pátek 31. května 2013

Maškarní...XXII s epilogem


Svatba bude, ale s kým?


Když jsem ho uviděl ve dveřích, spadl mi kámen ze srdce, protože ačkoliv jsem měl Madie rád, bral jsem ji jako mladší sestru. Náš vztah se prostě za tu dobu hrozně vyvinul a nerad bych ji viděl nešťastnou.

Vypadal ošuňtěle a podle všeho mýdlo a holicí strojek mu dlouhou dobu nic neříkalo. Jo, musel se asi rozhodnout opravdu na poslední chvíli.

Ale podivil jsem se dalšímu chování Briana. Vykuleně stál ve dveřích a ani nedutal. Nevěděl jsem, jestli mám k němu dojít a probudit ho ze snění, nebo jestli se mám držet dál. Nakonec to rozhodl za mě a vydal se k nám. Bez jediného slova se posadil kousek ode mě, tak aby nezasahoval do bližšího prostoru s Madie. Už tak to pro ně muselo být těžké.

„Víno?“ nabídl jsem mu, na což mi jenom kývnul. Vzal jsem pro něj připravenou skleničku a nalil mu do ní víno. Pořád si nás tak zajímavě prohlížel, jakoby to všechno pořád nepobral. Až se konečně odmlčel.

„Takže se brát nebudete.“

„Ne, to opravdu v plánu nemáme.“

„Byla to past.“

„Byla. Promiň. Ale já se na tebe už opravdu nemohl dívat, jak se ničíš,“ snažil jsem se ho zasvětit do mého mučení a doufal jsem, že mě pochopí. Snad si cestou sem ujasnil, co chce, a jestli ne, musím ho přesvědčit. Chtěl jsem je pohromadě.

„Myslíš si, že se tímhle něco vyřeší?“

Vypadal zničeně a na Madie jsem viděl, že čekala všechno možné, ale že bude až tak v zoufalém stavu, jí bylo proti mysli. Podle jejího bledého výrazu na ní byla vidět starost.

„Chci vědět jedno, Briane,“ začal jsem hned na něj útočit. „Jsi takhle šťastnej?“ A on se pod naším drobnohledem zavrtěl. Věděl, že nejsme slepí.

„Vypadám snad tak?“ zavrčel.

„Ne,“ ozvalo se od Madie a tím si získala jeho naprostou pozornost.

„Jsi moje prokletí,“ bručel na ni a ona vykouzlila na svých rtech i přese všechno lehký úsměv.

„Jsem, ale může existovat i horší prokletí,“ začala zajímavě povídat a já zpozorněl. „Chápu, že mě třeba nemiluješ, jenže někoho často začínáš milovat, až když s ním jsi a poznáváš ho. No a ty máš k tomu ještě bonus toho, že tě to ke mně vždycky bude táhnout. Sex bude lepší, než s kýmkoliv jiným, a prostě se můžeme umilovat k smrti. Do toho máš se mnou jisté, že můžeme mít děti. A co víc si normální lidé přejí?“ Brian její slova vstřebával a asi uvažoval nad jakoukoliv jinou možností, která by je oba uspokojila, ale nic ho podle všeho nenapadalo. Co by mohl chtít víc než zdraví, lásku, rodinu a peníze? Mohl by mít prostě všechno.

„Je pravda, že sex s jakýmikoliv jinými ženami mě nebere.“ Fakt jsem se po téhle jeho větě musel držet, abych mu jednu nevlepil. Aspoň Madie z nás dvou byla dost nad věcí:

„To ti jde jen o sex?“ vyplivla na něj a on se zarazil.

„Ne, jde mi o to, že ty se mnou budeš moct manipulovat. Ty budeš mít vždycky moc nade mnou.“ A s jeho slovy se Madie rozesmála.

„A ty si myslíš, že ty ne?“ vrátila mu. „Uvědom si, že před tím, než si ztratil paměť, byla jsem rozhodnutá svůj život zahodit, abych mohla být po tvém boku. Chtěla jsem opustit všechno – rodinu, přátele a cokoliv, co znám. Takže nejsi jedinou obětí našich ztřeštěných hormonů,“ zasvětila ho do své situace a na chvíli se odmlčela, ale jen co se pořádně nadechla, pokračovala: „Jsme v tom dva. Myslíš, že já se netrápím? Nemám chuť, ti od první chvíle, co si odešel volat? Že se nemusím přemáhat, abych ti teď hned neskočila do náruče? Tak to si naivní!“ Viděl jsem na Brianovi, jak mu všechno postupně dochází. Konečně hleděl pravdě do očí. Nebyl jediným, kdo takhle trpěl. Takže když se najednou zvedl a posadil se vedle Madie, nestihl jsem ani nijak zareagovat. Vzal ji hned do náruče a položil si její hlavu na hrudník. Nechal ji dýchat a vnímat jeho aroma. Sám si svou hlavu položil do Madiných vlasů, s čímž zpečetil jejich osud. Dva závisláci totiž konečně dostali svou drogu. A co já? Cítil jsem se naprosto spokojený. Měl jsem oba zpět.

Asi to, že od sebe byli nějakou dobu, a oba ucítili jakési trápení, je drželo nad vodou, aby hned teď v malém kostelíku na to neskočili. No, možná to bylo třeba i něčím jiným, jak se během chvíle ukázalo:

„Hrozně smrdíš,“ postěžovala si znenadání Madie a já se hrozně rozesmál, protože její slova zabila celou romantickou chvíli.

„Promiň,“ zaznělo od Briana. „Při první příležitosti se osprchuju.“

Nemuseli si ani víc povídat, protože oba tušili, jak se situace má, ale já je ještě nechtěl nechat jít:

„Tak na to zapomeňte. Člověk vás dostane konečně do kostela a svatba jako nebude?“

„Nepočká to?“ bránil se Brian. Tentokrát jsem ho nehodlal nechat uniknout.

„Ne, dokud nebudete svoji, nebudu mít klid. Víš, jaká je makačka vás oba dostat v použitelném stavu do kostela?“ Bál jsem se, že oba budou raději chtít utéct, ale Madie mě podržela:

„No, hračka to asi nebude. Naposled, když jsme se chtěli vzít, srazil nás náklaďák.“

„Ale smrdím.“

„O to se tady postaráme. Jsou tu šatny a já nechal připravit koupelnu a oblek, kdybyste to chtěli dát náhodou opravdu dohromady. Madie, ty máš šaty v dámské šatně. Přijede ti pomoct do půl hodiny Amy. Dal jsem si s ní totiž schůzku, abychom měli družičku. Sice asi bude hodně prskat, ale budu doufat, že ty ji uklidníš, a nenecháš ji, aby mi dala přes držku. Jednou mi to stačilo.“

Madie na mě překvapeně doslova zírala a podle všeho nevěřila vlastním uším:

„Proto si mi nutil všechny ty katalogy? Přesvědčoval si mě, že celá svatba musí vypadat hodně doopravdy, kdyby nepřišel? Věděls to, jak to dopadne.“

„Nechtěl jsem ti dávat naději, ale sám jsem se jí nevzdával.“

„Aha.“ Na víc už se nezmohla, byla naprosto paralyzovaná. Takže jsem jednal, dokud jsem nad nimi měl vcelku moc. Vytrhl jsem Briana ze spárů Madie a táhl ho do šatny. Ji jsem poslal obléknout se.


Byl jsem až překvapený, když se rozeznělo piano se svatebním pochodem. Nemohl jsem totiž uvěřit tomu, že se mi všechno podařilo zorganizovat. Briana jsem donutil, aby se umyl, oblékl se do obleku a postavil se před oltář. A o Madie se postarala Amy. Sice jsem ji ještě neviděl, ale něco mi říkalo, že mě možná nezabije, až mě uvidí. Madie v šatech vstoupila do chodbičky kostelíka a pomalu se blížila k nám. Amy ji následovala a přihlouple se na mě usmívala. Ty jo! Vůbec jsem netušil, co tenhle její pohled má znamenat, ale raději jsem tyhle otázky nechal na později a věnoval se těm dvěma.

Netrvalo to dlouho a kněz je během několika minut oddal bez jakýchkoliv problémů, což při slovech, že se můžou políbit, zaznamenalo radostné výsknutí ze strany Madie:

„No, konečně!“ A s těmi slovy mu téměř skočila do náruče. Brian se usmíval celou dobu jako sluníčko na hnoji a já byl spokojený za ty dva, že tuhle část už máme konečně z krku. Ale to jsem ještě nevěděl, co bude následovat ze strany Amy. Asi jsem čekal všechno ohledně násilí, ale její slova mě doslova vyvedla z míry. Přiblížila se ke mně do intimní zóny a pošeptala mi do ucha:

„Tak jsem o tobě slyšela, že jsi mazlíček,“ svěřila mi nejnovější získané informace s lehkým posměškem a já celý ztuhl. Celou jsem si ji prohlédl a z nějakého zvrhlého důvodu jsem vyhodnotil, že na jejím těle by se opravdu pěkně válelo. Byla by perfektní polštář. Ježiš! Přesně od těhlech myšlenek jsem se musel oprostit. Zapomeň to! Takovou hyenu si na krk vázat nebudu.

„Tak to teda nevím, kde si něco takového slyšela?“ Potom jsem se vyčítavě podíval na Madie. To je jako vděčnost?! Jenže ta jen omluvně pokrčila rameny a vysvětlila:

„Když já už ti vískat vlasy nebudu moct, tak jsem si říkala…“ Ale raději to ani nedořekla, protože viděla můj výraz, který postupně rudnul.

Epilog

Ti dva na nic nečekali a už teď po devíti měsících od svatby jsme se nacházeli všichni v nemocnici. Ano, Madie rodila a čekali jsme, až přibude nový přírůstek. Brian byl u porodu, na který jsem se ho snažil připravit, ale abych byl upřímný, skoro jsem nevěděl, co dělám. Prostě jsem ho jen uklidňoval a pomáhal mu shánět správné zdroje na přípravu. Ale osobně si myslím, že na nic takového se pořádně připravit nedá.

„Sebastiane, posaď se a uklidni se. Všechno bude v pořádku,“ přikazovala mi Amy, kterou už štvalo, jak jsem nervózní. Takže jsem si vedle ní bezmyšlenkovitě sednul a poklepával nervózně nohou. Jenže z toho šílela snad ještě víc, proto udělala něco, čemu jsem se snažil celejch devět měsíců vyhnout. Vzala mou hlavu do svých rukou a přemístila ji k sobě na břicho. Zároveň mě hned začal vískat ve vlasech.

Já z toho byl tak odvařený, že jsem se nestihl nijak bránit, takže když už mi všechno, co udělala, postupně docházelo, měla mě ve své moci, jelikož mnou začal procházet slastný pocit pohody. Byl jsem prostě v háji. Ani nevím jak, všechen stres zmizel. Vrátil jsem se do reality, až když za námi přišel nadšený Brian.

„Mám kluka, krásného a zdravého! A Madie to zvládla prej všechno na jedničku. Teď odpočívá.“ V ten moment jsem věděl, že je všechno v pořádku. S Brianem jsme se šťastně objali a přitom jsem se podíval na Amy. Uhranul jsem ji trochu zoufalým pohledem, aby tušila, že nikdy k ničemu jinému, než k tomu vískání nedojde, a dostal jsem ihned odpověď, jedním mávnutím ruky. Bylo to v cajku. Mohl jsem si oddechnout.


Konec

7 komentářů:

  1. Super povídka. Bude se mi po ní stýskat, ale chápu, že do nekonečna to natahovat nejde. Ztratilo by to tu "šťávu". Ale ještě jeden díleček jako návrat k nim po letech by být mohl, pls ... Judys

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Budu mezi psaním diplomky o tom ubažovat :-)

      Vymazat
  2. Krásná povídka, bude mi po ní smutno, bylo to super čtení,doufám že bude nějaká další povídka. Mirka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirko, bude. Jen teď nevím, jestli mám pokračovat v tom, co mám rozepsané a dopsat všechno, co jsem kdy rozepsala, ačkoliv jsem ztratila třeba nit nebo začít další. Budu se muset rozhodnout. Ale asi budeš chtít nějakou romanťárnu, co?

      Vymazat
  3. Jé, krásný konec. :D Culím se tu na display jako idiot. Moc krásné. Děkuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem to napsala dobře, když se culíš jako idiot. To byl totiž můj cíl. Moc děkuju

      Vymazat
  4. Sebastianov príbeh náhodou nechystáš..inak to bolo skvelé dakujem :)

    OdpovědětVymazat