Maškarní...XX

Víc než přátelství.

Jsem v háji! Co jsem udělal, že najednou ode mě odchází? Koukal jsem na podepsanou výpověď a přemýšlel, co budu dělat. Kde teď zatraceně najdu takového spolehlivého agenta jako je on. Najít někoho, komu budu moct věřit, nebude jednoduché. Takže v rychlosti jsem se ho pouze zeptal:

„Proč?“ Ale odpověď, kterou jsem dostal, jsem nečekal. Byla jako kopanec do břicha.

„Madie,“ vyslovil a já doufal, že to jméno opravdu neřekl. Celu dobu, co jsme z Londýna odjeli, snažil jsem se o jediné – nemyslet na ni.

O pár týdnů dříve:

Když jsem ji uviděl, ulevilo se mi, protože nevypadala tak zničeně, jak jsem se bál. Měla na sobě tmavě modrý kostýmek a vůbec nenesla známky toho, že někdy byla tou zamilovanou naivkou do Briana.

Vstal jsem, abych Madie přivítal, a pronesl:

„Už jsem myslel, žes mi dala košem,“ káral jsem ji za pozdní příchod a prohlížel si, jak moc se změnila. Byla o něco hubenější, měla kruhy pod očima a vypadala prostě trochu ztrhaně. Ale i přesto to na rozdíl od Briana fungovala. No, o něm se nic podobného tvrdit nedalo.

Najednou jsem měl chuť jednu Brianovi vlepit. Došla ke mně a já se postavil, abych ji přivítal podáním ruky. Snažil jsem se být formální, ale už když jsem se na ni díval, bylo mi jasné, že tohle bude tak jediné oficiální gesto dnešního večera, protože jsem si s ní po těch všech mailech byl hodně blízký.

Ano, v posledních týdnech jsem si s ní poctivě mailoval, a jak jsem si zpátečně procházel maily, skoro vůbec jsme si nepsali o Brianovi. Možná ani nechtěla raději vědět, co dělá. Jen psaním se mnou, se asi držela naděje, že až mu konečně dojde, že ona je ta pravá, odtáhnu ho k ní. Ale tohle počínání se nám trochu zvrtlo a já měl prostě hroznou radost z toho, že ji konečně můžu zase vidět na vlastní oči.

„Nemohla jsem si nechat ujít šanci vidět někoho tak podle Amy zhýralého na vlastní oči.“ Ano, rozhodla se hned útočit, ale já to bral jako výzvu. Všechno jsem jí napsal narovinu. Z nějakého šíleného důvodu, jsem neměl problém jí říct všechno. A k mému překvapení, mě neobviňovala. Myslela si, že to nebyla pouze moje chyba, a že jsem jen muž. Za to jsem si ji oblíbil o to víc. Když jsem jí také napsal o mém nepovedeném manželství, brala to s humorem, a napsala mi něco o tom, že jsem puberťák. Ale překvapivě se se mnou nepřestala bavit a místo toho jsme spolu drbali, čím dál víc. Byl jsem jako v sedmém nebi pokaždé, když jsem uviděl, že mám ve schránce email od ní. Jenže nejhorší na tom bylo, že Brian si ze mě dělal srandu okolo mého randění s holkama. Jenže kdyby věděl, s kým si píšu, asi bych dostal přes držku. Viděl jsem na něm, že se snaží o oddělení od Madie, ale nebylo to pro něj lehké. Snažil se spát s různými dívkami, jenže ho neuspokojovaly a pomalu se utápěl v alkoholu. Takže když jsem teď od něj odjížděl, pořídil jsem mu chůvu v podobě bodyguarda, který měl za něj vždycky zaplatit, nepustit ho za volant a odvést vždycky v pořádku do hotelu. Nebylo někoho takového jednoduché sehnat, ale nakonec jeden otec dvou dětí potřeboval práci a já byl úspěšný.

Madie se usadila naproti mně a já ji pozoroval jako ostří. Snažil jsem se vidět realitu. Jak jí opravdu je, zda se se vším dobře vyrovnává stejně, jak to vypadá v emailech. Ale kromě trochu zdrchanějšího vzhledu jsem neviděl nic, kvůli čemu bych se měl nějak více trápit. Skoro bych řekl, že je dobrá herečka.

„Přestaň mě pozorovat jako bych byla nějaký tvůj spratek, který něco před tebou tají. Byla jsem k tobě upřímná, stejně jako ty ke mně.“ Jenže s tím jsem s ní nemohl souhlasit a neodolal si rejpnout:

„Záměrně jsme si nepsali o Brianovi.“ Trefil jsem se do černého, přímo do bolavé rány. No, měl jsem to ale jednoduché, že? Viděl jsem na ní, že ačkoliv se snažila bolest maskovat, nedokázala zamezit utrápeným pocitům v jejích očích. Najednou jsem měl tak trochu provinilý pocit, proto jsem se ji rozhodl trochu uklidnit: „Neboj, nebudu o něm mluvit. Jen podepíšeme smlouvu a dáme večeři,“ usmál jsem se na ni trochu uličnicky a pokračoval: „Také můžeme pokecat konečně o blbostech světa a zjistit, že třeba tak špatný člověk nejsem.“ V ten moment jsem viděl, že jsem zpět ve hře. Začínala se usmívat.

„A nebudeš mi kecat do toho, co bych si měla dát?“ rejpla si do mě.

„Ne, protože tentokrát si dám všechen ten tuk s tebou.“ Překvapeně na moji odpověď vrtěla hlavou ze strany na stranu a smála se. Její smích mi dělal dobře a v dalších hodinách jsem měl v plánu ho slyšet daleko víc.

…

Náš společný večer se vyvíjel vcelku pohodově, jen jsme se trochu nehlídali, a já i Madie jsme měli opravdu veselou náladu. Každý z nás dvou vypil minimálně flašku vína. No, já toho vypil určitě víc, ale jak to vypadalo, Madie to taky stačilo.

Hodně dlouho jsem se takhle nebavil, takže když jsme docházeli k ní před dům, a já se prostě nechtěl vracet k Brianovi, smutnému, neustále v opojení alkoholu podávající se zoufalství, protože neví, co chce, zatoužil jsem být po jejím boku, s osobou, která bojovala s neblahým osudem s pořádnou kuráží. Pracovala a nepoddávala se zoufalství. Snažila se usmívat, ačkoliv jí to dělalo problémy. Takže když se ke mně otočila čelem, aby se se mnou rozloučila, nechtěl jsem ji pustit. Měl jsem chuť ji stáhnout k sobě do náruče a nepustit.

Vypili jsme toho společně opravdu dost a já s návalem pocitů, které mě pohlcovaly, těžko bojoval. Z nějakého ztřeštěného důvodu jsem chtěl, aby její ruce si hrály s mými vlasy, abych měl možnost se nacházet v jejím klíně, a mít zavřené oči. Užívat si pohody a na nic nemyslet. Jenže jak jsem jí tohle měl vysvětlit? Zpozorovala moje problémy a starostlivě si mě prohlížela:

„Nechce se ti mě opustit, že?“ ptala se mě potichu a opatrně. Asi měla strach, že řeknu něco kousavého, co by mohlo zničit celý večer. Ale no. Já si moc dobře uvědomoval, jak se chovám, když piju víc. Někteří muži jsou násilnické povahy, jsou rychlý a nadržení, ale já. Já jsem byl mazlící typ. Smějete se? Nedivím se. Jeden z důvodů, proč se to snažím pořádně tutlat. Prostě mi stačilo málo ke spokojenosti, a přesně proto mi zkolabovalo první manželství. Ta potvora, moje ex, na to přišla v průběhu večera, a když zjistila, jak na mě, neměl jsem v mé opilosti možnost utéci okovům. Byla vypočítavá, zlá a prostě si šla za svým. Věděla, že já jsem její startovací čára. No, abych byl upřímný, jsem rád, že jsem se jí zbavil. Ona teď za trest souloží jako správná zlatokopka s nějakým staříkem. Ble!

Jak už je mi známo - jsem schopný v opilosti udělat snad všechno, abych získal ten pocit, že někomu na mně aspoň trochu záleží. Jeden můj psycholog dokonce tvrdil, že se u mě tímto způsobem projevuje stránka osamělosti, kterou při svém postavení prožívám. Ale já to úspěšně ignoroval, ale asi jsem to ignorovat neměl, protože jsem intuitivně udělal to, co mě mělo do její náruče momentálně dostat – políbil ji.

Současnost:

Výraz Briana byl k nezaplacení. Moje výpověď ho překvapila, ale udaný důvod, ho srazil naprosto na kolena. Jeho „Proč?“ znělo naprosto zmatečně a já najednou věděl, že teď to přijde. Budu mu muset odhalit pravdu – chtěl jsem být s Madie, ne hlídat ožralu, který se neumí vyrovnat s tím, že jiná žena mu Madie nezastane. Nikdy nebude mít nic lepšího. Naopak já přesně tušil, za jaký tým kopu.

„Nechápu to. Proč zrovna ona?“ Jo a další pravda, která se mu nebude líbit.

„Víš, my jsme si celou dobu psali, a trochu víc se poznali.“

„Madie, byla tou, na kterou ses vždycky usmíval do obrazovky počítače?“ vrtěl u toho nevěřícně hlavou. Chápal jsem ho, málem jsem tomu sám nevěřil. Dlouhou dobu jsem měl problémy s tím, vůbec si přiznat, že mi Madie během našeho krátkého pobytu v Londýně přirostla tolik k srdci. Ale mohl jsem být na sebe pyšný. Dokázal jsem to.

Viděl jsem na Brianovi, že mu to šrotuje v hlavě, a postupně mi pokládal otázky. Věděl jsem, že není hloupý a je jen otázka času, kdy se dostaneme k tomu, co je účelem mé výpovědi. Abych byl upřímný, chtělo se mi utéct, jenže jsem věděl, že tenhle úkol od Madie musím za každou cenu dotáhnout do konce. Jinak bych měl u ní útrum a to byla poslední věc, kterou jsem potřeboval. Takže jsem mu plánoval odpovědět na jakoukoliv další otázku a připravoval se na nejhorší.

„Co máš v úmysl s Madie, že mě kvůli tomu chceš opustit?“ A bylo to tu. Moje noční můra ode dne, kdy jsem se sem vrátil. Přesně tohle byl ten důvod, proč jsem se nebyl schopný v posledních dnech podívat mu do očí. Vůbec jsem netušil, jak se s ním o tuhle novinku podělit. Ale musel jsem s tím konečně ven:

„Budeme se s Madie brát.“