Chvíli mlčel. Asi přemejšlel a pak pověděl:

„Fajn, aspoň mě na tomhle světě nenecháš samotného.“ Polila mě jakási vlna klidu. Nezuřil. Spíše jeho hlas zněl trochu nadšeně. Bohužel se v tom musel nadále rejpat Tony.

„To tě, Edwarde, ani nezajímá kolik jí je? A co je zač?“ Štvalo ho to, a proto se snažil Edwarda ponoukat k dalším otázkám.

„Ne, až bude chtít, tak mi vše jednou řekne.“ Obdivovala jsem ho a milovala. Svá tajemství jsem se rozhodla mu říct, až když budeme někde o samotě. Mířili jsme k vile Cullenů a všichni tři jsme věděli, že teď nás čeká ta nejvtipnější část dne. Dělat si vtípky z Emmetta.