Maškarní...VII

Oba mají tajemství, o kterém vlastně vzájemně ví, ale neuvědomují si, 

že by mohlo dosahovat, až takové míry.

Sebastian nás skenoval pohledem a já z něho byla nervózní. Musela jsem vypadnout z jeho společnosti a sama si poslední události srovnat v hlavě.

„Jestli mě teď omluvíte, nechci dorazit pozdě do práce.“ S tím jsem se naklonila k Brianovi a získala od něj pusu. „Nechceš odvézt?“ staral se.

„Ne, za hodinu mám schůzku. Bude lepší, když si vezmu taxíka.“

„Chceš na něj?“ zeptal se a já ho sjela pohledem. Považoval mě snad, že jsem žena na jednu noc, které ze zdvořilosti zaplatí taxi. „Promiň,“ omluvil se mi automaticky, jakmile spatřil můj pohled. Raději jsem jeho reakci ignorovala, nebylo vhodné se do něj pouštět před Sebastianem.

„Večer tě budu čekat u mě,“ připomněla jsem mu a s tím se vydala do práce.

…

Jeli jsme se Sebastianem na konkurz a já na něm viděl, jak se drží.

„Tak ven s tím,“ vyzval jsem ho.

„Je baculatá, drzá a má tě na háku.“

„Baculatá? To nemyslíš vážně. Má jen normální postavu a ne jako modelky, které ses mi snažil dohazovat. Ta drzost se mi na ní líbí a máš pravdu, má mě na háku. Ale já si nemůžu prostě pomoct,“ svěřil jsem se mu. „Sebastiane, chci tě požádat. Pomoz mi ji získat.“

Sebastian se na mě koukal skoro jako na blázna, ale po několika nádeších mi sdělil:

„Dobře, ale až se rozhodne, že tě zničí, budu na její straně, a pomůžu tě jí oškubat naprosto o všechno, aby sis pamatoval, že ženy jsou čarodějnice, které ti vezmou všechno, co máš rád.“ Narážel tak na svůj nedávný rozvod se svou ženou.

Proti němu jsem byl ještě andílek. Minulý měsíc se totiž zakoukal do jedné začínající herečky, a aby jí dokázal, že na ni má, že jí může dát úplně všechno, odvezl ji do Las Vegas a tam s ní zpečetil svůj osud. Ještě teď si za takovou naivitu nadává, protože nikdy doposud nechápal muže, kteří skákali po hlavě do manželských svazků, tedy až doposud, dokud si tím neprošel sám. Momentálně byl ve fázi, kdy nesnášel každou ženu, žádné nevěřil a nejlépe se k nim nechoval. A toho jsem se bál dneska ráno. Ale nakonec to dopadlo celkem dobře, aspoň já si to myslím. Madie ho bude považovat jen za tuctového debila a ne za kreténa, kterého bych už v životě neměl vidět. Už tak bude těžké ty dva nějak držet pohromadě. Na první pohled jsem viděl, že i kdybych je neseznámil já, šli by proti sobě. Trochu jsem si jejich boje představoval jako hororové scény, ale v kousku své mysli jsem doufal, že když budu mít nějaký průser, pošlu ji na Sebastiana.

„Takže dnešní noc budeš strávit u ní,“ hlesl Sebastian.

„Jo, chtěl jsem ti to říct cestou do práce.“

„Nelíbí se mi to.“ Pokrčil u toho čelo a já věděl, že s tím bude mít problém. „Než tam s ní strávíš noc, měli bychom to tam zkontrolovat, jestli tam nejsou nějaké štěnice, tajné kamery a ty víš.“

„Cože?“ vyskočil jsem. „Ne, Sebastiane, to nemůžeš myslet vážně. Já jí věřím.“

„Briane, nejde o to, že jí věříš. Jde o její okolí.“

„Nikdo neví s kým je těhotná. Nikomu ještě ani neprozradila, že je těhotná.“

„Dobře, když myslíš, ale překecávat pak novináře budeš ty.“

„Dobře, ale pořád trvám na tom, že to nebude potřeba.“

„Jak myslíš.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Sbalím ti věci v pokoji na zítřek a až pro tebe pojedu večer, vezmu ti je. Chceš něco speciálního?“ A mně se před očima odehrálo několik možností, čím bych mohl mou drahou polovičku potěšit. V rychlosti jsem zaklepal hlavou, abych se vrátil do reality.

„Budu rád, když seženeš hezkou kytku a flašku vína.“

„Ha, to si zase moc nepokecáte,“ podotkl. „Jen abyste za těch čtrnáct dní tu vaši situaci vyřešili.“ A já trochu nervózně polkl. Vzala si čtrnáct dní na rozmyšlenou. A nejhorší na tom bude, když mě odmítne. Ale nic takového jsem si nechtěl připustit. Musel jsem o ni bojovat.

„Ví o tom, že máš dneska natáčet s Kate?“ rejpl si do mě.

„Jasně, na prvním opravdovém rande jí řeknu, že druhý den odpoledne natáčím postelovou scénu se ženou, která minulý rok byla vyhlášena jako nejkrásnější ženou planety.“

„Určitě tohle tvoje malé tajemství praskne a jedno ti řeknu, až to praskne, chci být u toho, protože celá scenérie bude neskutečná podívaná,“ posmíval se mi a bylo to po dlouhé době, kdy jsem mu na jeho blbé kecy nebyl schopný nic vhodné říct. „Ber to tak, že tentokrát by se ti nemusel postavit, stejně jako minule. Nemusím ti ani říkat, že si máš před natáčením ulevit. Vsadím se, že o tuhle část se tvoje šílenka Madie už postarala.“

„Neříkej jí tak!“ ohradil jsem se na něj.

„Ježiš, ta holka tě má prostě na háku.“ A tentokrát jsem to nevydržel a kopl do něj.

„Au, jako malej.“ V tu chvíli jsme se začali oba hrozně smát.

…

Bylo po castingu a já se připravoval na postelovou scénu. Byl jsem nervózní, protože poslední takové natáčení byla pořádná ostuda. Nebyl jsem jedním z těch herců, kteří na place bez problémů ukazovali vlastní nádobíčko. Vždycky jsem ten stydlivý herec, který do poslední chvíle má ručník okolo boků a v rychlosti hupsne pod peřinu, aby mě co nejméně lidí vidělo. A pak tu byl taky ten fakt mého stáleho vzrušení, když jsem se dostal do blízkosti hezké nahé ženy. Někdy to mělo své výhody a někdy to bylo prostě na nic. A vůbec tomu nepomohlo, když asi před půl hodinou dorazila do mé šatny Kate s návrhem, že mi uleví, a přihlouple se u toho usmívala. Z toho jsem vytušil, že asi slyšela o mé katastrofě s Lucy. A říct ne, nebylo jednoduché. Ale už tak jsem tušil, že Madie bude mít s celou touhle záležitostí problém, a zhoršovat jsem to nechtěl.

Když ráno řekla, že chce, abych přijel já za ní, jedna moje část si oddechla, že tu není možnost, že nemůže dorazit dříve a načapat mě v posteli s Kate. Ale stejně jí jednou budu muset zasvětit. Tohle asi nečeká.

Došel jsem k posteli, sundal ručník omotaný kolem boků a zahučel pod peřinu. Dobré bylo, že jsem nikoho už nezajímal – všichni rozebírali, jaké pozice a věci dneska musíme natočit, a co za nás nakonec dotočí dableři. Ano, neměl jsem rád, když můj nahý zadek byl přes celé plátno.

Vzhlédl jsem a opodál spatřil Kate, která si to mířila k našemu společnému loži. Jakmile přišla blíž, vůbec se nestyděla a přede mnou shodila župan. Předvedla se mi v rouše Evině, a potom se přidala ke mně.

„Takže můžeme začít,“ ozvalo se odněkud.

…

Ušila jsem na sebe bič! Jak jsem to mohla takhle nedomyslet? Cestou z práce jsem nakoupila a táhla se s taškami s jídlem domů. Čekalo mě šílené pobíhání po bytě a vaření. Musela jsem tam poklidit a hlavně to důležité, musela jsem sundat všechny plakáty s Brianem po stěnách a zahladit všechny fanouškovské stopy. Téměř nadlidský výkon když si vezmu, že už několik let si muže do bytu nepouštím, abych jim nemusela vysvětlovat, proč na tom záchodě zrovna nevisí oni, ale nějakej Brian Odonel. Krom toho taky pochybuju o tom, že by se chtěl Brian koukat na sebe na záchodě, když čůrá, jak se muchluje v posteli s Lucy Lu. Jo, byl to blbej nápad. A tak bylo na čase moje sběratelská veledíla strhnout. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, ale uklidňovala jsem se tím, že místo nich budu mít originál. Ale byl tu jeden malinký problém, byla jsem v časovém presu. Bude zázrak, když to stihnu.  

Láska věc ďábelská! - 13. kapitola

Nebyla jsem princeznou v polštářích, spíše vězněm té střapaté elfky. 

Měla jsem všechno naprosto nadosah, takže bych se měla cítit spokojená, ale místo toho jsem začínala šílet. Cítila jsem, jak jsem rozpolcená, a tahle lidská skořápka se zase začínala hroutit. Bylo hrozný být člověkem. Jak jsem zatraceně měla uvažovat čistě, když se mnou cloumaly hormony?

„Já nemůžu,“ vyklopila jsem. „Neuvažuju klidně. Od té doby, co jsem člověk, pohlcuje mě jedna vlna emocí za druhou,“ vysvětlila jsem, „mé vzpomínky na lidství jsou hrozné, ale že by to všechno bylo až tak šílené, nepamatuji si.“ Zpozorovala jsem, že Lucifer se na mě podivně dívá. Co se zatraceně děje? Nakonec ke mně přišel dřív, než jsem stihla jakkoli zareagovat, a položil mi ruku na tvář.

„Osud je prostě debil,“ zanadával si a já zpozorněla.

„Co?“

„Posílil ti emoce, aby ses rychleji zamilovala do Edwarda, ale nedošlo mu, že tvoje vzpomínky se do toho budou hodně míchat. Krom toho si ženská a měl se poučit z minulosti, že přesně takhle vznikají pořádné hysterky.“

„Dá se to nějak napravit?“ zjišťovala jsem.

„Bez toho se asi nerozhodneš, co?“ Váhala jsem s odpovědí.

„Osud chtěl, abych život poznala z nějakého důvodu, a kvůli této jeho chybě jsem strávila zatím většinu času pouze v pokoji.“ Odmlčela jsem se a snažila se soustředit. „Měla bych poznat ještě další část celého koloběhu.“

„Bál jsme se, že to řekneš,“ odpověděl mi a sledoval mě, dokud uváženě nepronesl: „Co když se už ke mně nevrátíš a budeš chtít jít do nebe?“

„To se nestane, protože nebudu mít na výběr.“

„Kam tím vším míříš?“ A já už rozhodně předstoupila před něj.

„Přeji si, abys napravil moje emoce. Chci být na tom stejně jako jakýkoliv jiný člověk,“ vyslovila jsem a doufala, že nebude nic namítat.

„Seš si tím jistá?“

„Polib mě a nekecej.“

…

Otevřela jsem oči a znova jsem seděla v autě, když mi Alice odpověděla na otázku, kterou jsem jí položila. Jak jsem mohla čekat, Lucifer mě vrátil přesně v tu samou dobu, když mě odtamtud ukradl. Nikdo nemohl zpozorovat, že jsem jakoukoliv smlouvu uzavřela. Takové malé plus pro mě. A já se konečně cítila uklidněná. Mohla jsem obyčejně žít a nepřemýšlet nad tím, co mám vyvést, abych se dostala v budoucnu do pekla, a vrátila se domů. Lucifer věděl, že se vrátím. Připadala jsem si konečně volná, svobodná, mohla jsem skutečně objevovat život.

„Bello? Jsi v pořádku?“ starala se Alice, protože musela vidět můj šťastný výraz v zrcátku.

„Naprosto.“ A s tím jsem se spokojeně usadila do sedačky. Bylo na čase se trochu víc pobavit. Ale musela jsem si dávat pozor na své plánování. Nechtěla jsem, aby tušila, co všechno jsem si na ně připravila. Na Jasperovi jsem viděla, jak ho matu svým klidem. Konečně jsem se cítila, jak jsem měla – klidná, ovládající vlastní emoce.

Po dobu zbytku jízdy jsem mlčela a snažila si všechny zmapovat. Trochu mě deptalo, že mě Edward hodil na krk jim, ale musela jsem být trpělivá – vykoupat ho v tom všem budu mít ještě šanci. Teď se můžu perfektně dostat do role, do které jsem byla vložena.

…

Měla jsem za sebou focení pasové fotografie a byla jsem tažena na nákupy. Jasper se mnou všude chodil a zbytek někam neustále běhal.

„Víš, já doopravdy nemám ráda nakupování. Nenecháme v tom Alici samotnou a neutečeme?“ Viděla jsem na Jasperovi, jak váhá. „Opravdu z ní máš takový strach?“

„Ne strach, vy ženy jste mrchy, a když vás milujeme, můžete nám ubližovat o to víc.“ Prohlížela jsem si ho a přemýšlela nad tím, jak moc mám teď nad ním moc, protože já nebyla tou, kterou miluje. Podívala jsem se po okolí a spatřila obchod se spodním prádlem. V ten moment jsem doufala, že Alice je hodně daleko, protože jsem chtěla Jasperovi trochu zavařit. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho tam.

„Tak si to nakupování taky trochu užijeme.“ A už z výlohy na mě koukal červený korzet, který jsem měla v plánu na sebe navléknout. Jo, červenou mám ráda. Hlavně tu rudou, vypadám v ní naprosto ďábelsky. Milovala jsem ji.

Prodavačce jsem řekla přesně, co chci a jakou velikost potřebuji. Jasper jen vyvoraně koukal, co vyvádím, ale nechal sebou manipulovat, ačkoliv byl silnější než já několika násobně, já měla zatím výhodu nepředvídatelnosti. Postavila jsem Jaspera před kabinku a začala se převlíkat do korzetu. Jakmile jsem se do něj nasoukala, uvědomila jsem si, že ho budu potřebovat zavázat, tak jsem automaticky odhrnula závěs, kde měl stát Jasper:

„Mohl bys mi to, prosím, zavázat?“ Ani jsem se nepodívala, kdo tam je, a narovnávala jsem si předek.

„Hm, já osobně bych byla pro ten tmavě modrý korzet,“ zaznělo z úst Alice a já se usmála. Stihla to potvora. Otočila jsem se na ni a zeptala se:

„Proč?“

„Edward má rád modrou, ale vsadím se, že i v té červené tě rád uvidí.“

„Kam si poslala Jaspera?“

„Čeká v autě.“

„Není ode mě moc daleko?“ začala jsem na ni hraně zmatkovat.

„Ne, protože se něco změnilo.“ Prohlížela si mě s naprosto vážnou tváří a asi přemýšlela nad tím, kdy a jak. Jakoby očekávala, že jí to řeknu.

„Jsi všímavá.“ Alice mě špikovala pohledem a já z ní byla trochu nervózní.

„Změnila se tvoje budoucnost.“

„K lepšímu?“

„Záleží na tom, jak se budeš dále chovat.“ A její slova jsem pečlivě analyzovala. „Je mi jasné, na co se teď zeptáš, takže tě hned zasvětím.“ A jestli jsem někdy měla mít z Alice strach, bylo to teď. „Neposílej příslušníky naší rodiny jakkoli proti sobě, jinak ti zavařím život. My za nic nemůžeme, tak si trestej pouze Edwarda, ale uvědom si, že láska je cit, kterému nikdo z nás neporoučí. A teď se obleč. Je na čase, aby ses před cestou najedla.“ Viděla jsem, že je celkem dost rozčílená, a tak jsem se neopovažovala jí jakkoli odmlouvat.

Položila prodavačce na pult červený korzet a potom požádala o tmavě-modrou hedvábnou košilku v mé velikosti. Nechápavě jsem se na ni podívala a dodala:

„To, abys měla nějaké pyžámko,“ zasvětila mě a já si najednou uvědomila, že v některých věcech v Alici můžu mít spolupachatele.

„Nebojíš se, že mě Edward zabije, když se o něco pokusí?“ ptala jsem se jí.

„Ne, nezabije tě. Jen ti poláme v zápalu vášně nějakou tu kost, a ty budeš trochu polámanější.“ Její slova mě naprosto vyděsila. Přemýšlela jsem nad tím, jestli náhodou nemám halucinace, ale když mě v restauraci posadila před hotové lasagne a mě hrozně zakručelo v břiše, prostě jsem se jí podvolila.

„Kdy mě proměníte v upíra?“ Alice se na mě nechápavě dívala.

„Už jsem zdravá a ty to víš,“ zaútočila jsem na ni.

„Tohle není náš problém. Vyřiďte si ho společně s Edwardem. Zkus nás vynechat ze všech vašich problémů.“

Naštvaně jsem si povzdychla:

„Tak to mě k němu, ale budete muset pustit.“

Maškarní...VI

Když se hormony zbláznily.

„Bojím se, že když poznáš, jaký žiju život, utečeš.“

Podívala jsem se na něj s naprosto vážným pohledem a přemýšlela nad tím, jestli si ze mě dělá srandu. Ale podle toho, jak mě starostlivě sledoval, pochopila jsem, že to myslí vážně. Tak kde byl zatraceně háček?

„Toho bych se spíš měla bát já.“ Moje odpověď ho asi zmátla, protože se zeptal:

„Proč?“ Čímž mě překvapil. Měl na očích růžové brýle a viděl mě jako dokonalou ženu? Musela jsem sama sobě přiznat, že já ho tak vidím. Nikdy mu to nesmím prozradit.

„Ty se ptáš proč?“ odpověděla jsem mu překvapeně. Tvářil se nechápavě. „Tak se na mě podívej. Jsem obyčejná holka, která není hubená, a umím se chovat dost nevhodně. Fakt mi nejde chůze na podpatcích,“ vyčetla jsem seznam mých nedokonalostí života, a on se na mě jen hloupě uculoval.

„Ještě něco?“ A já začínala být zoufalá, tak jsem se rozhodla pro to nejotřesnější.

„Jo,“ zaváhala jsem a sklopila oči dolů. „Jsem tvoje fanynka. Znám slovo od slova každou tvou písničku a s kamarádkami po večerech pořádáme filmové noci, kde pozoruje tvůj zadek,“ vyklopila jsem to, co mě tížilo nejvíce. A on propukl v záchvatu smíchu. Když už se uklidnil a snažil se zhluboka dýchat, aby nedostal další záchvat smíchu, a tím mě ušetřil další ostudy, konečně promluvil:

„Promiň,“ snažil se uklidnit a já se taky začala smát:

„Ne, já to chápu. Taky bych se tak smála, kdyby mi to někdo řekl.“

„Zlato, to je to nejkrásnější vyznání, které mi kdy kdo řekl.“

„Ale já to myslela vážně. Fakt žeru tvůj zadek a naživo trojnásob.“ Mým slovům se přehloupě usmíval.

„Můj zadek obdivuje několik miliónů lidí. To přežiju. Jen abys ty přežila, že mi na něj bude ještě koukat několik tisíc lidí se stejným zájmem jako ty.“ Upss, tak na tohle narážel, když směřoval tímhle proudem konverzaci. Najednou se mi vybavilo, jak psal, že si nedojde ani na záchod, když na to nemá lidi.

„Ach,“ docvaklo mi před ním. „Nemůžeš si na veřejnosti ani uprdnout.“ A zase jsem ho poslala k zemi dalším záchvatem smíchu.

„Ne, já se s tebou neušukám k smrti, ale umřu v záchvatu smíchu.“ To jsem se zase musela zardít já.

„Když já bych raději to ušukání,“ svěřila jsem se. Uviděla jsem, že moje slova ho naprosto odrovnala, ale zase se rozhodl otočit téma.

„Upozornil jsem tě, do čeho jdeš a teď můžu doufat, že mi neutečeš.“

„Kotě, to mi za ten zadek stojí.“

„Puberťačko.“ A s tím mě políbil.

…

„Takže jdeš do práce.“

„A ty máš za dvě hodiny casting.“

„Znáš to.“ Prohrábl si vlasy a vystrčil na mě zadek.

„Tak teď budu uvažovat o tom, jestli nejsi gay.“ Vyvalil oči. „To víš, když ho úmyslně vystrkuješ, je to dost zženštilé gesto.“

Zarazil se.

„Jako fakt?“

„Jo.“

„Zatraceně,“ zaklel a zblednul. Musela jsem ho uklidnit.

„Zlato, tvůj zadek je k sežrání. Oni tě platí za to, abys ho vystrkoval.“

„Teď si mě urazila. Já myslel, že moje písničky jsou aspoň trochu dobré.“

„Ale tvůj zadek ve filmech vede.“ Přiblížil se ke mně a naklonil se pro polibek.

„V šest tě vyzvedne můj agent a zaveze tě na natáčení, kde si mě vyzvedneš, a já tě pak unesu k sobě.“ Jenže mně se ten jeho plán moc nelíbil. Toužila jsem po teple domova, když bylo tak blízko. Chtěla jsem svůj kartářek, tepláky a vytahané tričko. Krom toho jsem mu chtěla ukázat pravdu. Kdo jsem, jaká jsem, a jak žiju. Aby mě mohl lépe poznat.

„Víš, já bych byla radši, kdybychom večer byli u mě. Počkám v klidu ve svém, připravím ti večeři a políbím tě na přivítanou.“

„Umíš vařit?“ zeptal se překvapeně.

„Čemu se divíš?“

„Žádná moje přítelkyně doposud neuměla vařit a cpaly se jen saláty.“

„Odmítám se cpát saláty a nevzdám se bifteku. Smiř se s tím. Budeš mě muset mít baculatou.“

„Víš, v několika posledních letech jsem přišel na to, že je víc vzrušující, když je co zmáčknout.“ A na zadku mi přistála jeho ruka, která mi stiskla zadek. Potom se otřel o moje ucho a řekl:

„Víš, já ten tvůj zadek taky žeru.“ Potom si šel obléci košili a já se cpala do šatů, protože jsme oba cítili, že když se neoblečeme teď, už se dneska nikam nedostaneme. „Ale když mi chceš uvařit. Nejsem proti. V sedm u tebe? Napíšeš mi adresu, kam mě pak mají odvézt?“

Vzala jsem papír, který se válel, na stole a vytáhla z kabelky propisku. Napsala jsem adresu a papír umístila složený do Brianovy kapsy u zadku. Provokativně jsem ho zmáčkla stejně, jako on to udělal mně:

„Teď zadek moc nevystrkuj, abys ho neztratil.“

„Ano, má paní,“ odpověděl mi a já od něj ulovila další polibek, potom mě vzal za ruku a vyšli jsme z ložnice.

„Už jsem si myslel, že vás budu muset jít vzbudit,“ řekl nám při příchodu nějaký muž v obýváku.

„Sebastiane, už tu jsi.“

„To víš, nemohl jsem odolat té myšlence, že jste dopadli stejně jako tenkrát a nepoznat ženu, která tě tolik okouzlila.“ Potom se otočil na mě a představil se:

„Ahoj, já jsem Sebastian, Brianův agent." Oba dva jsme se podrobně prohlíželi a já v něm viděla obyčejného vychcaného manažera, který jde za svým, a když jeho zdroj peněz selhává, nekompromisně ho utne. Jo, tak tenhle chlap se mi ale vůbec nelíbil. Byl to přesně ten typ muže, na které jsem posílala svého kolegu v práci, jež je vždycky přechcal.

„Madie.“

„Hm, rád tě poznávám šílená Madie.“ Jeho odpověď mě pobavila.

„Sebastiane, s radostí ti trochu víc zavařím život.“

„Ani o tom ještě nevíš, ale život si mi už zavařila.“ Skoro jsem začala uvažovat nad tím, že jsem ho špatně odhadla, ale jeho falešný úsměv ho usvědčil. Byl jen na lepší úrovni, než jsem se setkávala s někým takovým normálně. A to mě hodně znepokojovalo.

Podívala jsem se při komunikaci se Sebastianem na Briana a viděla, jak je nervózní. Čeho se bál? Že mě Sebastian okouzlí? Anebo že ho budu nenávidět? Upřeně jsem se na něj zahleděla a čekala vysvětlení. Zaklepal hlavou a dal mi tím najevo, že si to povíme později. Doufejme, že večer se dostaneme aspoň k nějaké konverzaci.

„Omlouvám se, že tě tak pozoruji, ale jsem naprosto překvapený.“

„Čekal si něco jiného? Modelku s velkými prsy?“ vypálila jsem hned na něj.

„Asi tak. Já jen na co mám připravit veřejnost.“

„Připravit veřejnost?"

„Ovšem, pokud chcete spolu zůstat, budu se snažit na tom vydělat, co nejvíce peněz.“ A já celá ztuhla a v ten moment zasáhl Brian:

„Ještě jsme se nerozhodli, jak se zachováme dál. Takže nic nepřipravuj a vůbec nic neposílej do tisku. Je ti to jasné?“ spustil na něj. Viděla jsem na Sebastianovi, jak se jeho výraz měnil v udivený. Asi podobnou reakci nečekal.

„Vyložil si karty na stůl a ona ti neskočila do náruče?“ Nakonec Sebastian mlčel a byl dost rozladěný. O co tady šlo? Proč jsem měla hned Brianovi kývnout? Na tohle se budu muset zeptat později.

„Tak jak to, že jste dnes spolu spali?“ A na to jsme mu odpověděli dvojhlasně:

„Nemohli jsme si pomoct.

Maškarní...V

První jednali, až pak mysleli.

Slyšela jsem, jak se dveře výtahu postupně otvírají, a měla nutkání otočit se. Nakonec jsem se donutila ještě chvíli vydržet, nevrtět se a trochu ho napínat. Dveře výtahu se zavřely a já věděla, že teď už se otočit musím, protože mi bylo jasné, že tohle je věc, na kterou čeká. Chtěl vědět, jak vypadám a kdo jsem. Zhluboka jsem se nadechla, a potom se celá nervózní otočila.

Celou dobu jsem se bála jeho reakce na mě. Budu se mu líbit? Krom toho jsem netušila, jak tentokrát na něj zareaguju osobně já, když vím, kdo to je. Měla jsem chuť vypísknout a skočit mu do náruče.

„Uklidni se, dýchej, zmiz!“ mluvila jsem na svůj vnitřní hlas fanynky v sobě. Bylo na čase se tomu postavit jako dospělá žena. Při otáčení jsem držela obličej dole a vzhlédla až potom, co jsem se dotočila tělem celá. A ve chvíli, jakmile jsme se setkali pohledem, jsem celá ztuhla. Měl na mě stejný vliv jako tenkrát, ani jsme nemuseli mít masky. Skoro jsem ani nedýchala a prohlížela si ho. Nebyla jsem schopná ani mluvit. Stejně jako ten večer, kdy jsme se potkali poprvé. Tohle nebylo normální.

Místnost najednou byla naprosto přeplněná. Stačilo, abychom tam byli pouze my dva. Vzduch mezi námi začal elektrizovat a já věděla, že bych raději měla utíkat, pokud nechci dopadnout jako minule. Otázkou bylo, jestli to tak cítil taky. Udělal krok dopředu a s úsměvem řekl:

„Ahoj.“ Asi mi chvíli trvalo, než jsem mu stihla odpovědět, protože mu pohrával z mé reakce úsměv na rtech. V rychlosti jsem se vzpamatovala a vstala, abych mu vyšla vstříc. Došli jsme k sobě a já mu formálně podala ruku. Snažila jsem se od něj držet odstup:

„Madie,“ představila jsem se a očekávala od něj obyčejný stisk ruky, ale on ne. Vzal mi ruku a políbil mě na její hřbet. Při jeho dotyku rtů na mé kůži mnou projela vlna nervozity a měla jsem chuť mu uhnout při návalu všech pocitů, které se mě zmocňovaly.

„Brian,“ vyslovil, když dokonal svůj čin a já jsem celá zčervenala. „Moc rád tě konečně poznávám,“ a přiblížil se ke mně, čímž mi narušil můj osobní prostor, a dostali jsme se k sobě hrozně blízko. Koukala jsem mu přímo na rty a nervózně jsem se trochu ošila, protože jsem zpozorovala, že on mě pozoruje stejně jako já jeho. A potom se s otázkou nahnul ke mně blíž a já se jako odpověď k němu také přiblížila, pak už nečekal a přitiskl rty na mé. Neovládala jsem se a automaticky jsem se k němu nalepila. Cítila jsem, že je to tak správné.

„Nemůžu přestat,“ vzdychnul mi do ucha, když se přesouval ke krku. „Ale když řekneš stop, nějak to zvládnu.“

„Mlč a pokračuj,“ přikázala jsem mu a ucítila, jak se do mé kůže usmívá. S dalším pohybem mě vzal do náruče a někam odnesl. Ve vteřině jsme žuchli do peřin a nevěděli o světě. Byli jsme jenom my dva. Stejně jako tenkrát.

…

Ležela jsem mu na hrudi a cítila, jak se usmívá.

„Já vím, takhle jsme začít neměli," konstatoval. "Stihla ses aspoň představit,“ pochechtával se.

„Nedokážu si to vysvětlit. I teď bych nejradši dál pokračovala.“

„Dej mi pět minut a přání ti splním.“ Z plna hrdla jsem se začala smát:

„Chceš se ušukat k smrti?“

„Óóó, to je slovník dámy?“ vrátil mi. „Ale na smrt mám ještě hodně času,“ odpověděl mi s úsměvem a znova mě políbil. „Nechápu, co mě na tobě tolik přitahuje. Jsi jako magnet, na kterém musím být pořád přilepený. První jsem si myslel, že mě pobláznilo okamžité odloučení, ale mýlil jsem se. Chci pořád víc a víc. Nemůžu si pomoci. “

„Musím zítra do práce,“ sdělila jsem mu mezi dalšími polibky. „A měli bychom probrat, kvůli čemu jsem přišla.“ Tím jsem ho trochu zarazila.

„Co chceš slyšet?“

„Briane, jsem těhotná a ty jsi z jiného kontinentu.“

„Takže by bylo fajn, abys nechala práce a odstěhovala se za mnou.“

„Co?“ vyjekla jsem.

„Vydělávám dost na to, abych nás mohl rozmazlovat do konce života.“

„Jo a jednou tě omrzím, pak bude konec.“ Viděla jsem na něm, jak zpozorněl.

„Co ode mě chceš?“

„Já nevím. Kromě postele se vlastně ani neznáme. Já žiji na druhém kontinentě a nemám žádnou záruku ničeho, když to tu opustím. Mám tu rodinu, práci, kamarády, prostě všechno.“

„Madie, já vím, že tě prostě jenom chci.“ Potom položil ruku na břicho. “A budu rád, když se o vás dva budu moct postarat,“ sdělil mi s vážností v hlase. „Ale jestli ti to ulehčí situaci, klidně se teď hned můžeme zvednout a vzít se.“ Zase jsem se začala smát.

„Myslíš, že bych tě chtěla?“ rýpla jsem se a on se zamračil.

„Proč si mě nechceš vzít?“

„Protože je to šílené.“

„Co je na tom šíleného?“

„Prostě je to šílené. Víc to rozebírat nebudu.“

„Jak myslíš.“ A začal mě zase líbat.

„Už zase?“

„Ne, jen se rozptyluju, abych nemyslel na to, že jsi mi řekla ne.“

„Štve tě to,“ vydechla jsem vzrušeně.

„Hrozně.“

Povzdechla jsem si.

„Bude nezodpovědné, když si tě teď hned vezmu. Chceš si mě vzít jen kvůli tomu prckovi a nějakému pomatení hormonů.“

„Chovej se trochu jako potvora. Sice můžeš ze mě vytřískat peníze za alimenty, ale jako manželka můžeš získat víc.“

„O peníze mi nejde.“

„Dobře, a co třeba otec dítěte? Toho bys nechtěla získat?“ zkoušel na mě. „Nebo chceš prcka vychovávat sama?“ šťouchal do mě dál. Zarděla jsem se. „Budu upřímný. Poznat někoho normálního a kdo mě okouzlí, tolik jako ty, není jednoduché. Vlastně to, co cítím k tobě, jsem nikdy k nikomu necítil. Proto chci, abys byla jen moje.“

„Je to prostě šílené.“

„Tys nikdy neudělala nic šíleného? Je načase, abys něco takového udělala.“ A zase jsem se začala smát.

„Zlato, tohle není šílená věc. Je to pitomost.“

„Ne, je to šílené.“ A potom se zvednul. Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala. „Zvedej se. Jedeme do nejbližšího kostela a vezmeme se.“

„Ne,“ začínala jsem se vztekat. „Nenapadlo tě, že jsem jedna z těch dívek, která chce jít ve svůj svatební den za princeznu, být královnou večera a ták?“ Viděla jsem na něj, jak se zamračil.

„Tohle chceš?“

„Já nevím,“ zase jsem začala. Nejhorší na tom bylo, že jsem opravdu neznala odpovědi na jeho otázky.

„Nesnáším odpověď „Nevím“,“ vyprskl naštvaně. „ Řekni mi raději, co víš.“ Celá jsem ztuhla, a pak to na něj vyklopila:

„Chci být s tebou,“ přiznala jsem se a udělala tak menší ústupek. Trochu mě děsilo, jak na mě všechno z jeho strany vyklopil, a já chtěla být opatrnější. Měla jsem s muži nějaké zkušenosti a ne zrovna ty nejlepší. I když většinou se všechno pokazilo potom, co jsem se s nimi vyspala, tak jsem chtěla být ostražitá. S Brianem jsem spala a on se mnou byl pořád.

„Aspoň, že tohle víš.“

„Briane, uděláme to následovně. Pokud chceš, dalších čtrnáct dní budeme spolu. Musím tě poznat, a potom říci, co dál.“ Jenže Brian se zamračil. „Nelíbí se ti to?“ Všimla jsem si, jak zaváhal. “Bojíš se něčeho?“ A Brian se konečně vyjádřil:

„Bojím se, že když poznáš, jaký žiju život, utečeš.“

Láska věc ďábelská - 12. kapitola

Poučení se z chyb ostatních nám mohou být inspirací.

„Jaspere,“ pošeptal Edward do ticha místnosti a já postupně cítila, jak se uklidňuji. Hned potom když jsem začala normálně uvažovat, chtěla jsem od něj vysvětlení.

„Jasper?“ pronesla jsem nechápavě a čekala, co bude dál. S Edwardem jsem si vyměňovala vážné pohledy a nehodlala ustoupit. Jenže místo něj začal mluvit doktor Cullen, kterého jsem kdysi potkala v nemocnici.

„Bello, jestli si vzpomínáš, já jsem Carlisle Cullen,“ začal klidně. „Máme s Edwardem teorii, že trpíš postraumaty z minulého lidského života, jež ti způsobují záchvaty.“ A jen co to dořekl, pohlcovala mě panika. Edward to viděl, hned mě objal a já se začala uklidňovat.

„Vyléčím se z toho někdy?“

„Chceme to zkusit.“

„Jak?“

„Jasper má schopnost ovládat emoce. Využijeme ho k tomu, aby potlačoval traumata a deprese.“

„Pro Jaspera to nebude jednoduché. Bude sám muset potlačovat velké emocionální vlny, ale pořád to možná bude lepší než volání tvojí krve.“ Trochu zoufale jsem se opřela o Edwarda a užívala si chvilku klidu.

„Necháš mučit bratra, abych mohla žít?“

„Jde jen o nějakou dobu, dokud ti nevytvoříme hodně šťastných myšlenek, které by mohly převážit ty nešťastné. Potom by se mohl tvůj stav stabilizovat. Chceme to prostě zkusit.“

Oba dva jsem si změřila pohledem a zamyslela se nad tím vším. Nedávalo mi smysl, proč by se někdo takhle nechal mučit, a proč ti dva jsou naprosto nadšení. Ano, nadšení. Připadali mi jako malí kluci, kteří dostali novou hračku na hraní. A já jí byla. Začala mě pohlcovat vlna vzteku, protože mě deptala jejich sobeckost, ale byla hned utlumena. Zatracený Jasper, měl mě nechat je trochu potrápit na jejich svědomí. A jakoby věděl, na co myslím, moje emoce povolily a vrátil se vztek:

„Jste sobečtí.“ Edward při mém tónu hlasu zpozorněl. „Chcete si zkrátit věčnost na účet ostatních. Jste jako malí kluci,“ vyčetla jsem jim a sledovala, jak si navzájem vyměňují rychle udivené pohledy. Skoro jako bych je načapala při nějaké lumpárně.

„Jaspere, mohl bys, prosím, ovládat její emoce pořádně?“ zavrčel do ticha pokoje Edward a já zase ucítila naprostý útlum.

„Budeš ho poslouchat jako pes páníčka?“ vypustila jsem sarkasticky.

„Jaspere, jen si s tebou hraje. Chce, abys sem přišel, a zabil ji.“

„Kruci, čteš mi snad myšlenky?“

„Bohužel ne,“ vyjádřil se k mé otázce tak trochu zklamaně a já si oddechla, že aspoň tahle výhoda před Edwardem mi byla ponechána. „Ale snažím se být o krok napřed.“

„Tohle bude ještě zajímavé. Jasper bude ovládat moje pocity, ale myšlenky ne. A ty víš, co chci.“

„Vrátit se do pekla.“

„Přesně.“

„Ale k tomu budeš potřebovat pár prohřešků. Takže budeš vyvádět blbosti mezitím, co já se ti budu snažit ukázat, že svět je i dobré místo. A že stojí za to žít.“

„Přesně. Bude to zajímavé. Velmi se pobavíme.“ Usmívala jsem se jako sluníčko na hnoji a chtěla zároveň ukázat, že jim dokážu opravdu hodně zavařit. Natočila jsem se zpátky na Edwarda a podívala se na jeho rty. Přesně jsem věděla, co jediný pohled na ně se mnou udělá. Další věc, která ve mně způsobovala neovladatelné emoce, a dřív než mohlo Edwardovi dojít, co dělám, zaútočila jsem na něj. Hned jak jsem přitiskla rty na jeho, začal mi odpovídat a z vedlejší místnosti se ozvalo zoufalé zaskučení. Edward najednou ode mě odskočil.

„Tak na tohle si budu muset dávat pozor.“

„A odoláš?“ s tím jsem na něj upřela zrak a párkrát zamrkala, nakonec jsem vyvolala i zčervenání líček, aby všechno vypadalo doopravdicky. Edward se párkrát zoufale nadechl a zmizel z místnosti. Vítězně jsem se usmála a podívala se na Carlislea, jenže on tam stál s vážnou tváří a překříženými rukama, a já cítila, že jsem v průšvihu.

„Alice,“ zaznělo hlasitě po místnosti a já se zamračila, protože jsem netušila, co mám za lubem. Potom se otočil a odešel z místnosti. Místo něj se ve dveřích objevila trochu pocuchaná Alice. Hm, že by Jasper? Začala jsem se poťouchle usmívat.

„Ten úsměv tě přejde. Emmette, přenes Bellu do auta.“ A dříve než jsem se stihla vzpamatovat, byla jsem už v autě. Najednou jsem seděla v autě mezi Jasperem a Emmettem. Na předních sedačkách byla Alice s Rose. Ale Edward nikde.

„Edward s námi nepojede?“

„Přijede později. Bude pomáhat balit mezitím, co tě budeme hlídat,“ odpověděla mi Rose.

„Balit?“

„Ano, ve Forks si oficiálně mrtvá. Musíme se přestěhovat. Máme za úkol ti vytvořit nové doklady.“ Chtěla jsem namítat, že na to nejsem oblečená, ale uvědomila jsem si, že svatební šaty už na sobě nemám.

„Bello, koukám do budoucnosti,“ řekla mi Alice dříve, než jsem stihla vypustit otázku z úst a mnou projela vlna zděšení. Ona musela něco vidět, už když jsem byla ďábelský posel. Zpozorovala jsem, jak Alice ztuhla, čímž mi potvrdila, že mám pravdu. Pokrčila jsem zamyšleně čelo a uváženě vyslovila:

„Kdy a co jsi přesně viděla?“

„Bello, já…,“ hledala výmluvu.

„Ne, Alice, s pravdou ven.“

„Přesně ve chvíli, když jste se s Edwardem poprvé viděli. Prostě láska na první pohled.“ Její odpověď se mi moc nelíbila, protože jsem pochopila, že osud to naplánoval předem, a pak mi to došlo, proto jsem se ocitla úplně někde jinde. Když Osud plánoval můj nový život, věděl, že neovlivní pouze jednu věc – když si zavolám samotného Lucifera s úmyslem upsat duši za přání, budu mít vyhráno.

Byla jsem v pekle ve svém pokoji. Příjemně mě překvapil tím, že ho stále nevystěhoval. Značilo to, že stále hledá cestu, jak mě získat zpět.

„Trvalo ti to,“ rýpnul si Lucifer. Nadšením jsem vypískla a skočila mu do náruče. Políbila jsem ho, abych ho řádně přivítala. Jenže jedna věc mě trochu překvapila, ten polibek nebyl tak dobrý, jako když líbám Edwarda. Proč?

„Měla jsem na práci s ovládáním sami sebe. Moje lidské vzpomínky tak trochu dělají bordel v mých pocitech a já občas nejsem schopná pořádně fungovat. Několikrát mě zachvátila nepříjemná vlna depresí.“

„To je mi líto. Osud to zase podělal. Měl ti smazat vzpomínky.“

„Nepamatovala bych si tě, ani Edwarda.“ Chtěla jsem už otočit minci na důležitější věci: „To chceš? Mám ti upsat duši?“

„A navždycky mi patřit.“ S vyslovením slov mu zajiskřily oči a já v něm spatřila toho malého hravého kluka.

„Bude to téměř stejné jako slib manželství. Vložím svou duši do tvých rukou.“

„Přesně tak. Půjdeš se mnou do toho?“ A já konečně byla u cíle. Mohla jsem získat, co jsem chtěla, ale najednou jsem znejistěla. Zarazilo mě, jak moje tělo začalo celé pálit, jakoby mu představa, že Edwarda opustím, vadila.

„Ale Edwardovo přání nemůžeme zrušit.“

„V tom máš pravdu. Proto jsem usoudil, že bych se vrátil do minulosti, a za ním tě neposlal. Nikdy by tě nepoznal a neměl by šanci se do tebe zamilovat. Natož si tě přát.“ A já najednou věděla, že můžu mít to, po čem toužím. Ale za jakou cenu?

Maškarní...IV.

Cink!
Pokračování povídky Maškarní...(Krásná neznámá, Tajemná neznámá - předěláno na povídku na pokračování)

Nevěřila jsem, že jsem udělala, co jsem udělala. Zazmatkovala jsem. Ale všechno co jsem napsala, byla pravda. Mezitím co jsem si s ním psala, mě něco osvítilo a napadla mě příčina, proč jsem v poslední době tolik náladová. Někde v dolním šuplíku jsem vyhrabala těhotenský test a snažila se s ním dělat na záchodě psí kusy. Připadalo mi šílené, že bych byla těhotná! Člověk si jednou za rok užije, použije kondom a je v tom? Jenže po několika minutách byl výsledek jasný a já z krabičky tahala druhý těhotenský test. Najednou jsem chápala, proč je prodávají po dvou. Potřebovala jsem si zjištění ověřit. A za několik minut, jsem měla svůj stav potvrzený dvakrát.

Celá zhroucená jsem se posadila před notebook a na mail odpověděla naprosto přímo. Na druhé straně asi bude mít stejný šok jako já tady.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: To já?!

Datum: 2.11.2012 20:20  

Seš si tím jistá? Je to moje?

„Pitomec!“ zazněl můj hlas do ticha místnosti. Co si jako myslí? Že spím s každým na potkání? Když jsem se nakonec nad tím vším zamyslela, nedivila jsem se mu. Ani jsem nevěděla, kdo to je, když jsem se tenkrát rozhodla. Chovala jsem se nezodpovědně. Jenže já jsem si nemohla pomoci. Uhranul mě pohledem.

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Kdyby nebylo tvoje, tak ti to nepíšu, ne?

Datum: 2.11.2012 20:22

Ano.

Více jsem přeci dodávat nemusela.

Musel být úplně na větvi, protože mi ihned přišla odpověď:

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: Nejsem hloupý, jen v šoku!

Datum: 2.11.2012 20:24  

Co si někam jít na to sednout? 

Jeho reakce mě pobavila. Chápala jsem ho, nechtěl řešit věci mailem, ale byl tu malý háček.

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Máš tryskáč?

Datum: 2.11.2012 20:26

Máto jeden háček. Jsem na jiném kontinentě.

Chvíli mu trvalo, než mi odpověděl. Ale o to víc jsem byla překvapená.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: O kousek blíž!

Datum: 2.11.2012 20:28  

Jestli si v Evropě, poletím tam za dva týdny na nějakou dobu. Kde přesně se nacházíš? Chtěl bych uzpůsobit program, abychom se viděli. Teda pokud chceš. Rád bych všechno raději vyřídil osobně.

Jen co jsem email dočetla, měla jsem srdce až v kalhotách. Chtěl se sejít. Bylo to naprosto šílené, ale zjištění několika posledních hodin tomu nasvědčovala. Sama jsem byla zvědavá, jak bude chtít vyřešit naši situaci. Jestli mě bude přemlouvat k potratu či navrhne nějaké jiné řešení.

…

A bylo to tu – Den D. Dnes jsme se měli sejít. Brian přiletěl dopoledne do Londýna a při první příležitosti jsme měli spolu povečeřet. Hned první den jeho pobytu. Měl tu být celých čtrnáct dní a on mě chtěl vidět hned při první příležitosti. Byl nedočkaví a já byla zatraceně nervózní.

Nejprve jsem se uklidňovala, že si prostě promluvíme, a že mám přijít normálně oblečená jako, když jdu ven s kamarádkami. Ale čím více se ona hodina blížila, zmatkovala jsem. Nakonec jsem udělala stejnou očistu jako bych šla na rande. Přece jen jsem usoudila, že mě viděl v masce a načančanou. Takže jsem ho chtěla oslnit. Vždyť to je Brian Odonel! Můj idol, muž, kterého jsem sledovala v každém filmu, a z paměti znala všechny jeho písně. A byl to všechno průser, protože jsem své fanouškovské pudy musela zadusit. Nechtěla jsem, aby utekl hned po první větě. Musela jsem se velmi ovládat a nekoukat na něj jako na boha. Byla jsem sakra ve velkém průseru.Vůbec jsem si nebyla jistá s tím, že to zvládnu.

Vzala jsem si několik věcí a do kabelky vložila fotku z ultrazvuku, abych měla nějaký hmatatelný důkaz. Sice jsem na té fotce nebyla prcka schopná najít, ale chtěla jsem mu ji i přesto ukázat, aby viděl, že jsem si pro jistotu došla k doktorovi.

Postavila jsem se před zrcadlo a musela zkonstatovat, že jsem nevypadala špatně. Nakonec jsem si sama se sebou dala celkem velkou práci. Chtěla jsem ho okouzlit, abych nebyla jenom tou, která se s ním spala, a teď s ní mluví jen proto, že je s ním těhotná. Musela jsem vypadat sebevědomě.

Vyšla jsem vstříc večeru. Před domem stál mnou objednaný taxík, který mě měl odvézt do hotelu, kde bydlel Brian. Chtěl mít pro nás dva soukromí, proto navrhl večeři u něho v apartmánu. Taxikáři jsem nahlásila adresu:

„Hotel The Lanesborough, Hyde Park Corner, prosím.“ Adresu jsem vyslovila poměrně nejistě, protože jsem nikdy nebyla v tak luxusním hotelu. Ale co jsem mohla čekat? Brian nebude přeci bydlet v nějakém tří-hvězdičkovém hotelu jako všichni ostatní. Z jeho životního stylu jsem měla respekt. Já pocházela z obyčejné londýnské rodiny a díky mé píli jsem dosáhla toho, že jsem získala stipendium na Oxford a udělala si titul. Teď ze mě byla manažerka ve společnosti na vývoj aplikací do telefonu. Dělala jsem na marketingovém oddělení a hlídala rozvoj firmy. Sice jsem vydělávala slušné peníze, ale na takový hotel bych neměla, teda spíš by mi bylo líto utracených peněz.

Taxík zastavil před vchodem do hotelu a já po zaplacení vystoupila. A bylo to tu. Najednou jsem stála před budovou, kde se měl určit další můj osud. Došla jsem na recepci a paní za pultem na mě pohlédla.

„Dobrý den, jsem Teyla Emmagan a jdu za plukovníkem Johnem Sheppardem. Měla bych mít u něho na apartmánu schůzku,“ vysvětlila jsem jí a doufala, že zrovna ona nesledovala Stargate Atlantis. Asi by jí totiž z toho šla hlava kolem. Jelikož jsem chtěla být pro Briane stále slečna Neznámá, musela jsem s touhle šaškárnou souhlasit. Mohla jsem být ráda, že se nerozhodl třeba pro Flinstouny. Co bych jí pak tady říkala? Dobrý den, jsem Flinstounová a jdu za panem Flinstounem?

„Slečno Emmagan, pan Sheppard stále nedorazil, ale podle jeho pokynů, které zde nechal, vás máme odvést do apartmánu.“ Potom na někoho za mnou ukázala a ke mně se přihnal mladík v padnoucí uniformě poslíčka.

„Georgi, odveď, prosím, slečnu Emmagan do prezidentského apartmá,“ zadala mu a on mi rukou pokynul, abych ho následovala. Při jejích slovech o prezidentském apartmá se mi několikrát zhoupnul žaludek. Ježiš, kam jsem se to hnala?!

Ale George jsem potichu následovala. Odvedl mě do výtahu, kde vyťukal jakýsi kód místo zmáčknutí knoflíku patra a výtah se rozjel. Celou dobu, co jsem jela tím výtahem, v hlavě mi probíhalo spoustu scén z filmů. Svým způsobem jsem si připadala jako Julia Roberts v Pretty Women. Až na to, že jsem nebyla šlapka, ale obyčejná žena. Podle mě jsem sem prostě nepatřila. Nebyla jsem jednou z těch sexy vyhublých modelek, které dostávají za své polonahé fotky majlant. No, já na rozdíl od nich, jsem si v klidu mohla dát biftek.

Jakmile se otevřely dveře výtahu, ztuhla jsem. Přede mnou se objevila velikánská místnost, kde byl minibar a spoustu různého luxusního vybavení, které mělo asi Brianovi zkrátit volný čas. Ztěžka jsem se nadechla a snažila se chovat jako profesionálka, která něco podobného viděla už nesčetněkrát.

„Prosím,“ zaznělo z úst George a mně najednou napadlo, jestli bude ode mě chtít nějaký ten peníz, jenže dřív než jsem stihla zareagovat, byl fuč. Dobře, tak asi peníze za odvedení lidí do apartmánu se nedávají. Ale copak já tohle můžu tušit? Žádnou takovou etiketu jsem nikdy nestudovala.

Apartmá vypadalo úplně prázdné, a tak jsem se rozhodla, že prozkoumám minibar, kde jsem měla v plánu najít aspoň pomerančový džus. Jediné nealkoholické pitivo, které mě vcelku uspokojovalo. Těhotenství byla záležitost, na kterou jsem nebyla připravená. Byla jsem zvyklá pít, jíst co se mi zlíbí a na nic nebrat ohled. A nyní jsem studovala těžce každý nápojový lístek a hledala jakoukoliv připustitelnou variantu. A to jsem ještě netrpěla žádnými ranními nevolnostmi. Představa, že nakonec budu koukat ještě na složení všeho, s čím přijdu do styku, aby mi nebylo špatně, mě děsila.

Od té doby co jsem těhotná, hledám uspokojení v džusech. A měla jsem štěstí. Objevila jsem džbánek s čerstvým džusem a nalila si do sklenice. Nakonec jsme se posadila za bar zády k výtahu a čekala. Přehodila jsem si nohu přes nohu jako správná dáma a čekala, dokud se neozvalo tiché cink.

Maškarní III.