Maškarní...VIII

Šílená chytrolínka odhaluje, jak moc je do něj paf.

„Tak co ty naše dámičko, už si připravený?“ ozvalo se mi za zády a já se na Sebastiana otočil. Rýpal si do mě skoro pořád. Byl skoro jako můj starší bratr, který si ze mě neustále utahoval.

„Jak vypadám?“ zeptal jsem se ho naschvál hraně zženštilým hlasem, abych ho taky trochu pozlobil.

„Prosím tě, ta tě bude chtít, i kdybys tam přišel třeba v montérkách.“ Neměl jsem sílu se s ním dohadovat. Byl jsem natěšený na to, až ji zase uvidím. Byl jsem rád, že natáčení skončilo dříve, a já kousek před sedmou už byl připravený, vymydlený. „Tak pojď, jestli se na tebe tolik těší jako ty na ni, jedeme, abychom jste si byli schopni říct aspoň ahoj,“ šťouchal do mě a narážel na naše společné přiznání o tom, že jsme si nemohli pomoci.

Během několika minut jsme dorazili před její dům, kde jsem začínal být trochu nervózní. Žila v takovém tom větším anglickém červeném cihlovém domě, kde bylo několik malých bytů. Nikdy jsem v podobném příbytku vlastně ani nebyl. Sám pocházím z celkem zaopatřené rodiny a vyrůstal jsem v typickém americkém domě – bílý velký dům bez plotu. Byl jsem venkovský kluk, který jednoho krásného dne napsal v osamění několik písní, které uslyšela jednou moje kamarádka, a protože toužila být agentkou, donutila mě, abych je nahrál, a pak je procpala do rádií. Já se musel během měsíce pak odstěhovat do L.A., protože jsem dostal několik nabídek, které se prostě nedaly odmítnout. A to byl moment, kdy jsem odešel z maloměsta do velkoměsta. Abych byl upřímný, občas si přeji, vrátit se zpět. Sekat trávu, opravovat auta, chodit na obyčejné tancovačky. Stýskalo se mi po obyčejném životě.

Vystoupil jsem z auta a Sebastian odjel. V devět ráno si mě měl vyzvednout a odvézt na další natáčení. Udělal jsem několik kroků nahoru, až jsem došel ke zvonkům, a v tu chvíli jsem narazil – neznal jsem její příjmení. Včera mi ho neřekla. Jak mi něco takového mohlo uniknout? Když jsem projel všechna jména na zvoncích, poznal jsem prd. Uvažoval jsem, co s tím, a po vyhodnocení celé situace, jsem vytáhl telefon a napsal jí díky tomu chytrákovi email. Jen jsem doufal, že si zapnula počítač a emailu si všimne. Bohužel jsem udělal v minulosti tu chybu, že jsem si na ni nevzal telefonní číslo. Zatím nebylo potřeba. Musím se příště postarat o to, aby se nic podobného nestalo.

Čekal jsem tam asi pět minut a uvědomil si, že je na čase aplikovat plán dvě. Přistoupil jsem ke zvonkům a zazvonil na první od zdola. Čekal jsem, ale ze zvonků se nic neozývalo, až pozdě jsem si uvědomil, že slyším nadšené lapání po dechu. Vzhlédl jsem k prvnímu pravému oknu, a tam byla zhruba sedmnáctiletá dívka, která postupně dostávala fanouškovský záchvat. Tušil jsem, že ráno tu bude parta novinářů. Budu muset o tom později informovat Sebastiana.

„Ahoj, jsem Brian a jdu za Madie. Bohužel mi neřekla její příjmení, nevíš ho náhodou?“ zkoušel jsem na ni a doufal, že její mozek bude schopný odpovědět aspoň na tuhle jednoduchou otázku.

„Madie? Ta Madie?“ skoro zapískala a mně bylo jasné, že ji zná.

„To příjmení, prosím.“

„Smart.“

„Smart?“

„Jo, naše Madie je šíleně chytrá,“ smála se a já na zvoncích našel svou šílenou chytrolínku, a zazvonil. Během chvíle se trochu udýchaně ozvalo:

„Ano?“

„Ahoj, Brian.“ A bez jakéhokoliv slova mi zazněl zvonek u dveří. Nevěděl jsem, které patro obývá, tak jsem šel po schodech a koukal po dveřích, dokud jsem nenarazil na jedny pootevřené, na kterých bylo napsané „Smart“.

Dotyčná mě nečekala u dveří a asi všelijak kmitala po domácnosti. Skoro to tu vypadalo jako ve válce. Přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem nedorazil moc brzy, jenže teď už na podobné úvahy bylo pozdě. Ale když jsem položil flašku s květinou a sundal si kabát, zjistil jsem, že mě pozoruje s uličnickým výrazem. Co měla za lubem? A jakmile jsem měl volné ruce, rozeběhla se a skočila mi do náruče.

Já ji chytil vší silou, protože jsem se bál, že sletíme k zemi a skoro ani nestíhal vnímat, když mi kolem pasu omotala nohy, protože na mě hned zaútočila polibky. Abych si ji trochu ulehčil, namáčkl jsem ji na stěnu, a její malou pozornost jí vracel. Během chvíle jsem se přestal ovládat. To se mnou dělala.

„Kruci!“ vykřikla najednou a vyvlíkla se mi z náruče. Já ji vůbec nestíhal a ona mezitím odběhla někam do útrob bytu. Já měl šanci se vzpamatovat a s věcmi, které jsem donesl, následovat její rychlý úprk.

Bydlela v malém celkem prostorném bytě, kde podle všeho měla kuchyň. Malý obývák a ložnici. Došel jsem za ní do kuchyně a sledoval ji, jak otáčí něco na pánvičce. Jakmile úkon dokončila, otočila se na mě.

„Doufám, že jíš lososa.“ A já na její otázku zakýval souhlasně hlavou a podal jí květinu.

„Je krásná, děkuji.“ Pochválila malý puketek červených růží a moje srdce zaplesalo. Líbilo se mi, jak se na mě za to usmívá, a já si říkal, že jí takovou radost musím udělat častěji. Její úsměv mě hřeje na srdci.

„Nic jsem nestihla,“ svěřila se mi, a když položila kytku na linku, vlezla mi do náruče.

„To nevadí. Jsem rád, že můžu být s tebou, a rád ti s čímkoliv pomůžu,“ snažil jsem se být milý, protože jsem byl najednou úplně mimo svůj svět. Netušil jsem, co je u ní doma normální, a jak bych jí měl pomoct. Musela mě vést, stejně jako já ji budu muset navádět v mém životě.

„Dobře, mohl bys, prosím, hlídat toho lososa? Já ještě musím něco udělat.“ S tím mi strčila obracečku do ruky a došla k nějaké skříni, odkud vytáhla pytel na odpadky, a zavřela se do malé místnůstky. Chvíli bylo ticho a potom se ozvaly zvuky, jakoby tam něco trhala. Trvalo to pouze chvíli a z místnosti přišla Madie s plným pytlem. Zbystřila mě jak ji pozoruji a vysvětlila:

„Záchod bude potřebovat vytapetovat.“

„A proto ses jako rozhodla teď?“

„Zlato, nepřipal toho lososa,“ napomenula mě, když viděla, že neplním, co mi dala za úkol, proto jsem se v rychlosti začal věnovat otáčení lososa. „Víš, usoudila jsem, že bys asi na záchodě koukat na vlastní zadek nechtěl.“ Její odpověď mě překvapila. Měla můj zadek na stěnách záchodu? Až takový je do mě blázen. Měl bych se jí bát?

Koukala na mě těma svýma čokoládovýma očima a já z její upřímnosti vyčetl, že pro mě nebezpečná není. Spíš mi to připadalo tak trochu vtipné, krom toho jsem toho hodlal využít. Musel jsem ji připravit na všechno.

„Z jakého filmu si tam měla plakát?“

„Ze snu.“

„Hm, tak to ses koukala na zadek mého dabléra.“ Mé odpovědi se jí asi moc nelíbily, ale usmála se na mě.

„Kruci, tak to bych si teď měla tvůj zadek vyfotit a pověsit si ho tam.“

„To ti nestačí, že ho budeš mít po boku doopravdy?“

„No, s tím bych se mohla smířit.“ Během naší řeči odložila pytel s plakáty a převzala ode mě vaření. „Mohl bys, prosím, otevřít víno? Pokud nehodláš odejít?“ Dala mi do ruky otvírák a připravila skleničky. Já se mezitím odhodlával říct, co jsem musel. Dřív než to udělá někdo jiný.

Maškarní...VII

Oba mají tajemství, o kterém vlastně vzájemně ví, ale neuvědomují si, 

že by mohlo dosahovat, až takové míry.

Sebastian nás skenoval pohledem a já z něho byla nervózní. Musela jsem vypadnout z jeho společnosti a sama si poslední události srovnat v hlavě.

„Jestli mě teď omluvíte, nechci dorazit pozdě do práce.“ S tím jsem se naklonila k Brianovi a získala od něj pusu. „Nechceš odvézt?“ staral se.

„Ne, za hodinu mám schůzku. Bude lepší, když si vezmu taxíka.“

„Chceš na něj?“ zeptal se a já ho sjela pohledem. Považoval mě snad, že jsem žena na jednu noc, které ze zdvořilosti zaplatí taxi. „Promiň,“ omluvil se mi automaticky, jakmile spatřil můj pohled. Raději jsem jeho reakci ignorovala, nebylo vhodné se do něj pouštět před Sebastianem.

„Večer tě budu čekat u mě,“ připomněla jsem mu a s tím se vydala do práce.

…

Jeli jsme se Sebastianem na konkurz a já na něm viděl, jak se drží.

„Tak ven s tím,“ vyzval jsem ho.

„Je baculatá, drzá a má tě na háku.“

„Baculatá? To nemyslíš vážně. Má jen normální postavu a ne jako modelky, které ses mi snažil dohazovat. Ta drzost se mi na ní líbí a máš pravdu, má mě na háku. Ale já si nemůžu prostě pomoct,“ svěřil jsem se mu. „Sebastiane, chci tě požádat. Pomoz mi ji získat.“

Sebastian se na mě koukal skoro jako na blázna, ale po několika nádeších mi sdělil:

„Dobře, ale až se rozhodne, že tě zničí, budu na její straně, a pomůžu tě jí oškubat naprosto o všechno, aby sis pamatoval, že ženy jsou čarodějnice, které ti vezmou všechno, co máš rád.“ Narážel tak na svůj nedávný rozvod se svou ženou.

Proti němu jsem byl ještě andílek. Minulý měsíc se totiž zakoukal do jedné začínající herečky, a aby jí dokázal, že na ni má, že jí může dát úplně všechno, odvezl ji do Las Vegas a tam s ní zpečetil svůj osud. Ještě teď si za takovou naivitu nadává, protože nikdy doposud nechápal muže, kteří skákali po hlavě do manželských svazků, tedy až doposud, dokud si tím neprošel sám. Momentálně byl ve fázi, kdy nesnášel každou ženu, žádné nevěřil a nejlépe se k nim nechoval. A toho jsem se bál dneska ráno. Ale nakonec to dopadlo celkem dobře, aspoň já si to myslím. Madie ho bude považovat jen za tuctového debila a ne za kreténa, kterého bych už v životě neměl vidět. Už tak bude těžké ty dva nějak držet pohromadě. Na první pohled jsem viděl, že i kdybych je neseznámil já, šli by proti sobě. Trochu jsem si jejich boje představoval jako hororové scény, ale v kousku své mysli jsem doufal, že když budu mít nějaký průser, pošlu ji na Sebastiana.

„Takže dnešní noc budeš strávit u ní,“ hlesl Sebastian.

„Jo, chtěl jsem ti to říct cestou do práce.“

„Nelíbí se mi to.“ Pokrčil u toho čelo a já věděl, že s tím bude mít problém. „Než tam s ní strávíš noc, měli bychom to tam zkontrolovat, jestli tam nejsou nějaké štěnice, tajné kamery a ty víš.“

„Cože?“ vyskočil jsem. „Ne, Sebastiane, to nemůžeš myslet vážně. Já jí věřím.“

„Briane, nejde o to, že jí věříš. Jde o její okolí.“

„Nikdo neví s kým je těhotná. Nikomu ještě ani neprozradila, že je těhotná.“

„Dobře, když myslíš, ale překecávat pak novináře budeš ty.“

„Dobře, ale pořád trvám na tom, že to nebude potřeba.“

„Jak myslíš.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Sbalím ti věci v pokoji na zítřek a až pro tebe pojedu večer, vezmu ti je. Chceš něco speciálního?“ A mně se před očima odehrálo několik možností, čím bych mohl mou drahou polovičku potěšit. V rychlosti jsem zaklepal hlavou, abych se vrátil do reality.

„Budu rád, když seženeš hezkou kytku a flašku vína.“

„Ha, to si zase moc nepokecáte,“ podotkl. „Jen abyste za těch čtrnáct dní tu vaši situaci vyřešili.“ A já trochu nervózně polkl. Vzala si čtrnáct dní na rozmyšlenou. A nejhorší na tom bude, když mě odmítne. Ale nic takového jsem si nechtěl připustit. Musel jsem o ni bojovat.

„Ví o tom, že máš dneska natáčet s Kate?“ rejpl si do mě.

„Jasně, na prvním opravdovém rande jí řeknu, že druhý den odpoledne natáčím postelovou scénu se ženou, která minulý rok byla vyhlášena jako nejkrásnější ženou planety.“

„Určitě tohle tvoje malé tajemství praskne a jedno ti řeknu, až to praskne, chci být u toho, protože celá scenérie bude neskutečná podívaná,“ posmíval se mi a bylo to po dlouhé době, kdy jsem mu na jeho blbé kecy nebyl schopný nic vhodné říct. „Ber to tak, že tentokrát by se ti nemusel postavit, stejně jako minule. Nemusím ti ani říkat, že si máš před natáčením ulevit. Vsadím se, že o tuhle část se tvoje šílenka Madie už postarala.“

„Neříkej jí tak!“ ohradil jsem se na něj.

„Ježiš, ta holka tě má prostě na háku.“ A tentokrát jsem to nevydržel a kopl do něj.

„Au, jako malej.“ V tu chvíli jsme se začali oba hrozně smát.

…

Bylo po castingu a já se připravoval na postelovou scénu. Byl jsem nervózní, protože poslední takové natáčení byla pořádná ostuda. Nebyl jsem jedním z těch herců, kteří na place bez problémů ukazovali vlastní nádobíčko. Vždycky jsem ten stydlivý herec, který do poslední chvíle má ručník okolo boků a v rychlosti hupsne pod peřinu, aby mě co nejméně lidí vidělo. A pak tu byl taky ten fakt mého stáleho vzrušení, když jsem se dostal do blízkosti hezké nahé ženy. Někdy to mělo své výhody a někdy to bylo prostě na nic. A vůbec tomu nepomohlo, když asi před půl hodinou dorazila do mé šatny Kate s návrhem, že mi uleví, a přihlouple se u toho usmívala. Z toho jsem vytušil, že asi slyšela o mé katastrofě s Lucy. A říct ne, nebylo jednoduché. Ale už tak jsem tušil, že Madie bude mít s celou touhle záležitostí problém, a zhoršovat jsem to nechtěl.

Když ráno řekla, že chce, abych přijel já za ní, jedna moje část si oddechla, že tu není možnost, že nemůže dorazit dříve a načapat mě v posteli s Kate. Ale stejně jí jednou budu muset zasvětit. Tohle asi nečeká.

Došel jsem k posteli, sundal ručník omotaný kolem boků a zahučel pod peřinu. Dobré bylo, že jsem nikoho už nezajímal – všichni rozebírali, jaké pozice a věci dneska musíme natočit, a co za nás nakonec dotočí dableři. Ano, neměl jsem rád, když můj nahý zadek byl přes celé plátno.

Vzhlédl jsem a opodál spatřil Kate, která si to mířila k našemu společnému loži. Jakmile přišla blíž, vůbec se nestyděla a přede mnou shodila župan. Předvedla se mi v rouše Evině, a potom se přidala ke mně.

„Takže můžeme začít,“ ozvalo se odněkud.

…

Ušila jsem na sebe bič! Jak jsem to mohla takhle nedomyslet? Cestou z práce jsem nakoupila a táhla se s taškami s jídlem domů. Čekalo mě šílené pobíhání po bytě a vaření. Musela jsem tam poklidit a hlavně to důležité, musela jsem sundat všechny plakáty s Brianem po stěnách a zahladit všechny fanouškovské stopy. Téměř nadlidský výkon když si vezmu, že už několik let si muže do bytu nepouštím, abych jim nemusela vysvětlovat, proč na tom záchodě zrovna nevisí oni, ale nějakej Brian Odonel. Krom toho taky pochybuju o tom, že by se chtěl Brian koukat na sebe na záchodě, když čůrá, jak se muchluje v posteli s Lucy Lu. Jo, byl to blbej nápad. A tak bylo na čase moje sběratelská veledíla strhnout. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, ale uklidňovala jsem se tím, že místo nich budu mít originál. Ale byl tu jeden malinký problém, byla jsem v časovém presu. Bude zázrak, když to stihnu.  

Láska věc ďábelská! - 13. kapitola

Nebyla jsem princeznou v polštářích, spíše vězněm té střapaté elfky. 

Měla jsem všechno naprosto nadosah, takže bych se měla cítit spokojená, ale místo toho jsem začínala šílet. Cítila jsem, jak jsem rozpolcená, a tahle lidská skořápka se zase začínala hroutit. Bylo hrozný být člověkem. Jak jsem zatraceně měla uvažovat čistě, když se mnou cloumaly hormony?

„Já nemůžu,“ vyklopila jsem. „Neuvažuju klidně. Od té doby, co jsem člověk, pohlcuje mě jedna vlna emocí za druhou,“ vysvětlila jsem, „mé vzpomínky na lidství jsou hrozné, ale že by to všechno bylo až tak šílené, nepamatuji si.“ Zpozorovala jsem, že Lucifer se na mě podivně dívá. Co se zatraceně děje? Nakonec ke mně přišel dřív, než jsem stihla jakkoli zareagovat, a položil mi ruku na tvář.

„Osud je prostě debil,“ zanadával si a já zpozorněla.

„Co?“

„Posílil ti emoce, aby ses rychleji zamilovala do Edwarda, ale nedošlo mu, že tvoje vzpomínky se do toho budou hodně míchat. Krom toho si ženská a měl se poučit z minulosti, že přesně takhle vznikají pořádné hysterky.“

„Dá se to nějak napravit?“ zjišťovala jsem.

„Bez toho se asi nerozhodneš, co?“ Váhala jsem s odpovědí.

„Osud chtěl, abych život poznala z nějakého důvodu, a kvůli této jeho chybě jsem strávila zatím většinu času pouze v pokoji.“ Odmlčela jsem se a snažila se soustředit. „Měla bych poznat ještě další část celého koloběhu.“

„Bál jsme se, že to řekneš,“ odpověděl mi a sledoval mě, dokud uváženě nepronesl: „Co když se už ke mně nevrátíš a budeš chtít jít do nebe?“

„To se nestane, protože nebudu mít na výběr.“

„Kam tím vším míříš?“ A já už rozhodně předstoupila před něj.

„Přeji si, abys napravil moje emoce. Chci být na tom stejně jako jakýkoliv jiný člověk,“ vyslovila jsem a doufala, že nebude nic namítat.

„Seš si tím jistá?“

„Polib mě a nekecej.“

…

Otevřela jsem oči a znova jsem seděla v autě, když mi Alice odpověděla na otázku, kterou jsem jí položila. Jak jsem mohla čekat, Lucifer mě vrátil přesně v tu samou dobu, když mě odtamtud ukradl. Nikdo nemohl zpozorovat, že jsem jakoukoliv smlouvu uzavřela. Takové malé plus pro mě. A já se konečně cítila uklidněná. Mohla jsem obyčejně žít a nepřemýšlet nad tím, co mám vyvést, abych se dostala v budoucnu do pekla, a vrátila se domů. Lucifer věděl, že se vrátím. Připadala jsem si konečně volná, svobodná, mohla jsem skutečně objevovat život.

„Bello? Jsi v pořádku?“ starala se Alice, protože musela vidět můj šťastný výraz v zrcátku.

„Naprosto.“ A s tím jsem se spokojeně usadila do sedačky. Bylo na čase se trochu víc pobavit. Ale musela jsem si dávat pozor na své plánování. Nechtěla jsem, aby tušila, co všechno jsem si na ně připravila. Na Jasperovi jsem viděla, jak ho matu svým klidem. Konečně jsem se cítila, jak jsem měla – klidná, ovládající vlastní emoce.

Po dobu zbytku jízdy jsem mlčela a snažila si všechny zmapovat. Trochu mě deptalo, že mě Edward hodil na krk jim, ale musela jsem být trpělivá – vykoupat ho v tom všem budu mít ještě šanci. Teď se můžu perfektně dostat do role, do které jsem byla vložena.

…

Měla jsem za sebou focení pasové fotografie a byla jsem tažena na nákupy. Jasper se mnou všude chodil a zbytek někam neustále běhal.

„Víš, já doopravdy nemám ráda nakupování. Nenecháme v tom Alici samotnou a neutečeme?“ Viděla jsem na Jasperovi, jak váhá. „Opravdu z ní máš takový strach?“

„Ne strach, vy ženy jste mrchy, a když vás milujeme, můžete nám ubližovat o to víc.“ Prohlížela jsem si ho a přemýšlela nad tím, jak moc mám teď nad ním moc, protože já nebyla tou, kterou miluje. Podívala jsem se po okolí a spatřila obchod se spodním prádlem. V ten moment jsem doufala, že Alice je hodně daleko, protože jsem chtěla Jasperovi trochu zavařit. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho tam.

„Tak si to nakupování taky trochu užijeme.“ A už z výlohy na mě koukal červený korzet, který jsem měla v plánu na sebe navléknout. Jo, červenou mám ráda. Hlavně tu rudou, vypadám v ní naprosto ďábelsky. Milovala jsem ji.

Prodavačce jsem řekla přesně, co chci a jakou velikost potřebuji. Jasper jen vyvoraně koukal, co vyvádím, ale nechal sebou manipulovat, ačkoliv byl silnější než já několika násobně, já měla zatím výhodu nepředvídatelnosti. Postavila jsem Jaspera před kabinku a začala se převlíkat do korzetu. Jakmile jsem se do něj nasoukala, uvědomila jsem si, že ho budu potřebovat zavázat, tak jsem automaticky odhrnula závěs, kde měl stát Jasper:

„Mohl bys mi to, prosím, zavázat?“ Ani jsem se nepodívala, kdo tam je, a narovnávala jsem si předek.

„Hm, já osobně bych byla pro ten tmavě modrý korzet,“ zaznělo z úst Alice a já se usmála. Stihla to potvora. Otočila jsem se na ni a zeptala se:

„Proč?“

„Edward má rád modrou, ale vsadím se, že i v té červené tě rád uvidí.“

„Kam si poslala Jaspera?“

„Čeká v autě.“

„Není ode mě moc daleko?“ začala jsem na ni hraně zmatkovat.

„Ne, protože se něco změnilo.“ Prohlížela si mě s naprosto vážnou tváří a asi přemýšlela nad tím, kdy a jak. Jakoby očekávala, že jí to řeknu.

„Jsi všímavá.“ Alice mě špikovala pohledem a já z ní byla trochu nervózní.

„Změnila se tvoje budoucnost.“

„K lepšímu?“

„Záleží na tom, jak se budeš dále chovat.“ A její slova jsem pečlivě analyzovala. „Je mi jasné, na co se teď zeptáš, takže tě hned zasvětím.“ A jestli jsem někdy měla mít z Alice strach, bylo to teď. „Neposílej příslušníky naší rodiny jakkoli proti sobě, jinak ti zavařím život. My za nic nemůžeme, tak si trestej pouze Edwarda, ale uvědom si, že láska je cit, kterému nikdo z nás neporoučí. A teď se obleč. Je na čase, aby ses před cestou najedla.“ Viděla jsem, že je celkem dost rozčílená, a tak jsem se neopovažovala jí jakkoli odmlouvat.

Položila prodavačce na pult červený korzet a potom požádala o tmavě-modrou hedvábnou košilku v mé velikosti. Nechápavě jsem se na ni podívala a dodala:

„To, abys měla nějaké pyžámko,“ zasvětila mě a já si najednou uvědomila, že v některých věcech v Alici můžu mít spolupachatele.

„Nebojíš se, že mě Edward zabije, když se o něco pokusí?“ ptala jsem se jí.

„Ne, nezabije tě. Jen ti poláme v zápalu vášně nějakou tu kost, a ty budeš trochu polámanější.“ Její slova mě naprosto vyděsila. Přemýšlela jsem nad tím, jestli náhodou nemám halucinace, ale když mě v restauraci posadila před hotové lasagne a mě hrozně zakručelo v břiše, prostě jsem se jí podvolila.

„Kdy mě proměníte v upíra?“ Alice se na mě nechápavě dívala.

„Už jsem zdravá a ty to víš,“ zaútočila jsem na ni.

„Tohle není náš problém. Vyřiďte si ho společně s Edwardem. Zkus nás vynechat ze všech vašich problémů.“

Naštvaně jsem si povzdychla:

„Tak to mě k němu, ale budete muset pustit.“

Maškarní...VI

Když se hormony zbláznily.

„Bojím se, že když poznáš, jaký žiju život, utečeš.“

Podívala jsem se na něj s naprosto vážným pohledem a přemýšlela nad tím, jestli si ze mě dělá srandu. Ale podle toho, jak mě starostlivě sledoval, pochopila jsem, že to myslí vážně. Tak kde byl zatraceně háček?

„Toho bych se spíš měla bát já.“ Moje odpověď ho asi zmátla, protože se zeptal:

„Proč?“ Čímž mě překvapil. Měl na očích růžové brýle a viděl mě jako dokonalou ženu? Musela jsem sama sobě přiznat, že já ho tak vidím. Nikdy mu to nesmím prozradit.

„Ty se ptáš proč?“ odpověděla jsem mu překvapeně. Tvářil se nechápavě. „Tak se na mě podívej. Jsem obyčejná holka, která není hubená, a umím se chovat dost nevhodně. Fakt mi nejde chůze na podpatcích,“ vyčetla jsem seznam mých nedokonalostí života, a on se na mě jen hloupě uculoval.

„Ještě něco?“ A já začínala být zoufalá, tak jsem se rozhodla pro to nejotřesnější.

„Jo,“ zaváhala jsem a sklopila oči dolů. „Jsem tvoje fanynka. Znám slovo od slova každou tvou písničku a s kamarádkami po večerech pořádáme filmové noci, kde pozoruje tvůj zadek,“ vyklopila jsem to, co mě tížilo nejvíce. A on propukl v záchvatu smíchu. Když už se uklidnil a snažil se zhluboka dýchat, aby nedostal další záchvat smíchu, a tím mě ušetřil další ostudy, konečně promluvil:

„Promiň,“ snažil se uklidnit a já se taky začala smát:

„Ne, já to chápu. Taky bych se tak smála, kdyby mi to někdo řekl.“

„Zlato, to je to nejkrásnější vyznání, které mi kdy kdo řekl.“

„Ale já to myslela vážně. Fakt žeru tvůj zadek a naživo trojnásob.“ Mým slovům se přehloupě usmíval.

„Můj zadek obdivuje několik miliónů lidí. To přežiju. Jen abys ty přežila, že mi na něj bude ještě koukat několik tisíc lidí se stejným zájmem jako ty.“ Upss, tak na tohle narážel, když směřoval tímhle proudem konverzaci. Najednou se mi vybavilo, jak psal, že si nedojde ani na záchod, když na to nemá lidi.

„Ach,“ docvaklo mi před ním. „Nemůžeš si na veřejnosti ani uprdnout.“ A zase jsem ho poslala k zemi dalším záchvatem smíchu.

„Ne, já se s tebou neušukám k smrti, ale umřu v záchvatu smíchu.“ To jsem se zase musela zardít já.

„Když já bych raději to ušukání,“ svěřila jsem se. Uviděla jsem, že moje slova ho naprosto odrovnala, ale zase se rozhodl otočit téma.

„Upozornil jsem tě, do čeho jdeš a teď můžu doufat, že mi neutečeš.“

„Kotě, to mi za ten zadek stojí.“

„Puberťačko.“ A s tím mě políbil.

…

„Takže jdeš do práce.“

„A ty máš za dvě hodiny casting.“

„Znáš to.“ Prohrábl si vlasy a vystrčil na mě zadek.

„Tak teď budu uvažovat o tom, jestli nejsi gay.“ Vyvalil oči. „To víš, když ho úmyslně vystrkuješ, je to dost zženštilé gesto.“

Zarazil se.

„Jako fakt?“

„Jo.“

„Zatraceně,“ zaklel a zblednul. Musela jsem ho uklidnit.

„Zlato, tvůj zadek je k sežrání. Oni tě platí za to, abys ho vystrkoval.“

„Teď si mě urazila. Já myslel, že moje písničky jsou aspoň trochu dobré.“

„Ale tvůj zadek ve filmech vede.“ Přiblížil se ke mně a naklonil se pro polibek.

„V šest tě vyzvedne můj agent a zaveze tě na natáčení, kde si mě vyzvedneš, a já tě pak unesu k sobě.“ Jenže mně se ten jeho plán moc nelíbil. Toužila jsem po teple domova, když bylo tak blízko. Chtěla jsem svůj kartářek, tepláky a vytahané tričko. Krom toho jsem mu chtěla ukázat pravdu. Kdo jsem, jaká jsem, a jak žiju. Aby mě mohl lépe poznat.

„Víš, já bych byla radši, kdybychom večer byli u mě. Počkám v klidu ve svém, připravím ti večeři a políbím tě na přivítanou.“

„Umíš vařit?“ zeptal se překvapeně.

„Čemu se divíš?“

„Žádná moje přítelkyně doposud neuměla vařit a cpaly se jen saláty.“

„Odmítám se cpát saláty a nevzdám se bifteku. Smiř se s tím. Budeš mě muset mít baculatou.“

„Víš, v několika posledních letech jsem přišel na to, že je víc vzrušující, když je co zmáčknout.“ A na zadku mi přistála jeho ruka, která mi stiskla zadek. Potom se otřel o moje ucho a řekl:

„Víš, já ten tvůj zadek taky žeru.“ Potom si šel obléci košili a já se cpala do šatů, protože jsme oba cítili, že když se neoblečeme teď, už se dneska nikam nedostaneme. „Ale když mi chceš uvařit. Nejsem proti. V sedm u tebe? Napíšeš mi adresu, kam mě pak mají odvézt?“

Vzala jsem papír, který se válel, na stole a vytáhla z kabelky propisku. Napsala jsem adresu a papír umístila složený do Brianovy kapsy u zadku. Provokativně jsem ho zmáčkla stejně, jako on to udělal mně:

„Teď zadek moc nevystrkuj, abys ho neztratil.“

„Ano, má paní,“ odpověděl mi a já od něj ulovila další polibek, potom mě vzal za ruku a vyšli jsme z ložnice.

„Už jsem si myslel, že vás budu muset jít vzbudit,“ řekl nám při příchodu nějaký muž v obýváku.

„Sebastiane, už tu jsi.“

„To víš, nemohl jsem odolat té myšlence, že jste dopadli stejně jako tenkrát a nepoznat ženu, která tě tolik okouzlila.“ Potom se otočil na mě a představil se:

„Ahoj, já jsem Sebastian, Brianův agent." Oba dva jsme se podrobně prohlíželi a já v něm viděla obyčejného vychcaného manažera, který jde za svým, a když jeho zdroj peněz selhává, nekompromisně ho utne. Jo, tak tenhle chlap se mi ale vůbec nelíbil. Byl to přesně ten typ muže, na které jsem posílala svého kolegu v práci, jež je vždycky přechcal.

„Madie.“

„Hm, rád tě poznávám šílená Madie.“ Jeho odpověď mě pobavila.

„Sebastiane, s radostí ti trochu víc zavařím život.“

„Ani o tom ještě nevíš, ale život si mi už zavařila.“ Skoro jsem začala uvažovat nad tím, že jsem ho špatně odhadla, ale jeho falešný úsměv ho usvědčil. Byl jen na lepší úrovni, než jsem se setkávala s někým takovým normálně. A to mě hodně znepokojovalo.

Podívala jsem se při komunikaci se Sebastianem na Briana a viděla, jak je nervózní. Čeho se bál? Že mě Sebastian okouzlí? Anebo že ho budu nenávidět? Upřeně jsem se na něj zahleděla a čekala vysvětlení. Zaklepal hlavou a dal mi tím najevo, že si to povíme později. Doufejme, že večer se dostaneme aspoň k nějaké konverzaci.

„Omlouvám se, že tě tak pozoruji, ale jsem naprosto překvapený.“

„Čekal si něco jiného? Modelku s velkými prsy?“ vypálila jsem hned na něj.

„Asi tak. Já jen na co mám připravit veřejnost.“

„Připravit veřejnost?"

„Ovšem, pokud chcete spolu zůstat, budu se snažit na tom vydělat, co nejvíce peněz.“ A já celá ztuhla a v ten moment zasáhl Brian:

„Ještě jsme se nerozhodli, jak se zachováme dál. Takže nic nepřipravuj a vůbec nic neposílej do tisku. Je ti to jasné?“ spustil na něj. Viděla jsem na Sebastianovi, jak se jeho výraz měnil v udivený. Asi podobnou reakci nečekal.

„Vyložil si karty na stůl a ona ti neskočila do náruče?“ Nakonec Sebastian mlčel a byl dost rozladěný. O co tady šlo? Proč jsem měla hned Brianovi kývnout? Na tohle se budu muset zeptat později.

„Tak jak to, že jste dnes spolu spali?“ A na to jsme mu odpověděli dvojhlasně:

„Nemohli jsme si pomoct.

Maškarní...V

První jednali, až pak mysleli.

Slyšela jsem, jak se dveře výtahu postupně otvírají, a měla nutkání otočit se. Nakonec jsem se donutila ještě chvíli vydržet, nevrtět se a trochu ho napínat. Dveře výtahu se zavřely a já věděla, že teď už se otočit musím, protože mi bylo jasné, že tohle je věc, na kterou čeká. Chtěl vědět, jak vypadám a kdo jsem. Zhluboka jsem se nadechla, a potom se celá nervózní otočila.

Celou dobu jsem se bála jeho reakce na mě. Budu se mu líbit? Krom toho jsem netušila, jak tentokrát na něj zareaguju osobně já, když vím, kdo to je. Měla jsem chuť vypísknout a skočit mu do náruče.

„Uklidni se, dýchej, zmiz!“ mluvila jsem na svůj vnitřní hlas fanynky v sobě. Bylo na čase se tomu postavit jako dospělá žena. Při otáčení jsem držela obličej dole a vzhlédla až potom, co jsem se dotočila tělem celá. A ve chvíli, jakmile jsme se setkali pohledem, jsem celá ztuhla. Měl na mě stejný vliv jako tenkrát, ani jsme nemuseli mít masky. Skoro jsem ani nedýchala a prohlížela si ho. Nebyla jsem schopná ani mluvit. Stejně jako ten večer, kdy jsme se potkali poprvé. Tohle nebylo normální.

Místnost najednou byla naprosto přeplněná. Stačilo, abychom tam byli pouze my dva. Vzduch mezi námi začal elektrizovat a já věděla, že bych raději měla utíkat, pokud nechci dopadnout jako minule. Otázkou bylo, jestli to tak cítil taky. Udělal krok dopředu a s úsměvem řekl:

„Ahoj.“ Asi mi chvíli trvalo, než jsem mu stihla odpovědět, protože mu pohrával z mé reakce úsměv na rtech. V rychlosti jsem se vzpamatovala a vstala, abych mu vyšla vstříc. Došli jsme k sobě a já mu formálně podala ruku. Snažila jsem se od něj držet odstup:

„Madie,“ představila jsem se a očekávala od něj obyčejný stisk ruky, ale on ne. Vzal mi ruku a políbil mě na její hřbet. Při jeho dotyku rtů na mé kůži mnou projela vlna nervozity a měla jsem chuť mu uhnout při návalu všech pocitů, které se mě zmocňovaly.

„Brian,“ vyslovil, když dokonal svůj čin a já jsem celá zčervenala. „Moc rád tě konečně poznávám,“ a přiblížil se ke mně, čímž mi narušil můj osobní prostor, a dostali jsme se k sobě hrozně blízko. Koukala jsem mu přímo na rty a nervózně jsem se trochu ošila, protože jsem zpozorovala, že on mě pozoruje stejně jako já jeho. A potom se s otázkou nahnul ke mně blíž a já se jako odpověď k němu také přiblížila, pak už nečekal a přitiskl rty na mé. Neovládala jsem se a automaticky jsem se k němu nalepila. Cítila jsem, že je to tak správné.

„Nemůžu přestat,“ vzdychnul mi do ucha, když se přesouval ke krku. „Ale když řekneš stop, nějak to zvládnu.“

„Mlč a pokračuj,“ přikázala jsem mu a ucítila, jak se do mé kůže usmívá. S dalším pohybem mě vzal do náruče a někam odnesl. Ve vteřině jsme žuchli do peřin a nevěděli o světě. Byli jsme jenom my dva. Stejně jako tenkrát.

…

Ležela jsem mu na hrudi a cítila, jak se usmívá.

„Já vím, takhle jsme začít neměli," konstatoval. "Stihla ses aspoň představit,“ pochechtával se.

„Nedokážu si to vysvětlit. I teď bych nejradši dál pokračovala.“

„Dej mi pět minut a přání ti splním.“ Z plna hrdla jsem se začala smát:

„Chceš se ušukat k smrti?“

„Óóó, to je slovník dámy?“ vrátil mi. „Ale na smrt mám ještě hodně času,“ odpověděl mi s úsměvem a znova mě políbil. „Nechápu, co mě na tobě tolik přitahuje. Jsi jako magnet, na kterém musím být pořád přilepený. První jsem si myslel, že mě pobláznilo okamžité odloučení, ale mýlil jsem se. Chci pořád víc a víc. Nemůžu si pomoci. “

„Musím zítra do práce,“ sdělila jsem mu mezi dalšími polibky. „A měli bychom probrat, kvůli čemu jsem přišla.“ Tím jsem ho trochu zarazila.

„Co chceš slyšet?“

„Briane, jsem těhotná a ty jsi z jiného kontinentu.“

„Takže by bylo fajn, abys nechala práce a odstěhovala se za mnou.“

„Co?“ vyjekla jsem.

„Vydělávám dost na to, abych nás mohl rozmazlovat do konce života.“

„Jo a jednou tě omrzím, pak bude konec.“ Viděla jsem na něm, jak zpozorněl.

„Co ode mě chceš?“

„Já nevím. Kromě postele se vlastně ani neznáme. Já žiji na druhém kontinentě a nemám žádnou záruku ničeho, když to tu opustím. Mám tu rodinu, práci, kamarády, prostě všechno.“

„Madie, já vím, že tě prostě jenom chci.“ Potom položil ruku na břicho. “A budu rád, když se o vás dva budu moct postarat,“ sdělil mi s vážností v hlase. „Ale jestli ti to ulehčí situaci, klidně se teď hned můžeme zvednout a vzít se.“ Zase jsem se začala smát.

„Myslíš, že bych tě chtěla?“ rýpla jsem se a on se zamračil.

„Proč si mě nechceš vzít?“

„Protože je to šílené.“

„Co je na tom šíleného?“

„Prostě je to šílené. Víc to rozebírat nebudu.“

„Jak myslíš.“ A začal mě zase líbat.

„Už zase?“

„Ne, jen se rozptyluju, abych nemyslel na to, že jsi mi řekla ne.“

„Štve tě to,“ vydechla jsem vzrušeně.

„Hrozně.“

Povzdechla jsem si.

„Bude nezodpovědné, když si tě teď hned vezmu. Chceš si mě vzít jen kvůli tomu prckovi a nějakému pomatení hormonů.“

„Chovej se trochu jako potvora. Sice můžeš ze mě vytřískat peníze za alimenty, ale jako manželka můžeš získat víc.“

„O peníze mi nejde.“

„Dobře, a co třeba otec dítěte? Toho bys nechtěla získat?“ zkoušel na mě. „Nebo chceš prcka vychovávat sama?“ šťouchal do mě dál. Zarděla jsem se. „Budu upřímný. Poznat někoho normálního a kdo mě okouzlí, tolik jako ty, není jednoduché. Vlastně to, co cítím k tobě, jsem nikdy k nikomu necítil. Proto chci, abys byla jen moje.“

„Je to prostě šílené.“

„Tys nikdy neudělala nic šíleného? Je načase, abys něco takového udělala.“ A zase jsem se začala smát.

„Zlato, tohle není šílená věc. Je to pitomost.“

„Ne, je to šílené.“ A potom se zvednul. Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala. „Zvedej se. Jedeme do nejbližšího kostela a vezmeme se.“

„Ne,“ začínala jsem se vztekat. „Nenapadlo tě, že jsem jedna z těch dívek, která chce jít ve svůj svatební den za princeznu, být královnou večera a ták?“ Viděla jsem na něj, jak se zamračil.

„Tohle chceš?“

„Já nevím,“ zase jsem začala. Nejhorší na tom bylo, že jsem opravdu neznala odpovědi na jeho otázky.

„Nesnáším odpověď „Nevím“,“ vyprskl naštvaně. „ Řekni mi raději, co víš.“ Celá jsem ztuhla, a pak to na něj vyklopila:

„Chci být s tebou,“ přiznala jsem se a udělala tak menší ústupek. Trochu mě děsilo, jak na mě všechno z jeho strany vyklopil, a já chtěla být opatrnější. Měla jsem s muži nějaké zkušenosti a ne zrovna ty nejlepší. I když většinou se všechno pokazilo potom, co jsem se s nimi vyspala, tak jsem chtěla být ostražitá. S Brianem jsem spala a on se mnou byl pořád.

„Aspoň, že tohle víš.“

„Briane, uděláme to následovně. Pokud chceš, dalších čtrnáct dní budeme spolu. Musím tě poznat, a potom říci, co dál.“ Jenže Brian se zamračil. „Nelíbí se ti to?“ Všimla jsem si, jak zaváhal. “Bojíš se něčeho?“ A Brian se konečně vyjádřil:

„Bojím se, že když poznáš, jaký žiju život, utečeš.“